Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Hledání odvozu Charas, Vlandia Ha, tak tady to je.. Usměji se když po pár krocích co vyjdu z kožešnictví spatřím velikou budovu u níž stojí ozbrojenci. Né jen tak ledajací, ale trpasličí! Zřejmě jsem před tím měla hlavu plnou jiných myšlenek když jsem si toho nevšimla, ale to nevadí. S veselým výrazem si dohopkám do přístavu kde trochu zpozorním a začnu se rozhlížet kolem mol. Jinam do Vlandie, Battanie.. To nikdo nepluje na Sever? Povzdychnu si a přemýšlím že by bylo lepší najít někoho kdo má o lodích větší přehled, když tu náhle se stane něco zvláštního. Je to..? Zvědavě sleduji blížící se loď. Vypadá jinak než ostatní a když pak vidím námořníky, tak není pochyb. Jako by mi je přivál sám osud! Spokojeně se usměji a dohopkám blíže, tak aby mě slyšel ten muž jež všechny úkoluje. "Haló? Promiňte, jste kapitán této lodi?" Zvolám a mile se usměji. "Jmenuji se Morgana a hledám někoho kdo by mi pomohl.. Vy jste ze Sturgie, že? Já se potřebuji dostat do Omoru.. Prosím vás, mohl by jste mě vzít s sebou? Umím vařit, sešít plachtu, nebo se starat o zranění, kdyby bylo třeba. Zastala bych práci jakou by jste řekl.. Mohla bych vám i něco málo přispět finančně.. Prosím, opravdu se tam potřebuji dostat!" | ||
| |||
 | ČEST MUŽE, ČEST RODU Ormanfard, Vlandia Asi bych se měl bát, ale ne. Spíše je to skoro až vzrušující stát proti takovému zvířeti, lovci. I když si stále říkám zda toho volka ta potvora zabila kvůli hladu, nebo jen tak... Nezpouštím z ní oči, vidím že se chystá na další útok a sem připravený. Jakmile vyskočí, lehce se nakloním na stranu a ještě za letu praštím pumu rukojetí meče do hlavy. Zvíře padne na zem, nehýbe se. Tak to by bylo. Oddychnu si a Pohlédnu se po Lině. Jestli to ještě neudělala, křiknu na ni ať jede pro Taru. Snad neutekla moc daleko... Pak kouknu zpět na pumu a mířim na ní mečem. "Co s tebou?" Zabíjet se mi jí nechce. Ale taky nechci aby útočila na lidi který by tudy cestovali. Dívám se na to zvíře a napadne mně jedna věc. Je to šílené, ale... Bylo by zajímavé mít pumu jako společníka. Šlo by vůbec takové zvíře ochočit? No když jdou vlci... Možná toho budu litovat ale co... Jestli se Lině podaří najít Taru, dojdu k ní a vezmu ze sedlové brašny lano. Chtěl bych zkusit pumu svázat. Lina by vzala koně a odvedla je pryč, tak aby byli daleko, ale na dohled. Já bych tu počkal až se puma probere a zkusil si s ní popovídat. Jo, je to bláznivina, ale co kdyby to vyšlo? | ||
| |||
 | U VESELÉHO KEJKLÍŘE Charas, Vlandia To co mi říká Jan... Vždyť to může být pravda! Já toho obejdu ani neznám a kdyby to bylo tak jak říkal ten... Ten pobuda co bych ho nechala vyvést kdyby se zdržel ještě chvíli, táta by mi přece napsal. Pořád uslzená, přesto se mi na tváři objevil krátký úsměv který jsem věnovala Janovi. Děkuji. Chtělo se mi říct ale slovama bych se teď asi zalkla. Místo toho mu vlepím letmou pusu na tvář a rychle utíkám do svého pokoje abych ze zásuvky u stolku vyndala pergamen, brk a začala psát. Drazí rodiče, posílám vám spoustu srdečných pozdravů a chtěla bych se zeptat jak se vám daří. Na vaše zdraví .... V dopise se ještě rozepisuji o tom, jak se mám. Jak se daří mě. Zmíním i Jana kterého znají a navrhnu, zda se nechtějí do Charasu podívat nebo že je navštívím jak bude možnost. Také o tom, že kdybych jim mohla s čímkoliv pomoct, udělám to. Celý dopis se snažím vést pozitivně a o tom hejhulovi jsem se vůbec nezmínila. Pergamen sroluji a pomocí vosku zatavím. A to už už sebíhám se schodů a ven z hostince abych doslova běžela na náměstí za mistrem Kollem. Kdy sebou mám samozřejmě i určitý obnos. | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia "To máš pravdu. Je vidět, že máš výhodu znalosti místního prostředí." Mrknu na Simenu, když dostávám lekci z buzení. Každopádně nechci vidět, jak by to buzení vypadalo, kdyby se nevzbudila Stella a my jsme je museli budit jednoho po druhém. Teprve poznávám dynamiku skupiny, takže jen přikývnu, když mi Jugrin vysvětluje, jak to má Ava se sněhem a obecně s ranním buzením. Pochopil jsem, že kdo vstává poslední tak musí uklízet celé okolí, což je něco co nechceš dělat ani večer a ani ráno, když se probudíš. Než se já vrhnu do balení svých věcí, tak si mě zavolá Stella a já ještě se zbytkem jídla se vydám za ní. Naučil jsem se, že jídlo je nejlepší v žaludku. Tam mi ho nikdo nevezme. Jako třeba otec, který se vplíží v noci do našeho tábora a sebere všechno jídlo a ráno Vás neskutečně seřve co jste za pitomce. Vy pak musíte lovit a podobné věci. Takže radši sníst a mít zásobu. "Neboj. Nebude to můj první průzkum, ale budu se držet Tvojí rady. Děkuji." Sleduji jak balí věci a sleduji hlavně ukládání a podobně. Je vidět, že má s cestováním větší zkušenosti než já a tak je fajn se učit. Přijmu od ní balíček, usměju se a vyrazím za Simenou, která je pomalu připravená. Já sám od sebe jsem neměl moc věcí rozbalených, ale zabalil jsem svojí deku a jídelní potřeby, překontroloval jsem vak s pitím a i postroje koně. Nerad bych sebou švihnul do nějaké závěje. Když mám tohle vše vyřešené, tak nasednu a popojedu za Simenou. "Jsem připravený. Máme na sebe dávat pozor vzkazuje Stella." | ||
| |||
 | Odjezd! Sibir, Strugia Když uslyším jakékoliv ofrňování, tak zahradím ohniště a významně se podívám po dotyčném, co si stěžoval. „Nechceš? Nech být. Zbyde víc pro ostatní…“ Chvíli se s ním s úsměvem přetahuju o pozici u ohniště, tak aby nedosáhl ani na čaj ani na jídlo, dávám si obzvlášť pozor, aby mě nezvládl jakkoliv oběhnout, ale pak už jen se zasmáním ustoupím. „Dobrou chuť.“ Pohodlně si sednu k ohni a sama si vezmu příděl jídla. Jelikož jsem již nějakou dobu vzhůru, tak se do placky hladově pustím. Už už se nadechuju, abych Finovi odpověděla. Ale to zarazí nejen Ava, ale i Jugrin. Jako by mi viděli do hlavy. S pokrčením ramen se na Fina jen usměju. „Ale můžu ti navrhnout hru. Každé ráno se mě můžeš zeptat na jednu věc, koření, bylinku, cokoliv, a já ti řeknu, jestli v tom je nebo není.“ Poklepu na placku. Jakmile ve mně zmizí poslední sousto, tak vstanu a začnu uklízet a chystat věci na odjezd. Vidím, jak ostatní již naučeným způsobem rozebírají zásoby jídla, vody a dalších věcí, které mám na starost já. Mávnu na Torraka, aby přišel za mnou. „Drž se Simeny, poslouchej ji. A buďte opatrní.“ Tak aby viděl, jaké věci balím, mu připravím zásoby. Sušené maso a zelenina. Čerstvá voda. A další skladné věci, které dodají energii i v takovéhle zatracené zimě. Podám mu to. „Prosím. Příště to už zvládneš i beze mě.“ Všechno sbaleno, všechno uklizeno, připraveno k odjezdu. Veškerou mou výzbroj mám již také nachystanou, oblečenou a připravenou k okamžitému použití. Meč si nechávám na zádech. Teď už jen ta nejhorší věc. Kůň. Nechápu, že ani za tu dobu, co mě za to tady peskují a snaží se mě, jakýmkoliv způsobem naučit práci s koněm, tak to pořád jak si u mě nezabralo. Opatrně dojdu ke koni, u kterého již stojí Ava. Poplácám ho po boku. „Tak co si provedeme tentokrát, fešáku.“ Zabrblám potichu směrem ke koni. „Připadám si jako blbec.“ Ulevím si, asi tak jako vždycky, když se mám vyškrábat na koně. Rozhlédnu se. Všichni jsou zaměstnaní prací. Dobře, tentokrát se do toho sedla musím dostat sama. Hlavně ať mě u toho nikdo nevidí. „Hodný kůň. Ano? Seženu ti pak za to jablko? Nebo cukr? To zní dobře ne?“ Vytáhnu se na koně. Na několik okamžiků zůstanu viset zašprajclá v krkolomné pozici. Konečně dokážu přehodit jak zadek, tak i nohu, abych dosedla na tom správném místě. Vítězoslavně se usměju. „A řízení ti ráda přenechám.“ Uculím se na Avu. | ||
| |||
 |
Razih, Aserai Kráčím za Eleonor a snažím se kolem sebe rozhlížet co možná nejméně. Ne snad, že by tu nebylo moc k vidění, ba naopak. Je toho až přespříliž a já se zase nechci někde zapomenout. Naštěští náš směr je zatím jen rovně, takže i když se někde trochu opozdím, stačí jen popoběhnout a svou mistryni hned odženu. Zastavíme se až u impozantní stavby kašny a nádrží. Neodpustím si obdivný výdech. "Páni, to je nádhera. Tolik vody na jednom místě. A ještě pitné." to je něco, co bych si doma nedokázal ani vysnít. Na pobídku pokračuji až na vrchoelk mostu. Nevycházím z údivu. "Mého přítele?" na okamžik nehcápu, o kom to mluví. Všichni moji přítelé neopustili rodné město dále než několik stovek metrů od něj. "Ah! Mysta?" konečně se dovtípím, když mi malý salamadřík sedí na rameni. "Tady ses narodil?" čert ví, proč jsem se zeptal. Jakoby mi snad dokázal dát odpověď. Odpověď samozřejmě nedostanu. Místo toho se vydáme najít lazaret a snad i nějakou práci pro nás. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Obchodní nabídka Charas, Vlandia
| ||
| |||
| Divoký měsíc Vesnice Ov, Strugia
| ||
| |||
| Čest muže, čest rodu Ormanfard, Vlandia
Pro omráčení musíš hodit více jak 18%. Hodíš-li méně, narazí do tebe a vykolejí z postoje. | ||