S vlkem v těle

Charas, Vlandia
28. května 1084,
dopoledne

Ještě než zamíříš k Borrovi, zahlédneš jak Howard opatrně vejde do chajdy, načež se hned rozkašle. za těch pár dní, co jsi tu nebyla se tam muselo nastřádat mnohem více prachu.

”Tady, vzadu,” zaslechneš nabručený hlas a když obejdeš jeho dům, najdeš ho, jak zrovna střihá ovce. ”Dala sis celkem načas,” zabručí a sotva zvedne zrak od své práce. Ovečka narozdíl od něj se na tebe podívá a zabečí. Vsadila bys večeři, že to bylo prosebné bečení o pomoc. ”Našlas vlky?”

”Výborně, vosum vocasů, takže si sundala celou smečku? Nezbyl žádnej?” Konečně dostřihal ovci a vypustil ji k ostatním, které už ostřihané byly. Odložil nůžky, ruce si otřel o kalhoty a podíval se na tebe. ”Vypadáš, jak kdybys tejden nespala,” zabručí a pohled mu sklouzne k vlčím oháňkám. Ty si od tebe vezme a zamíří do domu. U dveří nechá oháňky ležet a sám na chvíli zmízí v domě. Když opět vyjde, levou dlaň má zavřenou v pěst, ale tvůj citlivý sluch zachytí slabé cinkání. Stejně tak jako tvůj citlivý nos zachytí vůni vařeného oběda.
”Tady, vosumdesát denárů, jak sme se domluvili. A teď zmiz, děsíš mi vovce,” vtiskne ti do dlaně mince (čtyři dvaceti denárové mince). Pak zamíří k ohradě, kde zbývají ještě dvě neostřihané ovce.


Když se vrátíš zpět k Howardovo chajdě, už z dálky víš, že v chatě není. Nejen, že nic neslyšíš (krom okolních zvuků přírody), ale i jeho pach je velmi slabý a ty vidíš, jak mizí kamsi směrem k vesnici. Tvá domněnka se potvrdí i když přijdeš k chajdě. Dveře jsou otevřené a na stole uvnitř leží papírek na kterém stojí Šel jsem nakoupit zásoby rukopisem, který už tak dobře znáš.

Muž na tebe zprvu překvapeně kouká, když mu vrátíš mastičky, ale jakmile mu dojde, o co ti jde, jen se pousměje a trpělivě čeká. S rozzářením měl pravdu. Jakmile jsi ztratila dohled na Jolku, kámen v náramku opravdu začal svítit jasně zeleným světlem a ze stanu se ozvalo hlasité ”Wooow!”
Obchodník stojí u Jolky, i s tím, co jsi mu vrátila a spokojeně přikyvuje hlavou. ”Tahle příjemná zelená znamená, že je ten druhý v naprostém pořádku. Ovšem jakmile je jedovatě zelená, znamená to, že mu žilami koluje nějaký jed. Pokud kámen zmodrá, druhá osoba mrzne, když zežloutne, je mu nesnesitelné horko. Když zbělá, znamená to, že je druhý v bezvědomí a když začne černat, znamená to, že je blízko smrti.”

Apatikář odloží mastičku i olejíček na volný stolek, zamyšleně si promne bradu a pomalým krokem přejde ke zmíněné sadě. Prsty přejede po hřbetu kufříku, pomalu sklouzne k jednoduchému zámečku, který odemkne a kufřík otevře. Tobě se naskytne pohled na nástroje, které ukrývá na jedné straně a sklo a keramiku na straně druhé (součástí jsou i pipety, různé míchadla, pinzety a nožík). ”Tento kufřík i se svým obsahem za méně než dvě stě neseženete. Je vyráběn pomocí magie, aby byl odolnější a jeho obsah byl v bezpečí. Také aby byl lehčí, než doopravdy je.” Usmívá se, jednu ruku položenou na hraně kufříku, pohled upřený na tebe. ”S mastičkou, olejíčkem a náramky… hm… za tři sta dvacet. Tři sta třicet a přihodím Vám i recept na mastičku a olejíček.” Čeká, usmívá se. Jistě očekává tvou reakci, co mu nabídneš.

”Uznávám, nebyl to nejlepší nápad,” zachychotá se a podívá se směrem ke Gurdovi. ”Asi zapomněl, že zapomínáš,” lehce do tebe šťouchne a opět se zaculí. ”Budu ráda, když mi pomůžeš. A myslím, že i on to ocení,” mrkne na tebe a obejme tě kolem ramen. ”To víš, že bych ti to řekla. Ale v první řadě, zkus se tomu vyvarovat, ano?”

Dojdete se Sandrou k prostřednímu vozu, který jako jediný veze krom zboží i jídlo a je v něm dost prostoru, abys v něm mohla jet i ty. Taky je to o hodně větší vůz, než ty dva ostatní. Spolu se vyhoupnete nahoru a jen co se zeptáš, Sandra se rozesměje. ”Ty jsi éro,” zasměje se a nakloní se k tobě, abys ji slyšela jen ty. ”Jedeme do Ortysie, kde pan Rechard,” ukáže na nespokojeného pána, ”má v plánu prodat svůj náklad. A cestou se zastavíme v Amitatysu a Jalmarysu. Já myslela, že sis to psala.”
Na vůz se mezitím vyhoupne jeden z těch dvou, co se drží u pana Recharda, ohlédne se na vás, jen zakroutí hlavou a pak vezme do rukou otěže. Jakmile se vůz před vámi rozjede, vozka pobídne koně a vy se s kodrcáním také rozjedete. Zároveň s tím vás obestoupí se svými koňmi ozbrojenci, aby dáváli pozor a nikoho k vám nepustili.

No...

Syratos, Severní Impérium
28. května 1084, poledne

Charas, Vlandia
28. května 1084,
dopoledne

S vlkem v těle

Howard tě sleduje, jak odřezáváš ocasy, které jsou naštěstí dost v pořádku, aby je pastevec uznal. Navíc, jak zjistíš, je jich osm. Jakmile odřežeš ocasy, lovec se pustí do stahování kůže. Zatímco ty si balíš své věci a poklízíš tábořiště, Howard stihne stáhnout dva vlky. Je pravda, že toho moc není, ale i tak by se to dalo dobře prodat. ”Ruka k dílu?” ušklíbne se na tebe a kývne směrem ke zbývajícím vlkům. Ve dvou jde stahování lépe, ale pořád je to velká piplačka, zvláště, když jsou mrtvoly už pár dní staré.

”Není vůbec za co,” nadhodí si stažené kožešiny na rameni a usměje se na tebe. Chvilku mu trvá, než od tebe odtrhne pohled. A to akorát ve chvíli, aby nezakopl. Trochu nesměle se zachychotá a radši věnuje pozornost cestě.
”Kdepak, na půdě tě spát nenechám. Dole je dost místa pro nás oba,” řekne rozhodně, zatímco se prodíráte lesem. ”Neprozradím,” ušklíbne se tajemně a okázale ukazuje, že se nenechá ukecat.

Konečně vyjdete z lesa, hned před Howardovo chajdou a úctyhodnou dírou ve štítu střechy. Při pohledu na střechu a vzpomínce na to, co to způsobilo, jen sklopí hlavou a nepatrně jí zavrtí, skoro jakoby se za to styděl.
”Měl bych to opravit dřív, než to někdo uvidí,” řekne tiše. Dojde k zadním dveřím chajdy, vedle kterých je stolek a na ten odloží kožešiny. Všimneš si, že má s sebou i srnčí kůži. ”Borr? On se s tebou bavil a byl jen bručoun? Tak to měl zrovna dobrý den. Většinou jen mručí, mračí se a nebo křičí,” ušklíbne se. ”Možná bys za ním měla hned skočit, odnést mu to, abys měla pak klid. Já mezitím zjistím, jak jsem na tom se zásobami,” navrhne a otevře dveře do zatuchlé místnosti.

”To má vaše přítelkyně vskutku zvláštní oči,” pronese tiše muž a opatrně si od Jolky vezme náramek. ”Tyhle náramky totiž mění barvu podle toho, jak se druhý z páru cítí a jakému zdraví se těší. Jakmile jsou oba nositelé blízko sebe, začnou slabě zářit a čím více září, tím blíže k sobě jsou,” vysvětlí vám a náramek připevní Jolce na levou ruku. Poté si od tebe vezme druhý a po nějaké chvilce jej připevní i tobě na levou ruku. Pak vám dá ruce k sobě, tak aby se náramky dotýkaly a něco velmi tiše pronese. Oba náramky se najednou rozzáří jasně zeleným světlem a hned zhasnou.
”Kdybyste teď odešla ze stanu, začnou zářit,” prozradí vám. ”Sto denárů za oba dva,” řekne pak cenu.

”Jistě, alchymistické náčiní najdete zde, vše, co byste potřebovala, dokonce i cestovní verze,” ukáže ti na vzdálenější kulatý stolek, na kterém leží různé flakonky, hmoždíře a malé hořáky. Vidíš destilační baňky, hadičky z různých materiálů a zkumavky různých velikostí. Dokonce tam i spatříš malou cestovní sadu pečlivě uloženou v malém kufříku s popruhem, nebo možností jej upevnit na opasek. ”O kousek dál pak naleznete vzácné bylinky i přísady ze všech koutů Caldarie.” Po tvé další otázce si promne bradu, naznačí ti, aby jsi jej následovala a zavede tě k obdélníkovému stolku s přidělanou nástavbou. Na té leží několik nízkých kulatých krabiček se šroubovacím uzávěrem. Jednu krabičku vezme, otevře ji a přičichne si k obsahu. Pak zavrtí hlavou, zavře ji a vrátí na místo. Hned na to vezme jinou. Opět se opakuje to, co u první a takhle to jde ještě třikrát, než najde tu správnou.
”Tahle mastička je velmi vhodná na omrzliny, kůži zahřeje, umožní krvi lépe cirkulovat a podpoří hojení po omrzlinách. Ale pozor, používat malé množství a nikdy nedávat na otevřenou ránu,” podá ti kulatou krabičku. Pokud ji otevřeš, spatříš v ní temně rudou, tuhou mastičku, která sice dvakrát nevoní, ale cítíš, jak z ní sálá teplo.

”Na rány tu mám pak tento olejíček. Opět, stačí trochu na obvaz. Olejíček podpoří přirozené hojení,” podá ti malý flakónek s lehce nazelenalým (příjemně nazelenalým) olejíčkem. Poté si opět promne bradu, načež omluvně zavrtí hlavou. ”Žel bohům, nic takového, krom těch náramků,” poukáže na náramek na tvé levačce.