Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Toulky kolem Omoru Omoru, Strugia
| ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia 19. července 1084, večer Po pár prvních střelách si již nepřátelští lučištníci všimli, že je likviduju zrovna já. Nad hlavou mi začnou pálit šípy. Ale tak i tak, dva nepřátelé byli mimo hru. Pomaličku se přesunu o kousíček bokem, ale stále přilepená na náš provizorní úkryt. „Už musejí zbývat maximálně tři.“ Zkonstatuju nahlas aktuální situaci. Než se zase trošinku nepřátelé uklidní, tak se soustředím na náš problém s ohnivým mágem, který se opětovně připomněl další rozžhavenou koulí. Tohle už musí skončit, nebo budu mít spálené čelo. Nedej bože, budeme na uhel obě dvě. „Jo! Jo, vím…“ Opatrně vykouknu a okamžitě zase zalezu zpátky. „Schovává se tamhle u toho domu hned naproti nám, trochu víc doleva. Má takovou tu ostrou střechu. To nemůžeš minout!“ Zkusím ji aspoň částečně popsat přesnou lokaci našeho největšího nebezpečí. „Tak co?“ Kouknu se po ní, když už vypustí druhý šíp. „Je po něm?“ Opětovně využiju toho, že se tentokrát lučištníci soustředili na Simeninu pozici a na mě tak trochu zapomněli. Připravím si šíp, vykouknu a vystřelím jejich směrem několik šípů za sebou (10+2-1=11; 16+2-1=17), než opět hlavu schovám dolů (11+2=13). „Nevíš, co se děje dole?“ Houknu na Simenu. „Jestli nemám spíš jít pomoct tam?“ | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia 19. července 1084, večer To, že útočili jenom na jednu stranu je pro nás dobré. Pořád nám zbývají posily, které můžeme nějak využít. Otázka je jak. Oni teď dřepí na svém úseku a nic nedělají. Nepřítel reálně nemá sílu útočit na všechny části hradby a my jsme tu zbytečně přečíslení. Celý náš boj se mi přestával líbit, ale jednou jsme se do něj dali, tak musíme bojovat dál. Než se to celé začalo hroutit ještě se otočím na Jugrina. "Musíme sem stáhnout zbytek stráží od zdí!" Myslel jsem na kladivo a kovadlinu, ale přes hlavu mi létaly šípy a kouzla. Předemnou se probíjel nějaký seveřan a vypadal, že ví co dělá. Bohužel naši kopáči byli sice s krumpáči znalí, ale při práci s kamením. Ne s lidmi. Jen jsem zkřivil tvář, když předemnou skončil jejich život. "Ty bastarde!" Moc se nerozpakuju a útočím na norda, než si stihne všimnout někoho jiného. Tenhle prostě musí být zastavený. Dávám si pozor, abych nedopadl jak jeho poslední oběť a zbraní nemůřím ani nijak vysoko. Hodlám ho kladivem udeřit do kolena, abych ho dostal na zem a pak ho dorazit. (10+2+2) Asi nečekal, že bych se k němu takhle rychle přichomýtl a hlavně zaútočil na nohy, takže jsem si mohl udeřit ještě jednou. (1+2+2) První vyhrání holt z kapsy vyhání... | ||
| |||
 | Toulky kolem Omoru Omoru, Strugia Jsem spokojená. Lepší než nic. Ale podle kuchařova úsměvu, o tom Morganě raději říkat nebudu. Hmm. Dojdeme k Alžbětě, kde si slovo vezme Turid. Usměju se a kývnu na ženu. "Je to tak." potvrdím častku a jakmile dostanu mince, popojdeme stranou. "Tu máš. Schovej si to do boty. Nikdy nevíš, kdy se ti pár drobných bude hodit. Nebo si můžeš šetřit na další dobrotu." podám jí dvacku, ať z našeho obchodu taky něco má. Potom vyjdeme ven. "Tak co, jakým směrem se vydáme? Tržiště bych prozatím vynechala. Viděla jsi, na jak dlouho to tam pohltilo naší kamarádku." usměju se na mojí malou společnici a budu doufat v její souhlas. "Trochu si to tady projdeme, abychom se zorientovaly." doplním a pomalu se rozejdu cestou dál. Nevím, ejstli Turid bude chtít jít vedle mě nebo bych jí měla chytit za ruku. Ale věřím, že si kdyžtak řekne. "Čím bys chtěla být, až vyrosteš?" napadne mě otázka. | ||
| |||
 | HLEDÁNÍ LÉČITELKY Omor, Strugia Nemyslím že by ten mladík byl špatný člověk. Jen se nešťastným způsobem snažil sehnat peníze.. "Těší mně Sorene". Řeknu mile mladíkovi. Bohužel jsem se o něm moc nedozvěděla, ale co.. Brzy stojíme u lazaretu. Podívám se na vývěsný štít, pak zpět na Sorena a natáhnu k němu ruku. Do té jeho vtisku minci (50 D). "To máš za doprovod. Očekávám, že dnes uděláš nějaký dobrý skutek.. Když by jsi ty nebo někdo z tvých známých potřeboval péči lékaře, přiveď je sem. Možná se tu chvíli zdržím.. Tak, hodně štěstí!" Mile se na mladíka usměji a nechám jej jít. Zkusím vzít za dveře a.. jde to. S nadšeným výrazem tedy vejdu dovnitř. Konečně jí uvidím, nemohu se dočkat! uvnitř je to prostorné a zvláštně zařízené. Aspoň tedy architenoticky.. Kampak asi všechny ty cesty vedou? Nechce se mi se tu jen tak potulovat, nebylo by to slušné a mohla bych se ztratit. Takže se chystám volat, zda mně někdo uslyší, ale naštěstí to není třeba. "Dobré poledne i vám". Mile se na ženu usměji a lehce se i ukloním. "Jmenuji se Morgana. Jsem na cestě již dlouhou dobu a.. Slyšela jsem, že tu byla Siatra Laskavá.. Velice ráda bych si s ní promluvila. Prosím, řeknete že je ještě zde.." | ||
| |||
| Hledání léčitelky Omoru, Strugia
| ||
| |||
| Toulky kolem Omoru Omoru, Strugia
| ||
| |||
|
| ||
| |||
| HLEDÁNÍ LÉČITELKY Omor, Lehce zavrtím hlavou a pobaveně se usměji když Vib řekne že na to maso zapomněla. Jistě budou mít zájem a dají jí dobrou cenu.. Nemám ráda loučení, byť jen na krátkou chvíli, takže když se Vib zvedne, chystám se jí obejmout, aby neviděla mé lesknoucí se oči. Ona to však udělá dříve. Usmívám se a pevně jí chvíli obímám. Když se pak odtáhne, rychle si otřu oči a pousměji se. "Samozřejmě, budu opatrná.. Ale to platí i pro vás. Dávejte na sebe pozor.. A kdyby se něco dělo, nechte mi vzkaz u hostinského, ano?" Podívám se na Turid, pohladím jí, oboum věnuji ještě jeden úsměv a pak už se vydám do města. Hned u brány si všimnu několika stráží a tak dojdu k nim. Ještě než začnu mluvit, prohlédnu si jejich zbraně a zbroj, zejména znak který na ní mají, abych věděla co patří k Omoru.. Musím říci, že mě trochu štvalo když mi nevěnovali pozornost, ale naštěstí se ukázal ten čahoun. "Děkuji". Řeknu mu, vděčná že mně konečně někdo bere vážně. Snad to tam prozkoumají, potvrdí že jsem mluvila pravdu a třeba to začnou i nějak vyšetřovat.. Když už jsem tu, zeptám se ho na ten lazaret. Po popsání cesty vděčně kývnu a vejdu do města. No tedy.. Skoro jsem až po té době zapomněla jaké to je. Takové veliké město, tolik osob, hlasů a pachů.. Svým způsobem mi to aspoň trochu připomnělo domov.. "Ahh, promoňte... Mohu projít? ... S dovolením..." Co chvíli se musím ozvat, abych se vůbec mohla hnout. I tak mi úsměv z tváře nemizí. Skoro už cítím vůni moře, jistě už budu blízko. . "V pořádku, nic se.." Usmívám se na mladíka který do mně drcnul, jenže pak si všimnu čehosi v jeho očích. Nedá mi to, podívám se dolů a..vidím jeho ruku kde by rozhodně neměla být! Lehce se zamračím, když tu náhle se na mém měšci objeví krátce pár magických run a mladík překvapením vykřikne, jako by sáhl na něco horkého! Na nic nečekám, natáhnu se a volnou rukou chytnu jeho ruku. Namířím pak na něj svou hůl a v očích mi krátce zajiskří magie. "Ale ale ale.. Poctivého nepálí.." Řeknu vážně a po chvilce se usměji. "Neboj se, nezměním tě ve slimáka nebo krysu. Ale, musíš mi pomoc. A já zapomenu na to co se stalo. Platí?" Zeptám se, ani mu nedávám moc šancí na odpověď a táhnu jej směrem k lazaretu. "Jakpak se jmenuješ? Já jsem Morgana, těší mě.. Hledám zde lazaret, neměl by být daleko. Budu ráda když mně tam doprovodíš". Usměji se a pokračujeme dál. Stále jej držím, ale teď spíše jako přítele, než jako holomka který mě chtěl okrást. "Tedy, Omor je velmi pěkné město. Ale možná je to trošku chladno.. Pro to jsi chtěl peníze? Aby ji si mohl koupit nové oblečení?" Mile se na něj podívám. Mluvím a mluvím.. Snažím se být milá a aspoň něco z něj dostat. Trošku si popovídat, a pokud mně dovede až k lazaretu a nic se nestane, možná mu dám i nějaký peníz. | ||