”Mě? Ne, mě ne,” usměje se a překvapeně se na tebe podívá, když jej chytneš za rukáv. ”Sandra říkala, že jsi při vaření hodně nápomocná.” Sandra, jedna ze dvou žen, které s karavanou cestovaly. Ta druhá… nemohla sis vzpomenout, jak se jmenovala. Ale Sandra byla mladá hodná dívka a byla sis jistá, že má nějaký vztah s Gurdem, jen sis nevzpomínala jaký. Možná sis to psala do notýsku, možná jsi to nechala plavat. Ovšem ona byla vždy ráda, když jsi jí pomáhala, vždy byla vděčná a jako odměnu ti dávala větší porci.

”Huh?” překvapeně se podívá, když mu strčíš skleněnku do kapsy a usměje se. ”To jsi nemusela, ale děkuji ti. To mám za ten koláč?” zasměje se.
Konečně se proderete vesnicí až na její začátek, kde stojí vaše karavana. Tři vozy a šestadvacet koní. Dvacet z nich neslo ozbrojené chlapíky, už od pohledu nebezpečné, ale už cestou sem jsi poznala, že mnozí z nich jsou i celkem milí. Pak byly v karavaně dvě ženy, Sandra a ta druhá, u které sis nepamatovala jméno. Byla vysoká, měla dlouhé černé vlasy a ve tváři přísný výraz. Ale byla hodná, občas i milá, alespoň k tobě. A pak tam byli další tři chlapíci, kteří se starali o vozy a koně. Ti se s ostatními moc nevybavovali, takže jsi o nich moc nevěděla. Snad jen, že jeden z nich je kupec, kterému patří to, co karavana vezla a ti zbylí dva byly oba vozkové.

”Budeme muset projet a oběd si dát někde na cestě, město je plné,” promluví Gurdo ke zbytku karavany. Jeden z trojice, ten se zdobnějšími šaty se nadechne k nějaké námitce, ale Gurdo jej zarazí rukou a zavelí k odjezdu.
”Že tys zapomněla, co máš ve vesnici dělat?” přitočí se k tobě Sandra a tiše se zasměje.

Sestra na tebe kouká s lehce nafučeným výrazem, ale je na ní vidět, že tvé důvody chápe. Nakonec si oddechne a než stihneš dojít ke koni, obejme tě. ”Hlavně se vrat celej,” zašeptá a než stihneš jakkoliv reagovat, zase se od tebe odtáhne.

”Hm,” souhlasně přikývne, přejede prsty po boku tvého zvířete a srovná s tebou krok. ”Co si od toho vlastně slibuješ?” zeptá se tě. Vyjdete spolu ze stájí na malé nádvoří, které je právě teď prázdné. Pamatuješ si, že kdysi tu bylo plno lidí, pořád někdo někam spěchal, někdo na někoho pořvával, nebo se tu otcovi ozbrojenci cvičili pod přísným pohledem kapitána stráží. Teď tu ale bylo prázdno.

Rozhlížel ses, jestli někde nespatříš Linu, ale jakoby se po ní slehla zem. Snad jen u brány jsi zahlédl Marka a Borse. Marek se ležérně opíral o stěnu, svůj luk opřený vedle sebe a v zubech kousek slámy, zatímco Bors stál rozkročený uprostřed cesty a paže založené na prsou. Už zdáli jsi poznal, že má zase ten svůj přísný pohled. Ovšem Lina nikde nebyla.

”He? Jo, klidně,” nechápavě se na tebe podívá Ava, když se zeptáš, jestli můžeš jít se Simenou, která je už mimo stan a nejspíše si připravuje koně. Stejně tak na tebe kouknou i ostatní, ale nikdo nic nenamítá.

Rozdíl teplot mezi stanem a venkem se hodně zvětšil, takže jakmile vyjdeš ven, zakousne se do tebe zprvu velmi nepříjemná zima a chvilku trvá, než si zvykneš. Najít Simenu ti nedělá moc velké problémy, zahlédneš ji ve chvíli, kdy vyvádí svou klisnu na cestu a chystá se na ni nasednout. V tu chvíli si tě všimne. ”Málo dřeva?” zeptá se tě tichým, trochu nepřítomným hlasem.

”Proč?” pronese opět tiše, když řekneš, že jdeš s ní. ”Měl jsi zůstat v teple, tohle zvládnu.”

Známá a vědomosti

Trpaslík na cestách

Za tajemstvími

Známá a vědomosti

Za tajemstvími

ČEST MUŽE, ČEST RODU

Ormanfard, Vlandia
28. května 1084, ráno

Návrat ke karavaně

Syratos, Severní Impérium
28. května 1084, poledne