Sotva ulehneš, už tě zase budí. Nebo tak se ti to alespoň zdá. Když otevřeš oči, stojí nad tebou Bjorn a tváří se, jakoby usnul na místě jak je. ”Simena je už venku,” šeptne ti a jakmile si je jistý, že jsi vzhůru, poodejde ke svému brlohu, aby se uložil. Během vstávání si všimneš, že Ava právě taky ulehá. ”V kotlíku je káva, jestli chceš,” dodá ještě potichu, než se zahrabe do kožešin a usne (ano, káva tu existuje).

Venku je ještě tma a tady na severu i velká zima, která se do tebe zakousne, jen opustíš vyhřátý prostor “stanu”. Jen co tvá hlava vykoukne, Simena už kouká tvým směrem a jakmile se vaše oči setkají, jen ti tiše kývne hlavou. Pokud ji budeš chvilku pozorovat, uvidíš, jak přechází sem a tam, jak se občas protáhne, čas od času i poposkočí na místě, nebo si zkusmo natáhne tětivu na luku. Aneb dělá vše, aby se udržela v teple.
Asi hodinu po probuzení začne obloha na západě pomalu světlat. V tu chvíli k tobě Simena přijde a nabídne ti kousek sušeného masa. ”Až se slunce vyhoupne nad obzor, vzbudíme je,” řekne ti potichu, zatímco přežvykuje tuhé maso.

Gurdo se na tebe usměje, když si k němu přisedneš (Sandra si sedne naproti němu) a zvědavě si tě prohlédne, když vzneseš svou prosbu. Zdá se, že chvilku přemýšlí a Sandřina pohoršeného pohledu si nevšímá. Nakonec přikývne a mávne na děvečku, která pobíhá po lokále.
”Přejete si, ctěný pane?” zeptá se dívka.
”Jeden malej pohárek piva, tady pro naší světlušku,” zakření se na dívku a položí ti ruku na hlavu, načež tě několika pohyby rozcuchá. ”Ale malej,” zdůrazní a hodí omluvný pohled na Sandru, která jen s lehkým povzdechem přikývne. Děvečka se jen zachychotá a hned odběhne.
”Mohla, ale jen malej pohárek. Co kdyby ti nechutnalo,” zazubí se na tebe. To už dívka s pohárkem přiběhne a postaví ho před tebe. Pohárek je opravdu malý, takový, který se normálně používá na víno.
”A pozor, možná bude trochu hořké,” varuje tě Gurdo s úsměvem.

Máme možnost posunout tvou linku o měsíc dopředu.
Pokud chceš, napiš mi jeskynní poštou, abychom se domluvily,
jak bude tvůj měsíc probíhat.

Muž, který stál za dveřmi ti nijak nepřipadal povědomí. Dokonce ani trochu. Když tě spatřil, oči se mu rozzářili a ve tváři se objevil spokojený úsměv. ”Vypadáš přesně tak, jak mi popsali,” pronese bez představení. ”Ty mě neznáš a já tebe vlastně taky ne, alespoň ne jak by si někteří mysleli. Říkají mi Vipul a znám tvé rodiče. Vlastně oni mne požádali, abych tě našel, zvláště, když se dozvěděli, že mám cestu do Charasu, ” začne zeširoka, aniž by ti dal šanci cokoliv říci. ”Než se zeptáš, ne, nemají se moc dobře. Nebo alespoň neměli, když jsem ze Swenrynu odcházel. Tvá matka je nemocná,” pronese to bez obalu, jakoby mu ani nezáleželo na tom, jak tuto zprávu přijmeš.

Ač se zpočátku zdálo, že bude mít Lina navrch, po tvé otázce zaváhala a výhodu jsi získal ty. Snad ztratila pozornost, nebo se její mysl zatoulala k otci. Ovšem nějakou chvilku ti trvalo, než jsi ji kompletně odzbrojil a ona pozvedla ruce ve znamení, že se vzdává.
”Nebyl. Nechala jsem na své posteli vzkaz, večer by jej našel, až by šel spát. Navíc by nikde neviděl mé věci a ve stáji by nebyla Silla. Došlo by mu, že jsem jela s tebou,” odpoví tiše, zdá se, že má vše promyšlené. Když pak klacek odhodíš, svěsí ruce a skloní hlavu, zatímco oči sklopí k zemi. Zvláště když proneseš poslední větu.
”A že budu smutná já a budu po hradu bloudit jako tělo bez duše?” nechá otázku vyznít do ztracena, načež se otočí a vykročí blíže k dolu. Až teď si všimneš, že tam je uvázaná její klisna, ověšená jejími věcmi. Opravdu je připravená na dlouhou cestu.

Máme možnost posunout tvou linku o měsíc dopředu.
Pokud chceš, napiš mi jeskynní poštou, abychom se domluvili,
jak bude tvůj měsíc probíhat.
Samozřejmě je tu možnost posunout to až po tvém příjezdu do Sargotu.

”To koření zní dobře,” uznale pokývá Artur a Jolka na to nadšeně přikývne: ”Ano, vždycky si přála nějaké mít, vyzkoušet s ním vařit.” Oči jí nadšeně září, i úsměv má od ucha k uchu. Artur na to jen s úsměvem přikývne.
”Pak je rozhodnuto. Dojdeme Ance koupit nějaké koření a ty ho vybereš,” píchne prstem do Jolky, která se jen zachychotá.
”A až si vše vyřídíme, sejdeme se opět tady,” zazubí se na tebe Jolka a rozhodně plácne rukama do stolu.

Cítíš jak se Howard nervozitou našponuje, když jej chytíš i za druhou ruku a lehce nakloníš hlavu. Doslova ho přinutíš k suchému polknutí, zatímco jsi schopná vnímat jeho zrychlující srdce, stejně jako on to tvé. I on ti lehce stiskne dlaně, znovu polkne, pak jen neurčitě hýbne hlavou (nejde poznat jestli zavrtí, nebo kývne) a po hlubokém nádechu a výdechu udělá ještě o krok vpřed, lehce se k tobě skloní a políbí tě. V tu chvíli už vnímáš, jak mu srdce buší jako splašené.

Polibek netrvá dlouho a možná není takový, jaký sis asi představovala, ale byl upřímný a vroucný. Po polibku lehce ustoupí, zamrká a nervózně se pousměje: ”P-promiň já… já…”

Máme možnost posunout tvou linku o měsíc dopředu.
Pokud chceš, napiš mi jeskynní poštou, abychom se domluvili,
jak bude tvůj měsíc probíhat.
Samozřejmě je tu možnost posunout to později, pokud si tak přeješ :)

Trpaslík na cestách

Sibir, Strugia
31. května 1084, večer

Vrtkavá paměť

Phasos, Západní Impérium
28. května 1084, večer