Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni

Charas, Vlandia
28. května 1084,
krátce po poledni

Trpaslík na cestách

Sibir, Strugia
31. května 1084, večer

Cesta

Phasos, Západní Impérium
28. května 1084, večer

S vlkem v těle

Jak jsi čekala, Howard byl opravdu tvrdohlavý a nenechal si to vymluvit. Když sis peníze nakonec vzala, spokojeně přikývl.
”I kdyby jo, nemohl bych ti to mít za zlé,” zazubí se na tebe. ”Přeci jen, jsi host,” mrkne na tebe, zatímco nosíte zásoby do chajdy, která se mezitím i stihla vyvětrat. Teď už by nikdo nepoznal, že byla měsíc opuštěná.
”Nejedl,” usměje se, když položí poslední část zásob. A jakmile spatří, že se chystáš jít něco připravit k jídlu (a neříkej, že ne :D), zarazí tě chycením za ramena a přímým pohledem do tvých očí. O mrknutí později si uvědomí, kde tě drží a poplašeně ucukne, načež zamrká a trochu poodstoupí. ”Eh, já… ty se… ty se posaď a já něco připravím,” zakoktá se a stydlivě se odvrátí, aby začal připravovat jídlo.

Jolka ti jemně stiskla ruku a než jste se rozešli, přitáhla si tě k sobě a vroucně tě políbila. Pak se trochu zachychotala a než jsi stihla nějak reagovat, už tě táhla k hostinci.
Abyste se tam dostaly, musely jste projít celé náměstí, opět jste se musely proplétat trhem. Jolka se tu a tam někde zastavila, aby si prohlédla co trhovci nabízejí a téměř na vše koukala jako malé dítko na první sníh. A že bylo na co koukat. Ovšem nikdy se u žádného stánku nezdržela natolik dlouho, aby přilákala pozornost majitele.

Hostinec u Veselého Kejklíře měl otevřené dveře. Jednalo se o patrovou budovu, které měla nalevo od vchodu malý průchod do zadní části pozemku. Když jste vešly dovnitř, naskytl se vám pohled na poměrně prostornou nálevnu, jíž dominovalo otevřené ohniště, nad kterém se pomalu opékalo celé sele. Co se týče osazenstva, byla hospůdka poloprázdná. U několika stolů sedělo pár strávníků, ovšem Artura jste nikde neviděly.

Vejdete akorát ve chvíli, abyste spatřily, jak se mladá žena (Nalia) baví s nějakým mužem o něčem, co by mělo vyjít. Kousek od nich postávali dvě děvečky a u baru seděl a popíjel nějaký muž.
”Hu, to si musím zapamatovat. Jsem někde dřív než strejda,” zazubí se Jolka. ”Si zatím objednáme něco k jídlu,” hodí na tebe štěněcí očka a táhne tě k středovému stolu.

Sandra se při tvém švitoření rozesměje, ale jen co se vozka vyhoupne na kozlík a vůz se rozjede, přestane. Vozku, ale zdá se, to nijak nezajímá.
”Nejsem si jistá, jestli budou chtít zastavovat kvůli obědu. Ne pokud chtějí dojet do další vesnice. Takže nejspíše bude až teplá večeře,” pokrčí rameny a pohodlněji se usadí ve voze, zatímco tě sleduje a usmívá se.
”Uhm… láska? Já… no…” trochu se po tvé otázce zakucká a s nehlasným díky přijme možnost neodpovídat. Ovšem zarudlým tvářím se neubrání, stejně tak i neurčitým pohledem kamsi na špici karavany, kde by měl jet Gurdo.

Vůz sebou kodrcá, kolébá se po nerovnostech cesty a kolem vás se mezitím vynořují vysoké skály. Cesta ze Syratosu do Phasosu vede mezi skalami, po cestě, na které téměř nic neroste. Ale i přes to se místní okolí nezdá nehostinné.
Přesně jak Sandra předpověděla, karavana pokračovala dál i během oběda, takže na vás bylo připravit nějaké studené jídlo, které se dalo jíst za cesty. Naštěstí vaše zásoby byly dostačující na to, aby jste byly schopné připravit několik krajíců chleba, namazaných sádlem a kouskem sýra. Distribuce jídla probíhala překvapivě hladce. Většinou se u vašeho vozu objevil nějaký ozbrojenec, který si vzal svou porci, přičemž první z nich rozvezl porce na zbývající dva vozy.

Kodrcání a kolébání vozu tebe a Sandru po obědě spolehlivě uspalo a probralo vás až drcnutí, spojené se zastavením. Nacházeli jste se na dohled malé vesničky, která se jmenovala, jak ti Sandra prozradila, Phasos. Vozka vám zase prozradil, že Gurdo a Rechard vyrazili do vesnice, optat se na nějaké místo k přenocování, takže se aktuálně čekalo, až se vrátí.
A nečekalo se nějak dlouho. Zpátky se vrátil pouze Gurdo, který ihned zavelel k pohybu. Pomalu jste projížděli malou vesničkou, než jste zastavili na jejím druhém konci, u malého hostince.
”Pan Rechard se pro dnešek rozhodl ubytovat se v hostinci. Právě teď zajišťuje pokoje i jídlo pro celou karavanu, ale bohužel hostinec nemá dost velké kapacity, takže to vypadá, že část bude muset přespat u vozů. To se týká hlavně vás, pánové,” podívá se na ozbrojený doprovod, který jen tiše zamručí. ”Jídla se ale dostane na všechny. Takže zaparkujte vozy a postarejte se o koně. Krčmář nám dovolil rozdělat si tu oheň, dřevo můžete použít z jeho zásob a jídlo vám doneseme ven,” dodá ještě. Mezitím vozkové zaparkovaly vozy, seskočili z nich a zamířili do hostince. Krom vojáků jsi venku zůstala už jen ty, Sandra a druhá žena, na jejíž jméno sis stále nemohla vzpomenout.
”Jenno, prosím zabezpečíš karavanu?” promluví Gurdo k černovlasé ženě. Ta jen přikývne a poodejde dál od karavany.

Sestra se rozhlédla po prázdném nádvoří, nejprve s nedůvěřivým pohledem, ale čím více jsi mluvil, tím více se v jejím výrazu usazoval onen zasněný výraz, který právě obsadil i tvůj obličej. ”Bylo by to krásné,” řekla nakonec a dál se už nevyptávala. Hlavně proto, že jste akorát došli k bráně.

”Ale kdeže, jen jsme se přišli ujistit, že nám neuděláš ostudu,” zazubí se na tebe Marek a Bors jen vážně přikývne. Pak se ale usměje, rozejde se k tobě a bez okolků tě pevně obejme. Skoro až dusivě. Při tom samozřejmě nezapomene zkontrolovat, jestli máš brnění dobře usazené a zašněrované. Poté se od tebe odtáhne a pozorně, s přísným a zadumaným výrazem, tě obejde a znovu zkontroluje. Když kruh dokončí a stane opět před tebou, konečně spokojeně přikývne a usměje se. ”Pamatuješ si, co jsem tě učil o údržbě zbroje a zbraní?” zpříma ti pohlédne do očí. ”Bojovníkova vizitka nejsou počty zabitých, ale správně udržovaná zbroj, na to pamatuj,” dodá přísným, skoro až otcovským hlasem.

”Dost už, Borsi, nech ho dýchat,” zasměje se lehkomyslně Marek a kováře odstrčí, aby si s tebou mohl potřást pravicí. ”Jel bych s tebou, příteli, ale kdo by se tu pak postaral o tvou sestru,” škádlivě si rýpne na což Valerie zareaguje napučením tváří a vypláznutým jazykem. ”Žel bohům, nejde to. Nezůstal by tu žádný lovec,” pronese pak o poznání vážněji.
”Nechť Quienna vede tvé šípy ke tvému cíli, příteli a Ashkai dohlíží na tvé kroky,” popřeje ti s úsměvem a pevně stiskne tvou ruku.

Quienna je lidskou bohyní lovu a Měsíce (obdoba Artemis)
Ashkai je hlavním bohem lidských bohů, vládce blesků a nejmocnější z bohů (obdoba Dia)