Puma si tě nějakou chvíli prohlížela, zkoumavě natáčela hlavou ze strany na stranu, než nakonec udělala krok kupředu. Mluvil jsi dál tím příjemným tónem, nespouštěl jsi z ní pohled a ona ho nespouštěla z tebe. Ušla ještě pár kroků a pokud jsi k ní natáhl ruku, po chvilce váhání ti strčila svůj čumák do dlaně. Chvilku ti zkoumavě očichávala ruku, než se přiblížila ještě více a dovolila ti ji pohladit. Pak se pomalu přiblížila k tvému vaku s jídlem a trochu do něj šťouchla, přičemž tiše zamručela.

Gratuluji, získal sis mazlíčka :)
Můžeš si najít vlastní obrázek jejího vzhledu,
určit si pohlaví a samozřejmě zvolit jméno.
A prosím napiš si to do deníku.

”Havran?” překvapeně vydechne Jolka a ty zaslechneš, jak za ní zaklapnou dveře. Za chvilku už cítíš její ruce na ramenou a o chvilku později i její prsty, jak se ti do nich zatínají, když mláděti přizvedneš pochroumané křídlo. ”Chudáček,” pronese procítěně. Prosit se nenechá dlouho a udělá vše podle tvých příkazů, aby ti pomohla malého ptáčka ošetřit. Jakmile je hotovo, opatrně prcka položí do postele a také tě obejme.

”To by bylo úžasné,” nadšeně se jí při té představě rozšíří očka. ”Jak ho pojmenujeme?” zeptá se tiše, když se vymaní z tvého objetí (po polibku) a přidřepne si u postele, aby měla ptáčka ve výši očí. Pak se na tebe podívá a tváře se jí trochu zardí. ”Myslíš, že mají silné stěny?” zeptá se s trochu rudými tvářemi a lehce šibalským úsměvem. Pak se ale narovná, znovu tě obejme a když ji požádáš o jídlo a vodu pro havrana, nadšeně přikývne a okamžitě z pokoje odběhne.

Netrvá dlouho a je zpět s malým kouskem chleba, několika kousky kuřecího masa a miskou vody. Dost na to, aby z toho mládě přežilo další dva dny.
”Jsou tu strašně moc milý,” zazubí se, když za ní opět zaklapnou dveře.

Aktuálně se musíme zdržet v pokoji, neb s akcí
v hostinci musíme počkat na Naliu

Jak jsi čekala, Howard po tobě chtěl skočit, když viděl, jak tvůj šíp přesně zasáhl cíl, zatímco ten jeho jen o kousek minul. Než ale stihl cokoliv udělat, už jsi byla v polovině cesty ke kanci. To mu ale ani tak nezabránilo tě doběhnout, chytit tě zezadu kolem pasu a políbit na krk.
”Úžasná,” usměje se a oči mu svítí radostí. Pak se zamyšleně podívá na kance a podrbe se na hlavě. ”Minimálně jim to stáhneme, kůži zužitkujeme spíše mi, než oní,” zakření se, jemně tě štípne do zadečku a rychle přidá do kroku, aby se dostal dál od tvé ruky.

Zdá se, že Howard přemýšlel stejně jako ty, takže zatímco ty jsi stála u kance a přemýšlela, jak zvíře dostat zpět k chajdě, on našel dva dlouhé a pevné klacky, přes které dal pár menších klacíků (a ty přivázal trávou), na ně pak naskládal několik vrstev větví a na vzniklý potah položil mrtvolu zvířete.
”To zvládneš, ne?” rýpne si s veselým úšklebkem a než stihneš cokoliv říci, rozejde se k místu, kde jste nechali ležet jelena. Toho regulerně vezme na ramena, aniž by ho trápilo, jestli ho někdo uvidí nebo ne.

Čekání

Sibir, Strugia
1. června 1084, ráno

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
1. června 1084, ráno

Vrtkavá paměť

Ortysia, Západní Impérium
02. července 1084, dopoledne

ČEST MUŽE, ČEST RODU

Ormanfard, Vlandia
28. května 1084, večer

V Hostinci

Charas, Vlandia
28. května 1084,
pozdní odpoledne

Divoký měsíc

Tvůj pohled se zastaví na Jolce, která právě naslouchá řeči nějakého chlapíka, který se baví s Arturem. Až když ji oslovíš, všimne si, že ses vrátila a její pohled se rozzáří. Její pohled sklouzne ke tvému plášti, trochu nechápavě na tebe kouká, ale když jí vyzveš, aby šla s tebou, jen přikývne a otočí se na strýce. Ten je ale momentálně zabraný do hovoru s měšťanem, takže Jolka jen mávne rukou a zamíří za tebou. To už ale nevidíš, protože právě vcházíš do pokoje, ve kterém už leží pečlivě poskládaná zbroj.
”Co to tam máš?” ozve se za tebou její hlas a dveře zlehka zaklapnou.