Jan se jen smutně pousměje, ale to už jen zahlédneš letmo. Hostincem prolétneš jako lehký vánek, sotva si tě někdo všimne. Než stihneš sepsat dopis rodičům a vyběhnout zase ven, Mariana se vrátí s nákupem, který jsi jí přikázala a trochu nejistě na tebe hledí. Než ale stihne něco říci, zasáhne Jan, poděkuje jí za její ochotu a pošle ji zpět do práce, zatímco nákup si od ní převezme a tobě pokyne, abys běžela.

Projít od tvého hostince na náměstí a tam pak ještě do domu mistra Kolla nebývá nikdy moc jednoduché, ale pro někoho, kdo město zná je to celkem hračka. Propletla ses mezi lidmi, vyhýbala se známým tvářím a zastavila se až před obyčejnými dveřmi, na nichž byl přitlučená dřevěná deska. Na desce bylo vypáleno jméno mistra Kolla. Stačilo párkrát zabouchat na dveře a chvilku vyčkat. Dveře se po chvilce otevřely, ale za nimi nikdo nestál.
”Pojďte dál, nebojte se. Jsem tady, vzadu,” zaslechneš hlas staršího muže. Vejdeš do vstupní haly, ve které se nachází velké schodiště do vyššího patra a vedou z něj dvoje dveře a jedna chodba, která je hned vedle schodiště.
”Až na konec chodby,” ozve se znovu hlas a ty se za ním vydáš. Kdybys přišla v jiné záležitosti, možná by sis dovolila se rozhlédnout, prohlédnout si ty zvláštní věci, kterých v hale bylo více než dost, ale tebe hnala myšlenka co nejrychleji odeslat svůj dopis. Bez zbytečného zdržování jsi tedy zamířila do chodby, kterou jsi téměř proběhla až na její konec, který ústil v malou a silně přeplněnou kuchyňku, kde stál vysoký bělovlasý muž.
”Co vás ke mě přivádí?” zeptá se, aniž by se k tobě otočil čelem.

Jugrin rozdal příkazy a tábořiště ožilo. Všichni dojedli svůj příděl a pustili se do úklidu. Jistě, nejvíce pracoval Fin, ale nikdo se moc neostýchal mu pomoci. Brzy bylo vše zbaleno a všichni připravovali své koně na cestu. Simena už seděla na koni, trpělivě čekala na Torraka. Jakmile k ní dojel, kývla na jeho slova a zavelela k odjezdu.

Mezitím se Stella snažila domluvit s jedním z tažných koní a jako obvykle, Hrien i Ava ji pobaveně sledovali.
”Říkám ti to pořád, Stello, měla by jsi více jezdit,” zasměje se Hrien a elegantně se vyhoupne na svého oře.
”Nevšímej si ho,” zabrblá Ava, nyní již schovaná ve své zbroji a natáhne se ke Stelle, aby jí pomohla do sedla. Jakmile se Ava pohodlně usadí před Stellou, s kývnutím vezme otěže koně a zkontroluje, že je vše v pořádku. Tou chvílí jsou už oba dva vozy pečlivě uschované a zbytek kumpanie sedá na koně.
”Všichni v sedlech? Dobrá, vyrážíme,” zavelí Jugrin a skupina se dá do pohybu.

Simena s Torrakem jedou celkem slušný kus cesty před ostatními. Nejednou nijak rychle, ale ani se nikdy zbytečně nezdržují. Simena je většinu cesty v sedle nakloněná dopředu, zatímco Torrak jede kousek za ní a svou pozornost věnuje hlavně okolí. Tu a tam na něj trpaslice houkne, aby ho upozornila na něco na cestě, nebo aby mu ukázala bezpečnější trasu. Oba dva za sebou nechávají dost stop, aby je zbytek kumpanie mohl sledovat.
”Co víš o stopování?” zeptá se dívka, když po nějaké chvíli zastaví. Než se Torrak stihne zeptat co tím myslí, Simena mu ukáže sadu stop ve sněhu, která kříží jejich cestu.

Myst na tebe upírá své očka a zvídavě kroutí hlavou ze strany na stranu, když mu položíš svou otázku. Pak se podívá směrem, kterým jdete a do vzduchu mu z tlamičky vyšlehne drobný proužek modrého plamene.

Dorazíte do přístavu, kde poprvé v životě uvidíš nejen obrovské množství vody, ale také spoustu různorodých lodí, které ji křižují. Mnoho z nich je zakotvených a pohybují se kolem nich lidi různých tvarů i barev a ještě více jich pluje na vodě.
”Razih je jeden z nejdůležitějších přístavů v Aserai,” prozradí ti Eleonor, když si všimne tvého obdivného pohledu. ”Prochází tudy spousta lidí a zboží. Právě díky tomu přístavu si město může dovolit vypadat tak, jak vypadá.”
Proplétáte se mezi lidmi (Myst se ti schoval do šátku), slyšíte spoustu hovorů v různých jazycích a vidíte tvory, které jsi ještě nikdy neviděl (orky, elfy apod). Eleonor se neustále rozhlíží, tu a tam se zastaví, občas se i vyhoupne na špičky a pokaždé trochu změní směr chůze. Až když dojdete k cíli, dojde ti, proč to dělala. Zastavíte se před nízkou dlouhou budovou nad jejímž vchodem visí štít se znakem hada obtočeného kolem hole.
”Hele, lazaret,” ukáže ti na štít. ”To je znak Petria, boha léčitelů.” Hned na to zamíří k otevřeným dveřím, kde počká, než ji dojdeš a pak spolu vejdete dovnitř.

”Petrio vám žehnej,” pozdraví vás mladá a ve tváři unavená žena, ”jak vám pomůžu?”
”I tobě, sestro,” lehce se jí ukloní Eleona a usměje se, ”otázka je, jak my můžeme pomoci vám.” Sestra se na vás zkoumavě podívá. Nejdříve si prohlédne Eleonor, nad kterou nepatrně přikývne a pak její pohled sklouzne na tebe, kde zůstane o něco déle.
”Potulní léčitelé?” zeptá se trochu nedůvěřivě.
”Čarodějka se zaměřením na element vody a přednostně na léčení. Toto je můj učeň,” představí vás a sestra si nakonec jen s lehkým povzdechem pokyne hlavou.
”Dobrá. Pomoc se hodí vždy,” dodá nakonec, ”žel bohu, nemám jak se vám odměnit za vaši práci.”
”Zkušenosti pro mého učně budou dobrou odměnou,” usměje se Eleonor. Sestra vám pak pokyne, abyste ji následovali dál do lazaretu.

Procházíte lazaretem, či spíše dlouhou a poměrně širokou chodbou, kterou lemují různé stolky s lektvary, různými nástroji a dalšími léčitelskými potřebami. Procházíte podél mnoha dveří, které jsou zakryté jen dlouhými látkami místo dveří.
”Závěsy jsou praktičtější, než dveře,” všimne si tvého pohledu sestra. ”Aktuálně máme celkem plno. Téměř všechny pokoje jsou zaplněné a já postrádám dostatek sester. Mnoho z pacientů ještě nebylo ani prohlédnuto, spoustu dalších potřebuje léčbu.” Sestra se zastaví zhruba uprostřed chodby a podívá se na nás. Jak tam stojíte, uvidíš, že občas se z nějakého závěsu vynoří žena, oblečená stejně jako ta před vámi, jen s tím rozdílem, že jejich pásek není bílý, ale zelený.
”Zatím tu naštěstí není nic akutního, takže si můžete vybrat. Budu ráda za jakoukoliv pomoc,” pronese unaveně. ”Teď mě prosím omluvte, musím se jít věnovat pacientům,” omluví se, otočí na patě a zamíří do nejbližších dveří.
”Kde bys chtěl začít?” zeptá se tě Eleonor a nechá tě vybrat dveře.

Zatímco mluvíš, položí svou ruku na tvou tvář a jemně tě hladí palcem. Pak tě taky obejme, pevně, jakoby tě nikdy v životě už nechtěl pustit.
”Chápu to,” řekne tiše, ztěžka. ”Ale vrátíš se mi, že ano?” zeptá s nadějí v hlase, zatímco si tě tiskne k sobě, jako by se bál, že mu utečeš už teď. Pak objetí trochu uvolní, aby se ti mohl podívat do očí. Usmívá se, smutně, ale usmívá. Opět ti lehce otře slzy ze tváře a pak se k tobě skloní, aby tě mohl políbit.

”Slib mi, že se vrátíš,” řekne tiše, jakmile dokončí polibek a čelem se opře o tvé, zatímco tě stále drží kolem boků.

Hledání odvozu

Charas, Vlandia
28. května 1084,
odpoledne

ČEST MUŽE, ČEST RODU

Ormanfard, Vlandia
28. května 1084, odpoledne

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
1. června 1084, ráno

Odjezd!

Sibir, Strugia
1. června 1084, ráno

Probouzení jiskry

Razih, Aserai
30. května 1084, ráno