Charas, Vlandia
28. května 1084,
odpoledne

S vlkem v těle

Morgana se vrátila ke svým společníkům a ty jsi mezitím spatřila Jana, kterak na tebe házel významné pohledy. Kieran během té chvíle, kdy jsi dívce ukazovala pokoj někam zmizel a obě děvčata se pohybovala mezi stoly a plnila přání zákazníků. Když jsi přišla k barpultu, Jan se k tobě nahnul a zašeptal: ”Na dvoře je nějakej chlapík, co tvrdí, že zná Nalii ze Swenrynu a chce s ní nutně mluvit. O čem mi neřekl. Řekl ale, že je to naléhavé.”

Dívka zručně chytila hozený klacek, párkrát jím zkušeně švihla a postavila se do střehu. Ve tváři se jí objevil úšklebek a v očích něco, co jsi nedokázal přesně popsat. Pozorně tě sledovala, trochu překračovala, ale oči z tebe nespustila. ”Řekla jsem mu, že se jdu projít,” odpoví tiše a naznačí výpad, jen aby viděla tvou reakci. Hned na to zaútočí z opačné strany, klacek vedoucí zprava spodem šikmo vzhůru.

Když vylezeš na půdu, vidíš Howarda, jak si provázkem s uzlíky přeměřuje jednotlivá prkna a svá zjištění si zapisuje do bločku. Jakmile si uvědomí, že jsi nahoře, poohlédne se po tobě, lehce se pousměje a pokračuje dál v práci, dokud jej neoslovíš. V tu chvíli se zarazí v polovině měření, načež se na tebe otočí, jakmile začneš vypočítávat důvody, proč si tě pořád prohlíží.
”Já… ne to ne… totiž… já…” trochu se zakucká, pak se ale zhluboka nadechne, pomalu vydechne a podívá se na tebe. ”Nic z toho, Vib. Promiň mi, jestli ti to tak přišlo,” udělá pár kroků tvým směrem. ”Já… huf,” znovu vydechne, nadechne, snad jakoby sbíral odvahu něco říci.
”Ne, to určitě ne. Tvé vlasy… jsou úžasné, a tvé uši? Nic krásnějšího jsem neviděl,” slyšíš v jeho hlase nervozitu, snad i strach z… kdo ví z čeho.
”Jsi… jsi ná…” znovu se musí nadechnout, ”jsi nádherná Vib. A já… mě…” nasucho polkne, udělá ještě jeden dva kroky a když stojí už jen krok od tebe, pohlédne ti do očí, ”strašně se mi líbíš.” Slova sotva slyšíš, ale upřímnost z nich doslova křičí. ”A… promiň… já…” o krok ustoupí, skoro jakoby si myslel, že tě nějak urazil.

Zatímco ty ses usadila zpět ke stolu, všimla sis, že se Nalia vydala k baru, kde se k ní přiklonil vysoký statný chlapík a něco jí zašeptal. Taky sis uvědomila, že druhý chlápek (Kieran), který seděl u baru a popíjel pivo, někam zmizel.
”Děkuji a děkuji. Měla by ses do toho pustit, než ti to vystydne,” mrkne na tebe Artur, který se mezitím už pustil do polévky. Jak se zdá, bude asi hodně dobrá, více než polovinu má již v sobě. A i Jolka se s jídlem moc neloudala, čtvrtka ryby byla už pryč. Když jsi pak navrhla plán, co dělat do večera, Jolka na tebe hodila překvapený pohled, ale téměř v mžiku jej zamaskovala nadšeným kývnutím.
”Pořád jsme nevymysleli, co jí koupíme,” pronese zamyšleně a podívá se na tebe, snad s nadějí, že jí poradíš.

Cesta zpět do hradu byla tentokrát o něco těžší, než když sem šla Mirien poprvé. Bylo to ale hlavně tím, že nesli pozůstatky dětí a Bernarda. Hrad byl stejně pustý, jako když jej Mirien opustila, malá branka ve velké bráně byla stále upadlá na zemi a vnější nádvoří bylo stále prázdné.

”Našla jsi je,” ozve se Mirien známý hlas a když se dívka ohlédne, spatří stařečka (bez havrana) sedícího na kusu kamene hned u brány. Ke svému překvapení jej spatří i Belhar, stejně tak i zaslechne jeho hlas, načež si uvědomí, že stařeček mluví plynule elfsky.
”A kdo je tvůj společník?” zeptá se dívky a pomalu se zvedne z kamene, aby k páru došel.

Simena jen povytáhne obočí, Bjorn se na tebe zakření a ty se vydáš pro vašeho velitele. Akorát ve chvíli, kdy k nim dojdeš, oba muži si přiťukávají v nějakém přípitku, takže je svými slovy ani nevyrušíš v rozhovoru.
”Torraku, vítej,” zakření se na tebe Jugrin, zatímco Rollandson si tě překvapeně prohlíží, načež se rozesměje.
”Děkuji ti, Torraku? Ty máš ve svý tlupě i nějaké vychované společníky?” obrátí se na Jugrina a znova se rozesměje.
”Tak tak, je to syn Bronzebearda, a znáš starýho Dugira,” zasměje se Jugrin a Sven s ním. ”No, zdá se, že budu muset jít. Děkuji ti za pohoštění, Svene, ještě více za informace. Zítra se s tou bandou vypořádáme a část z lupu vám tam necháme,” Jugrin dopije ze svého rohu, ten odloží a zvedne se ze židle. Sven ho napodobí a taky se zvedne, aby mu podal ruku.
”Až se budete vracet, zastavte se tady, uspořádám hostinu,” nabídne, ale Jugrin jen zamítavě zavrtí hlavou.
”To nejde, nemůžeme ti furt vyžírat spíž,” zasměje se a pořádně Svenovi potřese pravicí.
”Dobrej lov,” popřeje vám ještě a otočí se zpět ke své ženě.
”Tak jdeme,” pobídne tě Jugin a spolu s tebou zamíří ke vchodu. Bjorn a Simena tam již nejsou, ale jen co vyjdete ven z velké haly, narazíte na ně za dveřmi.
”To bylo rychlý,” uznale zamručí Simena.

Cesta zpět proběhne vesměs mlčky. Když se vrátíte zpět k táboru, zahlédneš u něj stát Rigona a o kus dál zahlédneš jednoho z bratrů. Ava nejspíše už rozhodila hlídky, takže se dá předpokládat, že zbytek tábora již spí. Jakmile dojedete na doslech, Rigon vás jen kývnutím pozdraví.
”Máš hlídku po mě a k ránu ji má Torrak se Simenou,” pronese k Bjornovi a pak se podívá na tebe a Simenu. ”Zbytek už spí, tak opatrně,” varuje vás ještě a nechá vás vejít pod stan.

Trpaslík na cestách

Sibir, Strugia
31. května 1084, večer

Za tajemstvím