Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | ČEST MUŽE, ČEST RODU Ormanfard, Vlandia Oči nespouštim ze své nové společnice. Sleduju jak si nakonec vezme to uzené a pousměju se. Zítra budeme muset zkusit něco ulovit, popřípadě pořádně nakoupit až se dostaneme někam do civilizace. Lidé asi nebudou příliš nadšení, snad se mi podaří Leu aspoň trochu vycvičit, aby zůstávala u mně. Ještě jednou ji pohladím a pak už ji nechám spát... Sám si pak po chvíli lehnu a pomalu usínám. Ráno se hned jak otevřu oči posadim a už už saham po meči, když si všimmu o co jde. Uleví se mi že nás nikdo nepřepadl... Sem teď ve velikém pokušení si z Liny vystřelit, ale dokážu si představit jaký by pak byl zbytek cesty a tak to raději nechám na jindy. "Vidím že už se seznamujete". Usměju se a vstanu. "Lin, uklidni se, nic se neděje. Skloň tu dýku". Řeknu klidně a dojdu k pumě, kterou podrbu za ušima. "Hodná holka". Pohladim ji a dokdu k Lině. "Neboj se. Tohle je ta puma ze včerejška, myslím že nás sledovala... Večer jsme se zkamarádily". Ukážu na pumu. "Lin, tohle je Lea. Leo, tohle je Lina." Představím je a na obě ukážu když o nich mluvim. "Nesmíš Linu sníst, je to kamarádka". Pokleknu s pousmáním k pumě a začnu ji hladit na zádech. "Zandej tu dýku a pojď blíž. Nech ji ať tě očuchá". Usměju se, vstanu a dojdu k místu kde sem spal. Z vaku vytáhnu poslední kousek uzeného a vrátím se k Lině, abych jí ho s pokývnutím na Leu dal do ruky... Sem si jistý že spolu budou vycházet. Až se Lina seznámí, rád bych vzal Leu ke koním, aby se seznámila i s nimi. Je mi jasné že ze začátku budou vystrašené, ale kdyby něco, Lina mi je jistě pomůže uklidnit. | ||
| |||
 | Tajný pokojík S překvapením jsem hleděl na pokoj, který se přede mnou, jako kouzlem rozprostřel. Tázavě jsem se podíval na Miri. "Páni, tomu říkám, ale hezky schovaný pokojík." Vstoupil jsem až po ní a rozhlížel se po výzdobě a zkoumal očima to, jak je zde pokoj schován. Nejspíše jen prostě vestavěná tajná místnost, kterou musíte vědět, jak otevřít. "Tohle chce určitě zase zavtřít až odejdeme. Věru hezké místo. Být trošku stálejší povahy řekl bych, že usadit se tu a trošku dát tuhle zříceninu do kupy by mohlo být i zábavné." Usmál jsem se, ale byl jsem si vědom, že na to jsme s Mirien moc velcí cestovatelé. "Budu hádat, ten ti asi ukázal také majitel sídla že?" Odtušil jsem a zavadil pohledem o tu velkou postel. Cítil jsem, jak se mi do tváří nahrnula červeň a tak jsem se raději odvrátil k jedné z tapisérií. "Jen jedna postel. Yhmm jasně." Chvilku jsem jí zkoumal, než jsem se uklidnil a pak koukl zpátky po Miri. "Ještě nějaká další překvapení?" Koukal jsem na ní s drobným úsměvem a čekal, co dalšího vytáhne z klobouku. Brýle, duch, tajný pokoj.....asi jsem jí nechal moc dlouho samotnou. | ||
| |||
 | Zbojníci Sibir, Strugia S naší skupinou se zastavíme prakticky až u jeskyně. Nikde nic. Klid. Ticho. Jestli je to dobré znamení? No to těžko říct. Tichý postup je vždycky bezpečnější, ale zase mnohonásobně rychleji vzrůstá intenzita nervozity. Velice rychle se pak může stát, že někomu prostě rupnou nervy a celou akci prozradí neuváženým krokem. Ohlédnu se směrem k Jugrinově skupině. I takhle na dálku jde poznat, že debatují o dalším postupu. Přikrčená se přiblížím k Avě. „I kdybychom je v tichosti zastřelili, tak ty koně se zblázní a pokud nejsou úplně blbý, tak se přijdou podívat na to, co se děje. A… začne mela.“ Pronesu šeptem. Znovu si prohlédnu celou situaci před námi. „Ale zase je to možnost je dostat ven. V uzavřených prostorách se vždycky bojuje hůř. Kdybychom zvládli odklidit ty těla… Mohli bychom stále mít výhodu překvapení.“ Ano, mám sice radši přímý boj, než tohle plížení, ale pořád dokážu uznat, že to je holt ta bezpečnější cesta. | ||
| |||
 | Probouzení jiskry Razih, Aserai Jsem natolik pohlcen modrou září i obrovskou energií proudícím tělem, stejně jako vykolejen Mystovými slovy v mých myšlenkách, že zcela nevnímám slova své mistryně. Poslouchám hlásek ve své hlavě, soustředím se. Nechávám léčivou moc prostoupit mé prsty i hadřík, kterým otírám okraje rány. Po chvíli ho musím znovu namočit v míse, abych ho očistil od hnisu, který jsem nasbíral. Ale i samotný ten pohyb mě stojí víc úsilí než několikadenní pochyb s Eleonor. Hlava mi těžkne, jen při pouhém otočení a to nemluvím ani o nenadálé váze toho malého drobného tvorečka. Hadřík sotva odložím do misky, když se celým tělem sunu k zemi. Od pádu mě uchrání silné paže Eleonory. Zvedne mě a zpět usadí. Zvednu k ní děkovný znavený pohled. Nemám ani dost síly, abych se podivil nebo snad zastyděl. Jen slabě kývnu, když se jde postarat o raněného a mě nechá odpočívat. Shlédnu na salamandříka ve vodě. Nemám sílu mluvit, ale je jedna věc, kterou bych mu rád sdělil. Nejsem tvůj pán. Jsem Error. Přítel. Zkusím to stejně jako on, i když si moc nefandím, že by kdokoliv kromě mě, mohl slyšet moje myšlenky. | ||
| |||
 | U VESELÉHO KEJKLÍŘE Charas, Vlandia Spokojeně sleduji jak si drobek bere jídlo od Jolky a pak i ode mne. Chudáček, takhle hladový a ještě k tomu se zranil.. S obojím si poradím! Drobek se nají, toho klofnutí si ani nevšímám, a pak i sám napije, což mi vykouzlí úsměv na tváři. Jolka pak schválí to jméno a tak je tedy rozhodnuto. Tedy Diaval.. Sleduji jak se lísá k Jolky prstu. "Jak by jsi se mu mohla nelíbit?" Špitnu a pokleknu k posteli abych zkusila to samé. "Ahoj Diavale.. Já jsem Morgana a tohle je Jolka. Dobře si ji zapamatuj. Jsme teď tvé nové maminky". Šeptnu, pohlédnu na Jolku a trošku se zaculím. Pak dojdu k ní a zezadu ji obejmu. Hlavu lehce položím na její rameno a začnu šeptat. "Budu ho u sebe mít pořád, každý den.. A vždy když jej budu hladit, vzpomenu si na vůni tvých krásných vlasů". Pousměji se a líbnu ji na tvář. "Až si do sytosti zatančíme, najíme a napijeme se, budu pro tebe mít takové.. malé překvapení.." Opět ji líbnu na tvář. "Chci aby dnešní večer byl hezký. Ne, perfektní.. Budeme se milovat, dokud budeme moc.. Vyspat se pak můžeš po cestě domů.. I když nevím, jak by jsi to vysvětlila Arturovi". Po poslední větě se zasměji a začnu Jolku lehtat na bocích. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | U VESELÉHO KEJKLÍŘE Charas, Vlandia "Tady." S vděčným úsměvem odpočítám mistrovi třicet denárů s tím, že bych chtěla zprávu přinést rovnou do hostince. "Moc vám děkuji. Já..." Více už od čaroděje vlastně nežádám. "...už musím běžet. Kdybyste chtěl večer navštívit náš hostinec U Veselého kejklíře, jste vítán. Ráda si na vás při té slávě udělám čas." "Pěkný den vám přeji." S těmito slovy už zase mizím z čarodějova domu s evidentně lepší náladou. Přesto se však myšlenkám které si sebou od té návštěvy neznámého muže nesu, nevyhnu. Spěch, chvat, prodírání mezi spoustou lidí na náměstí abych se dostala zpět do hostince. Čas mi utíká jako splašený a já díky spoustě práce konečně zase myslím na to abych všechno stihla. "Kde jsou ty květiny?" Sháním se jen co otevřu dveře do hostince a nasaji vůni selete. "Jak to vypadá?" Kývnu bradou k pečínce a zkontroluji zda jdou přípravy dobře, zda jsem tady dole potřeba. "Jestli ode mě nikdo nic nepotřebujete, půjdu si chystat věci na večer." | ||
| |||
 | Společné úsilí Rhesoský hrad, Severní Impérium
| ||
| |||
| Probouzení jiskry Razih, Aserai
| ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||