Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Odpočinek Rozhlédla jsem se kolem, mírně pokrčila rameny. „ Já myslím, že tu je. Nejde ani tak o místnost jako takovou, ale vybavení, je postavení mimo čas. Mělo by vydržet tisíciletí. S mírným úsměvem jsem si promnula unavené oči. „ Ne. Jen mi Bernard řekl, že to tu nechal vystavět jeho otec. A pouhých čtyřicet let po té už tu nebyl nikdo, kdo by ji využíval.“ Zívla jsem. Poslední dny byly opravdu velmi náročné. „ Neměla jsem moc příležitostí to tu zkoumat. Tolik vizí najednou jsem ještě neměla a poslední dny to bylo… dost těžké.“ Sáhla jsem po své brašně a prohlédla si, co mám vlastně ještě za zásoby. Nakonec jsem nám oběma podala alespoň malou večeři, kterou jsem já osobně dost rychle snědla a vytáhla jsem svůj deník. „ Bohužel, jen mlhavé stopy. Ale mám dobrý důvod jí najít. To, co se mi děje, není úplně obvyklé. Navíc… místo, kde se mi tohle začalo stávat… způsobila hodně špatná magie s kombinací neúcty, strachu a dalších podobných věcí. Chci najít řešení na to, jak tomu zamezit. Byla tam opravdu velká spousta mrtvých. Lycaronští zlikvidovali celou vesnici se všemi obyvateli, když se jim nevrátilo vojsko z průzkumu podivného moru.. prý tam vstávali mrtví z hrobů a likvidovali živé. Lycaronští se rozhodli to tam srovnat kompletně se zemí pomocí ohnivých mágů. Když jsem tam přišla, byla cítit hlavně magie ohně, ale někde v pozadí tam bylo slabé reziduum hodně temné magie…“ Zamyslela jsem se. „ Pohybovala jsem se po Canterionské oblasti dost dlouho, až jsem začala narážet na místa s … jinou energií. Čím déle jsem tam byla, tím víc jsem si byla jistá, že to není jenom nějaký zbytek kouzel… Byly to stopy duší, které tu uvízli. Těsně před tím, než jsem měla v plánu odejít, jsem potkala duši malého kluka. Zemřel při té očistě. A pak se zjevil další a další… Zůstali tady a nemohli přejít dál.“ Pohled mi doputoval zpět k Belharovi. „ Nevěděla jsem co s nimi, dokud jsem nepotkala jednoho kněze, který mi poradil, abych je zkusila pohřbít. A ono to zabralo, došli svého klidu.“ Na rtech se mi usadil mírný zamyšlený úsměv, když jsem otevřela svůj deník, položila jsem ho na stůl a začala do něj zapisovat poznámky posledních dní. Nevzhlédla jsem, i když jsem mluvila. Potřebovala jsem zapsat své myšlenky a nové poznatky. Ne, že bych kdy dokázala na tenhle zážitek zapomenout. Ne, že bych někdy dokázala cokoliv zapomenout. „ Tutéž čistou energii jsem cítila i tady. Z Bernarda. Sice byla slabší, nejspíše kvůli tomu, že už tu byl prostě už moc dlouho, ale bylo to stejné, čisté bez nebezpečí. Jenže tady se to projevilo mnohem silněji, než kdykoliv předtím. Měla jsem vize, vracela jsem se do minulosti, viděla jsem co se tu dělo. Jak Bernard žil, prožila jsem s ním jeho vzpomínky na jeho rodinu, jak byl šťastný, i to jak o všechno přišel a jak nakonec zemřel… Bernard už tu byl opravdu velmi dlouho.“ Ještě chvíli jsem psala, než jsem nechala stránky pořádně zaschnout a deník jsem opět uložila v brašně. „ Poslední informace, které se mi povedlo získat k univerzitě je to, že se nachází někde v Aserai. Možná je to jen výstřel do prázdna, ale … pořád to stojí za to to zkusit.“ Pousmála jsem se, zula si boty a natáhla jsem se na okraj lůžka, tak aby měl i on dost místa. Asi se budeme muset trochu uskromnit, ale snad nebude problém se v klidu vyspat. „ No. Za to, že jste mě dohnali tak rychle, bys měl poděkovat Bernardovi… A ne. Jasnou představu bohužel ještě nemám. Ale kdo ví, třeba se nám povede něco víc zjistit v Aserai.“ | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | U VESELÉHO KEJKLÍŘE Charas, Vlandia Artur musel mít opravdu velikou žízeň, když za tu dobu co jsme byly s Jolkou pryč vypadá takhle. Tedy, mohlo by to být horší, ale i lepší. Kdo ví kdy vůbec zítra vstane.. Kouknu na Jolku a kývnu. Vypadá to tak, možná bychom mu měly pomoci do pokoje. Ještě chvíli si užívám veselí a dobré večeře. Ani to pivo není špatné, ale.. Ale začínám se cítit zvláštně. Z džbánu jako by neubývalo a mně se už pomalu začíná motat jazyk. Pro to mám raději víno, při jeho pití se mi tohle moc neděje. Odložím svůj korbel a Pohlédnu na Jolku. "Joly, už to nepij.. Myslím že do toho přidali snad i nějakou kořalku". Zasměji se když si otírám čelo. Jindy by mi to až tak nevadilo, ale dnes se opít nechci. Nemůžu.. Zaslechnu jak se Artur s někým baví a když zachytím tu část o králi, no tak je jasné že musíme něco udělat. Chci říci Jolce aby mi s ním pomohla, v tom si však všimnu jak na mně Nalia mává. Ooh, to bude ten pokoj.. Podívám se na Jolku. "Musím si odskočit. Bude to jen chvilička. Ať už Artur nepije". Mluvím normálně, mile, jen poslední větu k ní šeptnu. Vydávám se k Nalie, cestou však odchytím jednu z děveček. Řeknu jí ať na náš stůl donese džbán s vodou a odnese si ten s pivem. Nechá tam jen tři pohárky, NE korbely, ale pohárky, kdyby Artur nebo Jolka přeci jen chtěli. To samé s jídlem, pokud už budou mít dost, já mám určitě.. Na schodech se na paní hostinskou usměji a následuji ji do toho nového pokoje. Musím říct, že je to přesně jak jsem si představovala. Jsem vděčná že mi pomůže přendat mé věci, jen Diavala zvládnu raději sama a ustelu mu na posteli. Já si pak sundám svůj nový plášť a rozložím jej před prozatím nezapáleným krbem, teplou vrstvou ven aby byla cítit až budeme ležet. "Ještě jednou vám děkuji, všeho si opravdu vážím". Mile se usměji na hostinskou a rovnou ji vrátím klíč kd starého pokoje abych si mohla vzít ten od tohoto. Co se koupele týče, chtěla jsem to původně na dýl, ale už se může klidně začít chystat.. Pokud hostinská nebude ještě něco chtít, pak zamknu a vrátím se k Jolce. Pohlédnu na ni, pak na Artura a zkusím jej přesvědčit že už je čas si jít lehnout aby se zítra všechno stihlo. Pokud by povolil, společně s Jolkou bychom ho odvedli do postele v jeho pokoji. Ujistily se že bude v pořádku a pak se ještě vrátíme dolu.. Můžeme vypít to poslední pivo, pokud už není dopito, a já vážně přemýšlím o tom že až se bard vrátí, zavolám na něj ať zahraje něco pořádného, na co se dá tancovat. Abych pak mohla vzít Jolku na "parket". | ||
| |||
 | U VESELÉHO KEJKLÍŘE Charas, Vlandia Když se mi dostane na Kieranova slova potlesku, udělám k tomu pukrle jaké jen dovedu a na jeho další slova se začnu taky smát. "Na něco si snad ještě rovzpomenu. Donesl bys mi prosím taky jeden korbel až půjdeš zpět? Musím ještě teď něco pracovně zařídit, tak kdybych došla později, klidně se do toho pusť sám." Zazubím se na Kierana. "Vím že ti jde zpěv a hudba o moc líp." To už ale pohledem hledám rusovlasou ženu a nedalo mi to moc práce. Je u svého stolu a pan Artur má evidentně právě myšlenky někde jinde. Na nic tedy nečekám a vyhlížím jejich směrem. Nejprve z místa kde právě jsem. Poté si popojdu po schodech výš a pak ještě kousek až úplně nahoru, kde se opírám o zábradlí a jak jen uvidím že se ta mladá žena či její přítelkyně podívá mým směrem, zamávám na ně aby šla za mnou. Teď je tak akorát čas vyměnit pokoj. A kdyby si mě snad náhodou nevšimla, něco rychle vymyslím a sama si k jejich stolu zajdu. Přestěhování zabere jen chvíli a hned se pustím do konečných příprav koupele. | ||
| |||
 | Probouzení jiskry Razih, Aserai Vůbec mě nepřekvapí Eleonořino prohlášení o vyčerpání mého malého přítele. Sám se necítím o moc lépe. Docela s povděkem si lehnu zpět do peřin. Nicméně i přes únavu sleduji svou mistryni, jak dojde k oknu a začne přemítat své myšlenky nahlas. A samotného mě překvapuje, že je celou situací zaskočená i ona. Nejen mnou a tím, co jsem dovedl, ale hlavně o poutu mezi mnou a Mystem. Nějak jsem nabyl přesvědčení, že to není tak neobvyklé. Vzhledem k tomu, jak jsem k Mystovi přišel a že Eleonora jedinkrát nenaznačila nějakou zvláštnost. Zadívám se na Mysta odpočívajícího v misce. Jak rád bych si s tebou ještě pohovořil. Až nám oběma bude lépe. Bude to ještě možné? A skoro vyskočím z postele, když se Eleonor náhle vrátí k mé posteli, chytne mě za bradu a začne zkoumat můj pohled, který je teď značně vyděšený. Provedl jsem snad zase něco? Naneštěstí si jen prohlíží odstín mých očí. Zmínka o modré překvapí i mne. "To kvůli té magii?" Zeptám se trochu bázlivě. Předně nevím, zda je to dobré nebo špatné znamení. "Omlouvám se, způsobil jsem Vám potíže" zastydím se, když se zmíní o penězích. Kvli naší rekonvalescenci teď nemůžeme nic dělat. Sice jsem pomohl tomu mladíkovi, ale nebýt otho, mohli jsme pomoci více. nevím, zda z toho mám mít dobrý dobrý pocit. "Trápí mě ještě jedna věc. myst mě přitom nazval svým pánem." Podívám se nejprve na něj a pak na ni. "Nechci být jeho pán, ale přítel." | ||
| |||
 | Čest muže, čest rodu Ormanfard, Vlandia
Prosím o hod k% | ||
| |||
| Probouzení jiskry Razih, Aserai
| ||
| |||
| Divoký měsíc Vesnice Ov, Strugia
| ||
| |||
| U Veselého kejklíře Charas, Vlandia
| ||