Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | HLEDÁNÍ LÉČITELKY Omor, Strugia Podívám se na Vib a na tváři se mi objeví zářivý úsměv. Možná jsem i maličko v rozpacích, ale to je jedno.. "Alee.. To nic nebylo.. Bylo mi té paní líto. A když jsem viděla ty dobroty.. Mám to prostě v krvi". Řeknu vesele. Všimnu si že je na stole připravená snídaně. Studená, ale to nevadí. Vděčně na Vib kouknu a pustím se do jídla. Slanina je dobrá vždy, ta vajíčka nejsou studená nic moc. Je však jasné že čerstvé by byly skvělé. I tak to sním všechno.. Jen pak potřebuji chvilku na odpočinek a ještě si naliji trochu moštu a napiji se. Vidím jak se Vib pustila do koblížku a pousměji se. Zrovna koblížky jsou mé nejoblíbenější. Aspoň tedy od teď.. Jeden koblížek dám i Turid. Na stole pak nechám většinu štrúdlu, sama si zabalím dva kousky a všechny buchty a poslední koblížek. Nemusí se sníst vše hned. "To je dobrá zpráva". Řeknu Vib s nadšením. "Asi ano. Než někam zmizí.. Máš už pokoj? Budete tady, že? A.. prodala jsi to maso?" Ptám se zvědavě. Počkám až mi Vib odpoví a pak se zvednu. "Vrátím se jak jen to půjde". Naposledy se na obě usměji a vyrazím do města. Když bych lazaret nemohla najít, tak se někoho zeptám na cestu.. Než tam pak dojdu, podívám se po nějaké stráži. Musím někomu říct co se stalo, že jsem procházela kolem usedlosti a viděla jsem Kuše, jak napadli, zmlátili a unesli celou rodinu. Zkusím to podat velmi vážně a tragicky.. Vib a Turid vynechám. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | Hledání léčitelky Omoru, Strugia
* Petrio je lidský bůh léčitelů. Jeho znakem je prvosenka položená na listu jinanu dvoulaločného. | ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||
| |||
| HLEDÁNÍ LÉČITELKY Omor, Strugia "Těší mě, Emílio". Pobaveně se na muze usměji když vidím že ani on neodolal a papá buchtu.. Pak už se věnuji obchodu. Zdá se, že mé kouzlo zabralo. A to nadočekávaně dobře. Možná tomu i pomohlo jak hlasitá jsem byla, ale to je jedno. Lidé začínají chodit. Byla jsem trošku nervózní když se jen tak koukali a nic nekoupili, ale pak se strhla lavina.. Velice ochotně, s úsměvem na tváři a s dobrým pocitem, pomáhám Marii jak to jen jde. Lidé kupují a kupují a mně to opravdu těší! Nevím jak dlouho to trvalo, ale nakonec máme vyprodáno.. "Dobrou chuť! A vraťte se i jindy! Lepší dobroty v Oboru nenajdete!" Volám za zákazníkem který si koupil poslední kousek. Se zářivým úsměvem se pak otočím na Marii a rukávem si z čela otřu kapku potu. "Vždyť o nic nejde, pomohla jsem vám ráda.. Věřím že teď už vám budou obchody jen vzkvétat". Usmívám se. Ty dobroty si od Marie s díky vezmu, ale když mi do ruky vtiskne tu minci, tak zavrtím hlavou a vrátím jí ji. "To opravdu není třeba. Bude se vám hodit více než mně. Já jsem vám pomohla ráda.. Ty dobroty jsou jako odměna více než dost". Řeknu vážně a pak se usměji. Vezmu si své věci a pak mi dojde že na mně holky čekají! "Ooh, Propána, nějak jsem se tu zdržela. Musím běžet, někdo na mně čeká.." Usměji se a krátce oba lehce, jen jednou rukou, obejmu a začnu se vzdalovat. "Ráda jsem vás poznala, Emílio a Marie! Přeji vám hodně štěstí, snad se ještě potkáme!" Volám za nimi a pak už mířím rychlou chůzí směrem k hostinci! "U.. už jsem tady!" Volám trochu zadýchaně, ale s úsměvem, když se blížím k holkám. Dojdu až ke stolku kde sedí, všimnu si na něm džbánu a volného pohárku a tak do pohárku něco ze džbánu naliji, zvednu jej a celý vypiji! "Mňam, mošt.." Pousměji se a pohárek položím na stůl. "Moc se omlouvám holky.. Těch dobrot tam bylo tolik.. Té paní se medařilo je prodávat a tak jsem jí trošku pomohla.. Prodaly jsme všechno a dostala jsem výslužku!" Zářivě se usměji a ukážu svůj "nákup". Posadím se ke stolku a vytáhnu pláténko ve kterém je zabalený štrúdl. Rozbalím jej, vytáhnu nůž a začnu krájet. "Berte si". Usměji se na holky, sama si kousek vezmu a začnu s chutí jíst. Pak si všimnu staříka opodál a natáhnu k němu ruku. "Zdravíčko! Dáte si kousek? Je to moc dobré. Dělala to Maruška, nejlepší pekařka v Omoru!" Ani teď nějak nemyslím na to, že by to mohlo někomu z hostince vadit. Pokud by však vadilo a někdo by měl řeči, vytáhnu deseťák. To by snad stačilo jako omluva. | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Odfrknu si při poznámce, že střílení z luku není tak složité, a u toho si prohlížím zbraň v rukou. Tak nějak mi meč přijde intuitivnější, tohle je prostě kus dřeva s vláknem nebo šlachou nebo bůh ví z čeho. No ale když to s ním člověk umí, tak je to dost nepříjemná zbraň. Zhluboka se nadechnu a vyzkouším vystřelit poprvé. „A prý, že to není složitý.“ Fajn, jak to říká Simena. V klidu se nadechnout, vydechnout, pak hluboký nádech, zadržet dech, srovnat záda, zamířit a vystřelit. Jde vidět, že se střelu od střely zlepšuju, ale také vím, jak moc složité je získat opravdový návyk ke zbrani. Chce to čas a trénink, bohužel nestačí jen nadání. Teď to sice s mojí muškou vypadá obstojně, ale ve chvíli, kdy se proti mé pozici rozeběhne tlupa banditů, tak ta muška může jít pěkně do háje. Ale to takhle předem bohužel nezjistíme. „Dobře. Vyzkoušíme to. Myslím, že do zástupu nepřátel se trefím. Do jednotlivce… No to se uvidí.“ Lehce ironicky se usměju, ale převezmu si toulce, abych je na sebe nějak dokázala slušně upevnit. Stejně tak luk. „Vchod do dolu máš ideální. Střecha je sice fajn, ale stačí jeden špatný krok a skutálíš se dolů. A to hrozí o poznání víc kvůli tomu, že na střechách není vůbec žádné krytí. Byli bychom jako pěst na oko.“ Nakonec se tedy vyškrábu na místo, na kterém se obě shodneme a nervózně začnu přešlapovat. „Nesnáším čekání…“ Zamumlám si pro sebe. Ztuhnu, když zaslechnu první známky boje. „Myslím, že už to začalo.“ Pronesu tiše ještě ve chvíli, kdy po boji kolem nás ještě není ani památky, ale to se změní až moc rychle. Přikývnu, když Simena poznamená očividné. „Přesně ti to neřeknu. Dvacet. Ale možná i víc. Postupují tak nějak v uzavřeném postavení. Což se nám ale hodí jako střelcům.“ Zadívám se dál směrem k nepřátelům. „Co je horší, tak za nimi pravděpodobně postupuje další oddíl!“ Nachystám si šípy a luk do bojového postavení. „Tak hodně štěstí…“ Ve chvíli, kdy jsou temnooděnci nadostřel a já mám slušný výhled, tak vypustím salvu prvních šípů, abych viděla, jak na to zareagují. Stále se ale snažím kontrolovat okolí, abych se mohla dostatečně brzo schovat do krytu. | ||
| |||
|
| ||
| |||
|
| ||