S vlkem v těle

Zatímco jsi postávala u dívek, ostatní se mezitím vrátili k práci. Snad až na Kierana, který stále posedával u baru a popíjel pivo z poháru. Jan mezitím dovnitř natahal většinu alkoholu, co koupil, Stefan se zase činil v kuchyni, odkud jsi i čas od času zaslechla něco jako zpěv (Kieran se kvůli tomu občas chytal za uši), William pečlivě a náležitě hrdě otáčel seletem, které nezapomínal podlévat a holky pobíhaly mezi tou trochou hostů, co v hostinci byli.

Jakmile byla objednávka hotova a ty jsi udělala tři kroky od slečen, otevřely se dveře a v nich stál starší muž. Ten se jen rozhlédl a rovnou si to zamířil k dívkám, které jsi před chvilkou obsloužila. Zdálo se, že se s oběmi zná, podle toho, jak se k nim posadil a hned s nimi začal mluvit.

Jolka se, po celou dobu, co jsi mluvila s dívkou, nadšeně rozhlížela po hostinci, hlavně jí oči sklouzávaly k celému seleti nad ohništěm. Když pak dívka zmínila veselku, která se má večer konat, Jolce se v očích objevila malinká jiskřička naděje. Jakmile pak dívka odejde, pohlédne na ti do očí a pozorně naslouchá, co jí říkáš. ”Mluvíš jak máti,” zakaboní se, zaparoduje po tobě pasáž s kořenářkou a pak se rozesměje, načež tě pohladí po tváři, aby ses tolik nerozčertila.
”Neboj se, budu za ní chodit,” ujistíte, teď už s vážnějším výrazem a nakloní se k tobě, aby se tě pokusila políbit. V tu chvíli se ale rozevřou dveře a Jolka se poplašeně stáhne zpět.

”Vy jste už tady, omlouvám se, děvenky, že jdu pozdě,” přifuní si to k vám Artur. ”Nevěřily byste, jaký je problém tu někde odstavit vůz. Musel jsem až za hradby,” postěžuje si, zatímco se usadí vedle Jolky. ”Čekáte dlouho?”

Simena si tě chvilku zkoumavě prohlíží, ale pak jen bezhlesně přikývne a vyrazí směrem k vesnici.
Cesta k vesnici není daleko, ale s ubývajícím světlem je nebezpečnější, proto nikam moc neženete. Simena se během jízdy pravidelně rozhlíží, skoro jakoby něco hledala. Brzy dojedete k palisádě vesnice, postavené z rovných kmenů stromů, které byly na vrchu zašpičatělé. Vjezd do vesnice byl ještě o pár desítek metrů dál. Brána byla postavena z hrubě opracovaných prken a nyní byla zavřená. Simena přijela až k ní a rukou na ní zabušila.
”Kdo si a co chceš?” ozvalo se po nějaké chvíli z vrcholu, kde jsi zahlédl světlo louče a vousatou tvář.

”Simena a Torrak, členové Jugrinovo kumpanie,” odpoví mu zvučným hlasem. Chvíli na to zaslechneš za branou nějaké šuškání, načež se brána otevře a vpustí vás dovnitř. ”Svýho šéfa najdete ve velké hale,” nord, kolem kterého projíždíte vám loučí ukáže rovně, hlouběji do vesnice.
Vesnice je celkem malá a špatně osvětlená. Krom loučí u brány je ještě v centru vesnice ohnivý koš, u kterého zahlédneš tři postavy a dál za ním je pak dvojice loučí u nějaké budovy. Projíždíte kolem domků, které jsou z části zapuštěné do země a z každého se kouří. Tu a tam jde i pod nízkými dveřmi zahlédnout proužek světla.

Dojedete až k oné budově, u které jsou další dvě louče. Vedle dveří stojí nord, opřený jednou rukou o zeď a povážlivě nahnutý dopředu. Druhou ruku drží kdesi u pasu a jakmile zastavíte a seskočíte z koně, podle zvuku ti dojde, co právě dělá. Simena si jej nevšímá, prostě projde kolem něj a vejde do velké budovy, jejíž střecha nápaditě připomíná obrácené nordské dlouhé lodě (drakkary). Uvnitř budovy je světla už mnohem více, než venku. A stejně tak je tam i mnohem více lidí. Všichni do jednoho jsou vysocí, statní a světlovlasí. Téměř všichni muži mají vousy, někteří spletené, jiní volně nechané, další pak s různýma ozdobama. Vlasy pak mají, jak muži, tak i ženy, různých délek a střihů, někteří s copy, jiní s korálky, další pak vyholené na jedné, či druhé straně, mnozí mají jen dlouhý cop a jinak lebku holou. A všichni do jednoho jsou potetovaní runami či jinými severskými ornamenty.

Místnost je dlouhá a v několika místech uprostřed jsou otevřená ohniště. Poblíž nich jsou pak dlouhé stoly a lavice. A i přes to je tam stále dost místa pro pohyb. Ve vzdáleném konci, u rovné stěny, je pak vyvýšená pozice, kde jsou dvě křesla pokrytá kožešinami. Jedno z nich je obsazené, druhé je prázdné. Žena, jež v křesle seděla, znuděně sledovala muže, který právě o něčem živě debatoval s Jugrinem.
”Co vy tady?” zaslechnete za sebou známý, lehce překvapený hlas (Bjorn).

”Flétnu?” překvapeně se na tebe podívá a zamyšleně se podrbe na hlavě. Než ale stihne cokoliv odpovědět, začneš to opět odmítat. Zmateně se na tebe podívá, trochu se pousměje a pak jen pokrčí rameny. Sandra mezitím seskočí z vozu a postaví se stranou, aby nikomu nepřekážela. Ty pak zahlédneš, jak vozkové zaparkují vozy a hned na to odejdou do hostince. Tedy, alespoň dva z nich. Ten třetí, který evidentně nepatří k Rechardovi, zůstal u vozů a začal se starat o koně.
”Žádný nemáš,” usměje se na tebe vlídne Gurdo a pak se podívá Sandřiným směrem. ”A nebo vlastně jo. Ani na krok se nehneš od Sandry a pomůžeš jí odnést hlídkám jídlo,” dodá pak s šibalským úsměvem. ”Takže za ní doběhni, řekni jí co jsem ti právě řekl a postarejte se o to, ano? A až chlapcům odnesete jídlo, připojte se k nám v hostinci,” mrkne na tebe, trochu ti rozcuchá vlasy a zamíří k vozům, zkontrolovat své muže.

Skoro bys přísahala, že jsi viděla, jak se Howardovi rozšířili zorničky, když jsi ho chytila za ruku. A nebýt bušení tvého srdce, jistě bys zaslechla to jeho, které bylo stejně splašeně jako to tvé. ”Eh… jo… jasně… já…” zvedne prst, nadechne se, že chce něco říci, ale pak zavře pusu, vydechne nosem a radši se otočí ke kamnům, aby se pustil do přípravy jídla.

”Hm… moc ne,” zarazí se v přípravě a zamyšleně se podívá na strop, ”tedy, nepamatuji si samotnou přeměnu, krom té bolesti. Proč? Ty si nic nepamatuješ?”
Lovec rozdělá oheň v kamnech, na ně položí pánev a do té vloží hrudku něčeho. Po chvilce se ukáže, že se jedná o sádlo. Pak začne něco krájet a ty poznáš vůni cibule, míšenou s drceným česnekem. Nakonec položí na prkénko maso (podle pachu poznáš vepřové) a začne ho zpracovávat.

Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni

Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni