Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
1. června 1084, ráno

Společné úsilí

Odvoz

Charas, Vlandia
28. května 1084,
odpoledne

ČEST MUŽE, ČEST RODU

Divoký měsíc

Muž, který se jeví jako kapitán je poměrně vysoký, mnohem vyšší než ty, dokonce i vyšší než kdokoliv, koho jsi doposud potkala. Jeho výraz ve tváři je tvrdý, pohled očí je ostrý a zkoumavý. Jen co domluvíš, pozorně si tě prohlíží, snad jakoby přemýšlel, jestli ti vůbec odpoví.
”Jsem,” přikývne nakonec, ”a hádáš správně, jsem ze Strugie, stejně jako zbytek posádky. Do Omoru ale neplujeme, pouze do Revylu. Pokud chceš plout, buď tu zítra ráno před svítáním.” I jeho mluva je strohá, krátká a rázná. Jakmile ti poví své, přestane si tě zdánlivě všímat a dál koriguje své muže. I tak ale poznáš, že tě stále bere na vědomí tvou přítomnost.

Puma se kolem tebe prohnala a poskytla ti příležitost jí jednu majznout po hlavě, což ji spolehlivě poslalo do bezvědomí. Když ses ohlédl po Lině, akorát se vracela s Tarou, která se ještě pořád trochu vzpouzela. Ovšem když dojdeš ke své klisně, aby sis vzal lano, zvíře se konečně trochu uklidní a zůstane v klidu stát.
”Co chceš dělat?” zeptá se tě zvědavě dívka, zatímco tě sleduje, jak se s lanem vracíš zpět k pumě. ”Ty jí chceš vzít sebou?” nechápavě tě sleduje, jak šelmu svazuješ. Při té práci si všimneš na zvířeti pár zvláštností. Například její srst je hebká a ne drsná, jak by měla být, stejně tak i tlapy jsou mnohem měkčí a jemnější, než je zvykem. V tu chvíli ti dojde, že před tebou leží sotva roční jedinec. Když pak Lině vysvětlíš svůj nápad, jen nesouhlasně zavrtí hlavou, ale zařídí se podle tvých příkazů a poodejde i s koni o kus dál.

Nějakou chvíli trvá, než se puma začne budit. Jakmile se tak ale stane, začne se kroutit, naříkat a snažit se dostat ze svých pout. Zprvu vůbec tvou přítomnost neregistruje. Když si ji pak uvědomí, snaží se na tebe dorážet, napadnout tě. Trvá to, než si uvědomí, že její snahy jsou marné a i když to občas ještě zkusí, už to není tak časté a rázné jako když se probudila.

Prosím hoď si K%.
0% - 55% - neúspěch, nevěnuje ti pozornost, pořád se snaží
dostat z pout, což se jí i nakonec povede a pak se dá na útěk
56% - 75% - věnuje ti pozornost, ale občas se snaží dostat ven,
pro úplné přesvědčení hoď ještě jednou, hod musí být vyšší jak 50%
76% - 95% - úspěch, puma se zklidní a nechá tě, aby ses k ní přiblížil a pohladil,
přičemž nejdříve ucukne, trochu vycení zuby, ale pak se nechá pohladit
96% - 100% - kritický úspěch, puma se okamžitě zklidní, nechá na sebe sáhnout
a jakmile ji uvolníš pouta, začne se k tobě lísat

Jan se jen smutně pousměje, ale to už jen zahlédneš letmo. Hostincem prolétneš jako lehký vánek, sotva si tě někdo všimne. Než stihneš sepsat dopis rodičům a vyběhnout zase ven, Mariana se vrátí s nákupem, který jsi jí přikázala a trochu nejistě na tebe hledí. Než ale stihne něco říci, zasáhne Jan, poděkuje jí za její ochotu a pošle ji zpět do práce, zatímco nákup si od ní převezme a tobě pokyne, abys běžela.

Projít od tvého hostince na náměstí a tam pak ještě do domu mistra Kolla nebývá nikdy moc jednoduché, ale pro někoho, kdo město zná je to celkem hračka. Propletla ses mezi lidmi, vyhýbala se známým tvářím a zastavila se až před obyčejnými dveřmi, na nichž byl přitlučená dřevěná deska. Na desce bylo vypáleno jméno mistra Kolla. Stačilo párkrát zabouchat na dveře a chvilku vyčkat. Dveře se po chvilce otevřely, ale za nimi nikdo nestál.
”Pojďte dál, nebojte se. Jsem tady, vzadu,” zaslechneš hlas staršího muže. Vejdeš do vstupní haly, ve které se nachází velké schodiště do vyššího patra a vedou z něj dvoje dveře a jedna chodba, která je hned vedle schodiště.
”Až na konec chodby,” ozve se znovu hlas a ty se za ním vydáš. Kdybys přišla v jiné záležitosti, možná by sis dovolila se rozhlédnout, prohlédnout si ty zvláštní věci, kterých v hale bylo více než dost, ale tebe hnala myšlenka co nejrychleji odeslat svůj dopis. Bez zbytečného zdržování jsi tedy zamířila do chodby, kterou jsi téměř proběhla až na její konec, který ústil v malou a silně přeplněnou kuchyňku, kde stál vysoký bělovlasý muž.
”Co vás ke mě přivádí?” zeptá se, aniž by se k tobě otočil čelem.

Jugrin rozdal příkazy a tábořiště ožilo. Všichni dojedli svůj příděl a pustili se do úklidu. Jistě, nejvíce pracoval Fin, ale nikdo se moc neostýchal mu pomoci. Brzy bylo vše zbaleno a všichni připravovali své koně na cestu. Simena už seděla na koni, trpělivě čekala na Torraka. Jakmile k ní dojel, kývla na jeho slova a zavelela k odjezdu.

Mezitím se Stella snažila domluvit s jedním z tažných koní a jako obvykle, Hrien i Ava ji pobaveně sledovali.
”Říkám ti to pořád, Stello, měla by jsi více jezdit,” zasměje se Hrien a elegantně se vyhoupne na svého oře.
”Nevšímej si ho,” zabrblá Ava, nyní již schovaná ve své zbroji a natáhne se ke Stelle, aby jí pomohla do sedla. Jakmile se Ava pohodlně usadí před Stellou, s kývnutím vezme otěže koně a zkontroluje, že je vše v pořádku. Tou chvílí jsou už oba dva vozy pečlivě uschované a zbytek kumpanie sedá na koně.
”Všichni v sedlech? Dobrá, vyrážíme,” zavelí Jugrin a skupina se dá do pohybu.

Simena s Torrakem jedou celkem slušný kus cesty před ostatními. Nejednou nijak rychle, ale ani se nikdy zbytečně nezdržují. Simena je většinu cesty v sedle nakloněná dopředu, zatímco Torrak jede kousek za ní a svou pozornost věnuje hlavně okolí. Tu a tam na něj trpaslice houkne, aby ho upozornila na něco na cestě, nebo aby mu ukázala bezpečnější trasu. Oba dva za sebou nechávají dost stop, aby je zbytek kumpanie mohl sledovat.
”Co víš o stopování?” zeptá se dívka, když po nějaké chvíli zastaví. Než se Torrak stihne zeptat co tím myslí, Simena mu ukáže sadu stop ve sněhu, která kříží jejich cestu.

Myst na tebe upírá své očka a zvídavě kroutí hlavou ze strany na stranu, když mu položíš svou otázku. Pak se podívá směrem, kterým jdete a do vzduchu mu z tlamičky vyšlehne drobný proužek modrého plamene.

Dorazíte do přístavu, kde poprvé v životě uvidíš nejen obrovské množství vody, ale také spoustu různorodých lodí, které ji křižují. Mnoho z nich je zakotvených a pohybují se kolem nich lidi různých tvarů i barev a ještě více jich pluje na vodě.
”Razih je jeden z nejdůležitějších přístavů v Aserai,” prozradí ti Eleonor, když si všimne tvého obdivného pohledu. ”Prochází tudy spousta lidí a zboží. Právě díky tomu přístavu si město může dovolit vypadat tak, jak vypadá.”
Proplétáte se mezi lidmi (Myst se ti schoval do šátku), slyšíte spoustu hovorů v různých jazycích a vidíte tvory, které jsi ještě nikdy neviděl (orky, elfy apod). Eleonor se neustále rozhlíží, tu a tam se zastaví, občas se i vyhoupne na špičky a pokaždé trochu změní směr chůze. Až když dojdete k cíli, dojde ti, proč to dělala. Zastavíte se před nízkou dlouhou budovou nad jejímž vchodem visí štít se znakem hada obtočeného kolem hole.
”Hele, lazaret,” ukáže ti na štít. ”To je znak Petria, boha léčitelů.” Hned na to zamíří k otevřeným dveřím, kde počká, než ji dojdeš a pak spolu vejdete dovnitř.

”Petrio vám žehnej,” pozdraví vás mladá a ve tváři unavená žena, ”jak vám pomůžu?”
”I tobě, sestro,” lehce se jí ukloní Eleona a usměje se, ”otázka je, jak my můžeme pomoci vám.” Sestra se na vás zkoumavě podívá. Nejdříve si prohlédne Eleonor, nad kterou nepatrně přikývne a pak její pohled sklouzne na tebe, kde zůstane o něco déle.
”Potulní léčitelé?” zeptá se trochu nedůvěřivě.
”Čarodějka se zaměřením na element vody a přednostně na léčení. Toto je můj učeň,” představí vás a sestra si nakonec jen s lehkým povzdechem pokyne hlavou.
”Dobrá. Pomoc se hodí vždy,” dodá nakonec, ”žel bohu, nemám jak se vám odměnit za vaši práci.”
”Zkušenosti pro mého učně budou dobrou odměnou,” usměje se Eleonor. Sestra vám pak pokyne, abyste ji následovali dál do lazaretu.

Procházíte lazaretem, či spíše dlouhou a poměrně širokou chodbou, kterou lemují různé stolky s lektvary, různými nástroji a dalšími léčitelskými potřebami. Procházíte podél mnoha dveří, které jsou zakryté jen dlouhými látkami místo dveří.
”Závěsy jsou praktičtější, než dveře,” všimne si tvého pohledu sestra. ”Aktuálně máme celkem plno. Téměř všechny pokoje jsou zaplněné a já postrádám dostatek sester. Mnoho z pacientů ještě nebylo ani prohlédnuto, spoustu dalších potřebuje léčbu.” Sestra se zastaví zhruba uprostřed chodby a podívá se na nás. Jak tam stojíte, uvidíš, že občas se z nějakého závěsu vynoří žena, oblečená stejně jako ta před vámi, jen s tím rozdílem, že jejich pásek není bílý, ale zelený.
”Zatím tu naštěstí není nic akutního, takže si můžete vybrat. Budu ráda za jakoukoliv pomoc,” pronese unaveně. ”Teď mě prosím omluvte, musím se jít věnovat pacientům,” omluví se, otočí na patě a zamíří do nejbližších dveří.
”Kde bys chtěl začít?” zeptá se tě Eleonor a nechá tě vybrat dveře.