U VESELÉHO KEJKLÍŘE

Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni

Mile se na dívku usměji. Jsem si jista že jídlo budou mít výborné, ryby mám ráda a sýr také a to víno se k tomu skvěle hodí, tak jsem zvědavá.. Přemýšlím o tom koláči, když se obsluha zmíní o večeru. Trošku posmutněle se usměji. "Každou chvíli by se k nám měl přidat starší pán.. Jenom že chce odjet hned po obědě.. Možná by si to rozmyslel, kdyby jste mu poutavě vylíčila jaké to tu večer bude". Ušklíbnu se a mrknu na Jolku. "Zatím tedy jen to jídlo a pití, koláč možná později". Kývnu na dívku a nechám ji odejít vyřídit objednávku. Rozhlédnu se po hostinci a pak pohlédnu s milým výrazem opět na Jolku. "Nemyslím že si to dnes večer budu moci bez tebe užít.. Ale i když spolu nebudeme, pamatuj že na tebe stále myslím.. A choď se učit k té kořenářce, bude se ti to hodit. Obzvlášť pokud teď hrozí válka".

U VESELÉHO KEJKLÍŘE

Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni

Naslouchám slovům kterak se baví dvě ženy u stolu a neunikne mi to, jak rusovlasá žena druhou pohladí po ruce a je evidentní, že tady mezi nimi nastává čas loučení. Když na mě znovu promluví, už zase zbystřím.

"Určitě nebudete svého výběru litovat." Usměju se na ženy a tak nějak se jim snad pokusím zlepšit i náladu. "Měli bychom určitě ovocný koláč sypaný drobenkou. Možná si pak budete chtít i přidat. " Už už bych měla odejít, ale nedá mi to.

"Vemte sem toho mrzouta večer sebou. Postaráme se o to aby roztál jako led a všichni si dnešní den a noc ještě užijete." Pohled mi padá z jedné ženy na druhou a zase zpět.

"Jestliže další přání nemáte, poběžím vaši objednávku zařídit."

U VESELÉHO KEJKLÍŘE

Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni

"Pak nám tedy dva pohárky nějakého z nich přineste". Odpovím mile dívce která nás přišla obsloužit. Takhle mluví každý kdo se snaží něco prodat, ale třeba má pravdu. Jsem zvědavá zda bude aspoň tak dobré jako to co sem měla v Hongardu.. Přemýšlím jakou polévku si dát. Chci se zeptat jaký ten vývar je, ale dívka opět spustí.

Kdyby nebyla tak mladá, řekla bych že mluví jak zkušená hostinská, kterou její práce baví. Kdopak to tu vlastně vede? Nikoho kdo by mi přišel jako majitel nevidím, že by ona? Pohlédnu směrem kde se peče selátko. "Už teď to krásně voní". Pousměji se a pohlédnu na Jolku. Ani nějak nevnímám že k její ruce natahuji tu svou abych ji stiskla.

"Slyšíš? To ve Vesinu nebude.. Ani to toho mrzouta nepřesvědčí aby jste tu zůstaly do rána?" Zeptám se o trošku smutněji, i když odpověď je mi už teď jasná.. Na Jolku se usměji, pohladím hřbet její ruky a pohlédnu opět na obsluhu. "Víte co? Polévku ruším.. Doneste nám to víno a k němu obojí, rybu i ten sýr". Usměji se. "A máte pak nakonec něco sladkého? Koláč, dortík nebo tak něco". Včera v té krčmě jsme měly koláče, tak jsem zvědavá co by mohli mít zde.

U VESELÉHO KEJKLÍŘE

Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni

"Zajdu tam." Usměju se na Marianu a Annu. "Večer se naběháte ještě dost." Na nic více již nečekám a po malé chvilce, co se příchozí dvě ženy posadí, si to namířím přímo k nim.

"Dobrý den." Odpovím na pozdrav a na odiv dávám svůj zářivý úsměv. "Všechna naše vína jsou dobrá." Utvrdím je ve svém přesvědčení. "Polévku můžu nabídnout silný vývar nebo hříbkovou. " Nabízím co je nyní k mání.
Pohled mi mezitím sjede z rusovlasé ženy na druhou ženu, která s ní sedí u stolu. Než se mi však dostane informace, na co by měly chuť, sama začnu mluvit. "K tomu vínu vám můžu nabídnout rybu nebo výborný nahřátý sýr se zeleninou. Zní to obyčejně, ale je to výborné.
No a pokud nás navštívíte i dnes večer, můžete se těšit na pečené sele." Kývnu bradou k pečínce. "A dobroty spojené s poctivou zabijačkou." Pohlédnu na obě ženy. "A samozřejmě nebude chybět bard a další překvapení. " A úsměvu? Toho se dnes prostě nezbavím.

U VESELÉHO KEJKLÍŘE

Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni

Tiše vzdychnu a zaculím se jako sluníčko když mně Jolka políbí. Ty její zářivé oči a sladké rty, bude mi moc chybět.. Pro to si užívám každý okamžik. Nechám se jí vést a spíše sleduji ji a to jak je nadšená než že bych se dívala po okolí. Kdyby to šlo, koupila bych jí vše na co se podívá.. Opravdu doufám, že na tento den bude vzpomínat. Aspoň tedy na ráno a poledne.

Vejdeme do hostince a zvědavě se rozhlédnu. Na to jak to tu je prostorné, tu zrovna moc plno nemají. Ale dokážu si představit že to tady žije, obzvlášť večer, až lidé skončí v práci a budou se chtít bavit.. Pohlédnu na Jolku a přikývnu. "Pěkně mu to vytmavíme!" Zažertuji s úsměvem. Nemyslím to vážně, i když by si to možná zasloužil..

"Samozřejmě". Usměji se na Jolku a posadíme se. Položím si hůl o volnou židli a mávnu na někoho kdo je u baru. Počkám až přijde obsluha. "Dobrý den přeji.. Poprosím dvakrát nějaké slabší, ale stále dobré víno. Pak jestli máte, dvakrát polévku a.." Pohlédnu na Jolku. "A na co by jsi měla chuť?"

Trpaslík na cestách

Sibir, Strugia
31. května 1084, večer

"Díky."

Já vlastně sám nevím proč jsem se tak rozhodl a dobrovolně odcházím od teplého ohně a hromady jídla. Mám prostě nějaké šimrání mezi lopatkami, které musím poslechnout a zahnat. Vezmu svých pět švestek a vyjdu ven. Ta zima, která se do mě zakousne se mi nelíbí a podvědomě zarazím hlavu hluboko mezi ramena.

"Kdyby jsi nebyl takový pitomec Torraku, tak teď sedíš u ohně. Tak si mrzni ty pitomče pitomá!"

Simena si logicky myslí, že mě poslali pro dřevo. Já bych si to být jí myslel taky, protože logický důvod, aby kdokoliv jel dobrovolně do tohohle prostě není.

"Ne. Jedu s Tebou."

Prostě odpovím a připravuju se na jízdu. Už jsem celkem ochotný akceptovat, že je venku taková zima. Dokonce už se ani netřesu.

"Já netvrdím, že nezvládneš. V podobné vesnici jsem ještě nebyl, tak se chci podívat. Navíc Jugrin říkal, že všude mimo město je potřeba být obezřetný a to se ve dvou dělá líp jak v jednom no ne?"

Pokrčím rameny a vyšvihnu se na svého koně po všech přípravách. Simena je tu vůdce. Je to primárně její věc a já jsem jen tichý doprovod.

Cesta

Phasos, Západní Impérium
28. května 1084, večer

Ah! Takže Sandra měla něco s Gurdem! A! Možná... Pootočila jsem hlavou jak zmatené štěně a zamyslela jsem se nad tím, než jsem se ohlédla po voze a jen na Sandru kývala jak mluvila o jídle. Samozřejmě jsem pomáhala s distribucí, ale nedalo mi to a musela jsem přemýšlet. Přemýšlet nad tím, jestli vlastně konám správně. Jestli se vůbec někam posouvám, jestli... Nejsem s touhle karavanou již moc dlouho. Hm. Přemýšlela jsem tolik, že jsem ani neměla čas na vylomeniny! Možná představa blízkého odchodu ve mně vyvolávala lehce smutné myšlenky, že jsem ani neměla chuť něco dělat. Jen jsem po obědě otevřela deník a připsala pár informací ohledně karavany a mého zápalu než jsem nad tím usnula docela.

Když jsem se probudila, došlo mi, že si ani nepamatuji jméno vesnice, kde jsme byli ještě ráno. Musela jsem se zamračit, snažila jsem se vybavit, proč mě to napadlo a naštěstí mi došlo, že mi Gurdo pořídil koláč. Nějaký. Ale to bylo vše. Hloupé. Pomalu jsem se posadila a promnula jsem si spánky než jsem vystrčila hlavu a dívala se, jestli jsme už v Ortasii. Asi jsme nebyli. Musela jsem vylézt z vozu a příchod Gurda jsem uvítala nadšeným úsměvem než jsem poslouchala jeho instrukce. Pan Rechard? Nebyl to pan Richard? Hah. Co já vím.
Když pak zaúkoloval Jennu, snad mě napadlo, že bych šla za ní. Byla to nějaká hraničářka? Nebo snad čarodějka? Mohla by mě něco naučit! Kdyby chtěla... Jak se jmenovala? Sakra! Ale jsem si jistá, že to v deníku již mám, musím se do něj podívat, až s ní budu chtít mluvit, teď je jistě zaneprázdněna prací a nelíbilo by se jí, kdybych otravovala.

Přiběhla jsem nakonec ke Gurdovi. "Pomohl bys mi sehnat flétnu?" zeptala jsem se hravě poté, co jsem se ujistila, že již rozdal povely. "Vlastně... Vy lidé používáte peníze... Tak nic, hloupý nápad. Nějakou si pak vyřežu!" vyřešila jsem svůj problém s financemi. "Hum..." podívala jsem se nakonec na Sandru. Asi jsem tento večer měla zůstat s ní a hádala jsem, že jídlo taky nebudeme připravovat my, když byl zařízen hostinec. To vytvářelo poněkud velké okno na které jsem nebyla připravena. Ale ten dopis rodičům poslat musím... Možná mě budou hledat, ale musí být strachy bez sebe... Couvla jsem pak od Gurda a sama čekala na povely. "Tentokrát úkol dokončím a nezapomenu na něj... Pokud nějaký mám." slíbila jsem si pod vousy a hypnotizující zem než jsem znovu zvedla očka.

S vlkem v těle

Vesnice Ov, Strugia
30. května 1084, poledne

Trochu se leknu, když mě Howard zastaví, než stihnu něco připravit. Jako kdyby věděl, že vaření a hlavně ochucovaní není vůbec moje silná stránka. Se zatajeným dechem mu pohled oplácím. A když se rozpačitě otáčí pryč, instinktivně ho rychle chytím levou rukou za paži, abych mu v tom úprku zabránila, ale sama ze sebe vysoukám taky nesmyslné drmolení. Slyším bušení svého srdce až v uších a ruší mi to myšlenky.

"Já...ano, jo...tamhle...sednu si na...ke stolu." udělám pár dlouhých kroků ke stolu a nejraději bych se plácla do čela.

"Ehmmm, Howarde, ty...ty si tu přeměnu...pamatuješ?" zeptám se, aby se pročistil vzduch.