Než se Howard vrátil, měla jsi vypucovanou celou chajdu, peřiny, deky a polštáře venku na slunci a prach byl dávnou minulostí. Dokonce i půda, krom díry ve stěně, vypadala jako nová. I tak ti zbylo ještě hodně času, než se lovec vrátil.

Že se vrací jsi poznala dříve, než jsi ho spatřila. Vítr foukal směrem od vesnice a nesl s sebou spoutu pachů. Některé jsi již cítila, jen ne tak silně a jasně jako nyní. Krom vůně masových koláčů jsi cítila i pach páleného uhlí v kovářské peci, vůni žhavého železa, nebo i slabý odér samotného kováře. Nejvýrazněji se ti ale ukazoval pach Howarda. Byl již blízko, dokonce jsi ho už i slyšela. To jak oddechuje při každém kroku, stejně tak i kroky samotné. Byly těžké, pomalé, což značilo, že buď něco nese, nebo táhne. Jak se brzy ukázalo, táhl za sebou malý vozík, který byl napěchovaný zásobami.

”Jak to šlo u Borra?” zeptá se tě, jen co tě uvidí. Dotáhne vozík až k chajdě, dovnitř ale zatím nevejde. Všimneš si, že krom jídla jsou na vozíku i prkna a hřebíky, k tomu i nějaké nářadí. Když se mu pak pokusíš vtisknout do rukou mince, odmítavě zavrtí hlavou. ”Jsou tvoje, nech si je. Navíc, tady máš ještě stovku. Podařilo se mi prodat ty kůže, vytěžil jsem z nich dvě stě pade,” zazubí se na tebe. ”Vím, že bys víc nevzala, takže si nechám sto pade a ty si necháš peníze od Borra,” navrhne a zdá se, že se o tom dál bavit nechce.

”Koukám, že ses nenudila,” užasle vydechne, když vejde do chajdy. Hned na to vyjde ven a začne postupně nosit zásoby dovnitř.

Apatikář tě samozřejmě nechá si kufřík potěžkat, jak otevřený, tak i zavřený, jak v ruce, tak i na popruhu, přičemž tě upozorní, že se dá přidělat i na opasek, pokud by bylo třeba. A ukáže se, že jeho slova byla pravdivá. Kufřík opravdu váží minimum své skutečné váhy. Aby ti to dokázal, tak jakmile kufřík opět položíš, vyloví z něj kotlík, který ti podá do rukou. Kotlík je z poctivé litiny a váží poměrně dost (odhadem tak tři čtyři kila). Když kotlík vrátí zpět do kufříku (kam se už nic jiného nevejde), podívá se s očekáváním v očích.

Trochu ho překvapíš, když vytáhneš příslušnou sumu, nic ale nenamítá. Místo toho si od tebe peníze převezme, na chvilku se od vás vzdálí, aby je uložil do skrýše a když se k vám opět vrátí, nese v ruce dva svitky. ”Tady, recepty na olejíček a mastičku. Jsou z běžně dostupných bylinek, jistě je naleznete i na dálném severu,” usměje se tajemně. Pokud si recepty prohlédneš, zjistíš, že bylinky jsou opravdu dostupné a všechny znáš. Nikdy bys ale neřekla, že dohromady dokáží vytvořit takové tinktury. ”Těmi postupy se řiďte přesně, krok po kroku. Žádný nepřeskakujte, nic nevynechejte. A žádnou položku ničím nenahrazujte. Pokud to nebude přesně, nebudou mít správný účinek,” varuje tě ještě než odejdete.

”Možná bychom se už měly vydat do toho hostince. Za prvé začínám mít hlad,” zaksichtí se na tebe Jolka, ”a za druhé už je pomalu čas na naši schůzku se strýcem.” Pohlédne k obloze a trochu posmutní. Ví, že jakmile tam dojdete, bude to poslední chvíle, kdy budete spolu.

S vlkem v těle

Charas, Vlandia
28. května 1084,
dopoledne

Ještě než zamíříš k Borrovi, zahlédneš jak Howard opatrně vejde do chajdy, načež se hned rozkašle. za těch pár dní, co jsi tu nebyla se tam muselo nastřádat mnohem více prachu.

”Tady, vzadu,” zaslechneš nabručený hlas a když obejdeš jeho dům, najdeš ho, jak zrovna střihá ovce. ”Dala sis celkem načas,” zabručí a sotva zvedne zrak od své práce. Ovečka narozdíl od něj se na tebe podívá a zabečí. Vsadila bys večeři, že to bylo prosebné bečení o pomoc. ”Našlas vlky?”

”Výborně, vosum vocasů, takže si sundala celou smečku? Nezbyl žádnej?” Konečně dostřihal ovci a vypustil ji k ostatním, které už ostřihané byly. Odložil nůžky, ruce si otřel o kalhoty a podíval se na tebe. ”Vypadáš, jak kdybys tejden nespala,” zabručí a pohled mu sklouzne k vlčím oháňkám. Ty si od tebe vezme a zamíří do domu. U dveří nechá oháňky ležet a sám na chvíli zmízí v domě. Když opět vyjde, levou dlaň má zavřenou v pěst, ale tvůj citlivý sluch zachytí slabé cinkání. Stejně tak jako tvůj citlivý nos zachytí vůni vařeného oběda.
”Tady, vosumdesát denárů, jak sme se domluvili. A teď zmiz, děsíš mi vovce,” vtiskne ti do dlaně mince (čtyři dvaceti denárové mince). Pak zamíří k ohradě, kde zbývají ještě dvě neostřihané ovce.


Když se vrátíš zpět k Howardovo chajdě, už z dálky víš, že v chatě není. Nejen, že nic neslyšíš (krom okolních zvuků přírody), ale i jeho pach je velmi slabý a ty vidíš, jak mizí kamsi směrem k vesnici. Tvá domněnka se potvrdí i když přijdeš k chajdě. Dveře jsou otevřené a na stole uvnitř leží papírek na kterém stojí Šel jsem nakoupit zásoby rukopisem, který už tak dobře znáš.

Muž na tebe zprvu překvapeně kouká, když mu vrátíš mastičky, ale jakmile mu dojde, o co ti jde, jen se pousměje a trpělivě čeká. S rozzářením měl pravdu. Jakmile jsi ztratila dohled na Jolku, kámen v náramku opravdu začal svítit jasně zeleným světlem a ze stanu se ozvalo hlasité ”Wooow!”
Obchodník stojí u Jolky, i s tím, co jsi mu vrátila a spokojeně přikyvuje hlavou. ”Tahle příjemná zelená znamená, že je ten druhý v naprostém pořádku. Ovšem jakmile je jedovatě zelená, znamená to, že mu žilami koluje nějaký jed. Pokud kámen zmodrá, druhá osoba mrzne, když zežloutne, je mu nesnesitelné horko. Když zbělá, znamená to, že je druhý v bezvědomí a když začne černat, znamená to, že je blízko smrti.”

Apatikář odloží mastičku i olejíček na volný stolek, zamyšleně si promne bradu a pomalým krokem přejde ke zmíněné sadě. Prsty přejede po hřbetu kufříku, pomalu sklouzne k jednoduchému zámečku, který odemkne a kufřík otevře. Tobě se naskytne pohled na nástroje, které ukrývá na jedné straně a sklo a keramiku na straně druhé (součástí jsou i pipety, různé míchadla, pinzety a nožík). ”Tento kufřík i se svým obsahem za méně než dvě stě neseženete. Je vyráběn pomocí magie, aby byl odolnější a jeho obsah byl v bezpečí. Také aby byl lehčí, než doopravdy je.” Usmívá se, jednu ruku položenou na hraně kufříku, pohled upřený na tebe. ”S mastičkou, olejíčkem a náramky… hm… za tři sta dvacet. Tři sta třicet a přihodím Vám i recept na mastičku a olejíček.” Čeká, usmívá se. Jistě očekává tvou reakci, co mu nabídneš.

”Uznávám, nebyl to nejlepší nápad,” zachychotá se a podívá se směrem ke Gurdovi. ”Asi zapomněl, že zapomínáš,” lehce do tebe šťouchne a opět se zaculí. ”Budu ráda, když mi pomůžeš. A myslím, že i on to ocení,” mrkne na tebe a obejme tě kolem ramen. ”To víš, že bych ti to řekla. Ale v první řadě, zkus se tomu vyvarovat, ano?”

Dojdete se Sandrou k prostřednímu vozu, který jako jediný veze krom zboží i jídlo a je v něm dost prostoru, abys v něm mohla jet i ty. Taky je to o hodně větší vůz, než ty dva ostatní. Spolu se vyhoupnete nahoru a jen co se zeptáš, Sandra se rozesměje. ”Ty jsi éro,” zasměje se a nakloní se k tobě, abys ji slyšela jen ty. ”Jedeme do Ortysie, kde pan Rechard,” ukáže na nespokojeného pána, ”má v plánu prodat svůj náklad. A cestou se zastavíme v Amitatysu a Jalmarysu. Já myslela, že sis to psala.”
Na vůz se mezitím vyhoupne jeden z těch dvou, co se drží u pana Recharda, ohlédne se na vás, jen zakroutí hlavou a pak vezme do rukou otěže. Jakmile se vůz před vámi rozjede, vozka pobídne koně a vy se s kodrcáním také rozjedete. Zároveň s tím vás obestoupí se svými koňmi ozbrojenci, aby dáváli pozor a nikoho k vám nepustili.

No...

Syratos, Severní Impérium
28. května 1084, poledne

Charas, Vlandia
28. května 1084,
dopoledne

S vlkem v těle