Andor.cz - Dračí doupě online

Sibir, Strugia
1. června 1084, brzké ráno

Charas, Vlandia
28. května 1084,
odpoledne

Mateáš pohledem přeskakuje mezi tebou, Berrikem a Abdulem, ústa pootevřená, nevěděje co říci.
”Eh… já… no…” zmůže se na slabé koktání, pak pusu zavře, polkne a několikrát zamrká.
”V klidu se nadechni, příteli,” usměje se Berrik a rozhlédne se po obchodu. Pohled mu, stejně jako tobě před pár hodinami, padne na vystavenou zbroj. ”Mohu?” zeptá se a ukáže na zbroj. Mateáš jen překvapeně zamrká a lehce přikývne. Berrik se natáhne přes pult ke zbroji, vezme mezi prsty kůži a zkušeně ji promne. Pak jen uznale pokývá hlavou a otočí se na vás.
”To je tvá práce?” Místo odpovědi se mu dostane jen hrdého pokývání. ”Morgana říkala, že máš i nějaké brašny, rukavičky a podobné věci, ukázal bys mi něco?” Koženář místo odpovědi, nebo pouhého kývnutí, zmizí kdesi v zadní části obchodu, odkud se začne ozývat bouchání a šustění. A tu a tam nějaká ta nadávka, když něco spadne.

Když se vrátí zpět, drží v rukou několik druhů různých brašen, rukaviček a dalšího koženého zboží. Vše rozloží na stůl a pobídne Berrika, aby si to prohlédl. Obchodník jen pokývne na kapitána, který se kolem tebe protáhne a oba dva spolu začnou prohlížet zboží. A oba dva začnou uznale pokyvovat hlavou a souhlasně mručet.
”Co myslíš Abdule?”
”Pěkná práce, kvalitní zpracování. To si své zájemce najde.”
”Mateáš, že ano? Dobře, všechno mi to zabal,” pronese spokojeně Berrik a koženářovi opět spadne brada. ”No šup.”

”Předám to Vašemu otci, slečno. On už správné kupce najde,” otočí se na tebe Abdul s náručí plnou balíků, zatímco Berrik cosi vypisuje na pultu. Je ti jasné, co vypisuje, už jen podle toho, jak se Mateášovi stále více rozšiřují oči.
”Ber tohle jako příslib lukrativního obchodu, příteli. Pokud se tvé zboží v Aserai prodá a bude po něm poptávka, možná budeš muset rozšířit svou výrobu,” Berrik koženáři podá směnku, na které letmo zahlédneš, že obsahuje vysokou částku. Jakou přesně ale nevidíš. Mateáš ji skoro posvátně převezme a všem se vám ukloní. ”Já… já vám děkuji. Děkuji pánové, slečno.”
”No, musím zpět do doků, mám tam ještě nějakou práci,” rozloučí se s vámi Berrik a odejde z obchodu.
”A já pádím na loď, musíme vyplout co nejdříve,” řekne Abdul a také s rozloučením odejde.
”S-slečno le Fay, vydržte chvilinku,” zarazí tě Mateáš, když se máš taky k odchodu.

Charas, Vlandia
28. května 1084,
odpoledne

Lina trochu posmutněla, když jsi jí zakázal jít s tebou do boje. Ovšem zmínka tréninku jí hned o něco zvedla náladu. ”Tak aspoň budu bránit náš tábor,” zazubí se na tebe a narovná se v sedle. O to více se narovná, když ji nazveš lady. Jakmile popoženeš koně, nezůstává dlouho pozadu a velmi brzy tě dožene.

Cesta do Sargotu i koňmo trvá přinejmenším dva dny, když se udělají tři zastávky a vše jde, jak má. Slunko se pomalu šplhalo nad vaše hlavy, ptáci pěli své serenády a i jinak prázdný průsmyk (pro představu, kterým jste projížděli, začínal překypovat životem. Sice bylo k vidění jen pár zajíců, nějaký ten hraboš, nebo myš, ale i tak se dalo říci, že to tu žilo. Narozdíl od předešlých let, kdy se celým průsmykem ozýval jen řev kopáčů, tlukot krumpáčů a vrzání vozů. Ty časy byly už dávno pryč.

Do oběda se vám podařilo Železným průsmykem (jak mu místní říkali) projet a dorazit na to málo plání, které se rozléhaly dál na západ. Tu a tam se dalo zahlédnout nějaké stavení, z jehož komína stoupal úzký proužek kouře a v jeho okolí se toulalo něco málo dobytka, většinou krav a koz. Věděl jsi, že do večera se dostanete až na hranice se sargotskou oblastí a pak už jen jeden den cesty, než dojedete k řece Rhemtoil, u které je Sargot vystavěn. Tam vás zase čekali husté lesy, zvláště pak v oblasti okolo vesnice Etirburg.

Po obědě jste opět vyrazili na cestu. Jeli jste asi hodinu planinami, než si Lina v dáli všimla čehosi, co stálo u kraje cesty. Čím více jste se přibližovali, tím více jste rozpoznávali, že to co u cesty stojí je starý vůz. I na tu vzdálenost jsi byl schopen říci, že vůz byl celkem zachovalý a dokonce i nepoškozený. O to více tě překvapilo, když sis všiml, že před ním leží mrtvý volek. V tu chvíli vaše koně začali neklidně pohazovat hlavou a podupávat předními běhy.

”Takže ho znáš? Výborně,” přikývne, otočí se k dělníkům a mávne na jednoho menšího chlapce.
”Ano pane?”
”Utíkej na molo, tam bude aseraiská bárka, řekni, že tě posílám já a vyžádej si kapitána Abdula. Vzkaž mu, že jej prosím, aby za mnou hned přišel,” přikáže chlapcovi, ten jen kývne a rozběhne se k molu.
”Vezmeme Abdula rovnou sebou a půjdeme se podívat k tomu tvému koženáři. Možná něco dohodneme,” mrkne na tebe.

Nečekáte moc dlouho. Berrik si stihne na svém seznamu odškrtnout jen dvě věci, když zahlédneš, jak se zpoza rohu vynoří onen chlapec, následovaný Abdulem.
”Co se děje? Zrovna jsme chtěli odplouvat,” zabručí kapitán a hned jak si tě všimne, zamračený výraz se mi trochu rozjasní a lehce se ti ukloní.
”Morgana má obchodní nabídku pro svého otce, tak mě napadlo, že bychom to spolu skoukli a ty bys mu rovnou něco dovezl,” nadhodí obchodník a kapitán na tebe upře zkoumavý pohled.
”V tom případě pojďme. Za dva dny mám být v Quyazu a za týden zpět v Qasiru, váš pan otec bude čekat,” pobídne vás Abdul. Ještě než zamíříte ke koženáři, Berrik předá seznam jednomu z mužů a řekne mu co a jak.

Cesta z přístavu do koženářské dílny vám netrvá zas tak moc dlouho, zvláště, když se do vedení dostane Berrik. Zdá se, že je ve městě hodně známý, spoustu kolemjdoucích ho zdraví, mnozí mu uhybají z cesty a když procházíte trhem, někteří se jej snaží zdržet na kus slova, nebo nějaký lukrativní obchodní návrh. On jen vždy slušně odmítne, že teď nemá čas, ale aby se zítra zastavili v přístavu.
Když přijdete do koženářství, chvilku trvá, než se Mateáš vykobrcá ze zadní části, brejličky na kraji nosu, kolem krku metr, v klopě vesty zapícháno několik jehel a z kapsy mu čouhají motouzy nití. Zdá se, že jste jej vyrušili z práce.
”Slečna le Fay, pan Berrik, čemu vděčím vaší návštěvě?” překvapeně zamrká, div mu tužka nevypadne zpoza ucha. Berrik se na tebe významně podívá, čímž ti naznačí, aby ses dala do mluvení.