| |||
ČEST MUŽE, ČEST RODU Ormanfard, Vlandia Válka... Sem jasně rozhodnutý. Pojedu sloužit našemu králi. Ne že by mně lákala myšlenka zabíjení, ale když vidím jak to je u nás doma, den za znem, nic se nemění. Je sice hezké být s rodinou, ale já potřebuju víc. Pro to jsem se rozloučil s rodiči už včera večer, abych mohl bez okolků vyrazit. Nevím co mně čeká, nevím jaký bude vévoda Hekar velitel, ale i tak, zkrátka cítím že tam budu platnější než tady na hradě, kde nic nezmůžu. Upevňuji sedlové brašny a ujišťuju se že mám všechno, když náhle zaslechnu sestry hlas. Tiše si povzdychnu. Snažil sem se jí to vysvětlit. I když ji chápu, bude to jiné, už se neuvidíme každý den, nebudeme spolu... Stále tu však je matka, Lina a Marek. Nebude sama. Podívám se na Linu a chci jí říct také pár slov než odjedu, ale to už je pryč. Přijde mi dnes jako vyměněná. Obvykle září jako sluníčko, teď mi však přijde jako zvadlý květ. Zavrtím hlavou, otočím se a dojdu k sestře. "Val... Myslíš že chci odjet? Že chci opustit všechno a všechny? Že chci opustit tebe?" Podívám se jí do očí a pohladím ji po tváři. "U vévody mám jedinečnou příležitost. Když se budu snažit... Vrátím se a všechno bude lepší" ° Mile se na ni usměji, stáhnu ruku z její tváře a dojdu zpět ke koni (šedá klisna). Vezmu Taru za otěž a pomaličku začnu mířit ven ze stáje. "Doprovodíš mně k bráně?" Otočím hlavu na Val a čekám až se ke mně připojí. Ještě chci chytnout Linu než úplně zmizim. I s ní se musím pořádně rozloučit. |
| |||
Návrat ke karavaně Syratos, Severní Impérium Proplouvat davem nebylo tak komplikované. Naopak, proplouvat davem bylo komplikované jen v případech, že byl někdo moc velký! Ha! Sama jsem byla maličká a jakmile jsem byla bez koláče, opucovala jsem se do svého oblečení a už i rukama odstrkovala to, co mi vadilo v cestě. Gurda jsem poslouchala, snažila jsem se úplně soustředit na otázku, ale stálo mě to občasné zaseknutí za ním. Hm... Zamýšlela jsem se nad jeho odpovědí a po chvíli... Jsem překvapeně vyšla o pár kroků za ním. Hu. Jména měst jsem dávno zapomněla, samozřejmě. Podrbala jsem se na zátylku, ale podívala jsem se na Gurda důvěřivě. Za tu chvíli, co jsem s karavanou cestovala, jsem se přesvědčila, že jsem v dobré společnosti. Neměla jsem strach o jídlo a ani o bezpečí a nikdo ani příliš nekomentoval můj pochybný původ. Většinou jsem si připadala i jako neviditelná a navíc! Gurdo měl smysl pro humor! Výhra! "A tobě nevadí, že s vámi cestuji?" zamrkala jsem na něj poněkud nejistě a pak se podívala do země než jsem k němu přiběhla a chytila se jeho rukávu. Nechtěla jsem ho ztratit z dohledu. "Já vím, že nejsem moc nápomocná, ale... Mohla bych dneska zase zkusit pomáhat při vaření nebo něco... Nebo ti mohu něco sehnat za ten koláč! Jestli na to nezapomenu. Hum!" přemýšlela jsem nahlas. Lidé měli takový zlozvyk. Laskavosti si vraceli laskavostmi. Úplně se jim nelíbilo moje obvyklé vyznání vděku. Hm. Jaká škoda. Lidé měli v lásce věci komplikovat, ale co nadělám. "Víš, já s vámi ráda pojedu... Jen... Asi bych měla poslat rodičům dopis. Neví o mně..." řekla jsem nejistě, ale pak mi došlo, proč jsem jim vlastně dopis ještě neposlala. Zavrtěla jsem hlavou. "Vlastně! Vždycky zapomenu, hloupá já." plácla jsem se do čela. "Ještě bych mohla... Podívej, tady máš pro štěstí!" a strčila jsem mu do kapsy skleněnku. Moc jsem jich už neměla, ale Gurdo se o mě opravdu staral... A bylo jen fér to nějak vrátit. |
| |||
NÁKUPY Charas, Vlandia Nejsem si jistá, přijde mi že by Mateáš mohl být trochu nabručený. Ty původní rukavice a boty se mi líbily, ale přeci s sebou nepotáhnu tolik věcí. Nemluvě o penězích. Původně jsem nechtěla ani žádnou zbroj, ale tahle se mi opravdu moc líbila. A za tu cenu, to už bych nikdy nikde nenašla.. "To souhlasí". Potvrdím dohodnutou sumu a hned jak muž odejde, jdeme ven. Sleduji Jolku a pobaveně se zasměji když mě kousne do prstu. Mrška jedna. Přikývnu a zatvářím se trošku překvapeně když mě bere za ruku a táhne pryč, pak se však jen usměji a z vesela ji následuji. No páni.. Na tržišti je toho opravdu spousta. Líbí se mi to, možnost vzít nějaký výrobek či jídlo a takhle to nabízet. Upřímně doufám, že se těm lidem daří. Jak tak jdeme, zaujmou mně zejména ti muži v dlouhých hábitech. Říkám si zda ty lahvičky a flakónky nejsou třeba lektvary. Docela bych se na to podívala, ale na to bude čas později. Teď to nechávám na Jolce. Dostaneme se k nějakému stanu a já se spokojeně usměji, sem jsem sice nechtěla, ale to co sem chtěla by tu mohli mít. Pohlédnu na tu stařenku a otevřu pusu že se na něco zeptám, to se však objevuje nějaký muž. "Dobrý den". Pozdravím zdvořile a to už s ním mluví Jolka. Lehce se mi začervenají tváře když slyším jak to řekla, stisknu její ruku a jdeme za tím mužem. Uvnitř toho je hodně. Spousta věcí které mě zaujmou jen na ně pohlédnu. Myslím že nebýt té zbroje, tady bych asi utratila hodně peněz. "Děkujeme". Věnuji muži milý úsměv a chci se začít dívat trochu pozorněji, ale Jolka už zdá se něco našla. To bylo rychlé.. Přijdu blíž a podívám se. Sakra.. Ty náramky jsou opravdu krásné a zdá sr že Jolce se líbí. Po otevření vytrýnky vezmu jeden z náramků do ruky a prohlížím si jej z blízka. "To jsou.. Vždy když bych se podívala na ten kámen, viděla bych tvé krásné oči". Špitnu se zaculením k Jolce a otočím se k tomu muži. "Kolik stojí?" Zeptám se zvědavě. Po chvilce dodám. "A.. Opravte mě pokud se pletu, ale zdá se mi že tu máte věci na alchymii. Možná i něco magického.. Něco na rychlejší zacelení ran a na omrzliny, by jste měl? A.. Dejme tomu že jsou dva lidé, kteří od sebe budou daleko.. Něco co by jim aspoň jednou za čas umožnilo spolu komunikovat?" |
| |||
|
| |||
Čest muže, čest rodu Ormanfard, Vlandia
|
| |||
Vrtkavá paměť Syratos, Severní Impérium
|
| |||
S vlkem v těle Vesnice Ov, Strugia
|
| |||
Volání moře Charas, Vlandia
|
| |||
Probouzení jiskry Razih, Aserai
|
| |||
Trpaslík na cestách Sibir, Strugia
|
doba vygenerování stránky: 0.18089890480042 sekund