Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | U Veselého kejklíře Charas, Vlandia
| ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Doba, kdy Ava s dvojčaty zmizela v jeskyni, se mi zdá jako věčnost. Střídavě zatínám prsty kolem jílce meče a povoluju. Sem tam přešlápnu z místa na místo. Kruci. Co se tam uvnitř sakra děje. Naštěstí za chvíli všechny tři vidíme živé a zdravé, ale s celou bandou lapků v závěsu. Chci se jim vydat na pomoc, ale v půlce kroku ztuhnu. Kolem nás proletí ohnivá koule. Stáhnu se k Hrienovi. „Sejmi toho čáryfuka! Budu držet tvoji pozici.“ Bleskově křiknu na Hriena a vstoupím mezi něj a nabíhajícího človíčka s mečem. Zastavit někoho s mečem by pro mě neměla být nijak složitá záležitost. Ale chyba lávky. Možná to bylo až přehnanou jistotou, anebo chlapík přede mnou měl sakra silnou ránu. Jeho meč naznačil útok, na který jsem byla nachystaná, ale najednou změnil směr, takže moje možnosti, jak se vyhnout, byly vlastně úplně nulové. Ač jsem se snažila meč nahnout, abych aspoň snížila škody, tak útočník prošel mojí obranou jako po másle. Zasyčela jsem, když jsem ucítila jeho meč. A co víc, celý útok rozhodil moje postavení a mě zabralo několik drahocenných sekund se opět dostat do schopného postavení. Ač jsem se sebevíc snažila útočníka zastavit a provést jakýkoliv útok proti němu, tak rozhození mého soustředění bylo natolik velké, že jsem se zmohla jen na prázdné promáchnutí meče. „Hriene…“ Stihnu jen křiknou, aby si můj společník všiml, že se z mé strany podělalo všechno co mohlo. 2% - na obranu | ||
| |||
 |
Charas, Vlandia "Děkuji. Moc si toho vážím". Odpovídám ještě s úsměvem, paní hostinské, než se otočím a dojdu k Jolce. Je to milá žena. Bylo by potěšením se sem někdy v budoucnu vrátit. "Dobrý večer". Pozdravím se zářivým úsměvem Artura. "A dobrou chuť". Dodám když vidím jak Jolce chutná. A já se vůbec nedivím, posadím se a při tom co máme na stole, se mi úplně sbíhají sliny. Tohle není večeře, to je hotová hostina! Pečivo, zelenina.. O tom božsky vypadajícím masíčku ani nemluvě. Zrovna když si beru do ruky prázdný korbel a chystám se si nalít pivo, všimnu si paní hostinské. "No to mně podržte.. Koukej!" Řeknu nadšeně Jolce a kývnu směrem kde paní hostinská právě kráčí po rukou! I to samotné je ohromující, co teprve když pak chodí po rukou i nohou jako pavouk! Skoro až vypísknu nadšením a zatleskám. "No páni.." Usměji se a nakloním se k Jolce. "To je ale ohebnost.. Jistě by se pro to našlo i jiné využití". Šeptnu jí do ucha a zaculím se. Pak se natáhnu a konečně si do korbelu naliji pivo. Přiznám se že jsem raději na víno, ale proč ne.. Napiji se a začnu si dávat na talířek. Rajčátko, dvě okurčičky ze sklenice, křen stejně jako Jolka a nějaké to maso. Do ruky si vezmu cibulovou placku a zrovna v té chvíli zaslechnu jak hostinská zpívá! A že jí to jde! Tu píseň tedy neznám, což je škoda protože bych se ráda přidala, ale nevadí. I tak se při poslechu hned několikrát zasměji, nejvíce tedy při konci písně, když hostinská zmíní Artura. To se jí povedlo! Pobaveně jí mávnu a pohlédnu na muže sedícího naproti mně. "Paní hostinská umí, že?" Znovu upiji a pak už vložím do pusy první kousek masa a zároveň ukousnu kousek placky. "Mmm, to je dobrota!" Spokojeně zamručím, na chvilku přivřu oči a pak pohlédnu opět na Artura. "Doufám že jste plný síly.. Po jídle si s námi budete muset zatančit!" Řeknu vážně, ale vesele, a mrknu na Jolku. "A ty jsi si jistá že neznáš žádné písně? Já bych tě moc ráda slyšela zpívat". Pousměji se a pak už se s chutí pouštím do večeře! | ||
| |||
 | U VESELÉHO KEJKLÍŘE Charas, Vlandia Když mě rusovlasá dívka vřele obejme, nejsem nikterak překvapená. Ono těch zajímavých příhod za tu dobu co zde pracuji... Už nějaké jsou. Naopak se začnu jen bujaře smát a rozhlížet se všude kolem. "Budu na vás myslet aby všechno bylo tak jak má. Nemusíte se ničeho obávat. A Artur bude dnes večer určitě taky spokojený." Směřuji svá slova už jen mladé dívce aby je mimo její uši nikdo neslyšel. I když není úplně plno, vypadá to velmi nadějně. Všichni dnes padnou únavou vypadá to. To už však něčeho Kieran si po mě žádá dle jeho významných pohledů. Nelením tak a pár čísel ve své kapse ještě mám. Jakpak by také ne, večer teprve začíná. Ruce dám vzhůru, pravou nohu pokrčím v koleni a zvednu ze země abych zůstala stát jen na jedné. Dostatečným švihem se rázem ocitnu na rukou. Abych po nich vzápětí začala ťapat rovnou k bardovi. Funím jako čert když těch několik sáhů dojdu, ale sotva co jsem u něj, prohnu se v zádech jako kočka abych se země dotýkala dlaněmi a nohami zároveň a v okamžiku se vyšvihla zase tak, jak se sluší a patří. Na nohy. Na jeho otázku mu věnuji zářivý úsměv. "Přidej se ke mě, milý Kierane. Ale nezapomeň na to, že mě pak musíš pozvat na něco dobrého k pití." Začnu se smát a užívala si dobré nálady. V cukuletu se otočím zpět k lidem a spustím píseň. To se ví, že opravdový bard umí zpívat lépe jako já, ale ani s tímto se neztratím. "Máme plný stoly, uzený, bejky, voly, Křepčím že sotva dechu popadám. "Jsou tu naše a kdo chce pojďte dál, A kdyby mě snad někdo chtěl vzít dokola? Inu pokud bude slušný, pročpak by ne. "A každá konkubína tu v pravdě místo má, A při jméně Artur jsem samo sebou zamávala na muže který je v přítomnosti Jolky a její přítelkyně. Inu, musí se nějak taky rozptýlit a udělat něco pro to aby se bavil a pokud by byl vzhůru déle aby se po dívkách poté nějak nesháněl. Sotva ale donotuji veselou píseň, padnu na jednu z volných židlí vedle Kierana abych si už odpočala taky alespoň na chvíli. | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Bylo hezké celý ten stroj jaký kumpanie byla sledovat v akci. Simeniny šípy našly svoje cíle a ostatní se vrhli do svých úkolů. Já jsem pevněji sevřel sekeru a štít a čekal. Nebylo to zrovna něco co by stálo nějakou větší námahu, ale měl jsem spíše strach o své spolubojovníky. Ono vrhnout se do jeskyně, kde nevíš co je, to je dost šílený úkol a podle toho co se vyvalilo z té jeskyně za nima, to byl šílený úkol. Až celé tohle skončí, tak za to co Simena umí s lukem jí musím pozvat na jeden až dva žejdlíky. Ta její podpůrná palba nám tady hodně ulehčuje práci. "Co to sakra?!" Proletí mi hlavou když nad námi proletí ohnivá koule. Podle všeho ta magie v jejich podání určitě je. Měli jsme je tam zasypat a byl by klid. Chtěl jsem se více poohlídnout jestli to Simeně něco neudělalo, ale podle všeho mi nebylo dáno, abych se tím nějak více zdržoval. Pěkně se nám to rozhodilo a já jsem musel vyfasovat toho, který má nejdelší zbraň. Nadšený jsem z toho rozhodně nebyl. "Tak pojď Ty zmatku!" Zavrčím a snažím se štítem vykrýt to bodnutí, ale můj soupeř je moc zkušený, takže a poslední chvíli vychílí hlavici mimo štít a já dostanu na jisto zásah, ale i přesto se snažím dostat k němu blíž a zasadit mu ránu na blízko. Jeho výhoda je na dálku a pokud se k němu dostanu blíž, měl by to být krátký proces. Ovšem kde jsou moje očekávání a kde realita, to jsou dvě rozdílné věci... 25% - na obranu proti bodnutí | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Probouzení jiskry Razih, Aserai 30. května 1084, dopoledne Eleonor není jediná, kdo je v šoku. I mě překvapí ono zjištění. "Já... Já ho uzdravil?" potřebuji ujistěni, neboť se mi to zdá příliš jako hezký den než realita. Ale nezdá se, že by si Eleonor vymyslela. " slyšel jsem hlas. Ve své hlavě. Myslím, že to byl Myst." podívám se po misce s vodou, kde odpočívá pro změnu on. " Mluvil o vodě. A její pomocí. " | ||
| |||
 | ČEST MUŽE, ČEST RODU Ormanfard, Vlandia Přikývnu. "Jo, tak by to mělo bejt. Nechtěl sem teda do Etirburgu aby sme moc nezajížděli... Ale k tomu hostinci to nejspíš zvládneme". Odpovim ještě při balení. Třeba se v tom hostinci dozvíme něco zajímavého. Jeden říká to, druhej zase tamto, tak mně bude zajímat, jakej názor na vévodu a krále mají třeba lidi tam... Cestou trochu přemýšlím, hlavně myslím na Val a sleduji Leu. Je poznat že je mladá, ale má správné, lovecké instinkty. Jen když se mi na chvíli ztratí z dohledu tak mam trochu obavy zda se nezaběhla. "Leo? Leo, kde si?" Nevím jestli mně slyšela nebo se jí prostě nedařilo, ale uleví se mi když se objeví u nás. Dá se vůbec puma pořádně vycvičit? Po čase se okolí začne měnit a my jedeme lesíkem. Tady sem obzvlášť opatrný, jedna ruka stále na meči. Naštěstí se zdá že tu není nic kromě plaché zvěře... Když je o tom řeč, tak už bude čas něco zakousnout. Podaří se nám najít hezké místo na odpočinek a vypadá to že Lea zachytila stopu. S koněmi jít nemůžeme a tak kouknu na Linu. "Já půjdu. Zůstaň tady, hlídej koně a rozdělej tábor. Kdyby něco, tak křič". Slezu z Tary a vezmu si od Liny luk i s toulcem. "Hned vrátím". Mrknu na ni a vyjdu za Leou. "Tak veď holka". Šeptnu a sem připravený se plížit za ní. Nějaký ten lov už za sebou mám, tak snad teď budu mít štěstí. Obzvlášť když mám sebou někoho, kdo mně dovede přímo ke kořisti. | ||
| |||
| Čest muže, čest rodu Ormanfard, Vlandia
| ||