Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium
Prosím doplň si životopis o vlastnosti a dovednosti. | ||
| |||
| U Veselého kejklíře Charas, Vlandia
| ||
| |||
| U Veselého kejklíře Charas, Vlandia
Prosím doplň si životopis o vlastnosti a dovednosti. | ||
| |||
| Probouzení jiskry Razih, Aserai
| ||
| |||
 | ČEST MUŽE, ČEST RODU Ormanfard, Vlandia Sem si jistý že to všechno Lina zvládne. Já teď úplně přepnu a stává se ze mně lovec, takže se soustředim na lov a nenecham se ničim rozptilovat. Sám bych se lesem plížil, hledal pachové stopy, stopy v zemi a tak podobně, ale s Leou je to úplně jiné. Svým způsobem i vzrušující, takhle vidět z blízka jak šelma loví a moci se z toho poučit... Netrvá dlouho než nalezneme kořist. Laň. A zdá se že mladá. Popravdě, byl bych raději za jelena nebo divočáka, ale ulovit něco musíme tak či onak... Tichý nádech, založim šíp, výdech a šíp vypustim (2+3). Mám smůlu a šíp jde mimo. Myslím že mně rozptýlil vítr. Sakra! Laň se samozřejmě plaší a běží pryč, Lea za ní. Já na nic nečekam a běžím za nima. Nechci tu laň nechat utéct, doufám že ji doženu a dostanu příležitost na další výstřel. | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Hrienova záchranná ohnivá koule sice nezasáhla cíl, ale získala mi čas, abych se mohla zvednout a trochu opět vzpamatovat. Rozběhla jsem se opětovně k nepříteli, který velice rychle zkracoval vzdálenost mezi ním a Hrienem. Sakra. Dostat se ale mezi ty dva se mi bohužel nepovedlo (4+1 - akrobacie). Přeci jen, rána do břicha byla silná, a moje kroky díky tomu nejsou tak stabilní, jak jsem zvyklá. Nezbývá nic jiného, než pokusit se zaútočit zezadu. Nejdříve vám povím, jaký byl původní plán. Představme si běžící elfku, která funí, klopýtá mezi neviditelnými kameny a snaží se ochránit svého přítele, protože to je přeci její nejdůležitější a hlavní úkol. Pevně stiskne jílec meče a v elegantním skoku se napřáhne a ještě více honosněji nepřítele zasáhne do nekrytých citlivých míst. Nepřítel padá raněný k zemi. Ehm, dobře. Teď si povíme, jak to bylo doopravdy. Ve chvíli, když mečem chci opsat ukázkový oblouček, tak zakopnu a meč mi vyletí z ruky (1 – útok mečem). Ano, mohli byste si myslet, že třeba aspoň spadne pod nohy nepřítele, ale bohužel. Ten meč ublížil maximálně mě samotné, protože skončil naprosto z mého dosahu a já zůstala stát proti banditovi s prázdnou. Ale. Když už nic jiného, tak mohu svou nově nabitou kinetickou energii zkusit převést na něco užitečného. Když už si mám, jak se říká rozbít hubu, tak zkusím vzít někoho s sebou. Takže jak moje tělo míří vpřed v šikmé trajektorii směrem k zemi, natáhnu ruce a zachytím kus tuniky lapky přede mnou a celou svou vahou ho začnu stahovat k zemi, případně ho aspoň dostatečně zpomalím, aby měl Hrien čas zareagovat (18+1 – akrobacie). | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Odpočinek Rozhlédla jsem se kolem, mírně pokrčila rameny. „ Já myslím, že tu je. Nejde ani tak o místnost jako takovou, ale vybavení, je postavení mimo čas. Mělo by vydržet tisíciletí. S mírným úsměvem jsem si promnula unavené oči. „ Ne. Jen mi Bernard řekl, že to tu nechal vystavět jeho otec. A pouhých čtyřicet let po té už tu nebyl nikdo, kdo by ji využíval.“ Zívla jsem. Poslední dny byly opravdu velmi náročné. „ Neměla jsem moc příležitostí to tu zkoumat. Tolik vizí najednou jsem ještě neměla a poslední dny to bylo… dost těžké.“ Sáhla jsem po své brašně a prohlédla si, co mám vlastně ještě za zásoby. Nakonec jsem nám oběma podala alespoň malou večeři, kterou jsem já osobně dost rychle snědla a vytáhla jsem svůj deník. „ Bohužel, jen mlhavé stopy. Ale mám dobrý důvod jí najít. To, co se mi děje, není úplně obvyklé. Navíc… místo, kde se mi tohle začalo stávat… způsobila hodně špatná magie s kombinací neúcty, strachu a dalších podobných věcí. Chci najít řešení na to, jak tomu zamezit. Byla tam opravdu velká spousta mrtvých. Lycaronští zlikvidovali celou vesnici se všemi obyvateli, když se jim nevrátilo vojsko z průzkumu podivného moru.. prý tam vstávali mrtví z hrobů a likvidovali živé. Lycaronští se rozhodli to tam srovnat kompletně se zemí pomocí ohnivých mágů. Když jsem tam přišla, byla cítit hlavně magie ohně, ale někde v pozadí tam bylo slabé reziduum hodně temné magie…“ Zamyslela jsem se. „ Pohybovala jsem se po Canterionské oblasti dost dlouho, až jsem začala narážet na místa s … jinou energií. Čím déle jsem tam byla, tím víc jsem si byla jistá, že to není jenom nějaký zbytek kouzel… Byly to stopy duší, které tu uvízli. Těsně před tím, než jsem měla v plánu odejít, jsem potkala duši malého kluka. Zemřel při té očistě. A pak se zjevil další a další… Zůstali tady a nemohli přejít dál.“ Pohled mi doputoval zpět k Belharovi. „ Nevěděla jsem co s nimi, dokud jsem nepotkala jednoho kněze, který mi poradil, abych je zkusila pohřbít. A ono to zabralo, došli svého klidu.“ Na rtech se mi usadil mírný zamyšlený úsměv, když jsem otevřela svůj deník, položila jsem ho na stůl a začala do něj zapisovat poznámky posledních dní. Nevzhlédla jsem, i když jsem mluvila. Potřebovala jsem zapsat své myšlenky a nové poznatky. Ne, že bych kdy dokázala na tenhle zážitek zapomenout. Ne, že bych někdy dokázala cokoliv zapomenout. „ Tutéž čistou energii jsem cítila i tady. Z Bernarda. Sice byla slabší, nejspíše kvůli tomu, že už tu byl prostě už moc dlouho, ale bylo to stejné, čisté bez nebezpečí. Jenže tady se to projevilo mnohem silněji, než kdykoliv předtím. Měla jsem vize, vracela jsem se do minulosti, viděla jsem co se tu dělo. Jak Bernard žil, prožila jsem s ním jeho vzpomínky na jeho rodinu, jak byl šťastný, i to jak o všechno přišel a jak nakonec zemřel… Bernard už tu byl opravdu velmi dlouho.“ Ještě chvíli jsem psala, než jsem nechala stránky pořádně zaschnout a deník jsem opět uložila v brašně. „ Poslední informace, které se mi povedlo získat k univerzitě je to, že se nachází někde v Aserai. Možná je to jen výstřel do prázdna, ale … pořád to stojí za to to zkusit.“ Pousmála jsem se, zula si boty a natáhla jsem se na okraj lůžka, tak aby měl i on dost místa. Asi se budeme muset trochu uskromnit, ale snad nebude problém se v klidu vyspat. „ No. Za to, že jste mě dohnali tak rychle, bys měl poděkovat Bernardovi… A ne. Jasnou představu bohužel ještě nemám. Ale kdo ví, třeba se nám povede něco víc zjistit v Aserai.“ | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||