HLEDÁNÍ LÉČITELKY

Omor, Strugia
05. července 1084,
dopoledne

Mladík, opařený magií, padl zadkem na zem a upřel k tobě vyděšený pohled, který se velmi rychle změnil v ublížený. Když ho zvedneš na nohy a táhneš k lazaretu, jen za tebou odevzdaně cupitá.
”Soren,” vykuňkne svoje jméno, zatímco se mu alespoň trochu podaří srovnat s tebou krok. Na tvou otázku ohledně pokusu o okradení jen trochu vyjukaně zakývá hlavou a dokonce se nadechne k nějaké odpovědi, ale ty mu nedáš prostor.

Po pár desítkách krocích nakonec stanete před širokou nízkou budovou, nad jejímž vchodem se houpe vývěsní štít, na němž se nachází umělecky vyvedený list jinanu s prvosenkou. Ihned poznáš znak Petria.
”Jsme… jsme tu,” špitne mladík a s jakousi nadějí v očích se na tebe podívá, jestli ho už pustíš. Dveře lazaretu jsou zavřené, ale když vezmeš za kliku, hladce se otevřou a zevnitř na tebe dýchne vzduch provoněný směsí bylinek a pak i silným odérem, který jsi cítila jen z těch nejsilnějších pálenek. Vstupní hala byla široká a až na pár židlí prázdná. Vedlo do ní hned několik chodeb, brzy sis uvědomila, že jsou postavené podle světových směrů. Ty sama jsi přišla z jihu, před tebou byla kratší široká chodba vedoucí na sever a pak tu samozřejmě byly i chodby vedoucí na západ a východ. Co bylo ale zajímavé, byly zde i dvě chodby vedoucí na severozápad a severovýchod. Ty byly menší, užší a hlavně zakryté kusem látky. Kdyby látka nekončila notný kus nad zemí, nevšimla by sis jich.

”Dobré dopoledne, copak vás trápí?” ozve se hlas mladé ženy, která právě vyšla ze západní chodby.

Kuchař na tebe chvíli kouká, viditelně přemýšlí, ale pak se jen zazubí a napřáhne k tobě ruku: ”Čtyřicet, beru. Alžběta tě vyplatí.” Poté chvíli vyčká, až mu dáš kůži a jakmile se tak stane, odnese ji kamsi dozadu.
”Co taj ještě vokouníte,” zakření se na vás, mávne rukama jakoby odháněl nějaký hmyz a přejde k řeznickému špalku. Pak vezme do ruky nůž a pustí se do zpracovávání masa, které jsi mu právě prodala.

Hostinská Alžběta zrovna rozlévá pivo, když vyjdeš i s Turid z kuchyně. Jen co vás zahlédne, zvedne ruku, na znamení, abyste chvilku počkaly. Pak dolije pivo, položí je na tác a ten předá děvečce.
”Tak kolik vám mám dát?” zeptá se tě s úsměvem na rtech.
”Čtyřicet,” odvětí Turid, ještě dříve, než se stihneš nadechnout. Bětka se na dívku podívá, pak na tebe, jakoby čekala, jestli to potvrdíš.

Toulky kolem Omoru

HLEDÁNÍ LÉČITELKY

Omor,
Strugia
05. července 1084,
dopoledne

A tak se dívky opět, byť nyní na krátkou chvíli, rozešly. Morgana zamířila do města, hledat chrám, či spíše lazaret, kde měla přebývat legendární léčitelka Siatra Laskavá, zatímco Vibeke a Turid zůstaly v hostinci, rozhodnuty, že tu chvíli využijí k nějaké procházce po okolí.

Zamířila jsi k Omorské bráně, hned u které stáli čtyři strážní, dva na vnější a dva na vnitřní straně. Poznala jsi, že jeden z nich je trpaslík, další dva jsi odhadovala na lidi a čtvrtý, pro svou výšku a mohutnost byl nejspíše nord, nebo nějaký jeho míšenec. Všichni měli na sobě šedou prošívanici, na ní kroužkovou košili, doplněné tabartem v modrobílé barvě s černou medvědí hlavou ve stříbrném poli. Všichni měli u pasu meč nebo sekeru, nord a trpaslík měli štít a lidé (nebo si myslíš, že to jsou lidé) měli v rukou halapartny.
Jakmile ses u nich zastavila, krátce si tě prohlédli a dokud jsi nepromluvila a neřekla jim o oné příhodě, nevšímali si tě. Když jsi jim ale začala vyprávět o tom, co jsi viděla, podívali se na sebe, zprvu nevěřícně, snad si o tobě i mysleli, že jsi blázen, ale když to zaslechl i nord, který k vám zrovna přišel (mluvila jsi s trpaslíkem a jedním člověkem), začali tě brát vážně.
”Gabine, zaběhni do kasáren, nahlaš to kapitánovi. Řekni mu, že by měl poslat do Shokilské usedlosti hlídku,” řekne jednomu z lidí a ten hned odběhne. Na tebe se pak už jen smutně pousměje, poděkuje ti za varování a nechá tě vstoupit do města. Pokud se jej i zeptáš, kde najdeš onen lazaret, cestu ti ochotne popíše i ukáže.

Projít Omorem k lazaretu není jen tak. Nachází se totiž skoro až u přístaviště, takže musíš projít téměř celým městem. A i když je teprve před obědem, město je plné snad až k prasknutí. Měšťané se navzájem překřikují, hulákají, smějí se a zdraví. Cestou projdeš hned kolem několika trhů, odkud se ozývali kupčíci, nakupující i výskot dětí. Kakofonie zvuků byla… skoro až nepřehledná a chvílemi jsi měla až pocit, že ses ocitla zpět doma. Jen kdyby tu nebyla taková zima (teplotní rozdíl cca 15 stupňů).

Když ses konečně blížila k přístavu, u kterého by se měl lazaret nacházet, vrazil do tebe mladý otrhaný klučina. Omluvně se na tebe pousmál, byť v tom úsměvu bylo něco, co tě přinutilo si zkontrolovat jestli máš stále svůj váček s penězi (případně jiný váček, který jsi měla u boku). Neměla jsi jej, ten mladík ti jej sebral (80% šance na úspěch). Naštěstí sis toho ale všimla brzy, jen jsi už neměla šanci tomu zabránit (78% všímavost).

Jakmile Morgana odešla do města, zůstala jsi s Turid sama. Dívka se na tebe podívala a s úsměvem přikývla. Zdálo se, že se na procházku po okolí těší.
”Copak, slečna?” zeptá se tě hostinská, když se objevíte uvnitř v hostinci. ”Všecko v porádku?”
”Zvěřinu? Hm… Matěj, pocem!” křikne kamsi za sebe a po nějaké chvilce se v jedněch dveřích objeví postarší, lehce obtloustlý chlapík s utěrkou za pasem a šátkem zakrývajícím vlasy.
”Co zas?”
”Caperka má zvěřinu.”
”Ale? Ukažte,” vybídne tě kuchař a ukáže ti, abys ho následovala. Hostinská jen přikývne a poodstoupí, abyste i s Turid mohly projít.

Kuchyň je prostorná, všude ověšená nádobím, hrnci a jiným kuchyňským náčiním. Tu a tam uvidíš viset stohy cibulí, česneku, nějakých bylinek a dalších dochucovadel. Celá kuchyně je provoněna roztodivnými pachy, ze kterých ti až pomalu jde hlava kolem. Poznáš česnek, cibuli, rajské, hovězí i vepřové, kuřecí a skopové. Dokonce cítíš i ryby a jiné mořské plody. A to vše prosycené různými druhy koření, tobě povětšinou neznámými.
”Tak ukaž, děvče,” uvolní řeznický stolek, na kterém zrovna zpracovával kuřata.
”Hm… pěkné srnčí. Čerstvé. Kdes to sebrala? Ne, počkat, tos střelila ty? Moc pěkný kousek, jen co je pravda. Kolik bys chtěla?” zeptá se tě, poté, co prohlédne maso.
”A co kůži, stále máš?”

”Ano, šli pouze jednou stranou,” přikývne jeden z trpaslíků, kteří se stáhli zpět z onoho prolomeného vjezdu.
”Dobrá, slyšeli jste Fina a Torraka, připravte se,” rozhodne nakonec Jugrin zatímco nad hlavou obránců proletí dalších pár ohnivých koulí a šípů. Fin se, po Jugrinovo rozhodnutí, rozběhne k jedné, nejslabší straně barikády, kde hned začne úkolovat bránící trpaslíky. Ti na barikádách se stáhnou, popadnou štíty, či něco, čím štíty nahradí a připraví se k boji. Fin nakonec, spolu s Bjornem a Rigonem uvolní část barikády a nechají protivníka aby ji prorazil. Ten tak získá pocit, že se mu daří a nezavětří, že je to past. Což i kupodivu vyjde, protože se do otevřeného místa začnou valit proudy nepřátel, jeden přes druhého. A mela začne.
”Bijte je!” ozve se hřmotný hlas jednoho se seveřanů, zatímco se jeho zbraň boří do nepřátel. Ani trpaslíci nejsou pozadu.

Mezitím Stella a Simena nad dolem odolávají ostřelování lučištníky a čaroděje. První šíp, který Stella cíleně vypustila svůj cíl zasáhl, i když to elfka neviděla. Zásah to sice nebyl nikterak slavný, ale účel splnil a střelce vyřadil z boje (Hod na záchranu: 4). Druhá střela tolik úspěchu neměla. Šíp se zabodl do rohu domku u kterého lučištník stál (Záchrana: 11), ovšem třetí šíp, ten už svůj cíl zasáhl a poslal jednoho kušníka k zemi. Jeden lučištník a jeden kušař byli mimo hru, tři zbývali a ti se právě zaměřili na Stellu, která však už tou dobou byla opět schovaná. I tak jeden ze šípů proletěl nebezpečně blízko (15). Někdy ve chvíli, kdy Stella upřesňovala pozici mága, přilétla ke střelkyním další ohnivá koule, která jim jen neškodně prolétla nad hlavami, byť trochu otřela skálu nad Simeninou hlavou (11).
”Hajzl, víš kde je?” uleví si trpaslice a skoro až nedočkavě se podívá na elfku. Té akorát dojde u kterého z domů se ukrývá a je tak schopna trpaslici říct přesnou pozici. Ta se hned vykloní, vypustí šíp a zase rychle zmizí. Bohužel, její střela letí mimo (6). Jejího vykouknutí ale využili přeživší střelci. Dvě střely šli ale mimo (6, 11) a jedna střela prolétla místem, kde ještě před chvilkou Simena stála (17).
”Druhý pokus,” nadechne se trpaslice, napne tětivu, vykloní se a vystřelí. Svůj cíl neomylně zasáhne (17) právě ve chvíli, kdy se čaroděj chystal vystřelit ohnivou kouli (3). Kdyby se mu to podařilo, jistě by Simenin šíp sežehl a nejspíše by dostal i ji.

Mezitím dole, pod úkrytem střelkyň, probíhal krutý souboj. Trpaslíci obtěžkání štíty, či improvizovanou náhradou, drželi útočníky v jednom místě a jen v malém počtu, i když ti se snažili protlačit. Ovšem i tak se jim ale dařilo dostávat se hlouběji a hlouběji do bráněných prostor. Ať už se Torrak podíval kamkoliv, viděl někoho ze svých druhů jak bojuje. Bjorn se zuřivě bil hned se dvěma nepřáteli (směska lidí, trpaslíků a elfů), Rigon zase rozdával děsivě vypadající rány svou obouruční sekerou, Korrin a Firro se vzájemně doplňovali v obraně i boji a Ava nebyla skoro nikde vidět, jak přebíhala od jednoho nepřítele k druhému. Jugrin ten stál za bojujícími liniemi spolu s Finem, pobízeli bojující, organizovali stahování zraněných a tu a tam odrazili nějaký útok. A Hrien, ten byl skoro až u vstupu do dolů, kde se staral spolu s dalšími o raněné. Mezi Torrakem a nepřáteli bylo právě několik spolubojovníků, kteří začínali mít drobné potíže. Viděl, jak jeden z kopáčů právě padl pod vahou válečného kladiva, které nesl mohutný nord. Ve chvíli, kdy nord zvedal své kladivo, běžel na něj jiný kopáč s kladivem a štítem, či spíše židlí. Torrakovi bylo jasné, že chtěl trpaslík zaútočit na nohy nepřítele, ale k tomu už se nedostal. Než doběhl k nordovi, nohy se mu zamotali do těla mrtvého a trpaslík sebou plácl na zem (1). Mělo to jedno pozitivum, sekera, která letěla jeho směrem jej minula a zabořila se do vysoké postavy za ním (1). Bohužel než se stihl trpaslík zvednout, dopadlo mu na hlavu nordovo kladivo (20) a ukončilo jeho život.

Sibir, Strugia
19. července 1084, večer