Jakmile Morgana odešla do města, zůstala jsi s Turid sama. Dívka se na tebe podívala a s úsměvem přikývla. Zdálo se, že se na procházku po okolí těší.
”Copak, slečna?” zeptá se tě hostinská, když se objevíte uvnitř v hostinci. ”Všecko v porádku?”
”Zvěřinu? Hm… Matěj, pocem!” křikne kamsi za sebe a po nějaké chvilce se v jedněch dveřích objeví postarší, lehce obtloustlý chlapík s utěrkou za pasem a šátkem zakrývajícím vlasy.
”Co zas?”
”Caperka má zvěřinu.”
”Ale? Ukažte,” vybídne tě kuchař a ukáže ti, abys ho následovala. Hostinská jen přikývne a poodstoupí, abyste i s Turid mohly projít.

Kuchyň je prostorná, všude ověšená nádobím, hrnci a jiným kuchyňským náčiním. Tu a tam uvidíš viset stohy cibulí, česneku, nějakých bylinek a dalších dochucovadel. Celá kuchyně je provoněna roztodivnými pachy, ze kterých ti až pomalu jde hlava kolem. Poznáš česnek, cibuli, rajské, hovězí i vepřové, kuřecí a skopové. Dokonce cítíš i ryby a jiné mořské plody. A to vše prosycené různými druhy koření, tobě povětšinou neznámými.
”Tak ukaž, děvče,” uvolní řeznický stolek, na kterém zrovna zpracovával kuřata.
”Hm… pěkné srnčí. Čerstvé. Kdes to sebrala? Ne, počkat, tos střelila ty? Moc pěkný kousek, jen co je pravda. Kolik bys chtěla?” zeptá se tě, poté, co prohlédne maso.
”A co kůži, stále máš?”

”Ano, šli pouze jednou stranou,” přikývne jeden z trpaslíků, kteří se stáhli zpět z onoho prolomeného vjezdu.
”Dobrá, slyšeli jste Fina a Torraka, připravte se,” rozhodne nakonec Jugrin zatímco nad hlavou obránců proletí dalších pár ohnivých koulí a šípů. Fin se, po Jugrinovo rozhodnutí, rozběhne k jedné, nejslabší straně barikády, kde hned začne úkolovat bránící trpaslíky. Ti na barikádách se stáhnou, popadnou štíty, či něco, čím štíty nahradí a připraví se k boji. Fin nakonec, spolu s Bjornem a Rigonem uvolní část barikády a nechají protivníka aby ji prorazil. Ten tak získá pocit, že se mu daří a nezavětří, že je to past. Což i kupodivu vyjde, protože se do otevřeného místa začnou valit proudy nepřátel, jeden přes druhého. A mela začne.
”Bijte je!” ozve se hřmotný hlas jednoho se seveřanů, zatímco se jeho zbraň boří do nepřátel. Ani trpaslíci nejsou pozadu.

Mezitím Stella a Simena nad dolem odolávají ostřelování lučištníky a čaroděje. První šíp, který Stella cíleně vypustila svůj cíl zasáhl, i když to elfka neviděla. Zásah to sice nebyl nikterak slavný, ale účel splnil a střelce vyřadil z boje (Hod na záchranu: 4). Druhá střela tolik úspěchu neměla. Šíp se zabodl do rohu domku u kterého lučištník stál (Záchrana: 11), ovšem třetí šíp, ten už svůj cíl zasáhl a poslal jednoho kušníka k zemi. Jeden lučištník a jeden kušař byli mimo hru, tři zbývali a ti se právě zaměřili na Stellu, která však už tou dobou byla opět schovaná. I tak jeden ze šípů proletěl nebezpečně blízko (15). Někdy ve chvíli, kdy Stella upřesňovala pozici mága, přilétla ke střelkyním další ohnivá koule, která jim jen neškodně prolétla nad hlavami, byť trochu otřela skálu nad Simeninou hlavou (11).
”Hajzl, víš kde je?” uleví si trpaslice a skoro až nedočkavě se podívá na elfku. Té akorát dojde u kterého z domů se ukrývá a je tak schopna trpaslici říct přesnou pozici. Ta se hned vykloní, vypustí šíp a zase rychle zmizí. Bohužel, její střela letí mimo (6). Jejího vykouknutí ale využili přeživší střelci. Dvě střely šli ale mimo (6, 11) a jedna střela prolétla místem, kde ještě před chvilkou Simena stála (17).
”Druhý pokus,” nadechne se trpaslice, napne tětivu, vykloní se a vystřelí. Svůj cíl neomylně zasáhne (17) právě ve chvíli, kdy se čaroděj chystal vystřelit ohnivou kouli (3). Kdyby se mu to podařilo, jistě by Simenin šíp sežehl a nejspíše by dostal i ji.

Mezitím dole, pod úkrytem střelkyň, probíhal krutý souboj. Trpaslíci obtěžkání štíty, či improvizovanou náhradou, drželi útočníky v jednom místě a jen v malém počtu, i když ti se snažili protlačit. Ovšem i tak se jim ale dařilo dostávat se hlouběji a hlouběji do bráněných prostor. Ať už se Torrak podíval kamkoliv, viděl někoho ze svých druhů jak bojuje. Bjorn se zuřivě bil hned se dvěma nepřáteli (směska lidí, trpaslíků a elfů), Rigon zase rozdával děsivě vypadající rány svou obouruční sekerou, Korrin a Firro se vzájemně doplňovali v obraně i boji a Ava nebyla skoro nikde vidět, jak přebíhala od jednoho nepřítele k druhému. Jugrin ten stál za bojujícími liniemi spolu s Finem, pobízeli bojující, organizovali stahování zraněných a tu a tam odrazili nějaký útok. A Hrien, ten byl skoro až u vstupu do dolů, kde se staral spolu s dalšími o raněné. Mezi Torrakem a nepřáteli bylo právě několik spolubojovníků, kteří začínali mít drobné potíže. Viděl, jak jeden z kopáčů právě padl pod vahou válečného kladiva, které nesl mohutný nord. Ve chvíli, kdy nord zvedal své kladivo, běžel na něj jiný kopáč s kladivem a štítem, či spíše židlí. Torrakovi bylo jasné, že chtěl trpaslík zaútočit na nohy nepřítele, ale k tomu už se nedostal. Než doběhl k nordovi, nohy se mu zamotali do těla mrtvého a trpaslík sebou plácl na zem (1). Mělo to jedno pozitivum, sekera, která letěla jeho směrem jej minula a zabořila se do vysoké postavy za ním (1). Bohužel než se stihl trpaslík zvednout, dopadlo mu na hlavu nordovo kladivo (20) a ukončilo jeho život.

Sibir, Strugia
19. července 1084, večer

Jugrinova kumpanie

Hledání léčitelky

HLEDÁNÍ LÉČITELKY

Omor, Strugia
05. července 1084,
pozdní ráno

Hledání léčitelky

”Služebníče, děfče,” kývne stařík s bezzubým úsměvem na Vibeke, když mu zaplatí další pivo, zatímco si dál spokojeně bafá svou dýmku.
”Já su ňákej Bedrik [Bedřich]. To si piš, že ich tu projde mrtě, děfenko. Toika, že to anějc nespočitaš,” zakření se dědula. ”Dikec Apolenko,” poděkuje děvečce, která mu mezitím přinese pivo. ”Zprávy by bylo, ne že ne, ve světu se toho děje tolika. Třebajc u Sibiru, trpaclíci našlej ceniny, tábor jim tam zniká a už zasejc kutaj. A prej ta pakáž Stříbrná sa vylůpla z brlohu. Kolem Alovu se motaj. Ale tadejc, tadejc je to furt stejnaký. Enem, bába povidala, že tu byla Bělovlasá, prej v lazaretu Petria* se motala.” Zdá se, že je děda dobře informovaný. Poté, co řekne co ví, z plna hrdla se napije piva a opět se vrátí k rozjímání a bafání dýmky.

Než Marie stihla namítnout něco proti odmítnuté padesátce, Morgana už byla pryč. ”Ty dnešní děcka, pořád spěchají,” jen s úsměvem zavrtí hlavou, schová minci a začne poklízet spolu se svým mužem stánek.

Morgana se mezitím promotala tržištěm a zamířila k hostinci, kde na ni už nějakou chvíli čekala Vibeke a malá Turid. Když se k nim konečně dostala, děda sedící u dveří hostince se zdál, že spí, zatímco Vibeke i Turid už byly dávno po snídani, kterou si objednaly, zatímco Morganina porce na stole už byla vystydlá (míchaná vajíčka se slaninou a cibulkou a čerstvý chléb).

Ve chvíli, kdy se Morgana usadila, vyšla z hostince opět Apolena, mladá služtička, aby zjistila, jestli hosté mají vše. Když zjistila že Bedřich spí, opatrně mu z ruky vydolovala prázdný korbel a otočila se k odchodu. Pak se zastavila a ohlédla se na dívky u stolu.
”Snad vás nějak neotravoval. Děda umí být občas pěkně otravný,” omluvně se pousměje na dívky.

* Petrio je lidský bůh léčitelů. Jeho znakem je prvosenka položená na listu jinanu dvoulaločného.

Ač již slunce pomalu zapadlo, světla bylo stále dost a tak Stella i Simena měly dost dobrý přehled o tom, kolik nepřátel se blíží. Zatímco dole pod nimi Torrak a Jugrin organizovali stahující se trpaslíky, obě mladé ženy spustili střelbu z luků. Nebylo ani třeba moc mířit, šípy si svůj cíl našly a postup nepřátel tak účinně zpomalili, čímž poskytli posledním trpaslikům dost času na útěk a následnou organizaci obrany. Protivníci se dokonce rozprchli natolik, že spustili několik pastí. Ovšem nestačilo to na to, aby se zastavili úplně. Sice se postup zpomalil, ale i tak po nějaké době dorazili k barikádám.

Mezitím Jugrin přenechal obranu Torrakovi, který si převzal iniciativu a hnal stahující se trpaslíky na barikádu. Když jim nad hlavou přeletěli první šípy, trpaslíci se trochu přikrčili, ale jen co zjistili, že šípy letěli tím správným směrem a dokonce zasáhli cíl, začali jásat. O to více, když bandité prošlápli několik nástrah, které Jugrinovci stihli položit. Jenže jásot brzy pohasl. Nad hlavou trpaslíků proletěla ohnivá koule, která se rozplácla o skálu. Koule sice nikomu neublížila, ale přinutila Simenu i Stellu zalézt do úkrytu. Tím útočníci získali trochu prostoru pro další postup.

Ona mezera ve střelbě stačila k tomu, aby první sekery dopadli na provizorní barikády, stejně tak je i přelétlo pár šípů, které ale neškodně dopadli na zem mezi obránce. Další a další rány dopadali na barikádu, která zatím držela. Ovšem horší to měli obě střelkyně. Bandité mezi sebou měli minimálně jednoho čaroděje a pár střelců, kteří se nyní začali soustředit právě na ně.
”Vidíš nějakého?” ozve se Simena, přikrčená za kamenem, zatímco kolem ní cinkali hroty šípů.
Stella měla o něco lepší pozici než trpaslice a tak mohla bezpečně vyhlédnout. Pokud by tak učinila, zahlédla by tři lučištníky a dva kušaře u nedalekého domku. Kušaři zrovna nabíjeli své zbraně, zatímco lučištníci vypouštěli šípy. A pak elfka zahlédla další ohnivou kouli, která tentokrát letěla o něco výše, než před tím. I tak ale letěla mimo.

Za barikádou byla situace jiná. Zatím sice držela, a trpaslíci nahoře odráželi útočníky, ale nezdálo se, že to bude trvat dlouho a barikáda na pár místech poleví. Na těch místech ovšem už čekal oba dva nordové v doprovodu tří trpaslíků.
”Jestli něco neuděláme, převálcujou nás,” ozve se Fin, když s obavami obhlédne místa, který začínají být kritická.
”A co chceš dělat? Otevřít a pozvat je na čaj?” opáčí mu Ava.
”Uvolnit jednu stranu a pouštět je po troškách,” navrhne a podívá se na Torraka a pak Jugrina.

HLEDÁNÍ LÉČITELKY

Omor, Strugia
05. července 1084,
pozdní ráno