Příspěvků: 1160

Hraje se Jindy Odpisy: Vždy jak bude volno Vypravěč Sathira je offlineSathira

Družina

Postava Morgana je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 13:25Morgana

Postava Torrak Bronzebeard je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 13:15Torrak Bronzebeard

Postava Vibeke je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 14:17Vibeke

Postava Stella je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 13:36Stella

Postava Dalastar je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 13:25Dalastar

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

Vypravěč - 01. ledna 2023 17:42

Společné úsilí

Rhesoský hrad, Severní Impérium
28. května 1084, poledne

Cesta zpět do hradu byla tentokrát o něco těžší, než když sem šla Mirien poprvé. Bylo to ale hlavně tím, že nesli pozůstatky dětí a Bernarda. Hrad byl stejně pustý, jako když jej Mirien opustila, malá branka ve velké bráně byla stále upadlá na zemi a vnější nádvoří bylo stále prázdné.

”Našla jsi je,” ozve se Mirien známý hlas a když se dívka ohlédne, spatří stařečka (bez havrana) sedícího na kusu kamene hned u brány. Ke svému překvapení jej spatří i Belhar, stejně tak i zaslechne jeho hlas, načež si uvědomí, že stařeček mluví plynule elfsky.
”A kdo je tvůj společník?” zeptá se dívky a pomalu se zvedne z kamene, aby k páru došel.

Vypravěč - 01. ledna 2023 17:41

Trpaslík na cestách

Sibir, Strugia
31. května 1084, večer

Simena jen povytáhne obočí, Bjorn se na tebe zakření a ty se vydáš pro vašeho velitele. Akorát ve chvíli, kdy k nim dojdeš, oba muži si přiťukávají v nějakém přípitku, takže je svými slovy ani nevyrušíš v rozhovoru.
”Torraku, vítej,” zakření se na tebe Jugrin, zatímco Rollandson si tě překvapeně prohlíží, načež se rozesměje.
”Děkuji ti, Torraku? Ty máš ve svý tlupě i nějaké vychované společníky?” obrátí se na Jugrina a znova se rozesměje.
”Tak tak, je to syn Bronzebearda, a znáš starýho Dugira,” zasměje se Jugrin a Sven s ním. ”No, zdá se, že budu muset jít. Děkuji ti za pohoštění, Svene, ještě více za informace. Zítra se s tou bandou vypořádáme a část z lupu vám tam necháme,” Jugrin dopije ze svého rohu, ten odloží a zvedne se ze židle. Sven ho napodobí a taky se zvedne, aby mu podal ruku.
”Až se budete vracet, zastavte se tady, uspořádám hostinu,” nabídne, ale Jugrin jen zamítavě zavrtí hlavou.
”To nejde, nemůžeme ti furt vyžírat spíž,” zasměje se a pořádně Svenovi potřese pravicí.
”Dobrej lov,” popřeje vám ještě a otočí se zpět ke své ženě.
”Tak jdeme,” pobídne tě Jugin a spolu s tebou zamíří ke vchodu. Bjorn a Simena tam již nejsou, ale jen co vyjdete ven z velké haly, narazíte na ně za dveřmi.
”To bylo rychlý,” uznale zamručí Simena.

Cesta zpět proběhne vesměs mlčky. Když se vrátíte zpět k táboru, zahlédneš u něj stát Rigona a o kus dál zahlédneš jednoho z bratrů. Ava nejspíše už rozhodila hlídky, takže se dá předpokládat, že zbytek tábora již spí. Jakmile dojedete na doslech, Rigon vás jen kývnutím pozdraví.
”Máš hlídku po mě a k ránu ji má Torrak se Simenou,” pronese k Bjornovi a pak se podívá na tebe a Simenu. ”Zbytek už spí, tak opatrně,” varuje vás ještě a nechá vás vejít pod stan.

Torrak Bronzebeard - 31. prosince 2022 23:24

Trpaslík na cestách

Sibir, Strugia
31. května 1084, večer

Jen se shovívavě usměju na Bjorna, když mu dojde co jsem říkal a jak jsem to myslel. Omlouvá ho, že už tady nějakou dobu byl a jistě něco popil. Jen to odmávnu rukou a víc se soustředím na to, co říká dál. S tím kdo sedí u stolu jsem se trefil. Dávalo smysl, že náš velitel bude jednat s vůdcem vesnice. Jeho žena si nás všimla a její oči se na nás zaměřili, takže nešlo už moc odkládat to, kdo tam půjde a řekne co říct máme. Simeně se tam zjevně vůbec nechce.

"Já tam klidně dojdu. Je to rozkaz, tak ho plním."

Pokrčím rameny a nechápu, proč s tím Simena dělá takové obstrukce. Rozejdu se ke stolu a opětuji pohled jarlovi manželky. Kdyby to bylo u nás nebo jinde, tak požádám ceremoniáře ať to sdělí taktně Jugrinovi nebo nějaký sloužící, ale na to se u Nordů hrát nebude. Takže dojdu až ke stolu, kde očekávám, že si mě Jugrin i Jarl všimnou.

"Dobrý večer jarle Rollandsone. Přeji blahobyt Tvému domu a zdraví Tobě i rodině. Veliteli posílá nás Ava. Tábor je postavený a skupina ubytovaná."

Prvně promluvím na Jarla a potom na Jugrina, jak se sluší podle protokolu. Aspoň něco na mě naše rodová výchova nechala.

Belhar "Rahleb" - 31. prosince 2022 19:53

Za tajemstvím

Pousmál jsem se, ale nepřestal se soustředit na pohyb země. Nebylo to nic extra, ale trocha nepozornosti a kosti mohly být na prach. Až když jsem usoudil, že jsem udělal, co se dalo, nechal jsem Mirien, aby kosti dočistila a vzala. Sám jsem pozoroval okolí a ji a uvažoval nad tím, jak moc se změnila, či nezměnila. Něco na ní bylo rozhodně jinak.
"Nyní? Určitě nemáme. Ale jednoho dne mít budeme."
Ubezpečil jsem Miri s úsměvem. Mnozí všestranná zaměření zavrhovali, ale já mezi ně rozhodně nepatřil.
"Měla bys být opatrná, pokud nevíš, co se stalo Miri."
Upozornil jsem ji. Vidět duchy, to není jen tak. Zadíval jsem se na ní a mírně jsem naklonil hlavu zkoumavě na stranu.
"Takže přece jen máš jiné brýle, a jak vidím ne úplně obyčejné."
Podotkl jsem se zájmem a chvíli si jí ještě prohlížel, než jsme stejným způsobem vytáhli ze země i kosti dospělce.
"U mě? Nic zvláštního. To ví. Toulali jsme se tu a tam a objevovali."
Usmál jsem se a pohlédl na nebe.
"A jak se zdá, mýlil jsem se, když jsem se domníval, že Rahleb nemá rád magii.....zdá se, že má jen trochu jiný druh."
Mrknul jsem na Miri tajemně a jakmile naložila děti sám jsem posbíral do menšího vaku kosti zbylé. Možná by bylo lepší je nechat vznášet se, ale nemuselo by to působit dobře, kdyby nás někdo viděl.
"Věděla jsi, že lesní duchové čerpají velkou část své moci z měsíce?"
Koukl jsem po ní za chůze a při tom si vzpomněl, na to, jak mne před docela krátkou dobou uchvátil jednoho večera měsíc a já se dozvěděl ještě téže noci proč.
"Magie měsíce.....stále to zní zvláštně."
Usoudil jsem a ostražitě se rozhlédl po hradu připraven se bránit, kdyby se něco stalo. Tedy hlavně Rahleb byl. Ten byl ostražitý vždy.
"Neuvěřila bys, co vše se dá dělat s měsíčním svitem a hvězdami......rozhodně se už při žádné noční toulce neztratím."
Zasmál jsem se a rošťácky mrknul na Mirien.

Mirien - 31. prosince 2022 19:12

Za tajemstvími

Potěšilo mne, když Belhar zmínil mé brýle. Mírně jsem si se pousmála a i když jsem se trochu zlobila za to, že mi nedůvěřuje, bylo mi celkem jasné, že je jen opatrný. Měla bych být také, ale v tuhle chvíli jsem prostě věřila, že to co dělám, není špatné.
„ Všiml jsi si…“
Pousmála jsem se na něj, když se začal soustředit nad vykopáváním kostí.
„ Rahleb má co říkat… Kdyby se nerozhodl, že ti pomůže, nebyl bys tu.“
Podotkla jsem a mírně popíchla jeho společníka s lehkým úšklebkem. Když se ozval Belharův společník, pokývla jsem.
„ Věřím, že dokážeš spousty věcí vyřešit velmi… důsledně, Rahlebe. Ale nejdříve to zkusíme po dobrém.“
Povzdechla jsem si a zadívala jsem se na odhalující kosti.
„ Nikdy jsem neřekla, Belhare, že je tvá všestrannost špatná. Ale nevím, jestli máš dostatečnou sílu zvládnout všechno, i s Rahlebem.“
Opáčila jsem mu se starostí v hlase. Přeci jen je taková všestrannost, jakou on praktikuje trochu … nepraktická. Nikdo nikdy neovládl mistrovsky všechny druhy magie. Možná ale bude první. Třeba to ještě uvidím… Začala jsem jednotlivé kosti rozdělovat. Jako bych přesně věděla, kdo je kdo a koho mám sebou vzít.
„ Já nevím… je to pár měsíců, co se mi to začalo stávat…“
Zamyšleně jsem se probírala kostmi, jako by to pro mě bylo úplně normální, přirozené. Jednotlivé dětské kostry jsem skládala vedle sebe. Bylo to až překvapivě rychlé. Když byly kompletní, zvedla jsem se na nohy, oprášila jsem si kolena a zahleděla jsem se na Belhara.
„ Teď už jen Bernard.“
Posunula jsem si na nose brýlky, na nožkách měly úplně drobounké runy. Jemné elegantní písmo.
„ A co je nového u tebe?“
Sledovala jsem, jak se začal hrabat nad kostmi, které patřili kdysi mladému pánovi tohoto hradu, ačkoliv jsem měla zájem, co mi odpoví. Přišlo mi to téměř stejně snadné, jako složit kostry jeho dětí. Když jsem viděla všechny ti kosti, viděla jsem v nich to, co se tehdy stalo. Čtyři bezvládná těla, tři zmučená a třetí rozsekané. Chvěla jsem se, ve tváři celá bledá a skleslá.
„ Tak… teď je budeme muset odnést na hrad.“
Zamumlala jsem a stáhla jsem svou brašnu a z ní plášť. Roztáhla jsem ho a položila jsem na něj jednu kostru. Opatrně jsem plášť přeložila, na sklad položila druhou a tak postupně, dokud jsem do pláště nezabalila děti.
„ Mohl bys vzít Bernardovi kosti prosím?“
Pohlédla jsem na Belhara, pokud to udělal, počkala jsem a vzala jsem balíček kostí, který jsem udělala ze svého pláště, načež jsem se vydala rovnou k troskám hradu. Šla jsem pomalu, kosti byly dost těžké, ale snažila jsem se pokračovat co nejsvižněji, mi to šlo.
Prošla jsem branou na nádvoří.
„ Bernarde?“
Zavolala jsem opatrně a rozhlédla jsem se kolem.

Morgana - 31. prosince 2022 12:09

U VESELÉHO KEJKLÍŘE

Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni

"Samozřejmě, děkuji". Mile se na hostinskou usměji když mi dá ty klíče. Teď už mám tři, tak je hlavně nikde nevytratit.. Původně jsem chtěla zaplatit až večer, vše najednou, ale budiž. Sáhnu si do zaňádří, vytáhnu neveliký váček který hned otevřu a z obsahu odpočítám několik mincí. 50 D, 20 D a 10 D. K hostinské natáhnu ruku že si je může vzít a váček schovám zpět. Myslím že osmdesát denárů by mělo být za jídlo s pitím a pokoje, akorát.

Po odpovědi na mou prosbu se lehce zaculím a přikývnu. "Dobrá, děkuji". Věřím že si vše případně nechá pro sebe.. Zdá se, že je velmi ochotná, nebo aspoň ví jak správně pečovat o hosta. "To zní skvěle. Určitě vám dám v čas vědět, Děkuji". Pousměji se. Koupel sem s Jolkou měla už včera, ale věřím že tady by to bylo ještě lepší.

Přikývnu a můžeme se vydat zpět dolu. Pokoj při odchodu samozřejmě zamknu.. Cestou pohlédnu na dívku a přikývnu. "Věřím že ano. Kdo by se netěšil na zabíjačkové hody? Už teď to selátko krásně voní". Je pravda že v Qasiru se to moc nedělalo, o to více se sama těším.. Sejdeme schody, mile se na hostinskou usměji a jdu se posadit na své místo. "Ať chutná".

Usměji se na oba a před Artura položím klíč. "Od vašeho pokoje". Řeknu s pousmáním, napiji se zbytku vína a také se pustím do jídla. Ochutnám kousek ryby, ale hlavně mě zajímá ten sýr.. "Po jídle budu muset jít ještě něco vyřídit.. Vy by jste mohl jít s Jolkou, sehnat ten dárek Arture. Nebo si před večerem odpočinout.. Ráda bych si pak zatančila i s vámi". Mile se na muže usměji. Případně bychom to s Jolkou zvládly sami, i když by na mně musela možná chvíli čekat.

Vibeke - 29. prosince 2022 20:56

S vlkem v těle

Vesnice Ov, Strugia
30. května 1084, odpoledne

Jenom trochu nechápavě sleduju, jak Howard téměř vybíhá z chatky. Otočím se, abych nádobí zaklidila do kredence a to jen slyším, jak se vrací a leze na půdu. Když to po chvilce celé opakuje i s těmi gesty, nedá mi to, protože mě to rozesměje. Směju se ale tiše do rukávu, aby o tom nevěděl.

Odrazím se od stolu a vylezu nahoru za lovcem. Původně jsem se chtěla zeptat, s čím můžu pomoct. Nakonec mi to nedá a trochu rozpačitě ho oslovím. "Eh, Howarde..." stojím pořád kousek u výlezu na půdu. Takže nejsem nijak přehnaně blízko. "Já...tedy, chci se zeptat...proč, ehm...proč si mě pořád tolik prohlížíš?" vysoukám ze sebe onu otázku.

"Je to kvůli těm uším? Já vím, že jsou dost...špičatý. Nebo ty vlasy? Moc jemný, že jo, ale já teď neměla čas, s tím něco udělat..." mimoděk si do nich sáhnu a prstem přejedu po rytinách na jednom na pohled stříbrném prstenu, který v nich mám zapletený. " Nebo je na mě něco divnýho?"já ty otázky myslím vážně. Jsem si vědomá, že jsem a vypadám jako míšenec. Že ta...krev po té...elfí ženě, která mě porodila...se v jistých rysech projevila. Když na to jen pomyslím, je mi stydno a zároveň cítím i tak trochu odpor. Odmítám tuhletu svou část tak moc, že mě to občas nevědomky oslabuje.

"Chci říct, že...jestli ti nějak vadím...tak až opravíme tu střechu, klidně půjdu. Nevadí mi cestovat za tmy." obzvláště teď už ne, pomyslím si. Ne, že by se mi chtělo odcházet, tak záhy, ale pokud to nepůjde jinak, přijmu to. Stisknu rty a pohlédnu na Howarda.

Damien Wolf - 29. prosince 2022 20:38

ČEST MUŽE, ČEST RODU

Ormanfard, Vlandia
28. května 1084, ráno

Dívám se na Linu a trošku mě to mate. Takovou ji neznám, jako by nebyla sama sebou. "Samozřejmě že se vrátím. Sem tu doma. A jsou tu lidi na kterých mi záleží". Odpovím vážně. Začíná mi to připadat jako by byla takhle smutná kvůli tomu že odjíždím. Což na jednu stranu chápu, ale předtím sem si říkal že se rozloučíme všichni dohromady... Pozvednu zvědavě obočí když vidím že si Lina cosi kreslí, bohužel sem nepostřehl co to bylo. "Sebou?" Zopakuji překvapeně. Chvilku se na ni jen tak dívám, pak Taru odvedu kousek stranou. "Chvilku počkej holka". Pohladím ji, poplácám a rozhlédnu se. Ze země zvednu dva klacky, velké asi na délku paže a dojdu zpět k Lině. Kývnu na ni a jeden klacek jí hodím, věřím že jej chytne. "Ukaž co si pamatuješ". Pousměji se a klacek jež mám v ruce já sevřu jako meč. Chci ji trochu rozptýlit, vlastně nás oba a snad se i něco dozvím. "Co Erik, ten ví že jsi pryč?"

Nalia - 29. prosince 2022 19:07

U VESELÉHO KEJKLÍŘE

Charas, Vlandia
28. května 1084, krátce po poledni

Potom co jsme se podívali do pokoje jsem předala dívce klíč od pokoje. "Tady je od vašeho pokoje a tady je k druhému pokoje, kde bude váš přítel. Předáte mu jej prosím?" Hned nato navážu i tím, co musím, leč některým to příjemné nebývá. "Jen bych vás poprosila o úhradu ubytování hned s jídlem." Zamrkám na rusovlasou dívku.

O několik chvil později už přijde řada na jiné téma. Zprvu jsem byla zvědavá proč, pro koho, s kým... má být taková koupel a pak mi potvrdí mou domněnku.
"Nebojte se. Ode mě se váš přítel Artur nic nedozví. Už nějaká tajemství tyto stěny znají." Usmívám se, ale myslím to vážně.

"Stačí říct na jakou hodinu koupel nachystat a vše bude připraveno.
Než si pak s Jolkou uděláte příjemný večer, můžete se podívat zda je koupel nachystaná podle vašich představ. Sama se o to postarám aby se nikdo neptal pro koho to je."

"Jestli je to vše, můžeme za ostatními." Hned ale zase navážu konverzaci. "Váš přítel vypadal spokojeně, když měl pivo a kbjednal si dršťkovou polévku. Večer si užije, uvidíte."

Vypravěč - 29. prosince 2022 18:13

Vrtkavá paměť

Phasos, Západní Impérium
28. května 1084, večer

Vojáci s vděčností přijmou přinesenou večeři i pití, jeden z nich ti dokonce vyjde vstříc, aby ti s tvým nákladem pomohl. Všimneš si, že mezi nimi sedí i černovlasá žena, kterou Gurdo nazval jménem Jenna. Zdálo se, že se s vojáky dobře baví a ti ji mezi sebou berou jako jednu z nich.
Mlčky se pak vrátíte do hostince, kde u jednoho stolu sedí Rechard a jeho dva společníci a jen o jeden stůl dále pak sedí Gurdo s jedním z vozků a dvěma vojáky. Zbylí vojáci, co nejsou zrovna na hlídce (na hlídce jich bylo osm), sedí u jednoho z dlouhých stolů. Hodně z nich se mezi sebou baví, mnozí se směji, další pak vrhají nepříliš přátelské pohledy k Rechardovi.

Jakmile si vás Gurdo všimne, zamává na vás, abyste si přisedly k nim.
”Hm? O lhářích?” zdá se, že jsi Sandru svou otázkou vytrhla ze zamyšlení. ”No… lhaní není správné a lidé by si neměli lhát,” odpoví ti a pomalu zamíří ke stolu, kde sedí Gurdo

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 5756 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Caldaria

Družina

Trpaslík na cestách

Za tajemstvím

Za tajemstvími

S vlkem v těle