| |||
Obchodní nabídka Charas, Vlandia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
Divoký měsíc Vesnice Ov, Strugia
|
| |||
U Veselého kejklíře Charas, Vlandia
|
| |||
Čest muže, čest rodu Ormanfard, Vlandia
|
| |||
Podivný den Když se objevili další duchové a s poděkováním se s námi rozloučili měl jsem podivný pocit z toho, všeho co se tady událo. Ale co si budeme Mirien vždy přitahovala neobvyklé věci, a na tom se zdá se, nic nezměnilo. Ještě chvíli jsem hleděl na duchy, než jsem jim jen mlčky pokýval, když se rozplynuli a pomohl Miri zavřít víko rakve. Pak můj pohled padl zpátky k ní. Pomalu a těžce jsem vydechl. "Fuh...to bylo celé pěkně zvláštní." Poznamenal jsem a oprášil jsem si ruce, než jsem začala stoupat nahoru zase za Miri. "Na tom asi něco pravdy bude. Zvědavé duše vždy nadělají paseku. Ale co si budeme i my při našich cestách za věděním, občas děláme věci, které nejsou úplně každým vnímány přívětivě." Upozornil jsem přátelsky. Nahoře na čerstvém vzduchu jsem se cítil mnohem lépe. Bylo tady volněji a lépe se mi dýchalo. "Jo asi to tak bude nejlepší. Cestovat v noci....to by se líbilo asi jen Rahlebovi." Zakabonil jsem se a následoval Miri až k pozůstatkům místního hostince. Kdysi to tu muselo být opravdu hezké místo....kdysi....třeba jednou někdo tomuto místu opět vrátí jeho slávu. Povytáhl jsem zvědavě obočí. "Copak jsi to tu našla?" Otázal jsem se zvědavě a vkročil za svou společnicí v očekávání toho, co tady objevila. |
| |||
Probouzení jiskry Razih, Aserai Na okamžik jsem se jí podíval do očí. Znával jsem ho až příliš často od své matky. Zastydím se ještě o něco víc. A nezbavím se toho ani při dechovém cvičení, přestože největší panika přejde. Nádech, výdech, nádech výdech. opět ta samá matra, kterou mě utěšovala matka. Postupně se seberu a opět se vrátím k zadanému úkolu. Sednu si k mladíkovi a hadříkem jemně omývám ránu a snažím se jemně leč účinně setřít co největší množství hnisu. Plně se na to soustředím, takže mě pěkně polekají drobné nožky cupitající mi po těle. Naštěstí mi tentokrát miska z ruky nevypadne, ačkoliv s sebou cuknu. "Tys mě polekal..." úlevně vydechnu, když poznám onoho vyrušitele. "Uhm... co?" uslyším neznámý hlásek a zmateně se rozhlédnu. Eleonor však je zaneprázdněná a mladík přede mnou spí. Nakrčím čelo, hledaje onoho původce, když tu si všimnu svých prstů. Cítím energii v mém těle, kterak se soustředí právě tam. Nejen tam. Proudí dál, skoro jakoby přecházela až do hadříku, kterým ošetřuji zraněného. "to jsi ty?" zeptám se nakonec Mysta, když pozoruji nejen modré konečky prstů ale i mokrý hadřík. |
| |||
Zbojníci Sibir, Strugia Pozoruju Jugrina. Úsměv. Spokojené jiskřičky v očích. Vlastně ani nevím, na co se těší víc. Na boj. Na výdělek. Nebo na závěrečné zapíjení ať už úspěchu nebo neúspěchu. Možná od všeho trochu. Zavrtím hlavou a sevřu pevněji svůj meč. Cítím, jak začínám být nervózní. Několikrát přešlápnu z místa na místo, abych se rozptýlila. Fajn. Teď jen myslet na to, co jsem se naučila jako dítě a co mě naučili tady. A bude to dobrý. Ostatně jako vždycky. Vyslechnu si Jugrinovi příkazy a s úsměvem kývnu. „Rozkaz.“ Jakmile je určen směr našimi zvědy, tak se rozejdu za Avou. Držím se na střídačku poblíž ní a poblíž Hriena se zbraní připravenou k útoku. Svoje špičaté uši mám napnuté a stejně tak pozorně sleduji naše okolí. Hlídka nemusela být jenom jedna. Je potřeba dát pozor, aby na nás nikdo nezaútočil ze zálohy. Zatím pořád máme výhodu překvapení na naší straně. |
| |||
V Hostinci Charas, Vlandia Přokývnu. Vím že je zvláštní tady narazit na havrana, ale jsem ráda že se to stalo. Obzvláště pokud se mi ho skutečně podaří vycvičit aby nosil zprávy.. Vím že ho to bolí a mrzí mně to, ale hlavně že je už ošetřený. Teď bude muset odpočívat a jíst. "Děkuji". Špitnu ještě jednou s milým úsměvem když drobka položí Jolka na postel. Lehce se zaculením přikývnu. Jen na to pomyslím a už se mi podlamují kolena.. "Hmmm.." Podrbu se za levým uchem. "O tom jsem ještě nepřemýšlela". Přiznám se, i když je pravda že by jméno mít měl. Při Jolky dotazu se také začnu červenat. Přendám si pramínek vlasů za ucho a kývnu. "Doufám že ano.. Jinak bych musela zaplatit bardovi, aby chudák hrál hlasitě až do rána". Usměji se a laškovně na ni mrknu. Jolka mně opět obejme a já mám chuť si s ní lehnout do postele, takhle jak jsme a jen.. Odpočívat a být spolu. Obzvláště po celém dni na nohou. Ale raději si počkám na večer.. Během chvíle je Jolka zpátky. Mile se na ni usměji a mám trošku chuť říct že za peníze je milý každý, ale neudělám to. "Polož to sem, prosím". Poplácám postel kousek od havrana. "Vezmi kousíček toho chleba.. Namoč půlku ve vodě a zkus mu ho dát". Řeknu Jolce a já sama vezmu do ruky kousek toho masa. Čekám zda si od Jolky vezme, pokud ano, tak pak odkousnu kousek masa, nehledně na to že syrová chuť není moc příjemná, a rozkoušu jej na menší kousíčky. Buď si pak vezme ode mne z ruky a nebo se k němu skloním s otevřenými ústy, jako by ho krmila matka.. Uvodím zda pak bude chtít i pít.. Po makrmení se zvednu a pohlédnu na Jolku. "Napadlo mně Diaval.. Co myslíš?" |
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.22646403312683 sekund