Divoký měsíc

Tvůj šíp letěl mimo, což laň vyplašilo a ta se okamžitě dala na úprk. Lea samozřejmě nijak nemeškala a ihned vyrazila za vyděšeným zvířetem. Měl jsi opravdu co dělat, abys byl vůbec schopný je sledovat. Lani se stále dařilo utíkat a Lee se stále dařilo se jí držet. Občas jsi je zahlédl, jak se mrštně prohnaly kolem nějakého stromu, tu přeskočily nějaké to křoví, nebo padlý strom. Nějakou dobu to trvalo, ale pak se lani přestalo dařit. Nejspíše špatně odhadla skok a při dopadu se “přerazila” o padlý kmen. To hned puma využila a skočila po ní. Zasáhnout se jí ovšem nepodařilo, ale tobě se tak otevřela nová příležitost pro střelbu.

Torrakův protivník překvapeně zamrkal, když prohmátl a krátce na to mu trpaslíkova rána vyrazila dech. Mimo jiné. Bandita vyplivl krev, marně se pokoušel nadechnout a snad i chtěl zvednout zbraň v poslední snaze o útok, než padl na zem, dusíc se ve vlastní krvi.

Mezitím se Stelle podařil poměrně husarský kousek. Byť se jí nepodařilo zamýšlené postavení se mezi bojující, natož pak zasáhnout protivníka zezadu mečem, podařilo se jí alespoň dostat ho z postavení a co více, dokonce jej skolila na zem. Ač chlapík padal na zem, meč v ruce udržel (80%), ale na nic více se nezmohl (6). Hrien se pokusil situace využít a chlapíka zmrazit magií, ale i jeho nadálá situace trochu vykolejila, takže místo toho, aby jej zmrazil, jen ho zamokřil (4+3). Ovšem elf tímto nekončil, okamžitě se vzpamatoval a dalším kouzlem už bojovníka zneschopnil (13+3).
”Tys měla být u kejklířů,” zakření se na elfku, zatímco jí pomáhá na nohy.

Jugrinův soupeř ležel na zemi a kryl se před jeho údery štítem (17), zatímco ten jej zasypával ránami své sekery. Zdá se, že má svého protivníka v šahu a drží jej přišpendleného na zemi. U Avy je to něco jiného. Ork se pokusil o drtivý útok sekerou, ale cosi se mu připletlo pod nohy, ork promáchl a ztratil rovnováhu (1). Pokusil se svůj nelichotivý postoj vylepšit, ale spíše to ještě zhoršil a tvrdě dopadl na zem, načež mu obě sekery vypadly z rukou (1). Ava se toho pokusila využít už při prvním klopýtnutí, ale buďto si špatně spočítala vzdálenost, nebo nepočítala s pokusem o záchranu a promáchla (4+4). Ovšem Ava byla zkušená bojovnice, která uměla využít situace a tak orkovo druhé klopýtnutí ihned využila a orka jednou dobře mířenou ranou usmrtila (19+4).

Zato Bjornovi se dařilo velmi dobře. Jeho protivník, vykolejen svým lehkým zraněním na chvilku přestal dávat pozor, čehož Bjorn okamžitě využil a svou sekerou zasadil chlapíkovi smrtelnou ránu do krku (19+4), div mu ji neoddělil od krku.
Souboj mezi sourozenci a skřety se zdál celkem vyrovnaný. Oba skřeti vydatně útočili dýkami (16 a 19), zatímco se oba bratři zdárně bránili (17+3 a 16+3). To jim ovšem nedávalo moc prostoru na další protiútok. Mezitím všem nad hlavami proletěla další ohnivá koule, která však jen neškodně zasyčela ve sněhu (2).

Howard se pousměje, znovu tě pohladí po tváři a pak s tvou pomocí začne jíst.
”A co když mu řeknu, že jsem viděl vlkodlaka?” zazubí se na tebe a hned se kryje, abys ho nemajzla.
”Jasně, drak bude bezpečnější,” rozesměje se pak a pevně tě obejme kolem pasu, abys mu neutekla.

”Co bys řekla na to, že bychom se po jídle prošli lesem a pak si dali oběd u toho jezírka?” navrhne po chvilce a lehce ti odhrne pramen vlasů ze tváře.

Stála jsi uprostřed budovy, kolem tebe procházeli lidé všech ras a velikostí a jen málokdo si tě všímal. Většina z nich někam pospíchala. Bezradně jsi se rozhlížela, než tě napadlo vytáhnout svůj deník a podívat se do něj, abys zjistila proč tu vlastně jsi.
Listovala jsi stránkami, které nesli tvé poslední zážitky, až jsi narazila na poslední stránku. Koukala jsi na jméno Alexandria z Medimu a přemýšlela proč sis to jméno psala. Mělo to důvod, jen ty sis nemohla vzpomenout jaký.

”Promiňte slečno, mohu vám nějak pomoci?” zaslechneš za zády nějaký jemný hlas a když se otočíš, spatříš tam stát mladého chlapce, ne o moc staršího než jsi ty sama. Zvědavě si tě prohlíží, skoro až bys ho podezřívala, že se snaží nakouknout do tvého deníku co to vlastně čteš.
”Omlouvám se, ale… vypadala jste ztraceně. Možná bych vám mohl poradit,” nadhodil s příjemným úsměvem.

Prosím doplň si životopis o vlastnosti a dovednosti.
Hoď si k20, jestli si vzpomeneš.

Jolka se na tebe překvapeně podívá, když jí řekneš, že si musíš odskočit. Když pak zmíníš, aby Artur nepil, podívá se na něj a pak na tebe a souhlasně přikývne. Ještě než stihneš odběhnout, aby ses domluvila s Nalií, zaslechneš svou přítelkyni, jak začne domlouvat svému strýci.

Když se pak vrátíš zpět, Jolka se na tebe zoufale a prosebně pousměje. Dojde ti, že její přemlouvání moc nepomohlo. Pustíte se do něj tedy společně, což nakonec kýžené ovoce přinese. Artur po dlouhém přemlouvání (a jednom dopitém pivu) nakonec souhlasí, že by si měl jít již lehnout. Cestou do patra do vás samozřejmě hučí, abyste dlouho neponocovali a přestane s tím až když ho Jolka uklidní, že půjdete za chvilku taky spát. Šoupnete staříka do pokoje, pomůžete mu do postele a než mu stihnete říci dobrou noc, už spí.
”To víš, na farmě nemá tolik možností si vylejt hlavu,” dívka omluvně pokrčí rameny a usměje se na tebe. ”A co my? Jdeme taky už spát?” zeptá se tě a poslední dvě slova pronese se špatně potlačovaným zívnutím.

Zatímco připravuješ koupel, zaslechneš z chodby nějaký hluk. Když vykoukneš, zahlédneš obě dívky (Morganu a Jolku) jak pomáhají silně podnapilému staříku do pokoje. Z hostince se mezitím ozývají různorodé zvuky bavící se společnosti. Pak zaslechneš pár slabých tónů loutny, to Kieran nejspíše kontroluje svůj nástroj a připravuje se na další skladby.

Prosím doplň si životopis o vlastnosti a dovednosti.

”Nejspíše ano,” přikývne zamyšleně. Znovu si tě zkoumavě prohlédne a pak se mile pousměje. ”Víš, říká se, že Hellokhar má oči rudožluté jako plameny které vrhá,” řekne tajemně a pousměje se.

”Nemáš se zač omlouvat, chlapče. Peníze bychom potřebovali tak jako tak. Nepředpokládám, že u sebe něco máš a já sama na tom taky nejsem nejlépe. A bohům žel, v tomhle světě bez peněz nic neuděláš,” smutně si povzdechne a ve tváři se jí usadí přívětivý úsměv.
”S tím si teď ale nelam hlavu. Matka představená je ti vděčná za pomoc tomu nemocnému. Říkala že můžeš odpočívat jak dlouho budeš potřebovat,” uklidní tě.

Když pak zmíníš Mysta, ucítíš na sobě jeho pohled, stejně tak i Eleonořin. Ta tě nejdříve nechápavě sleduje, ale pak se rozesměje. ”Jo Errone, to si pak musíš s ním domluvit sám.”

ČEST MUŽE, ČEST RODU

Ormanfard, Vlandia
29. května 1084, poledne