”Ani ne tak plné, jako spíše ulice jsou úzké, alespoň pro odstavení vozu,” povzdechne si a s díky přijme korbel piva, který mu hostinská přinese. ”Děkuji ti, děvče. Hlad mám, že pomalu nevidím,” zasměje se Artur a pohled mu sklouzne k selátku. ”Zelnou polívku máte? S chlebem?” zeptá se Nalie.

Už návrh hostinské Artura očividně trochu nahlodal, když ses pak se svým prosíkem přidala i ty a hned na to udělala štěněčí kukadla i Jolka, Artur si jen tiše povzdechl. ”Dobrá tedy, zůstaneme. Ale doma si to vysvětlíš sama, Jolko. A asi bys měla mamce něco koupit, jako omluvu,” podívá se na dívku přísně a pak se pousměje.
”Ale já nemám peníze,” dodá tiše Jolka, na což Artur jen mávne a ze záňadří vytáhne směnku na sto denárů. ”A ne, že to někomu řekneš,” mrkne na ni a opět se zplna hrdla napije piva. Pak se ohlédne na Nalii. ”Řekněte, máte volný pokoj? Tedy, dva pokoje, holky asi nebudou chtít spát s chrápajícím dědkem v jedné místnosti,” zasměje se.

Howard se při připravě jídla na chvilku zarazil, ohlédl se na tebe a chvilku tě sledoval. Pak se otočil zpět a s lehce sklopenou hlavou pokračoval. ”Bylas vysoká, vyšší než jsi teď,” pronese po chvilce potichu, zatímco krájí zeleninu. ”Vysoká a mohutná,” pronese tiše, zasněně, ”šedavou až bílou srst, na hlavě a krku mohutnější, skoro jakoby sis zachovala podobů svých vlasů. Vypadalas… úžasně,” vydechne tiše, snad i uchváceně tou vzpomínkou. ”A tvé oči… jasně žluté, ostré a zuřivé.” Slyšíš, jak nasucho polkne, stejně tak i slyšíš, jak se mu výrazněji rozbušilo srdce. Pak ale zakrojí cibuli a ta chvilka je pryč.

Pánvička prská, zatímco vůně masa a smažené zeleniny proniká všemi kouty malé chajdy. ”Babička,” dodá hrdě, když obrátí vepřový plátek. Ještě chvilku jej nechá prohřát a pak vše přendá na dřevěné talíře.
”Nech si chutnat,” mrkne na tebe, když před tebe položí talíř a sám se usadí naproti tobě. Už už se chystá začít jíst, když ho chytneš a on se na tebe překvapeně podívá. Podívá se ti do očí, zatímco mluvíš. Pak jen zvedne ruku a pomalu ji přiblíží ke tvé tváři. Už se zdá, že se tě zlehka dotkne, pohladí tě, ale pak trochu ucukne. Zhluboka se nadechne a pohyb nakonec dokončí. Zlehka se bříšky svých prstů dotkne tvé tváře a měkce se pousměje. ”Děkuji, že jsi tam byla,” dodá tiše, načež cukavě stáhne ruku zpět.

”Hehm, dobrotu,” uchechtne se a opět na tobě zůstane viset pohledem.

ČEST MUŽE, ČEST RODU

Ormanfard, Vlandia
28. května 1084, ráno

Návrat ke karavaně

Phasos, Západní Impérium
28. května 1084, večer

Temná nabídka

Dradios, Západní Impérium
26. května 1084, dvě hodiny po půlnoci

Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni

S vlkem v těle

Zatímco jsi postávala u dívek, ostatní se mezitím vrátili k práci. Snad až na Kierana, který stále posedával u baru a popíjel pivo z poháru. Jan mezitím dovnitř natahal většinu alkoholu, co koupil, Stefan se zase činil v kuchyni, odkud jsi i čas od času zaslechla něco jako zpěv (Kieran se kvůli tomu občas chytal za uši), William pečlivě a náležitě hrdě otáčel seletem, které nezapomínal podlévat a holky pobíhaly mezi tou trochou hostů, co v hostinci byli.

Jakmile byla objednávka hotova a ty jsi udělala tři kroky od slečen, otevřely se dveře a v nich stál starší muž. Ten se jen rozhlédl a rovnou si to zamířil k dívkám, které jsi před chvilkou obsloužila. Zdálo se, že se s oběmi zná, podle toho, jak se k nim posadil a hned s nimi začal mluvit.

Jolka se, po celou dobu, co jsi mluvila s dívkou, nadšeně rozhlížela po hostinci, hlavně jí oči sklouzávaly k celému seleti nad ohništěm. Když pak dívka zmínila veselku, která se má večer konat, Jolce se v očích objevila malinká jiskřička naděje. Jakmile pak dívka odejde, pohlédne na ti do očí a pozorně naslouchá, co jí říkáš. ”Mluvíš jak máti,” zakaboní se, zaparoduje po tobě pasáž s kořenářkou a pak se rozesměje, načež tě pohladí po tváři, aby ses tolik nerozčertila.
”Neboj se, budu za ní chodit,” ujistíte, teď už s vážnějším výrazem a nakloní se k tobě, aby se tě pokusila políbit. V tu chvíli se ale rozevřou dveře a Jolka se poplašeně stáhne zpět.

”Vy jste už tady, omlouvám se, děvenky, že jdu pozdě,” přifuní si to k vám Artur. ”Nevěřily byste, jaký je problém tu někde odstavit vůz. Musel jsem až za hradby,” postěžuje si, zatímco se usadí vedle Jolky. ”Čekáte dlouho?”