| |||
Obchod Charas, Vlandia Spokojeně se na Mateáše usmívám, jsem ráda že má takovou radost. Chci mu říct že to nic není, ale trochu mě zaskočí tím že řekne že mám něco zdarma a hned pro to běží. Na jednu stranu, měly jsme domluvený obchod, není mi to moc příjemné, na stranu druhou, právě dostal pěkně tučnou směnku a příslib do budoucna, takže škodu mít nebude. Se zaujetím si prohlédnu onen plášť a tázavě povytáhnu obočí když zmíní odjímatelnou kožešinu. Sama bych na to asi nepřišla a tak jsem ráda že mi ukázal jak to udělat. No tedy.. Trochu udiveně, ale i vesele se usměji. "To vypadá vskutku prakticky, děkuji". Rukou přejíždím po plášti jen tak abych ho cítila a pak pohledem přejedu zpět na koženáře. Nevím co si z toho jeho výrazu vzít, zda myslí že bych mohla být uražena že mi vůbec dává slevu, nebo že bych si mohla myslet ať sleví ještě víc.. Tak či onak, vezmu si brašničku tak abych ji měla u bokuna levé straně a obléknu si svůj nový plášť, momentálně i s kožešinou. Přejedu si prsty po rukou a bocích a spokojeně se usměji. Škoda že tu Mateáš nemá veliké zrcadlo. Přijdu blíže a natáhnu se k němu abych ho objala. "Dobrá, přijímám. A opravdu vám děkuji, slibuji že vše dobře využiji". Odtáhnu se a přejdu ke dveřím. "Teď už musím běžet. Zastavím se před večeří, ano?" Pousměji se a pokud Mateáš nebude nic mít, tak vyrazím.. Chtěla jsem do banky, ale nevím kolik by mně mohl stát odvoz a tak jdu napřed do přístavu, porozhlédnout se po lodích které by mohly mít cestu do Sturgie.. A když budu u toho přístavu, cestou se budu dívat i po věcech které ještě chci koupit, pár obvazů či nějakou látku ze které je vyrobím a potřeby na psaní, včetně papíru. |
| |||
Novinky, které obletěly kontinent 1. červenec 1084
|
| |||
Divoký měsíc Vesnice Ov, Strugia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
Čest muže, čest rodu Ormanfard, Vlandia
Prosím hod K% |
| |||
Obchodní nabídka Charas, Vlandia
|
| |||
U Veselého kejklíře Charas, Vlandia
|
| |||
ČEST MUŽE, ČEST RODU Ormanfard, Vlandia Souhlasně přikývnu. V táboru by Lina zůstat mohla. I to bude riskantní, stát se může cokoliv, ale rozhodně bych se strachoval o něco méně. Jak tak jedeme, užívám si že opět sedím v koňském sedle a mohu se pořádně projet. I Tara určitě ráda protáhne nohy. Projíždíme průsmykem a tak nějak to ze mně všechno spadne. Pokud sem byl nervózní nebo nejistý, teď je to pryč. Rozhlížim se kolem a ve tváři mám spokojený výraz. Ano, má rodina na tom byla lépe, ale aspoň něco dobrého z toho všeho vzešlo... U výjezdu z průsmyku se na chvíli zastavíme. Necháme koně se chvíli pást a sami něco pojíme, přičemž se bavím s Linou o tom co dál. Napadlo mě že bychom mohly přenocovat v Etirburgu, ale to může být moc daleko na to abychom tam do večera dojely. No co, přinejhorším zastavíme u nějakého stavení a poprosíme zda bychom mohly přespat. Nějak si poradíme. Najezeni, napojeni, vyrazíme dál. Rád bych dnes urazil co možná největší vzdálenost... Jedeme nějakou chvíli, když mně najednou Lina na něco upozorní. Okamžitě zpozorním. Pomalu se blížíme a je mi jasné co to je. Nějaký povoz... Že by přepadení? Ruka mi sjede k meči když si všimnu mrtvého zvířete. "Lino, dávej pozor". Pronesu k ní trochu tišeji. Nerad bych padl do lěčky, ale na druhou stranu, nechci mít nikoho v zádech. A nelze popřít že mně zajímá co se tu stalo. "Ššš, hodná holka, nic se neděje". Pohladím Taru a snažím se ji utišit. Sesednu z koně a předám otěže Lině. "Jdu se podívat, buď tady. Kdyby něco, nezapojuj se, dokud by to nebylo nezbytně nutné". Řeknu rozhodně, vytáhnu svůj meč z pochvy a pomalu se začnu blížit k tomu vozu. Možná je to blbost, ale pokud je to léčka, mohl by být někdo uvnitř, takže sem připravený. |
| |||
Trpaslík na cestách Sibir, Strugia Věděl jsem, že to tak bude, ale stejně jsem vrčel, když mě Bjorn začal budit. Ten pocit, že teď jsi usnul a už Tě budí je hrozný. "Kdyby ses necpal pro Jugrina mohl jsi spát jako nemluvně Torraku. Teď drž hubu a vstávej!" Svůj vnitřní hlas jsem měl rád. Vždycky měl pro mě taková milá slova na povzbuzení a zlepšení dne. Hrabu se z deky a závidím Bjornovi, který teda vypadá, že už spí. To co ho žene vpřed je setrvačnost. "Jo díky." Šeptnu a vylezu ze stanu. Okamžitě zarazím hlavu mezi ramena, protože ta zima co se do mě zakousne je hnusná a to tak, že hodně. Kývnul jsme k Simeně taky a sledoval její pohyby jak se snaží zahřát. Já jsem zvolil tu metodu teplého kafe. Z kotlíku jsem jsem vylovil ten zbytek a nechal jsem tu teplou tekutinu protékat dovnitř. Vydrží to malou chvíli, ale každá chvíle se počítá. "Dobře. Snad je nebudeme muset budit dřív." Nerad jsem špatným prorokem, ale prostě stát se může ledasco. Samozřejmě takhle blízko osady Nordů nehrozí nějaké velké nebezpečí, ale furt jeto venku mimo palisádu. Procházím kolem tábora a mám už svůj vychozený okruh, který občas změním, protože hlídka by neměla chodit po předem určené trase. Když slyším zvuk o plachtovinu, tak se otočím za zvukem, ale to je jenom Stella, která vstala dřív než ostatní. Podle všeho neměla problém se vstáváním a dala se hned do práce. "Dobré ráno. Nic se nedělo. Ze stanu se ozývalo chrápání a to rušilo celkový dojem krásného rána." Ušklíbnu se a sleduji jenom co kuchtí. Čaj rozvoněl okolí a já jsem nedočkavě nastavoval hrnek pro teplý nápoj. Něco na zahřátí v téhle zimě bylo opravdu hodně potřeba. Ruce jsem hřál o hrnek, ale zároveň stále hlídal. Pomalu byl čas vzbudit ostatní. "Jak ses vyspala ty? Dámyje nějaký účinný způsob jak je všechny vzbudit?" Ptám se zkušenějších než jsem já. Rozhodně mě jeden napadá, ale to bych potom dostal strašně namláceno. |
doba vygenerování stránky: 0.20676612854004 sekund