”To každopádně budeme muset,” souhlasí s tebou s vážným pohledem. Zlehka tě políbí na čelo a nechá tě do chaty vejít první. Hned na to vejde za tebou, zavře za vámi dveře a stejně jako ty, i on se opláchne, vymění si věci a vezme svou loveckou výbavu. Když je hotov, zamíří k tobě, aby si tě prohlédl, zkontroloval, že máš vše v pořádku.

Když vyjdete ven a zamíříte k lesu, zkoumavě se na tebe podívá. Chvilku tě sleduje a kdyby ses na něj podívala, viděla bys, jak se mu oči houpou v rytmu tvých boků. ”Hádám, že nebudeš jediná na koho budou žárlit,” vydechne s užaslým výrazem. ”Počkej co…? Ale no tak, Vib,” rozesměje se, když opět připomeneš ten den. Pokusí se tě chytit, snad aby ti dal “za vyučenou”, ale ty ho jen dloubneš do žeber a pak se rozeběhneš směrem do lesa.
”Jen počkej, ty vlčice,” křikne za sebou se smíchem a rozeběhne se za tebou.


Už je to nějaká chvíle, co jste se vrhli do lesa ulovit jelena a kance. Jelena jste našli a ulovili téměř ihned, ale kanec se ukázal jako větší sousto. Oba jste zamířili k oné tůňce, ale tam žádní nebyli. Rozhodli jste se tedy rozdělit a pátrat každý sám. Přeci jen, masáž byla až moc lákavá nabídka. Dlouho jsi procházela lesem, snažila se zachytit pach a když už jsi to pomalu začala vzdávat, pach se objevil. Byl slabý, ale ty jsi věděla, že to jsou oni. Stříbrnosrstí divočáci. Vydala ses po stopě, která tě vedla hlouběji do lesa. Trvalo to dlouho, ale nakonec jsi je našla. Byli na mýtince a spokojeně se vyvalovali na letním slunci. Ke tvé smůle jsi ale zahlédla Howarda, jen kousek od sebe. I on si tě všiml a s úšklebkem natáhl tětivu luku. Teď už to bylo jen o tom, kdo trefí.

Pokud hodíš více jak 45% zasáhneš jako první.

Když ses vrátil k Simeně, stále byla přikrčena a sledovala hlídku. Oba lapkové stáli, evidentně se o něčem bavili, ale ty jsi nebyl schopen je zaslechnout. Pořád byli dost daleko na to, aby jsi je slyšel, nebo aby oni slyšeli vás.
”Musíme je odstranit, abychom mohli pokračovat. A nejlépe potichu,” řekne ti tiše, sundá z ramen luk a z toulce vytáhne jeden šíp. ”Dokážeš se nepozorovaně dostat za toho vlevo? Já se postarám o toho vpravo,” zašeptá, zatímco začne natahovat tětivu. Poté pečlivě zaměří. Nejdříve napřímo, pak lehce luk přizvedne. Šíp zatím ale nevypustí, místo toho na tebe kývne, abys vyrazil. Dojde ti, že vystřelí až ve chvíli, kdy se dostaneš dost blízko na to, abys byl schopen odstranit toho druhého.

Hod není potřeba, jen popiš co děláš.

Ortysia. Město oddané studiu a obchodu. To byla první věc, kterou ti řekli, když jste před dvěma týdny do města dorazili. Karavana se rozpadla, Rechard prodal svůj náklad a vyplatil celou karavanu, takže Gurdo a jeho společníci začali hledat novou práci. Totiž, vozy patřili Rechardovi, který, hned po prodeji vyrazil zpět do Diathmy i se svými vozky. Takže Gurdo, Sandra, Jenna a jejich muži zůstali na ocet, když se to tak řekne. Gurdo rozdělil každému ze svých lidí žold a něco málo dal i tobě (viz deník), pak ti řekl, že se ve městě zdrží minimálně tři týdny, nebo než najdou novou karavanu, kterou by mohli chránit. A dva týdny už utekli.

Všichni jste se ubytovali v jednom hostinci na severním okraji města. Gurdo a Jenna se hned první den po příjezdu a vyplacení žoldu rozešli do města shánět novou práci, zatímco Sandra se uvolila k tomu ti pomoc najít nějakého alchymistu, který by pomohl s tvým malým problémem. Den za dnem jste hledaly, obcházely jednoho alchymistu za druhým, ale ani jeden nedokázal pomoci. Po týdnu hledání se zdálo, že tu nikdo takový nebude. Navíc, Sandra se brzy musela připojit ke Gurdovi a Jenně, aby našli další karavanu. To už se k nim připojili i ostatní vojáci a Gurdovo kumpanie tak procházela městem a nabízela své služby. A ty jsi na své hledání zůstala sama.

Dva týdny uběhli jako voda a ty jsi neměla ani stopu po někom, kdo by ti mohl pomoci. Toho večera, kdy ses smutná vrátila zpět do hostince a usedla mezi žoldnéře (berou tě jako jednu z nich), jste se začali bavit o smůle, která vás provází. Všem se vaše situace zdála beznadějná, dokud z města nepřišel jeden z vojáků, Marek, vzpomněla sis na jeho jméno. Usadil se mezi tebe a Jennu a pustil se do jídla. Když byl po jídle, smutně všem oznámil, že ani on neměl štěstí v hledání práci, na což Gurdo zareagoval tím, že to zkusí ještě zítra a když ani tak nic nenajdou, vydají se do dalšího města. Pak se Marek dal do řeči s tebou, načež se tě zeptal, jestli jsi to zkoušela na univerzitě. Když jsi mu řekla, že ne, překvapeně se na tebe podíval a pak se ohlédl na Jennu. Ta mu potvrdila, že na univerzitě jeden čas studovala a oba ti pak řekli, abys to zkusila tam. Doprovodit tě ovšem nemohli, neb měli své práce více než moc.

Další den ráno při snídani jsi oba dva potkala v hostinci, zrovna se chystali odejít, když tu se Marek zastavil a nabídl ti, že tě alespoň odvede k univerzitě, což také udělal.
Dojít k univerzitě nějakou chvíli trvalo. Přeci jen, museli jste projít celé město, dostat se do přístavu a pak ti ještě zbývala dlouhá cesta po mostě, který spojoval univerzitu s městem.
”Za tím mostem najdeš Ortysiiskou univerzitu. Jestli tam ti nepomůžou, tak už nevím,” promluví Marek, když stanete u kilometr a půl dlouhého mostu. ”Rád bych tam šel s tebou, mám tam sestru, ale musím se jít poptat na pár míst, vždyť víš. Až tam dorazíš, ptej se po Alexandrii z Medimu. To je má sestra. Sice není tak magicky nadaná, ale je to dobrá léčitelka a určitě bude vědět o někom, kdo by ti pomohl.”

Procházíš místem, které Lina ukázala a zdá se, že je, až na pár zajíců, prázdné. Lina se, po tom, co jí dáš pokyn, vydá i s koňmi za tebou a hned jak dorazí, seskočí, uváže koně a dá se do přípravy tábora. Zatímco ty připravuješ místo ke spaní, ona se pustí do přípravy ohniště. Než dokončíš své “lože” má už rozdělaný oheň. Chvilku u něj sedí, zdá se, že do něj jen tak civí, ale pak se otočí ke své brašně, vytáhne z ní něco k snědku a jakmile to sní, uloží se ke spánku.

Ty oproti tomu ještě nějakou chvíli zůstaneš vzhůru. Přemýšlíš, vzpomínáš a dumáš. Sleduješ jak oheň postupně pohlcuje větvičku za větvičkou, jak praská a prská. Možná proto zprvu přeslechneš první zapraskání větvičky. Zašustění listí už ale nepřeslechneš a když se postavíš do střehu, uvidíš v křoví dva svítivé body, ke kterým se po chvilce přidá tiché zavrčení. Krátké, snad jen takové, kterým zvíře dává najevo svou přítomnost. Dojde ti, že to zvíře je ona puma, hned jak zvíře kousek povystoupí z křoví. Nezdá se, že by chtěla zaútočit, ale ani nevypadá na to, že by se chtěla mazlit.

Druhý pokus na ochočení. Hoď prosím K%, výsledek vyhodnotím sama.

”Zdá se mi trochu prkenej, ale máš pravdu. Má snahu se učit,” přikývne po chvilce Ava, zatímco tvé pošťouchnutí zcela ignoruje.
”Uvidíme jak si povede v boji,” pronese tiše a ty v jejím hlase rozpoznáš starost. Skoro až by sis mohla začít myslet, že se jí celkem zalíbil a má o něj strach. Pak ale popožene koně, který sebou cukne, takže místo toho, abys jí odpověděla, se musíš pevněji chytnout.

Jugrin vás předjel o notný kus cesty a když ho zase doženete, vidíte, že stojí a cosi sleduje. Když k němu dojedete, beze slova kamsi ukáže. Tam spatříte dva koně uvázané u stromu, Simenu a Torraka ale nikde vidět nejde. Jugrin naznačí, abyste všichni sesedli a vyčkali.
”Asi narazili na hlídku,” zašeptá Ava, zatímco seskočí z koně a podrží ho, abys ji mohla následovat. Mezitím ostatní taky sesednou a odvedou své koně k Siměnině a Torrakovo, kde je uvážou.
”Chvíli tu počkáme, jestli se neobjeví,” řekne tiše Jugrin, což je pro ostatní signál aby dávali pozor na své okolí.

Eleonor na tebe pohlédne přesně tím samým pohledem, kterým na tebe koukala i tvá mamka, když se ti něco nepovedlo. Pak se ale usměje, kouzlem vytáhne vodu ze svého oblečení a vrátí ji do nádoby. ”Nic se nestalo. Zhluboka se nadechni, chvilku zadrž dech a pak velmi pomalu vydechuj. Soustřeď se na tlukot svého srdce, snaž se ho zklidnit,” promluví k tobě klidným hlasem. Když tak učiníš, začneš se opravdu zklidňovat, stejně tak i tlukot srdce se ti výrazně zklidní.

”Tak, teď mu to opatrně očisti,” požádá tě a mezitím si na stolku připraví mastičku, kterou vytáhla z brašny. Dáš se do práce (tentokrát bez nehody) a začneš pacientovi očišťovat zraněnou ruku. Mezitím se probudí Myst a vydrape se ti na hlavu, aby měl dobrý rozhled. Soustřeď se na vodu. ozve se ti v hlavě tichý hlásek. Voda je život. Bez vody není ničeho. promlouvá k tobě onen hlásek a ty cítíš, jak ti skrze tělo prochází nějaká energie až do prstů a z nich do navlhčeného hadříku, kterým otíráš okraje zranění. Voda je tvůj přítel, nikdy ti neublíží. pokračuje hlas, zatímco ty omýváš ránu. V tu chvíli si uvědomíš, že hadr i konečky tvých prstů lehce namodrale září. Voda je tvou i mou součástí a my jsme její součástí. znovu uslyšíš onen hlásek.

Probouzení jiskry

Razih, Aserai
30. května 1084, ráno

Sibir, Strugia
1. června 1084, ráno

ČEST MUŽE, ČEST RODU

Ormanfard, Vlandia
28. května 1084, večer

Vrtkavá paměť

Phasos, Západní Impérium
28. května 1084, večer