ČEST MUŽE, ČEST RODU

Ormanfard, Vlandia
28. května 1084, ráno

Naposledy se podívám na Borse, přikývnu a s výdechem pobídnu koně aby vyjel kupředu. Nedívám se zpět, neohlížím se. Vím že na mě ostatní patrně koukají, ale já už se nemohu rozptylovat. Je mi smutno, ještě mi smutno bude, ale musím se soustředit na cestu. Ta vede přes průsmyk, kde by mělo být bezpečno, ale člověk někdy neví a tak sem raději v pozoru. Možná i díky tomu si něčeho všimnu. Je to... Ta potvora. Doma se se mnou nerozloučí a místo toho běží sem? Proč, chce mi snad říct něco tajného? Zrovna na tomhle místě... Asi má kliku že je to tu opuštěné. I mně napadlo zda by se tu nenašla nějaká nová žíla, ale raději než se modlit za to, zařídím věci po svém. Okamžik na Linu jen tak z dálky hledím, pak však natočím koně a vyjedu k ní. "Máš odvahu... Potulovat se tu takhle sama". Zvolám když přijedu blíže. Zastavím asi pět metrů od ní a sesednu z koně. Zůstávám na místě a dívám se na ni. "Proč jsi mi utekla?"

Trpaslík na cestách

Sibir, Strugia
31. května 1084, večer

Nevím proč si mě Simena tak prohlížela. Mohla si myslet, že jí jdu kontrolovat nebo že mě poslala Ava, abych jí kontroloval. Já jsem zatím jen chtěl sbírat zkušenosti a razím teorii, že ve dvou seto lépe táhne jak v jednom. Další varianta, proč si mě tak prohlížela byla, že jsem prostě blázen a ona nedokázala pochopit, proč jsem to udělal. Stejně jako Simena jsem se rozhlížel po okolí a hledal případné možné nepříjemnosti, které naštěstí zůstaly jenom schované ve stínech, pokud tady byly. Nakonec jsme se dostali k palisádě, kterou jsem si prohlížel okem stavitele. Samozřejmě svůj primární obranný účel splní, ale rozhodně tam bylo dost bodů, které se daly vylepšit a na kterých se dalo zapracovat. Na zdejší poměry, ale asi stačí, protože zdejší obyvatelstvo nebude mít těžké obléhací zbraně. V bráně nás představí Simena, takže tam se nezapojuju, ale pozorně si prohlížím bránu jako takovou a prvky kolem ní. Brána by zasloužila pobít minimálně několika pruhy železa, aby byla odolnější vnějším zásahům.

Vesnice byla tmavá a nějak mi to nepřidávalo klidu. Bylo to ideální místo pro přepad. Chatky byly sice udělané tak, aby místním pomohly přežít zdejší nehostinné prostředí, ale taky zpoza nich mohla vyskočit parta Nordů a my jsme mohli odejít za bohy...díky bohům, jediné co na nás vyskočilo byl ten jeden co se potřeboval vyzvracet. To značilo, že vevnitř je poměrně slušná zábava a hlavně světlo. Takže jsem viděl tu střechu, která vypadala jako drakar. To jsem ocenil, že je architektonicky hezké, ale v tuhle chvíli jsem na to neměl moc pomyšlení, protože mě zaplavila hromada Nordů, kteří byli v hlavním sále. Byli si podobní a díky stejnému stylu stříhání vlasů ještě víc. Zaútočil na mě přehršel hlasů a pachů, ale naštěstí sem se tím nemusel probírat dlouho. Díky umístění čestných míst byl náš velitel vidět poměrně dobře, navíc z toho davu dost vyčníval ve svém oblečení a obecně rasou.

"Došlo nám jídlo, tak jdeme vyžebrat další...Co asi. Tábor je založený a připravený, Ava nás poslala pro Vás."

Zabručím k Bjornovi, který se mi objevil za zády. To je otázka, že bych mu nejraději natankoval jednu do nosu, protože blbost téhle otázky by mohla jednoho nadnášet. Očima furt stejně těkám po místnosti a Jugrinovi s těma dvěma co se s nima baví.

"Jugrin mluví předpokládám se zdejšími vůdci?"

U VESELÉHO KEJKLÍŘE

Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni

"Samozřejmě". Odpovím s pousmáním paní hostinské a čekám až si Artur objedná a ona to následně vyřídí. "Hned budu zpět". Špitnu k Jolce kterou ještě pohladím po rameni a pohlédnu znovu na hostinskou. "To zní skvěle". Pousměji se a jdu se přesvědčit o jejích slovech.. Pokoj je vskutku dostatečně zařízený, chybí mi tu snad jen nějaký obraz aby to bylo trošku útulnější. Ale to nevadí.

"Momentíček". Špitnu k hostinské, dojdu k posteli která je blíže ke dveřím a otevřu truhlu jež je u ní. Dovnitř vložím svou truhličku, jednu brašnu a druhou brašnu. Truhlu pak zamknu a vezmu si klíček. Vše by teď mělo být v bezpečí, v ruce mám už jen svou hezky zdobenou, dřevěnou hůl.. Usměji se a dojdu k hostinské.

"Co se té koupele týče, řeknu vám to jistě později. Ale předběžně s tím můžete počítat.. Šla by případně trochu obzvláštnit? Jako lístky růží do vody či.. něco podobného.. A v koupelně pak nechat vonné svíčky?". Culím se při myšlence jak krásně by pak Jolka voněla až si spolu lehneme.. Nějak mi to nedá a hledím na dívku jako bych ještě chtěla něco říct, možná se i lehce začervenám. "A.." Špitnu nejistě. "Já.. Já a Jolka.. Kdyby jste si během dne něčeho všimla.. Před Arturem ani slovo.. Prosím". Dostanu ze sebe. Raději to zkouším takhle než pak litovat.. Počkám co mi na to řekne a pak se zářivě usměji a jsem připravena jít zpět.

U VESELÉHO KEJKLÍŘE

Charas, Vlandia
28. května 1084, krátce po poledni

"Ano, překvapení." Usměju se na rusovlasou dívku a mě samotné se nyní hlavou honí myšlenka, že už nemohu couvnout a musím vše zařídit. Nu což, co bych pro věhlas svého hostince neudělala.

"Jen prosím chviličku, zaběhnu do kuchyně tady s objednávkou vašeho přítele a můžeme hned vyrazit nahoru." Pohled mi padne znovu na staršího muže zda mi odsouhlasí polévku nebo si dá něco jiného.

"Když se dívám na vaše věci, určitě budete spokojená. Místa na jejich uložení je v každém pokoji dost. Všechny pokoje mají dvě lůžka." Dopřesním. "Taky kdybyste si chtěli dopřát koupel, je možné toto zařídit. "

A až si starší muž objedná, vezmu dívku Morganu do jednoho z volných pokojů, kde jsou dvě samostatné postele, dva stolky se židlemi, dvě uzamykatelné truhlice a šatní skříň. Vše je krásně čisté a připravené pro hosty. Okna jsou do dvora domu a při jejich otevření tak nebude příliš slyšet hluk z ulic města.

Za tajemstvím

Povytáhl jsem tázavě obočí.
"kdybych nechtěl nejsem tady. Stálo mě to dost úsilí tě dohnat."
Odfrkl jsem si, i když to byl spíše Rahleb, nejspíše čekal možná my oba více nadšení, ale to je celá Miri, když se do něčeho zabere, tak jde vše stranou.
"Nemám problém ti věřit Miri, ale to neznamená, že ztrácím na opatrnosti. Na názor jiných lidí nedávám, pouze jej beru v úvahu."
Uvedl jsem věci na pravou míru a mírně jsem si povzdechl.
"Víš, co se říká na každém šprochu pravdy trochu. A zvláště při tom, co děláme musíme být obezřetní Miri, vím, že ráda pomáháš, ale Rahleb si o tvém bezelstném pomáhání každému myslí svoje."
Pokrčil jsem mírně rameny.
"Co se vlastně stalo, že vídáš bludné duše? A neříkej mi, že je to jen novými brýlemi."
Zkoumavě jsem si jí prohlédl, nejspíše jsme se neviděli až příliš dlouho. Přistoupil jsem k hrobům a mírně jsem zavrtěl hlavou. Pak jsem slétl očima z Miri zpátky na ně.
"Mohla bys alespoň jednou přiznat, že má všestrannost je někdy užitečná a zvládnu věci, o kterých si můžeš nechat jen zdát.....a teď ustup. Neboj se vynasnažím se být šetrný, ale jak říkáš leží tam už dlouho a já jsem sběratel vědění, ne archeolog, tak nečekej zázraky. Tak či onak pokud si myslíš, že to pomůže dáme jim důstojný pohřeb a pokud se to zvrtne....."
Zvedl jsem k Miri mnohem divočejší pohled.
"Tak příjdu na řadu já."
Vrčivý Rahlebův hlas se stejně rychle vytratil, jako přišel. Nadechl jsem se vztáhl ruku nad hroby a začal jsem si mumlat ve staré elfštině slova magie, abych pohnul zemí, nechal jí šetrně se rozestoupit a vynést neřádně pohřbené kosti na povrch. Soustředil jsem se, věnoval tomu čas a opatrnost. Věděl jsem, že pokud to moc uspěchám a přílišně kosti poškodím, nebude Miri ráda. (Pro jistotu hod% 59%)

U VESELÉHO KEJKLÍŘE

Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni

Spokojeně se usměji. Tancuji moc ráda, takže o to více se těším na večer. Samozřejmě bych si zatančila s kýmkoli kdo by mě vyzval, ale.. S Jolkou bych tančila nejraději. "Překvapení?" Zopakuji zvědavě a hned začnu přemýšlet co by to mohlo být. Barda tu mají, tak třeba přímo kapela? Nebo nějaký jiný umělec.

Pozorně poslouchám když mi hostinská popisuje cestu. Do té banky budu muset také zajít. "Děkuji mnohokrát". Zářivě se na ni usmívám. Najít trpaslíky ve zbroji jistě nebude těžké.. Chtěla jsem si pokouřit chvíli dýmku, ale prozatím ji zandám zpět, vstanu a pohlédnu na hostinskou. "Já bych se s dovolením šla rovnou ubytovat. Nechce se mi celý den vše tahat s sebou". Dvě brašny a teď ta truhlička, bude lepší když si to budu moci schovat, doufám tedy, že také mají nějaké truhly na klíč.

U VESELÉHOKEJKLÍŘE

Charas, Vlandia
28. května 1084, krátce po poledni

Než stihnu odpovědět ohledně polévky, rusovlasá dívka mě zastoupí a na její slova přikyvuji. Ohledně pokojů už mám však co říct a poznámka toho muže mě donutí k úsměvu. Ne snad z toho důvodu, že by někomu vadil chrápající muž, ale z toho co jsem během rozhovoru s dívkami a vytvoření objednávky postřehla, asi budou raději v soukromí. Na mé odpovědi to však nic nemění. "Ano, máme ještě dva volné pokoje. Budete si je rovnou chtít prohlédnout nebo až po jídle?"

"A ano. Bude si možné i zatancovat. Zároveň bude pro hosty nachystáno ještě jedno překvapení. Snad to sklidí úspěch." Povídám dál s úsměvem na rtech.
Na dýmku souhlasně přikývnu. Co by to bylo za hostinec kdyby se zde nemohla bafat dýmka?

"Caldarijská Velká je od nás kousíček. Je to přímo na náměstí, jen pár kroků. Nemůžete tu budovu přehlédnout. Je to tam ta největší budova a jsou před ní trpaslíci v plné zbroji."

Pak se otočím zpět ke staršímu muži. "Zelňačku nemáme, ale podívám se co kuchař zatím nachystal na večer. Možná by tam mohla už být dršťková polévka s čerstvým chlebem. Mohla by být?"

U VESELÉHO KEJKLÍŘE

Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni

"Tak to je dobře že už jsme jídlo objednaly". Usměji se na Artura. "Polévky prý mají hříbkovou a vývar". Takhle kdyby měli tu zelnou, to bych neváhala, zelí miluju. Houby tolik ne a na vývar teď chuť nemám.. Měla jsem obavy že Artur bude chtít odjet, ale kupodivu souhlasí. Určitě ho zlákalo to selátko.

Nadšeě se usměji a natáhnu se přes stůl, abych mu dala pusu na tvář. S tím že by Jolka Ance měla něco dát má pravdu, jen doufám že to zabere. Dovedu si představit že rodiče budou naštvaní, možná i pohlavek padne, ale nakonec budou rádi že je doma.. Otvírám pusu že bych Jolce peníze dala, přeci jen, je to tak trochu má vina. Ale peníze jí dá Artur. Budiž.

Usměji se na něj a pohlédnu na hostinskou. "Těším se na ten večer. Doufám, že bude možné si i zatancovat". Pousměji se a rozhlédnu se po lokále. Místa je tu dost, jen nevím zda by tak nebylo třeba posunout nějaký stůl nebo něco.. Snad brzy bude to jídlo, mám už na to chuť. Nechci se však přecpat, večer bych chtěla ochutnat to selátko, dobře že jsme na to tři, myslím že by to mělo být akorát, ještě pokud si Artur dá tu polévku.. Upiji vína, sáhnu do brašny a vytáhnu svou dýmku. "Mohu?" Zeptám se raději, někomu by to mohlo vadit.. Pokud bude vše v pořádku, tak si začnu dýmku chystat, tak jak mně to Artur (Teď nvm jestli on nebo Robert :D) učil. Jinak ji v klidu zadám zpět do brašny. "A paní hostinská, je zde ve městě Caldarijská Velká? Mohla by jste mi popsat cestu?" Mile se na ni usměji, dovedu si představit že tam sama občas něco zanese, tak se ptám rovnou jí.