Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | ČEST MUŽE, ČEST RODU Ormanfard, Vlandia Zdá se že já a Lea tvoříme dobrý tým. Nevím zda by má rána laň skolila, ale ona to v pohodě zvládla. "Šikovná holka". Pochválim ji a jdu blíž. Zastavim když slyším zavrčení. Nemám jí to za zlé, sme spolu teprve chvíli, musí si zvyknout. Patrně má vážně hlad a myslela si že jí chci kořist vzít... "Neboj se, dostaneš parádní kus". Pohladim ji a chci si vzít šíp ale ten se zlomil. Nevadí. Schovam luk, vezmu laň za přední a zadní a hodim si ji na záda jako pytel mouky. Uff, to je kousek... Kouknu na Leu a vyrazíme zpět za Linou... Ta se také činila. "Díky, však nám taky dala zabrat". Pousměju se a položím laň na zem. "Jo, bude toho dost. Možná by sme mohly prodat i přebytek masa". Máme tu Leu, pravda, ale sakra, je to celá laň, tolik masa by stačilo pěti, šesti lidem na celý týden. V Etirburgu bychom nebo někde po cestě, bychom mohly prodat kůži i přebytek masa... Teď vytáhnu vodu, trochu se napiju a lehce umyju. Pak se sklonim, naliju si do rukou a dam nalít Lee pokud bude chtít. Minutku, dvě, bych si odpočinul. Vrátím Lině luk a pak jí jdu pomoc s tim kucháním. Minimálně laň podržim, aby jí to šlo líp. Až bude hotová, vytáhnu svojí dýku a pomůžu jí se stahováním. Mám zkušenostmi spíše s menšími tvory, ale nějak to zvládneme. Hlavně opatrně a nikde moc nepoškodit, aby byla prodejná... Až to budeme mít, dam kůži nejak na sluníčko aby se sušila a oba se s Linou opláchneme. Lině pak nejspíš můžeme rovnou odříznout kus masa, syrové by jí narozdíl od nás nejspíš nevadilo. Všechno pak naporcovat, upéct pár kousků na oběd a zbytek pečlivě zabalit... Můžeme se v klidu najíst, odpočinout a pak, najít nějaké klacky a zašermovat si. Nechci se zdržet moc dlouho, ale chvíli máme, tak proč ji nevyužít? | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia „Hrát si s ohněm se nevyplácí…“ Pronesu suše a přidržím si klopýtajícího šamana za rameno a uštědřím mu téměř ránu z milosti, protože už tak na něm jde vidět, že toho má plné zuby a moc dlouho nevydrží. Meč projde jeho tělem jako po másle. Trhnutím meč vytrhnu a tělo se sesune k zemi. „Hotovo.“ Otřu meč o čáryfukovo oblečení a vydám se zpátky za Hrienem. Jakmile opustíme ústí jeskyně, tak vidím, že boj je již u konce. Všichni postávají nad svými mrtvými protivníky a chytají dech. Opřu se o meč, div že se rovnou neopřu o samotného Hriena. „Mě tam dolů teda nikdo už zpátky nedostane.“ Řeknu tiše a zavrtím hlavou, když kolem mě proběhne s nadšením v očích Torrak. „Trpaslíci jsou opravdu… výjimečné osobnosti.“ Poznamenám v rodné elfštině směrem k Hrienovi, když vidím, jak si bere improvizovanou pochodeň a míří do jeskyně. „Jako by tam čekal dračí poklad.“ Krátce se zasměju. Zvednu oči k Hrienovi, když se nabídne, že se mi podívá na zranění. „To nebude nic vážného. Jenom smůla. Čistý zásah do slabého místa.“ Zkusím ho odbýt a tvářit se u toho drsně, ale nakonec spolknu hrdost a zavrtím hlavou. „Máš pravdu, bude lepší když se na to podíváme rovnou, než bude pozdě.“ Nechám Hriena pracovat a pozorně ho sleduju. „Takže jaký je verdikt? Umřu?“ Uculím se pobaveně. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Čas spát Delší dobu jsem jen mlčky poslouchal Miri a očima putoval po této místnosti. Bylo věru úchvatné, jak občas někdo dokáže být vynalézavý a nápaditý a kouzlem stvořit něco tak neobyčejného. Kdyby jen tak bylo takových více a tvořili jen pro potěšení a dobro všech. Vzhlédl jsem k Miri usazené na posteli. "No jak se zdá měla jsi mnohem napínavější cestu, než my. A dohnat tě bylo více šťastných okolností a Rahlebova neústupnost." Zazubil jsem se a odložil svůj cestovní batoh ke stěně na zem, abych si mohl protáhnout záda a končetiny. "Tedy do Aserai a pak uvidíme, kam nás vítr zavane dál. Společně to místo určitě najdeme." Ubezpečil jsem ji a vlastně i sám sebe, protože jsem nad tím výrokem cítil, jakýsi prazvláštní pocit klidu, rozhodnosti a spokojenosti. Usadil jsem se nakonec vedle batohu na zem. "Pořádně se vyspi Miri, my s Rahlebem jsme zvyklí spát na tvrdém." Usmál jsem se, ale cítil, jak Rahleb v mé mysli mírně nespokojeně zavrčel. "Hmm takže teď si mám zvyknout, že se okolo nás budou pořád míhat nějací duchové. Heh taky zkušenost." Zasmál jsem se a raději změnil téma a jen jsem si roztáhl věci na spaní na zem tak, abych viděl na vchod do místnosti. "Dobře se vyspi Mirien." Popřál jsem jí ještě, než jsem se sám trochu odstrojil na spaní a natáhl se. Přikryl jsem se pláštěm a pod hlavu složil batoh. Když se mnou byl Rahleb nikdy jsem se necítil neozbrojen. | ||
| |||
 | U VESELÉHO KEJKLÍŘE Charas, Vlandia A je mi jasné, že přes toho staršího chlápka nemám šanci nikam projít. Naopak černovlasý se mě zastane a já radostně přizvednu korbel piva na přípitek a děkovně se na něj podívám. Když pak zmíní že je pivo dobré, selátko vynikající a hlavně ty ženský... Začnu se smát. "To jsem ráda, že se vám u nás líbí. A která ženská se vám líbí nejvíc?" Poňouknu ho. "Jste místní nebo jste k nám přicestovali?" Ptám se zvědavě dál. Načež pozornost stočím k tomu nejmladšímu z nich. Co vypadá znuděně a tak... jak bych to řekla. Nadřazené? "Co vy mladý pane. Co by vám tak udělalo radost abyste se cítil spokojeně?" Změřím si ho pohledem. | ||
| |||
 | Probouzení jiskry Razih, Aserai Chtěl jsem protestovat, ale její pohled byl přísný a skoro kárný. Nehádal jsem se a raději udělal, co po mě chtěla. Odpočíval. Zavřel jsem oči a pokusil se spát. Nemyslel jsem si, že bych to dokázal, když jsem se před chvílí vzbudil. Opak byl pravdou. Byl jsem zřejmě unavenější, než jsem si myslel. | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||