Společné úsilí

ČEST MUŽE, ČEST RODU

Ormanfard, Vlandia
28. května 1084, odpoledne

Divoký měsíc

Obchod

Charas, Vlandia
28. května 1084,
odpoledne

Vlandia

Žhavé novinky z Vlandie. Dle posledních informací byl na krále Lepona X. spáchán neúspěšný atentát, který prý měli zajistit extremisté ze Západního Impéria. Udatná královská garda pokusu samozřejmě zabránila a to se ztrátou pouhého jednoho člena, který byl zraněn vrahovo otrávenou dýkou. Vraha se prý podařilo zajmout živého a dlouhé týdny strávil v mučidlech, aby jej přinutili prozradit jeho chlebodárce. K tomu však nedošlo, neb si sáhl na vlastní život. Že pocházel ze Západního Impéria je ale nepopiratelné. Vrahem je vysoký elf. Král se nechal slyšet, že toto byla poslední kapka a vydal finální rozkaz k pohybu armád. Válka je na spadnutí!


Západní Impérium

Západní politici výhradně odmítají účast na pokusu o atentát a zvláště pak král Surio volá po větším vyšetřování. Lepon to ovšem odmítá, prý již není cesty zpět. Západ začal ve velkém mobilizovat a aktivně posilovat obranu na hranicích s Vlandií, rozhodnut nepustit ani jednoho vojáka, což se ovšem moc dobře nedaří. Už od poloviny června totiž malé útočné skupiny Vlandie (byť skupinky vojáků nejsou nijak označeny a vydávají se za bandity) aktivně pronikají za hranice, napadají pohraniční pevnosti, vesnice a osady a narušují tak doposud poklidný život nevinných elfů. Král Surio stále volá po diplomatickém řešení, ale se stále intenzivnějšími vpády na pozadí jej nikdo nechce nadále poslouchat a do popředí se dostávají politici jdoucí cestou tvrdé odvety. Očekává se, že nejdéle v polovině července se vojska Západu a Vlandie střetnou na hranicích.


Strugia
Trpasličí povídačky se potvrdili, nedaleko Sibiru se nalezlo velké naleziště drahých kovů a kamenů. Trpaslíci ze Sibiru a blízkého okolí ihned zmobilizovali své síly, aby naleziště opevnili a zabezpečili, než prospektoři dokončí své prohlídky a na místo naběhnou kopáči. Tato informace však ve světě vyvolala zlatou horečku a klid strugijských tak narušují dobrodruzi pátrající po dalších žílách, které by mohli vytěžit. To samozřejmě přilákalo i různé nekalé živly a tak strugijské bojové kumpanie mají o práci postaráno.

A další informace ze Strugie se týká dříve zmíněného Olafa Hrubého, Alovského jarla. Skazky o vlkodlačí vesnici vylákali z úkrytu nechvalně známé lovce, jež sebe sama zvou Stříbrná kuše. Dle očitých svědků se v okolí Alova a vlastně i po celé Tyalské oblasti hemží spousta podobně oděných individuí, jež nesou kuši a na zádech mají stříbrnou nití vyšitý symbol kuše. Zatím není známo, jestli něco nalezli, ale proslýchá se, že jsou něčemu na stopě.


Khuzaitský chanát

Povídačky o výskytu dračích jezdců se během měsíce vcelku uklidnili, tedy až do nedávné chvíle. Z Chanátu, zvláště pak od cestovatelů, kteří míří z Baltakhandu zpět domů, přichází zprávy, že se v té oblasti stále více a více objevují draci. Mnozí tvrdí, že největší výskyt je mezi vesnicemi Asalig a Kuruluk, ale když se někdo do těch vesnic vydal, místní většinu z těchto povídaček vyvrátili.


Aserai

Proslýchá se, že na hranici Aserai a Vlandie se dějí nějaké nekalosti. Dle zpráv z Tubilisu, hraniční vesničky, se přes řeku v noci přesuvají malé skupinky vojáků, které rabují malé osady a samoty rozeseté po celé délce perasoské řeky. Ezeki, samozvaný vládce Aserai, v reakci na to vydal vyhlášku, která slibovala každému, kdo přinese o tomto důkaz odměnu tisíc denárů. A ač se tak děje již od půlky června, zatím se ještě nikdo nevrátil, aby odměnu vybral.
Mezitím se Ibn Al Eick, vládce tubiliské oblasti rozhodl posílit posádku svého hradu. Prý čuchá nějakou podlinu ze strany Vlandie.


Severní Impérium

V Epinoské oblasti to vře. Dle dohody mezi Matkou Lesa a Korhanem Diathmaským (vladyka Laconyské oblasti) je Epinoská a Lachanská oblast neutrální půdou, takzvaně nárazníkovou zónou, která má sloužit jako široká hranice mezi Laconysem a Velkými Lesy. Dle dohod, které mezi sebou vladyka s Matkou uzavřeli má být tato oblast prázdná a nikým neobývaná a jako připomínkou toho mají být ruiny Epinoského a Lachanského hradu a přilehlých vesnic. Ovšem podle posledních informací se zdá, že se lid z Argoronu snaží proniknout do epinoské oblasti a založit tam stálou osadu. Dle jejich slov se tam nachází velmi úrodná půda a je škoda ji nevyužít. Elfové se tomuto samozřejmě brání a je jen otázkou času, než vyletí první šíp, ať z té, nebo oné strany.

Tvé rozhodnutí nějaký čas zůstat s Howardem bylo přijato více, než dobře. Howard byl šťastný a snažil se, abys i ty byla šťastná. Skoro až jsi chvílemi přemýšlela, že s ním nakonec zůstaneš. Ovšem stále ti nějaký hlásek našeptával, aby jsi šla dál. I když se ti jej dařilo velmi dobře tlumit, tedy až do nedávné chvíle.

Hned další den po tvém rozhodnutí jste se s Howardem pustili do opravy chajdy. K vašemu společnému překvapení, prkna byla tam, kde je lovec složil a v okolí ani stopy po jelenovi (nezapomněl si rejpnout). Práce vám šla dobře od ruky, i když ji mnohdy zdržovalo vzájemné pošťuchování, které mnohdy přešlo i v něco více. Po opravách jste se spolu sebrali a vydali se do lesa, dostát Howardovým povinnostem vůči vesnici. Vlastně v lese jste trávili většinu svého času. Ať už lovem, nebo jen procházkami, či společným cvičením. Poradil ti jak se lépe sžít s novými smysly (přeci jen, měl o něco delší praxi), spolu jste i zjistili, že jste silnější a odolnější a vždy, když prohrál nějaký zápas, dělal, že tě nechal (jsi silnější než on).

Občas jste spolu zašli i do vesnice, to když jste šli prodat úlovky. Tam sis všimla pohledů, které na něj vesničané vrhali a které vlastně vrhali i na tebe. Toho večera, když se to stalo, ses probudila a on vedle tebe nebyl. Pro tebe ovšem nebyl problém jej najít a když jsi za ním přišla, po nějaké chvíli ti odvyprávěl svou pohnutou minulost. Dokonce ti i řekl, že by pochopil, kdybys po tomto zjištění s nim nechtěla nic mít a neměl by ti to za zlé, ale když jsi zareagovala jak jsi zareagovala, byl ti neskonale vděčný a nejen to.

A váš vztah se postupně prohluboval. On ti pomáhal s ovládáním svých emocí, pomáhal ti smířit se se svou vnitřní šelmou, zatímco ty jsi mu byla oporou a útěchou. Jenže dny neúprosně utíkaly a úplněk se blížil. Když přišel večer před úplňkem a ty ses poprvé změnila a zdivočela, donutil tě odejít do lesa, kde celou noc trávil s tebou. Ta první noc byla ještě dobrá, dokonce sis i pamatovala zlomky z toho večera. Ovšem druhý večer, večer úplňku, byl už horší. Byl to tvůj první úplněk od první proměny a tak se dalo očekávat, že ani Howard to s tebou nebude mít lehké. Z toho večera sis nepamatovala vůbec nic. Snad jen, že jsi v jednu chvíli stála v lese, jen ve volné košili a držela Howarda za ruce a v druhou chvíli jsi mu ležela v náručí a sledovala, jak se mu zacelovali rány, které utržel. Když jsi pak o tom začala mluvit, nechtěl o tom ani slyšet. Pořád opakoval, že to nic není a než nastal večer, nebylo po zraněních ani památky. Ovšem ten třetí večer byl ještě horší. Ještě než se úplněk vyloupl nad obzor, už jsi v sobě cítila tu agresivitu. Vytáčela tě i ta nejpitomější maličkost. Odstrkovala jsi lovce od sebe, snažila ses ho chránit, ale on odmítal. A pak to přišlo. Pamatovala sis přeměnu, viděla jsi, jak se měníš, stejně tak jsi viděla jak se mění on. Bolest ze změny byla už dávno ta tam. Ovšem jakmile jsi byla ve vlkodlačí podobě, tvé vědomí ustoupilo tomu vlčímu.

Je druhý den ráno, prvního července a už teď můžeš říci, že bude vcelku teplo i zde na severu. Ležela jsi na zemi, překrytá Howardovým pláštěm, zatímco lovec ležel vedle tebe a stále spal. Když ses pohnula, plášť z něj sklouzl a odhalil hluboké šrámy na hrudi (a nejen tam), které se jen velmi pomalu zacelovali. Věděla jsi, že nakonec zmizí úplně, ale jestli teď vypadali takhle, bála ses domýšlet, jak vypadali, když je získal.

”Určitě ne,” zavrtí hlavou Simena a pomalu přejde na vzdálenější část “stanu”. Hlídka naštěstí probíhá v klidu, takže Torrak i Simena venku v podstatě jen mrznou.

Když se pak látka “stanu” pohne a zpoza ní vykoukne Stella, Simenu to ani nepřekvapí. Simena elfce jen přikývne na souhlas a dál se věnuje hlídání, i když ví, že už to nemá moc smysl. Jakmile je Stella vzhůru, začne se postupně budit zbytek kumpanie.
”Chvilku vydrž, uvidíš sám,” pronese s mírným úsměvem Simena, když se vrátí k ohništi, kde už Stella připravuje snídani. A že jí to jde hezky od ruky. Nejen, že místo provonil čaj, brzy jej začne provoňovat i připravované jídlo, takže se Simena jen trochu natáhne a lehce poodhrne cíp plachty, aby se vůně dostala dovnitř. A s tím i chlad, který venku panuje.

Už brzy trojice zaslechne hudrování a krátce na to se venku objeví nejdříve Hrien, pak Ava a oba nordi.
”Dobré ráno,” pronese rozespale Hrien a dojde blíže ke Stelle, aby jí nahlédl přes rameno. ”Hmm, bylinkový, ty víš, čím probrat,” usměje se elf a nechá si nalít trochu čaje. Nordi se začnou protahovat a Ava rovnou skočí do nejbližší kupy sněhu.
”Blázni,” ozve se od kraje “stanu” trochu rozmrzelý hlas, který, jak všichni poznají, patří Jugrinovi. ”Co máme dobrého?” zeptá se s jistou nadějí v hlase.

Lina na tvou výzvu jen přikývne, narovná se v sedle a začne se rozhlížet po okolí. Jakmile dorazíte k vozu, dívka převezme otěže a zatímco se snaží uklidňovat obě klisny, stále se rozhlíží po okolí. Ty mezitím dojdeš blíže k vozu (je to obyčejný valník) a konečně pořádně uvidíš mrtvé zvíře, které před ním leží. Je to celkem statný volek s velmi ošklivě roztrhaným bokem. Podle zaschlé krve poznáš, že tu už nějakou chvíli leží. Čím blíže mu jsi, tím více jsou koně neklidní. Ač se Lina snaží, nezvládne uklidňovat oba koně a Tara se jí z ruky vytrhne a začne utíkat zpět odkud jste přijeli. Sillu se jí ale podaří uklidnit dostatečně na to, aby tě stihla varovat.
”Damiene, pozor!” vykřikne dívka, kůň hlasitě zaržá a ty v tu chvíli zaslechneš hluboké vrčení. Z boku se na tebe řítí puma. Díky varování jí dokážeš uhnout, takže tě puma přeletí, ale hned se otočí, přikrčí se a připraví k dalšímu útoku.

Prosím hod K%
0% - 33% - puma tě zasáhne
34% - 67% - dokážeš se vyhnout
68% - 100% - dokážeš pumu zasáhnout
Čím vyšší hod, tím vážnější zranění, kdy 100% = smrt pumy

”Ano, jistě já… moc vám děkuji, slečno,” přikývne koženář a jedním nádechem dodá: ”prosím, přijměte zbylé věci jako dar. Poděkování.” Hned na to se otočí, zaběhne zpět do zadní části obchodu a když se vrátí, nese ti brašnu i plášť, který je připravený jak sis přála. ”Dovolil jsem si udělat kožešinu odnímatelnou, stejně tak i u zbroje, pro případ, že byste se rozhodla navštívit i teplejší krajiny,” pronese trochu nesměle, možná i lehce namyšleně. Ovšem jen co plášť prohlédneš, seznáš, že na onen namyšlený tón hlasu má celkem právo. Na první pohled vůbec nejde poznat, že by byla kožešina odnímatelná a on ti musí ukázat malý fígl, kterým ji oddělíš od zbytku pláště. ”Zbroj je ještě potřeba trochu upravit na vaše proporce, ale v domluvený čas bude hotova. Ovšem cena… cena bude o něco nižší, než jsem prvně řekl,” jde na něm vidět, jak mu to v hlavě šrotuje, jak propočítává. ”Tedy ne patnáct set denárů, ale jen dvanáct set,” dodá, snad jakoby se bál, že tě tím urazí.

Mariana stála u baru, zrovna čepovala pivo, zatímco Anna pobíhala mezi zákazníky (Morgana a její společníci už jsou pryč). Jan zase stál za pultem a čistil korbely. Když spatřil, jak se tváříš, opatrně je odložil na pult a zvědavě si tě prohlédl. Dívka se na tebe jen podívala, pak ale kývla hlavou, odložila korbel s napůl nalitým pivem a vyběhla z hostince. Anna si toho samozřejmě všimla a jakmile převzala objednávku od zákazníka, vrátila se k pultu. Už se nadechovala k otázce, ale Jan ji zarazil pohybem ruky a lehkým zavrtěním hlavy. Dívka tedy jen přikývla, dočepovala korbel a jala se vyřizovat další objednávky.

”Hádám, že to nebude nic dobrého,” povzechne si Jan, když tě vidí, jak si naléváš a sám si taky hned nalije. Pak tě pobídne a ukáže ke skladu, ke schodům, kde budete mít trochu klidu.
”Co se děje?”