| |||
Dobré ráno Sibir, Strugia S železnou pravidelností usrkávám čaj, abych se dostatečně zevnitř prohřála, a pustím se do přípravy jednoduchých placek, které jsou spíše jakousi směsí mouky a vody v naprosto přesném poměru. Složitost pokrmu se vždy odvíjí od toho, jak moc se spěchá a jak moc brzo mě příroda dostane z postele. „Nemohu si stěžovat. Za tu dobu s kumpanií jsem si našla způsob, jak moje citlivé uši dokáží přežít i chrápání tolika trpaslíků najednou.“ Musím se pobaveně pousmát. „Prostě si strčíš polštář přes hlavu.“ Když se Torrak zeptá na zaručený způsob, jak zbytek skupiny probrat, tak se jen musím zasmát a mrknu na Simenu. „Necháme to na přírodě…“ Odpovím s naprostou vážností v hlase. A pak jen souhlasně pokývu, když trpaslík zhodnotí, že Simenin postup je stoprocentně efektivní. Vrátím se k přípravě snídaně. Okolím se společně s čajem rozvoní i vůně uzené šunky a atypická směs koření, která při hlubším nádechu z nebezpečné blízkosti štípe v nose. Všechno pak do naprosté dokonalosti přivede vůně čerstvých vajíček. Co si budeme, čerstvý vejce máme jen první dny. Déle je uchovat nedokážeme, tak ať si to ještě naposledy užijí. Opečené placky začnu plnit připravenou směsí uzené šunky pro vůni, zbytků masa ze včerejší pečínky, protože v mé režii se zbytky nenechávají, míchanými vajíčky a vše zakončím kořeněnou lehce štiplavou zeleninovou pastou, aby se všechny ingredience přirozeně zvlhčily, a nebylo to jako jezení třísek. První zvědavci mohou zahlédnout, jak všechny jednotlivé suroviny mizí v plackách, které následně precizně zabalím do pevného neprodyšného balíčku. A jednotlivé plněné balíčky opět vrátím na kámen k ohništi, aby zůstalo jídlo teplé. Když si svůj výtvor prohlížím, vzpomenu si, jak mě něco podobného učila matka. Říkala tomu ideální elfské cestovní jídlo a kořeněná zeleninová pasta byla její tajnou ingrediencí. Jen se zasměju, když za svými zády uslyším Hriena. „Pravý čaj by byl pro tuhle kumpanii škoda.“ Mrknu na něj. A přihodím do kotlíku ještě špetku bylinek z váčku. Ne, že bych byla nějak extrémně znalá bylinkám, ale základní typy, ze kterých se dá připravit lahodný čaj, to ještě zvládnu. Máta. Ostružina. Malina. Jahoda. Měsíček. Většina z nich roste téměř jako plevel, stačí jen mít otevřené oči a vědět co člověk hledá. Konečně vstanu od ohniště a protáhnu se. Sleduji, jak postupně všichni vycházejí ze stanu. Přitočím se k Torrakovi. „Vidíš, velice účinné probuzení a možná nedostaneme ani po hlavě. Máš hlad? Teplé je to nejlepší.“ Nenápadně u toho doliju do trpaslíkova hrnku čaj. Přeci jen mrzne tu mnohonásobně déle, než právě probouzející se kumpanie. Založím si ruce na prsou a stojím před ohništěm tak, aby právě vstávající neviděli, co jsem pro ně připravila. „Bohužel, guláš ani jelení pečínka to nebude. Chápu, že jste zklamaní. Ale to bude až za odměnu.“ Ustoupím od ohniště, aby si všichni, mohli přijít pro svoji výslužku. „Jestli opět uslyším nějaké brblání o tom, že tu zase máte elfské jídlo, tak si příště vaříte sami.“ Pobaveně mi vyskočí koutek úst do drzého úsměvu. Ač nemusejí jídlu důvěřovat, jsem si jistá, že jim bude chutnat. |
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Když se hlídka sestává jen z mrznutí je to vlastně dobrý. Teda až na to mrznutí a tu hlídku. Takže vlastně ideální ráno. Každopádně když vyleze Stella a Simena mi vysvětluje, že uvidím co uvidím, tak se nechám dívat. Je pravda, že teď už nehrozí nějaké velké nebezpečí, tak můžu sledovat jak se probouzí zbytek kumpanie. Musím říct, že ten Simenin plán jak vzbudit celou kumpanii je vlastně excelentní. Možná tak jediná věc, která by mě vytáhla z postele do zimy je právě jídlo a čaj nebo cokoliv teplého. "Hmm tak musím říct, že tohle je dost efektivní způsob jak vzbudit celou kumpanii." Pokývnu směrem k Simeně a píšu si do svého pomyslného zápisníku. Tohle si zapamatuju pro další postup. Můj šálek na kávu je moc prázdný a tak se postavím do fronty, abych dostal teplý čaj. Když vidím Avu ve sněhu, tak zarazím hlavu ještě hloubš než to snad jde. "Tobě není zima?" Houknu na Avu a Stelle nastavuju hrnek. |
| |||
|
| |||
ČEST MUŽE, ČEST RODU Ormanfard, Vlandia Pomalu se dostanu k tomu vozu a vidím co to tam leží. Ahh, sakra... Co je asi s majitelem? Chudák zvíře, takhle ho něco potrhalo. Napřed sem si říkal že ho mohl seknout nějaký ničema když se zbavovali toho kdo vůz vedl, ale když se trochu skloním a zkoumám to zranění, nehledně na zápach, nepřijde mi to jako po zbrani. Zamračím se a přemýšlím co s tím, když si všimnu že Tara běží pryč. "Taro, stůj!" Volám na klisnu a čím dál tím více se mně zmocňuje pocit že je tu něco špatně. Sice sem zatim nic nenašel ale proč by jinak byla zvířata tak neklidná? Otáčím se na Linu a najednou vidím otevřenou tlamu plnou ostrých zubů a pracky s nebezpečně vyhlížejícími drápy. A sakra! Tak tak té potvoře dokážu uhnout z cesty. Kde se tady u všech bohů vzala puma?! Pevně stisknu meč a nespouštim z ní oči. "Takže to kvůli tobě? Ošklivá kočička". Zamračím se a vidím že se chystá k dalšímu útoku a tak sem připravený opět uhnout z cesty. Nerad bych tu pumu zabíjel, je to jen zvíře, ale pokud se mi ji nepodaří zahnat, možná budu muset. |
| |||
|
| |||
Obchod Charas, Vlandia Spokojeně se na Mateáše usmívám, jsem ráda že má takovou radost. Chci mu říct že to nic není, ale trochu mě zaskočí tím že řekne že mám něco zdarma a hned pro to běží. Na jednu stranu, měly jsme domluvený obchod, není mi to moc příjemné, na stranu druhou, právě dostal pěkně tučnou směnku a příslib do budoucna, takže škodu mít nebude. Se zaujetím si prohlédnu onen plášť a tázavě povytáhnu obočí když zmíní odjímatelnou kožešinu. Sama bych na to asi nepřišla a tak jsem ráda že mi ukázal jak to udělat. No tedy.. Trochu udiveně, ale i vesele se usměji. "To vypadá vskutku prakticky, děkuji". Rukou přejíždím po plášti jen tak abych ho cítila a pak pohledem přejedu zpět na koženáře. Nevím co si z toho jeho výrazu vzít, zda myslí že bych mohla být uražena že mi vůbec dává slevu, nebo že bych si mohla myslet ať sleví ještě víc.. Tak či onak, vezmu si brašničku tak abych ji měla u bokuna levé straně a obléknu si svůj nový plášť, momentálně i s kožešinou. Přejedu si prsty po rukou a bocích a spokojeně se usměji. Škoda že tu Mateáš nemá veliké zrcadlo. Přijdu blíže a natáhnu se k němu abych ho objala. "Dobrá, přijímám. A opravdu vám děkuji, slibuji že vše dobře využiji". Odtáhnu se a přejdu ke dveřím. "Teď už musím běžet. Zastavím se před večeří, ano?" Pousměji se a pokud Mateáš nebude nic mít, tak vyrazím.. Chtěla jsem do banky, ale nevím kolik by mně mohl stát odvoz a tak jdu napřed do přístavu, porozhlédnout se po lodích které by mohly mít cestu do Sturgie.. A když budu u toho přístavu, cestou se budu dívat i po věcech které ještě chci koupit, pár obvazů či nějakou látku ze které je vyrobím a potřeby na psaní, včetně papíru. |
| |||
Novinky, které obletěly kontinent 1. červenec 1084
|
| |||
Divoký měsíc Vesnice Ov, Strugia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
Čest muže, čest rodu Ormanfard, Vlandia
Prosím hod K% |
doba vygenerování stránky: 0.18533611297607 sekund