Trpaslík na cestách

Sibir, Strugia
31. května 1084, večer

Vrtkavá paměť

Phasos, Západní Impérium
28. května 1084, večer

ČEST MUŽE, ČEST RODU

Ormanfard, Vlandia
28. května 1084, ráno

Charas, Vlandia
28. května 1084,
odpoledne

S vlkem v těle

Morgana se vrátila ke svým společníkům a ty jsi mezitím spatřila Jana, kterak na tebe házel významné pohledy. Kieran během té chvíle, kdy jsi dívce ukazovala pokoj někam zmizel a obě děvčata se pohybovala mezi stoly a plnila přání zákazníků. Když jsi přišla k barpultu, Jan se k tobě nahnul a zašeptal: ”Na dvoře je nějakej chlapík, co tvrdí, že zná Nalii ze Swenrynu a chce s ní nutně mluvit. O čem mi neřekl. Řekl ale, že je to naléhavé.”

Dívka zručně chytila hozený klacek, párkrát jím zkušeně švihla a postavila se do střehu. Ve tváři se jí objevil úšklebek a v očích něco, co jsi nedokázal přesně popsat. Pozorně tě sledovala, trochu překračovala, ale oči z tebe nespustila. ”Řekla jsem mu, že se jdu projít,” odpoví tiše a naznačí výpad, jen aby viděla tvou reakci. Hned na to zaútočí z opačné strany, klacek vedoucí zprava spodem šikmo vzhůru.

Když vylezeš na půdu, vidíš Howarda, jak si provázkem s uzlíky přeměřuje jednotlivá prkna a svá zjištění si zapisuje do bločku. Jakmile si uvědomí, že jsi nahoře, poohlédne se po tobě, lehce se pousměje a pokračuje dál v práci, dokud jej neoslovíš. V tu chvíli se zarazí v polovině měření, načež se na tebe otočí, jakmile začneš vypočítávat důvody, proč si tě pořád prohlíží.
”Já… ne to ne… totiž… já…” trochu se zakucká, pak se ale zhluboka nadechne, pomalu vydechne a podívá se na tebe. ”Nic z toho, Vib. Promiň mi, jestli ti to tak přišlo,” udělá pár kroků tvým směrem. ”Já… huf,” znovu vydechne, nadechne, snad jakoby sbíral odvahu něco říci.
”Ne, to určitě ne. Tvé vlasy… jsou úžasné, a tvé uši? Nic krásnějšího jsem neviděl,” slyšíš v jeho hlase nervozitu, snad i strach z… kdo ví z čeho.
”Jsi… jsi ná…” znovu se musí nadechnout, ”jsi nádherná Vib. A já… mě…” nasucho polkne, udělá ještě jeden dva kroky a když stojí už jen krok od tebe, pohlédne ti do očí, ”strašně se mi líbíš.” Slova sotva slyšíš, ale upřímnost z nich doslova křičí. ”A… promiň… já…” o krok ustoupí, skoro jakoby si myslel, že tě nějak urazil.

Zatímco ty ses usadila zpět ke stolu, všimla sis, že se Nalia vydala k baru, kde se k ní přiklonil vysoký statný chlapík a něco jí zašeptal. Taky sis uvědomila, že druhý chlápek (Kieran), který seděl u baru a popíjel pivo, někam zmizel.
”Děkuji a děkuji. Měla by ses do toho pustit, než ti to vystydne,” mrkne na tebe Artur, který se mezitím už pustil do polévky. Jak se zdá, bude asi hodně dobrá, více než polovinu má již v sobě. A i Jolka se s jídlem moc neloudala, čtvrtka ryby byla už pryč. Když jsi pak navrhla plán, co dělat do večera, Jolka na tebe hodila překvapený pohled, ale téměř v mžiku jej zamaskovala nadšeným kývnutím.
”Pořád jsme nevymysleli, co jí koupíme,” pronese zamyšleně a podívá se na tebe, snad s nadějí, že jí poradíš.