ČEST MUŽE, ČEST RODU

Ormanfard, Vlandia
29. května 1084, poledne

”Jestli si pamatuji dobře, tak mezi Etirburgem a Sargotem by měli být lesy. Táta mi kdysi tu cestu popisoval. A v lesích, u mostu přes řeku, by prý měl být nějaký hostinec,” Lina se zamyšleně podrbe na hlavě. Chvilku tě sleduje, když jí osvětlíš plán na dnešní den a pak jen přikývne a přidá se k úklidu tábora. Lea mezitím krouží kolem, skoro jakoby vás chránila.

Vyrazili jste opět na cestu. Koním ještě nějakou chvilku trvalo, než si zvykly na přítomnost pumy, ale když zjistily, že jim nic nehrozí, zklidnily se. Lea mezitím pobíhala kolem vás, občas odběhla někam do trávy, ale stále se držela tak, aby byla minimálně na dohled. V jednu chvíli jsi měl i pocit, že zavětřila nějakou kořist a dokonce se i na nějakou chvíli zdržela daleko za vámi. Když už to začínalo vypadat, že se budete muset vrátit a podívat se po ní, objevila se vedle vás. Nevypadala ale, že by něco ulovila.

Jak se den blížil ke své polovině, čím dál více se začínal ozývat žaludek a i tím více se Lea odpojovala a hledala něco k snědku. To už jste ale nějakou chvíli jeli, byť řídkým, ale lesem. Tu a tam jste viděli nějakou zvěř, ale než jste vůbec stihli zareagovat, zvěř utekla. Až kolem oběda, tedy chvíle, kdy jste se rozhodli zastavit na menší mýtince v lese, Lea cosi zavětřila. Vykročila směrem na sever (vítr šel ze severu na jih), pak se zastavila a tázavě se na vás ohlédla. Skoro to vypadalo, jakoby vás vyzívala, aby jste šli za ní.

Jen co jste opustily pokoj, Jolka zamířila do lokálu, kam se vrátila k Arturovy, který se právě o něčem vášnivě bavil s nějakým mužem. Ještě jsi viděla, jak je dívka uctivě pozdravila a usadila se na volné místo vedle svého strýce. Pak si ještě stihla zahlédnout, jak se k ní přitočila jedna z dívek, aby si vzala její objednávku.

Když jsi měla vše vyřízeno a vrátila ses ke stolu, Jolka ti vedle sebe držela místo. Na stole před oním místem byl prázdný korbel a před Jolkou, tak aby tam dosáhl i Artur, ležel džbán naplněný pivem. Také byl na stole na prkýnku pěkný kus masa ze selátka, které se mastně lesklo. V ošatce pak leželo několik druhů pečiva. Nějaké housky, chlebové placky, chleba a dokonce i louhované preclíky. Také tam bylo spoustu zeleniny a velká sklenice s kyselýma okurkama. Jak se zdálo, hostinec byl připraven na větší dav, než přišel (hospoda je zaplněna ze 70% své kapacity).
”Teď to přinesli. A dej si pivo, je výborný,” usměje se na tebe Jolka, jen co se vedle ní usadíš. Sama má před sebou plechový talířek, na něm kus masa, křenovou pastu a kus chleba. A prsty i pusu mastnou od omastku.

Jen co jsi se uvedla a předvedla pár žongléřských čísel, celým hostincem se rozlehl bujarý tleskot a smích. Vždy, když jsi někoho představila, dotyčný zamával, uklonil se, nebo, v případě děvčat, se zatočil v kole. Zdálo se, že je místní osazenstvo více než spokojené, hovory plynou v plném proudu, děvčata sotva stíhají plnit přání hostů a Jan má co dělat, aby stíhal dolévat. Willi jak o život ukrajuje ze selátka a dokonce i Stefan se tu a tam objeví na place, aby donesl nějakou tu speciální objednávku. Kieran zvesela hraje, směje se s lidmi a občas taky trochu zajankuje. Když se pak proženeš mezi hosty, všichni se smějí, někteří se k tobě připojí.

Jakmile vyřídíš Morganinu prosbu, Kieran na tebe hodí pár významných pohledů, snad aby ses k němu přitočila. ”A co takhle nějakou píseň, krčmářko,” šeptne ti, když tak uděláš, zatímco stále hraje na loutnu. ”Řekni si a já to zahraji,” mrkne na tebe.

”Mám, ale dlouho jsem je nepoužíval,” odvětil s úšklebkem Hrien na Stellinu otázku. Ava pak dala pokyn k pohybu a všichni tři se obloukem vydali ke zvěři. Simena mezitím střídavě natahovala a povolovala luk, připravovala se ke střelbě. Věděla, že úkol, který dostala není nejjednodušší, ale věřila si, že to stihne. Musela.
”Už jsou tam,” pronese tiše Jugrin, na což Simena zareaguje natažením tětivy, zamířením a jejím následným vypuštěním. Hned na to natáhne znovu a znovu vypustí.

První šíp zasáhne svůj cíl s chirurgickou přesností. Lapka se šípem v hlavě se skácí k zemi a jeho druh se poplašeně přikrčí a začne se rozhlížet. Dokonce se i pokusí vytáhnout svou zbraň, ale než se mu to povede, dopadne druhý šíp, který mu prošpikuje pravé rameno.
”Hriene,” sykne Ava. Elf ihned začne čarovat, zatímco trpaslice okamžitě vyrazí k raněnému lapkovi, aby jej dorazila.

”Jdeme,” pronese mezitím Jugrin, což ani nemusel. Jen co dopadl druhý šíp, zbytek skupinky se už dával do pohybu. Než se dostali k jeskyni, ležel druhý lapka v kaluži své krve a Hrien úspěšně uklidnil koně. ”Měl bych víc cvičit,” oddechne a protřepe si prsty pravé ruky.
”Avo, kluci, vaše chvíle,” ukáže na jmenované Jugrin a ti jen s kývnutím zmizí v jeskyni.

Netrvá dlouho a z jeskyně vyběhne Ava a hned za ní jeden z bratrů, Korrin. Po chvilce vyběhne i Firro a v závěsu za ním běží polonahý ork se sekerou v pravé ruce, zatímco levá mu zplihle visí podél těla. Než ale stihne vyběhnout úplně, zpoza skupiny vyletí šíp a zabodne se mu do levého oka. Ork se svalí na zem, jeho sekera břinkne o kámen.
”Sundali jsme jen tři. A s tím šamanem jsi nekecal,” vyhrkne zadýchaně Korrin. Z jeskyně pak najednou vyletí ohnivá koule, proletí nad skupinou a zamíří do míst, kde by se měla schovávat Simena. Hned na to vyběhne ven sedm postav. Jeden nord, jeden ork, tři lidi a dva skřeti. Všichni drží v ruce zbraň, všichni se tváří nasraně. Z míst za skupinou opět vyletí šíp, ale ten se jen neškodně zabodne do nordova štítu a z jeskyně opět vyletí ohnivá koule, tentokrát ale mnohem přesnější, než před chvilkou.

Lapkové vyběhnuvší z jeskyně se rozdělí, Nord zaútočí na Jugrina sekerou a štítem, ork se vrhne na Avu a začne ji zasypávat ránami svých dvou seker. Skřeti, oba vyzbrojeni dlouhými dýkami se prozměnu vrhnou na sourozence. Jeden z lidí zaútočí mečem na Hriena a Stellu, druhý se pokusí palcátem pocuchat Bjorna a třetí s kopím bodne proti Torrakovi.

Při úhybech i útocích prosím používat kostky viz HP.
Své hody můžete rovnou zhodnotit.
Já vám pak napíšu nepřátelské reakce.

”Sotva dvě hodinky,” usměje se na tebe a sklenici odložila zpět na stůl.
”Pomohlo?” zasměje se a pak zvážní. ”Tys mu tu ránu zacelil. Před chvilkou se vzbudil a je v naprostém pořádku.” Tohle znělo jako uznání. Velké uznání. A zároveň tam byla jistá nevěřícnost. Skoro jakoby nedokázala uvěřit tomu, co se ti povedlo.

”Na co přesně jsi myslel, když jsi mu to očišťoval?”

Po včerejším obědě (z divočáka si uzmul panenku, kterou zpracoval na tmavé omáčce s opečeným bramborem a trochou čerstvé zeleniny) a následném odpočinku, jste vyrazili do vesnice. Když jste procházeli kolem Borra, udělalo ti vyloženě radost, když jsi zahlédla ten jeho nakaboněný výraz. Zvláště, když viděl, jak se oba dva, ty i Howard, tváříte spokojeně.

Ve vesnici jste hostinskému předali ulovenou zvěřinu, kterou s uznalým pokýváním hlavy přijal a hned předal svému kuchaři ke zpracování, načež vám jako odměnu dal malý soudek piva a samozřejmě nezapomněl zopakovat pozvánku na jarmark. Přípravy už byli v plném proudu. Lidé na náměstí vše připravovali, všude vyrostli různé stánky, které budou následujícího dne plné jídla, sladkostí a jiných předmětů. U rybníčku někdo zručný postavil jednoduchý dřevěný kolotoč pro děti (které se kolem něj pořád motali) a o kus dál už připravovali velký táborák. Zítra to bude velká sláva.

Vrátili jste se zpět do chajdy, kde jste si konečně dopřáli zaslouženého odpočinku. Jak Howard slíbil, plnil vše co ti na očích viděl. Na cokoliv sis vzpomněla, to udělal, pokud to bylo v jeho silách, počínaje masáží končeje… však víme. Když pak slunce zašlo, seděli jste spolu za chajdou u malého ohníčku, sledovali hvězdy a tulili se k sobě. Ani nevíš, kdy jsi usnula.


Druhého dne ráno ses probudila v posteli. Ležela jsi sama, ale už jen podle pachu jsi poznala, že Howard je nedaleko. Když jsi rozlepila oči od sebe, viděla jsi ho, jen v kalhotech, stát u plotny. Tedy stát… zrovna se ohybal do pece, aby vytáhl, jak jsi podle pachu poznala, čerstvě upečené chlebové placky. Pokud jsi se více soustředila na čich, zjistila jsi, že na pánvičce má slaninu, vajíčka a na stole je připravená zelenina. A cítila jsi snad i ovčí sýr?

ČEST MUŽE, ČEST RODU

Ormanfard, Vlandia
29. května 1084, ráno

Odpočinek

U VESELÉHO KEJKLÍŘE

Charas, Vlandia
28. května 1084,
večer