S vlkem v těle

Probouzení jiskry

Razih, Aserai
30. května 1084, ráno

Temná nabídka

Dradios, Západní Impérium
27. května 1084, dvě hodiny po půlnoci

Charas, Vlandia
28. května 1084,
brzké dopoledne

Koláč! A pánvičky! A skleněnka!

Syratos

”Čerstvé koláče! Před chvíli vytažené z pece,” zní malou návsí malé, celkem líbivé vesničky. Syratos, vesnička na území lesních elfů, patřící lidem. Taková je oblast Laconyského jezera. Západní část Severního Impéria, která patří lidem a které vládne vladyka Korhen. Ví se, že má nepsanou dohodu s Matkou lesa, stejně tak se ví, že lidé, kteří zde žijí, touží po více prostoru k životu. Sice se je už dlouho klid “zbraní”, ale téměř všichni ve vzduchu cítí, že se k něčemu schyluje. Ovšem Syratosu jakoby se to netýkalo. Krom lidí tu potkáváš i elfy všech ras a podob, stejně tak i tu a tam narazíš na nějakého norda, nebo dokonce i hobita.
”Nové pánvičky, z poctivého železa!” zazní od dalšího stánku.

Syratos je malá, ale vcelku čilá vesnička, která hodně profituje ze své hraniční polohy. Na severním obzoru se vypíná syratoský hrad, kterému vládne hrabě Collum, zatímco na jihu jde vidět velké město Amitatys, které už leží v Západním Impériu. Syratosem tak prochází spousta karavan z Diathmy, jež míří do Amitatysu a ještě dál na jih. Na západní a východní straně jsou pak vysoké kopce, skoro až hory. Vesnice tedy leží v jakémsi úrodném údolíčku, kterým se i vine několik menších potůčků.

”Dávej pozor, holka,” z rozjímání tě probere hrubý hlas vysokého muže, který tě málem srazil. Na jeho obranu, moc tě přes ty bedny, které nesl neviděl. Stála jsi skoro uprostřed návsi, mezi tím vším mumrajem, který kolem panoval. Do Syratosu jsi dorazila teprve dnes ráno spolu s karavanou, která míří až do Ortysie. Její velitel byl poměrně usměvavý chlapík jménem Gurdo, který právě teď hledal místo, kde by se mohli s vozy zastavit, aby dali napojit koním a pak najíst lidem. Karavana nebyla nějak moc velká, ale byla velmi dobře střežená. Tři vozy doprovázené dvaceti po zuby ozbrojenými muži v různých zbrojích. Proč tomu tak bylo jsi netušila, nikdo ti totiž neřekl, co převáží.

”Prix, tady jsi,” zaslechla jsi za sebou hlas Gurda a jen o kratičkou chvilku později ti na rameno dopadla jeho velká ruka. ”Našla jsi něco?” zeptal se tě, když tě otočil čelem k sobě.

Obchodník tě pozorně poslouchá, je na něm vidět, že tvá slova zvažuje, převrací je a přemýšlí o nich. Pak přikývne, jakoby se o něčem právě přesvědčil. A když mu pak prozradíš své celé jméno a jméno svého otce, překvapeně se na tebe podívá, jakoby tomu nedokázal uvěřit.
”Tvůj taťka je asi hodně známý,” zašeptá Jolka, která doteď stála kousek za tebou a vše jen tiše pozorovala.
”Samotná dcera velkého Olrika le Faye? Oh… to… to…” trochu se zalkne, zatímco prsty zatíná do hrany pultu. Zdá se, jakoby jméno tvého otce bylo pro něj něco jako jméno boha. ”A vy… vy říkáte že bych… že bych já, malej obchodníček z Charasu mohl… mohl…” ztěžka polkne, jak je rozrušený z tohoto zjištění. Když mu pak nakonec řekneš, že spolu můžete zajít za Berrikem a něco předběžně domluvit, viditelně pookřeje.

”Jistě, jistě… ano to bych… moc rád,” opět trochu zapoliká, párkrát zamrká a úsměv se mu rozšíří od ucha k uchu. ”Prosím, počkejte zde chvilku, slečno le Fay,” jakoby ho něco napadlo, otočí se na patě a zmizí v zadní části obchodu. ”Jméno tvého taťky má opravdu váhu,” zamrká překvapeně Jolka a hledí na tebe jako na obrázek bohyně Isiery.
To, že se obchodník vrací zpět poznáš podle hekání a vrzání. Když se konečně dostane zpět do prodejny, vleče za sebou další stojan, tentokrát s kompletní zbrojí (zbroj vypadá přesně jak vidíš na obrázku i s kalhoty, boty apod. jen má navíc našitou kápi a na ramenních chráničích je přišit dlouhý plášť).
”Toto je má nejlepší zbroj. Kůže z legendárního šavlozubého tygra, prošívané elfí ocelí a zdobené stříbrnou nití. Látka pochází z Aserai, jistě ji budete znát, je to nejpevnější vlákno, které je známo. Zbroj je lehká, snadno modifikovatelná a je možno přizpůsobit ji komukoliv na míru,” hrdě postaví zbroj vedle té vystavené. Tobě je hned jasné, že tohle bude ta nejdražší zbroj, kterou tu bude mít. Už jenom použitá kůže stojí pomalu tolik, co malá obchodní loď (cca 1000 Đ, jinak se kůže pohybují kolem 50 - 200 Đ v závislosti na kvalitě a zvířete ze kterého jsou) a elfí ocel je asi tak stejně cenná jako většina zbraní vyrobených trpaslíky (a trpaslíci moc své zbraně neprodávají). Je ti hned jasné, že cena, kterou by si za tuhle zbroj řekl hodně přesahuje tvé možnosti.
”Pokud mi opravdu domluvíte obchod s vaším panem otcem, dám vám tu zbroj za tisíc pět set denárů. Veškeré úpravy budou samozřejmě zdarma a na zbylé zboží vám dám samozřejmě výraznou slevu,” podívá se na to, co vše sis vybrala. ”Normálně by vás to stálo osm set denárů, ale jsem ochoten vám to dát za čtyři sta,” dodá ještě.

”Neomlouvej se, není to tvá vina,” usměje se na tebe smířlivě trollka. Howard se uctivě otočí, když se zvedneš ze země a zamíříš dál od tábora. Až když se vrátíš oblečená, podívá se na tebe a usměje se.
”Není všem dnům konec,” řekne s úsměvem. ”Že jsi to nezvládla dnes, neznamená, že to nezvládneš zítra.” Na jeho slova trollka jen pokývá hlavou.
”Má pravdu, dítě. Nic si z toho nedělej. Nejsi první a ani poslední, které se nepodařilo i za pomoci Bílého klidu zvládnout svou proměnu. To jen značí, že máš náturu silnější, než by se mohlo zdát,” usměje se trollka.

”Jednu bych měla. Snaž se být v klidu, ovládej své emoce. A když se bude blížit úplněk, vyhledej si odlehlé místo,” trollka se ztěžka zvedne ze země a pomalu dojde k tobě. U tebe si přiklekne a podívá se ti zpříma do očí. ”Věř si, děvče. Neodmítej vlka, kterého máš v sobě, pak bude jen divočejší. Přijmi ho a nauč se s ním žít, uvidíš, že ho nakonec zkrotíš,” položí ti ruku na rameno, zatímco druhou něco hrabe ve své brašně. Pak ruku vytáhne z brašny, druhou sundá z tvého ramene a vezme tě za ruku. Tu ti otočí dlaní nahoru a do dlaně ti vtiskne malý přívěsek.
”Měj to u sebe. Když budeš někdy potřebovat pomoc, stiskni to v ruce a vzpomeň si na mé jméno,” řekne ti tajemně a znovu se ti upřeně podívá do očí.

Vlčí volání

Charas, Vlandia
28. května 1084,
brzké dopoledne