Čekání

Sibir, Strugia
1. června 1084, ráno

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
1. června 1084, ráno

Vrtkavá paměť

Ortysia, Západní Impérium
02. července 1084, dopoledne

ČEST MUŽE, ČEST RODU

Ormanfard, Vlandia
28. května 1084, večer

V Hostinci

Charas, Vlandia
28. května 1084,
pozdní odpoledne

Divoký měsíc

Tvůj pohled se zastaví na Jolce, která právě naslouchá řeči nějakého chlapíka, který se baví s Arturem. Až když ji oslovíš, všimne si, že ses vrátila a její pohled se rozzáří. Její pohled sklouzne ke tvému plášti, trochu nechápavě na tebe kouká, ale když jí vyzveš, aby šla s tebou, jen přikývne a otočí se na strýce. Ten je ale momentálně zabraný do hovoru s měšťanem, takže Jolka jen mávne rukou a zamíří za tebou. To už ale nevidíš, protože právě vcházíš do pokoje, ve kterém už leží pečlivě poskládaná zbroj.
”Co to tam máš?” ozve se za tebou její hlas a dveře zlehka zaklapnou.

”To každopádně budeme muset,” souhlasí s tebou s vážným pohledem. Zlehka tě políbí na čelo a nechá tě do chaty vejít první. Hned na to vejde za tebou, zavře za vámi dveře a stejně jako ty, i on se opláchne, vymění si věci a vezme svou loveckou výbavu. Když je hotov, zamíří k tobě, aby si tě prohlédl, zkontroloval, že máš vše v pořádku.

Když vyjdete ven a zamíříte k lesu, zkoumavě se na tebe podívá. Chvilku tě sleduje a kdyby ses na něj podívala, viděla bys, jak se mu oči houpou v rytmu tvých boků. ”Hádám, že nebudeš jediná na koho budou žárlit,” vydechne s užaslým výrazem. ”Počkej co…? Ale no tak, Vib,” rozesměje se, když opět připomeneš ten den. Pokusí se tě chytit, snad aby ti dal “za vyučenou”, ale ty ho jen dloubneš do žeber a pak se rozeběhneš směrem do lesa.
”Jen počkej, ty vlčice,” křikne za sebou se smíchem a rozeběhne se za tebou.


Už je to nějaká chvíle, co jste se vrhli do lesa ulovit jelena a kance. Jelena jste našli a ulovili téměř ihned, ale kanec se ukázal jako větší sousto. Oba jste zamířili k oné tůňce, ale tam žádní nebyli. Rozhodli jste se tedy rozdělit a pátrat každý sám. Přeci jen, masáž byla až moc lákavá nabídka. Dlouho jsi procházela lesem, snažila se zachytit pach a když už jsi to pomalu začala vzdávat, pach se objevil. Byl slabý, ale ty jsi věděla, že to jsou oni. Stříbrnosrstí divočáci. Vydala ses po stopě, která tě vedla hlouběji do lesa. Trvalo to dlouho, ale nakonec jsi je našla. Byli na mýtince a spokojeně se vyvalovali na letním slunci. Ke tvé smůle jsi ale zahlédla Howarda, jen kousek od sebe. I on si tě všiml a s úšklebkem natáhl tětivu luku. Teď už to bylo jen o tom, kdo trefí.

Pokud hodíš více jak 45% zasáhneš jako první.

Když ses vrátil k Simeně, stále byla přikrčena a sledovala hlídku. Oba lapkové stáli, evidentně se o něčem bavili, ale ty jsi nebyl schopen je zaslechnout. Pořád byli dost daleko na to, aby jsi je slyšel, nebo aby oni slyšeli vás.
”Musíme je odstranit, abychom mohli pokračovat. A nejlépe potichu,” řekne ti tiše, sundá z ramen luk a z toulce vytáhne jeden šíp. ”Dokážeš se nepozorovaně dostat za toho vlevo? Já se postarám o toho vpravo,” zašeptá, zatímco začne natahovat tětivu. Poté pečlivě zaměří. Nejdříve napřímo, pak lehce luk přizvedne. Šíp zatím ale nevypustí, místo toho na tebe kývne, abys vyrazil. Dojde ti, že vystřelí až ve chvíli, kdy se dostaneš dost blízko na to, abys byl schopen odstranit toho druhého.

Hod není potřeba, jen popiš co děláš.

Ortysia. Město oddané studiu a obchodu. To byla první věc, kterou ti řekli, když jste před dvěma týdny do města dorazili. Karavana se rozpadla, Rechard prodal svůj náklad a vyplatil celou karavanu, takže Gurdo a jeho společníci začali hledat novou práci. Totiž, vozy patřili Rechardovi, který, hned po prodeji vyrazil zpět do Diathmy i se svými vozky. Takže Gurdo, Sandra, Jenna a jejich muži zůstali na ocet, když se to tak řekne. Gurdo rozdělil každému ze svých lidí žold a něco málo dal i tobě (viz deník), pak ti řekl, že se ve městě zdrží minimálně tři týdny, nebo než najdou novou karavanu, kterou by mohli chránit. A dva týdny už utekli.

Všichni jste se ubytovali v jednom hostinci na severním okraji města. Gurdo a Jenna se hned první den po příjezdu a vyplacení žoldu rozešli do města shánět novou práci, zatímco Sandra se uvolila k tomu ti pomoc najít nějakého alchymistu, který by pomohl s tvým malým problémem. Den za dnem jste hledaly, obcházely jednoho alchymistu za druhým, ale ani jeden nedokázal pomoci. Po týdnu hledání se zdálo, že tu nikdo takový nebude. Navíc, Sandra se brzy musela připojit ke Gurdovi a Jenně, aby našli další karavanu. To už se k nim připojili i ostatní vojáci a Gurdovo kumpanie tak procházela městem a nabízela své služby. A ty jsi na své hledání zůstala sama.

Dva týdny uběhli jako voda a ty jsi neměla ani stopu po někom, kdo by ti mohl pomoci. Toho večera, kdy ses smutná vrátila zpět do hostince a usedla mezi žoldnéře (berou tě jako jednu z nich), jste se začali bavit o smůle, která vás provází. Všem se vaše situace zdála beznadějná, dokud z města nepřišel jeden z vojáků, Marek, vzpomněla sis na jeho jméno. Usadil se mezi tebe a Jennu a pustil se do jídla. Když byl po jídle, smutně všem oznámil, že ani on neměl štěstí v hledání práci, na což Gurdo zareagoval tím, že to zkusí ještě zítra a když ani tak nic nenajdou, vydají se do dalšího města. Pak se Marek dal do řeči s tebou, načež se tě zeptal, jestli jsi to zkoušela na univerzitě. Když jsi mu řekla, že ne, překvapeně se na tebe podíval a pak se ohlédl na Jennu. Ta mu potvrdila, že na univerzitě jeden čas studovala a oba ti pak řekli, abys to zkusila tam. Doprovodit tě ovšem nemohli, neb měli své práce více než moc.

Další den ráno při snídani jsi oba dva potkala v hostinci, zrovna se chystali odejít, když tu se Marek zastavil a nabídl ti, že tě alespoň odvede k univerzitě, což také udělal.
Dojít k univerzitě nějakou chvíli trvalo. Přeci jen, museli jste projít celé město, dostat se do přístavu a pak ti ještě zbývala dlouhá cesta po mostě, který spojoval univerzitu s městem.
”Za tím mostem najdeš Ortysiiskou univerzitu. Jestli tam ti nepomůžou, tak už nevím,” promluví Marek, když stanete u kilometr a půl dlouhého mostu. ”Rád bych tam šel s tebou, mám tam sestru, ale musím se jít poptat na pár míst, vždyť víš. Až tam dorazíš, ptej se po Alexandrii z Medimu. To je má sestra. Sice není tak magicky nadaná, ale je to dobrá léčitelka a určitě bude vědět o někom, kdo by ti pomohl.”