| |||
Vrtkavá paměť Syratos, Severní Impérium
|
| |||
S vlkem v těle Vesnice Ov, Strugia
|
| |||
Volání moře Charas, Vlandia
|
| |||
Probouzení jiskry Razih, Aserai
|
| |||
Trpaslík na cestách Sibir, Strugia
|
| |||
Den jako každý jiný Charas, Vlandia
|
| |||
Den jako každý jiný Charas, Vlandia Sleduji všechno to dění kolem sebe a je pravdou, že jsem se dobře bavila a byla jsem i ráda, že ostatní měli taky dobrou náladu. Vlastně tedy jen Jan se kabonil ale znala jsem jej už dlouho. Vím, že je na něj spolehnutí. "Tak Kierane, přesvědčil jsi mě. Ne teda s tím že by se ti chystal speciální pokoj..." Úsměv mám od ucha k uchu. "...ale s tím, že zavzpomínám a opráším své dovednosti. Krčmářka tady bude rajtit a skákat a uděláme z tohoto hostince vyhlášenou značku široko daleko." Je to líbivá představa a já to zlato chci. Nechci se sama dřít dokud nepadnu. Jen to musím popíchnout tím správným směrem. "Musím se pak tedy ještě na večer nachystat." To už ale Stefan hlásí, že příště budeme dělat rovnou tele. Jeho úsměv mu oplatím. "No pokud si na to troufáš, bránit ti nebudu." Ukážu mu snad všechny svoje zuby které jsou jako perličky. Inu... tele asi ne. Ale na tom ohni můžeme udělat zvěřinu, křepelky či jen kuřata. Variant je více než dost. |
| |||
Trpaslík na cestách Sibir, Strugia "Když si vzpomenu na toho pitomce co se mě pokusil okrást, tak ani tam to moc civilizovaného nebylo." Přidám svou trochu do mlýna, ale na Jugrinovo povídání jen přikývnu. Chápu, že město se vším okolo je přeci jenom bezpečnější, než holá divočina, kde se potulují různé bandy a divoká stvoření. Sice si myslím, že jenom idiot by napadl kolonu jako je ta naše, ale nikdo netvrdí, že v Divočině jsou jenom inteligentní bytosti. Hlavu jsem měl zaraženou mezi rameny, aby mi nikudy do oblečení nemohl pronikat chlad. Sice jsem na zimu zvyklý, ale to neznamená, že jí mám rád a nějak si jí užívám. Celkem mě fascinovali Nordi, kteří sice měli nějaké teplé oblečení, ale velká část jejich těla byla odhalená. Většina z nás by už měla omrzliny a oni vypadali, že jim to nevadí ani v nejmenším. Já to chápu, když tak vyrůstají od mala, ale stejně to bylo fascinující. Krajina byla jednotvárná, takže i když si krátím čas pozorováním krajiny, tak moc nového toho v okolí vidět není. "Sníh, stromy, koroptev, sníh, stromy, kámen! Stromy..." Asi takhle bych shrnul celou cestu. Bylo to poměrně nekonečné, ale nakonec jsme se přeci jen dostali někam, kde začínalo být vidět víc. Což začal Jugrin řešit a trošku jsem čekal, že vybuchne když mu elf skočil do rozkazů, protože třeba otec by to bral jako zpochybnění autority. Nestalo se tak a já si tak mohl zapsat další poznámku. Když je to k věci a má to smysl, asi nevadí takhle skákat veliteli do rozkazů. Jo a asi taky mimo bitevní zónu. Já teda myslel, že už se blížíme tam kam jsme chtěli, ale opak byl pravdou a další cesta a větší zima mi byly odpovědí. Takže když jsme zastavili, aby se napojili koně, tak jsem s úlevou seskočil a trošku protáhl nohy. Bylo fascinující sledovat, jak celá skupina ví co má dělat a každý má přidělené to svoje. Trošku jsem přešlapoval, protože na mě zatím nebylo pomyšleno, takže když mi Fin naznačil ať jdu za ním, tak jsem s úlevou vyrazil. "Žádné teplo ohně, chápu." Zafuním, když mě Ava pošle na průzkum se Simenou. Rád bych řekl, že jsem aspoň něco našel, ale myslím že to by bylo moc optimistické. Navíc je dobré, když hlídka kolem tábora nic nenajde. Vlastně ano! Zaječí stopy, ale myslím že to jsem řešit teď neměl, takže to nebylo vůbec nic. Malá a t oopravdu malá chvilka u ohně a zase do sedla. Už teď vím, že se těším na noční tábor a oheň, protože mi začínalo poměrně zalézat za nehty. Ještě, že jedu na koni a mám aspoň nějaký pohyb. Kdybych jen tak seděl na voze, tak by mi asi zadek přimrznul ke kozlíku. Sice se mi vystřídal partner, ale moje místo bylo pořád stejné a to v čele proti větru a pak zase na hlídce. Popohnal jsem koně za Simenou a doufal, že místo na přenocování najdeme brzy. "Rozumím." Vážně přikývnu a rozjedu se druhým směrem než Simena. Najít tady místo na přenocování, bude těžší než se zdá. Stromy takový kryt už neposkytují a nízké křoví není úplně vhodný kryt na studené zimní večery, protože proti větru moc nechrání. Takže bloudím okolím, ale štěstěna mi přeje. Hvízdnu, abych na sebe nalákal Simenu. Ta voda byla poměrně velký bonus. Na rozkaz Simeny se rozjedu za našimi. Když si uvědomím, že je to ideální místo, je tam voda...rozhodně o tom místu bude někdo vědět, takže je to sice bezpečné, ale nebezpečné zároveň. "Našel jsem místo kde se utáboříme. Simena ho prohledává blíž, ale mám Vás přivést." Raport podávám Avě, která je teď velitel, takže počkám až to tady trošku zformuje a pak vedu celou kolonu, ale nedá se mi nezeptat. "Proč vlastně nepřespíme ve vesnici?" |
| |||
Probouzení jiskry Razih, Aserai Ano, stále se mám co učit. To nic nemění na tom, že mě její schopnosti nepřestávají udivovat. "Dobře, kam se vydáme?" tentokrát si už dávám pozor, abych ji následoval, přestože zdejší město je pro mě více než fascinující. Avšak, čím více ho procházíme, tím větší mám pocit, že ani zde nijak neuspějeme. Když Eleonor zastaví místní stážné, mám z toho divný pocit. Možná proto, že jsem se vždycky měl před strážnými i v našem městě raději na pozoru. Jeden nikdy neví, kdo si na něm bude chtít zchladit žáhu. "Huh... Já... uhm... tak teda... ten... co je nejblíž? Ten v přístavu?" Její otázkou jsem zaskočený. Já to město na rozdíl od ní neznám. A už vůbec netuším, jak to tu chodí a mám... vybrat? Snad bude moje volba dobrá. |
| |||
NÁKUPY Charas, Vlandia Výborně! Spokojeně se usměji když mi Mateáš potřese rukou. Mám z toho opravdu dobrý pocit, takhle se uzavírají obchody! "O páté.. Dobrá tedy, sejdeme se tam". Přikývnu. Myslím že by bylo lepší kdybychom šly společně odtud, ale nijak neprotestujj, ono je to možná nakonec jedno. Hlavně když tam budeme.. Není to poprvé kdy mi někdo bere míry, takže vím co mám dělat. Přikývnu a v klidu čekám než má Meteáš vše co bude potřebovat.. "Tak rychle? To je skvělé!" Také se nadšeně usměji a sleduji jak muž vše sklízí. Pak mi něco dojde. "Odpusťte, ale.. Tak mě napadá, že když bych si pořídila ty rukavice a boty, nepotřebovala bych ty co jsou u zbroje. Nebo obráceně, nerada bych ničila tak hezký set.. Mohly bychom to tedy udělat ještě tak, že si vezmu tu brašničku, ten plášť a tu zbroj? Strhneme sto demárů z ceny a místo těch rukavicí a bot bude stačit když trochu zateplíte ty u zbroje.. Mohlo by to být prosím takhle?" Ještě za ním zavolám než přestane úplně vnímat a doufám že bude souhlasit. Pohlédnu na Jolku a mile se na ni usměji. Přijdu těsně k ní, prstem jí přejedu přes horní a spodní ret a sjedu lehce na krk, kam ji něžně líbnu. "Přijde na to.." Šeptnu a na chvilku se zamyslím. "Chtěla sem ti koupit něco hezkého. Něco, na co by jsi se podívala a věděla že je to ode mne. Něco co by ti připomínalo že tě miluju.. Napadlo mě že by to byly svatební šaty, ale.. To spíše když bych si tě mohla vzít já". Pousměji se a pohladím Jolku po tváři. "Pojď, nebudeme tu ztrácet čas". Usměji se, vezmu ji za ruku a vyjdeme ven z obchodu. Rozejdu se po náměstí a hledám klenotnictví nebo něco podobného, pokud mě vyloženě nezaujme nic z toho co je kolem. Už vím co bych Jolce chtěla dát. |
doba vygenerování stránky: 0.19893097877502 sekund