Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
Postava Morgana je offline, naposledy online byla 09. května 2024 12:10Morgana
Postava Torrak Bronzebeard je offline, naposledy online byla 09. května 2024 11:56Torrak Bronzebeard
Postava Vibeke je offline, naposledy online byla 09. května 2024 12:12Vibeke
Postava Stella je offline, naposledy online byla 09. května 2024 12:14Stella
Postava Dalastar je offline, naposledy online byla 09. května 2024 11:07Dalastar
| |||
 | Probouzení jiskry Razih, Aserai
| ||
| |||
| Divoký měsíc Vesnice Ov, Strugia
| ||
| |||
 | ČEST MUŽE, ČEST RODU Ormanfard, Vlandia Zvědavě sleduji jak Lina zvládá situaci. Trošku sem se bál aby Lea něco neudělala kdyby z ní cítila strach, naštěstí k ničemu nedošlo. "Žejo?" Taky Leu pohladim. "Já vím, vlk to není... Ale na tom nesejde. Bude z ní skvělá lovkyně". Spokojeně se usměju a zamířím ke koním. Jak sem čekal, holky se bály. Ale nebylo to zas tak hrozné. Lina mi pomohla a tak to vypadá, že si aspoň zvířata nepůjdou po krku. Tomu říkám úspěch... Pohladím obě klisny a odvážu je, aby na ně Lina dohlédla a mohly se najíst. "My se taky kamarádíme... Liška a vlk". Zvednu hlavu abych zavil a pak se pobaveně vydám zpět na místo spaní. "Vím že by sme dneska dorazily do Edirburku... Ale tam naše cesta nevede. Uvidíme, možná by sme to stihly i do Sargotu, když vydrží koně". Odpovím Lině na otázku a začnu uklízet tábor. Ohniště, deku na spaní, jídlo, všechno... Když je hotovo přijdu k Lině a dam svoje věci na Taru. "Nasedneme a vyrazíme. Zastavil bych kolem oběda. Potrénujeme šerm a když to půjde, měly by sme něco i ulovit, pro Leu... Měj oči otevřené". Hlavně Lina má luk a tak by lov mohla zvládnout ona. | ||
| |||
 | Odpočinek "Hmm chápu, zajímalo by mne, jestli je tato místnost i v zavřeném stavu přítomná, takže by jí někdo, kdo probourá zeď našel, nebo jestli je.....jinde." Pousmál jsem se a s novým zájmem rozhlédl po pokojíku. "Ale proč si někdo dal takovou práci s něčím takový, zrovna zde?" Slétl jsem očima na Mirien. "Mágem pochopitelně.....nepřijde ti zvláštní, že je taková místnost, ale zde na tomto místě v hostinci? Proč by jí někdo utvářel? Chápeš, co tím myslím. Objevila jsi tu něco zvláštního, nebo nějaký účel tohoto místa?" Touha po vědění byla vždy silnější, než já a chudák Rahleb to vždy musí trpět. "Měla bys o sebe více dbát Miri. Když nebudeš pravidelně jíst, nebude ti to čistě myslet, ani nebudeš mít sílu na kouzla. To bys mohla už za ty roky vědět. Byla to jedna z prvních věcí, které nás učili." Pokáral jsem jí mírně a přátelsky. Spíše starostlivě, než vyčítavě. Sám jsem si dřepl a opřel se zády o stěnu pokojíku, tak abych měl na Miri dobrý výhled a také ven z pokoje, kdyby se někdo rozhodl jej vyčmuchat. "Mmm novinky? Řekl bych, že ani ne. Na cestách byl docela klid, měl jsem většinou štěstí na spolupracující lidi a když ne, pár mincí na správném místě dělá hotové zázraky. Asi nikdy nepochopím, co na tom všichni tak moc vidí." Zakroutil jsem s úsměvem hlavou. Ano samozřejmě peníze jsou důležité, ale občas mi přijde, že na nich všichni až moc lpí. "Krátce jsem se viděl s Damienem a dostal přednášku o tom, jak málo se vracíme, že nás skoro nevidí, že bychom se mohli usadit jako on a tak....však ho znáš." Opřel jsem si hlavu o zeď a spokojeně vydechl, jak se mi srovnala páteř a uvolnily svaly. "Rahleb o tebe měl starosti hlavně, když jsme zjistili cíl tvé cesty. Nečekal jsem, že tě doženeme tak rychle, ale měli jsme štěstí a dobré stopy." Znovu jsem se spokojeně pousmál. "Už máš představu, jak to místo najdeme?" Koukl jsem po ní zvědavě v naději, že má nějaké vodítko, ne jen slepý cíl. | ||
| |||
 | U VESELÉHO KEJKLÍŘE Charas, Vlandia Usmívám se, ani nevím proč. Možná kvůli tomu co má hostinská na sobě a jak se tváří, nebo že jsem zkrátka spokojená. Dnešní večer bude perfektní, ani já, ani Jolka, na to nezapomeneme.. Rozzáří se mi očka když řekne že pokoj by byl k mání. "To je skvělé, děkuji!" Vesele se usměji a bez ostychu hostinskou obejmu. Pak mi dojde že bych jí mohla pokazit kostým a tak se rychle stáhnu. "Promiňte". Špitnu s lehce červenými tvářemi. "Co se toho času týče.. Hmm.. Něco si dát, chvíli se bavit.. Tak na desátou hodinu? To by mohlo být akorát". Pousměji se a pohledem hledám Jolku. "Dobrá tedy, až to půjde, tak si mně tu odchytněte.. Jen prosím před Arturem, zkuste to nějak aby nepoznal že měníme pokoj, pokud ještě nebude sám nahoře". Zaculím se, lehce ukloním a vydám se k Jolce. Už mám žízeň a na to selátko velikou chuť! | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Pomalu přikývnu. Finální verze plánu je asi jediná možná varianta v aktuální situaci. Ale vlastně to není vůbec žádný plán. Prostě se všechno bude odvíjet od situace, jestli dokážeme zpacifikovat dva strážné v tichosti nebo ne. A pak bude následovat čistá improvizace. Fajn. Pojďme do toho, ať už to máme za sebou. Nakloním se k Hrienovi. „Ty máš v rukávu nějaké kouzlo, co uklidňuje koně, a nikdy jsi mi o tom neřekl?“ Pronesu tiše pouze k němu a hodím po něm hraným uraženým pohledem. Takže celou dobu si ze mě dělá srandu, že nezvládnu ovládnout koně, ale kouzlem mi nikdy nepomohl, ač by mohl. Na závěr se jen pobaveně usměju a vrátím svou koncentraci k úkolu. „Můžeme?“ Podívám se na Avu a Hriena a jakmile od nich dostanu aspoň sebemenší kývnutí, tak se opět přikrčím a rozejdu se za nimi směrem ke koním. Čekám v úkrytu až Simena oba dva strážné zpacifikuje. Pokud se střelba nevydaří, tak jsem připravena pokusit se strážného dodatečně v co největší možné tichosti zlikvidovat. A pak už jen ty zpropadené koně. Snad nezačnou jančit až zbytečně moc. | ||
| |||
 | U VESELÉHO KEJKLÍŘE Charas, Vlandia Než se mi dostalo jakékoliv reakce hostů, oslovila mě známá rusovlasá žena a pochválit umí! To se ví že mi udělala radost. Jen už teď mi něco říká, že večer bude náročnější než jsem si myslela. Ale tak uvidíme, zda ta dřina bude stát za to! Na všechny její dotazy vesele zakynklám hlavou nahoru a dolů. "Ano, květiny máme nachystané. Jen mi musíte říct chvíli dopředu abychom do sudu připravili horkou vodu, rozmístili ty květiny a zapálili svíčky. Nezabere to dlouho." Jen to prostě nejde udělat bez určení nějakého času. Kdybychom to udělali hned, voda vystydne a svíčky dohoří. "Nebo jestliže víte na jakou hodinu rovnou to připravit, řekněte. A ano. I ten pokoj by byl k mání. Je jediný který zůstal ještě volný. Vždy jej šetříme pro speciální požadavky." Zaculím se na dívku. "Hned jak budu mít malou přestávku, vezmu vás tam." | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia "Díky." Usměju se a jsem rád, že se to líbí jak Simeně tak Jugrinovi. Ono takhle, když to vezmu kolem a kolem, tak stejně není moc jiných možností, pokud někdo neovládá magii a prostě je nevymete nějak magicky. "Nikdo neumí nějaký magický oheň, který by vypálil jeskyni?" Nikdo se nepřihlásí, ale podle všeho Jugrin počítá s jiným přístupem a to tím co jsme navrhnul já. Dokonce se i na ty čáry dostane, ale asi jiný druh než by nám pomohl v čištění jeskyně. Každopádně není od věci vědět, že tady někdo čáry umí. O tom musím pozdějc zjistit víc. Plán co jsem slyšel byl jednoduchý a nebylo na něm co nechápat. Připravil jsem se vyrazit, kdyby bylo potřeba. "Jasný jak facka." Zabručím si a přikývnu. Holt není tady moc o čem přemýšlet. | ||
| |||
 | Probouzení jiskry Razih, Aserai Musel jsem zavřít oči, jelikož když jsem je znovu otevřel, byl pryč onen pokoj s mladíkem. Byla pryč židle, kde jsem seděl. Místo toho jsem ležel na mě neznámé židli a v hlavě mi třeštilo jak po kocovině. Nadzvedl jsem se na loktech a měl jsem co dělat, abych ustal jejich chvění a skutečně se aspoň trochu nadzvedl. Cítil jsem se tak slabý a vyprahlý. To se už ozvala moje mistryně a já otočil hlavu jejím směrem. Spolu s ní jsem si všiml sklenice vody na stolku vedle sebe a toužebně se na ni zadíval. Děkoval jsem empatii Eleonory, že se dovtipila mého požadavku a byla ochotná ho splnit. "děkuji. Jak... dlouho jsem spal?" zeptám se poté, co aspoň trochu svlazim hrdlo a odkašláním jej pročistím. " pomohlo mu to?" narážím na toho zraněného mladíka. | ||
| |||
| U VESELÉHO KEJKLÍŘE Charas, Vlandia "Budu ti líčit vše, do nejmenšího detailu.. A dychtivě budu pokaždé čekat odpověď". Šeptnu a spokojeně se k Jolce tulím, svou tvář tisknu na tu její. "Takové, které si užijeme společně.. Budeš muset vydržet". Odpovím tajemně a lehce se zaculím když se natočí a já tak políbím její rty. Jsou tak krásné a sladké, jen těžko se od nich mohu odlepit. "To já také nechci". Šeptnu a pohladím ji po vlasech. "To by asi šlo". Pobaveně se usměji a začnu Jolku lechtat. Mrška se brání, ale stejně po ní jdu! Je to hezké, chvíli jen tak blbnout.. Nakonec mi uteče. Já se ale nevzdávám, ruce zdvyžené, se šibalským úsměvem, jako bych chtěla skočit a chytit ji. To se ale najednou ozývá zvon. Přikývnu. "Budu muset později vyzkoušet jak lechtivá máš chodidla a bříško". Šeptnu s laškovným zaculením a oplatím jí polibek. Pak se odtáhnu a dojdu k Diavalovi, abych zkontrolovala zda je v pořádku a třeba ještě něco nepotřebuje. Pak už se otočím na Jolku a s úsměvem na tváři můžeme zamířit dolů. Samozřejmě za námi zamknu. Už když scházíme schody, slyším hudbu, hlasité hovory a samozřejmě je cítit i to selátko. Úsměv se mi ještě rozšíří.. Rozhlédnu se po hostinci a nakloním se k Jolce. "Posaď se k Arturovi, jestli už tu je.. Jinak nám zaber nějaký stůl.. Můžeš nám objednat to selátko a něco dobrého k pití.. Já dořeším ještě jednu drobnost a pak se k vám přidám. Bude to jen chvilka". Usmívám se a bojuji s nutkáním ji políbit. Ještě jednou se na Jolku usměji a rozhlédnu se znovu po hostinci. Paní hostinská se zrovna baví s nějakými lidmi a opět má na sobě tu parádu. Věděla jsem že je to ona.. Popojdu kousek blíže a odkašlu si abych na sebe upozornila. "Omlouvám se pánové, že vás vyrušuji. Ale potřebovala bych si na moment vypůjčit vaši okouzlující společnici.. Hned se vám vrátí". Mile se usmívám a čekám zda Nalia půjde se mnou. Pokud ano, poodstoupím kousek stranou, směrem ke schodům abychom nepřekáželi. "Dovolte mi říct paní hostinská, vypadáte úchvatně. Skvělý nápad, i z obchodního hlediska". Usměji se a pak trošku vážněji pokračuji. "Odpusťte mi že jsem vás takto vyrušila, ale.. Chtěla jsem se zeptat zda je na později, až vám řeknu, vše připraveno. A ještě, co se toho týče.." Chvilku zaváhám jak to říci. "Vidím že je tu mnoho lidí, jistě tu bude chtít někdo nocovat. Napadlo mne.. Tedy, jestli by to bylo možné.." Lehce se zaculim. "Chtěla bych, aby dnešní večer byl hezký, romantický.. Pokoj ve kterém jsme je pěkný, ale říkala jsem si, zda by nebyl k mání jiný, s krbem.. Samozřejmě bych klidně připlatila kdyby bylo třeba". | ||
117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 7473 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1