| |||
NÁKUPY JSOU BOŽÍ!! Charas, Vlandia "Ano, v jistých kruzích je opravdu špička". Šeptnu tiše a s pousmáním Jolce. Doufala jsem že to vyjde a zdá se, že mám štěstí. Jen doufám že by mi to otec nevyčetl, používat takhle jeho jméno. Upřímně si myslím že by to teď mohlo jeho obchodu pomoci a Mateáš by byl také rád. I já bych byla ráda.. Jak se tak na něj dívám, chystám se vytáhnout čutoru s vímem abych mu dala napít, ale brzy se uklidní. "Je to tak". Přikývnu s pousmáním. "Dobrá". Špitnu než obchodník odběhne. Podívám se na Jolku a líbnu ji na tvář. "Vypadá to tak.. Takovou reakci sem nečekala.. Nemysli si že to dělám nějak často, já jen že ta zbroj byla drahá a mě by se mohla hodit.. I když sem nikdy zbroj nenosila". Zaculím se a znovu Jolku líbnu, to už ale slyším že se Mateáš vrací. A dosti mě překvapí když vidím s čím se vrací. Fascinovaně se na tu novou zbroj dívám a nevím co říct. Ta první je pěkná, tahle je.. Zkrátka skvost. Přikyvuji když mluví a když mi tu zbroj nabídne tak se mi překvapením rozšíří oči a na chvilku se musím chytit Jolky ruky. "Já.. No páni..". Udiveně špitnu a pak pohlédnu na obchodníka. Stále je to poměrně drahé, ale přijde mi že je to opravdu jedinečná nabídka.. Vydechnu, nadechnu a přijdu blíže. Natáhnu k Mateášovi ruku. "Budu si pak muset zajít do banky, ale.. Ano. Souhlasím". Přátelsky se usměji a čekám až ruku stiskne. "Mám ovšem podmínku. Nebo spíše prosbu.. Nikde to neroztrubujte a nezmiňujte mé jméno". To řeknu stále mile, ale trochu vážněji. "Tak tedy.. Kdy končíte? Zastavím se tu pak, společně půjdeme za Berrikem a až to domluvíme, tak vám zaplatím.. Může být?" Mile se usměji. "Chcete si zatím změřit mé míry na ty úpravy, nebo.. Tak něco?" |
| |||
Koláč! A pánvičky! A skleněnka! Syratos Huhu! Tolik toho kolem! Všude se něco dělo a já byla nadšená! Z posledních dnů jsem cítila pouze klid, pouze určitou melancholii a ubíhání cesty... Podívala jsem se do knížky na svém krku jen abych zjistila, že cesta byla klidná a nic se během ní nedělo a proto tohle celé bylo tolik vzrušující! Otáčela jsem se a poskakovala, abych viděla aspoň na něco! Moje výška mi aktivně zabraňovala v tom abych něco viděla, ale můj čich byl naprosto v pořádku! Čerstvě vytažené koláče jsem cítila na sto honů a měla jsem docela hlad po něčem teplém a křupavém. Křupavé... Olízla jsem si rty a směle vyrazila blíže ke koláčům, ale pak mně zaujalo pokřikování o pánvičkách. "Pánvička!" řekla jsem tiše a ohlédla se po pánvičkách. Určitě potřebuji pánvičku! Protože jsem to zaslechla ze všech těch vzruchů! To bude ono! Ale koláče tak krásně voněly! Chtěla jsem vlastně koláč? Hm? Znovu jsem se otočila jen abych udělala pár kroků dozadu, což se mi skoro stalo osudným! Skoro ze mě udělal placičku vysoký pán s bednami! To jsem si nemohla nechat líbit, rošťák! Když jsem se mu obratně vyhnula, z tašky jsem vytáhla malou skleněnou kuličku a hodila ji před pána. Tak! A bylo to připraveno! Hah! Prudce jsem se ale zastavila a zamrkala, když jsem ucítila obří ruku na svém rameni. Chtěla jsem ho štípnout. Ale místo toho jsem ho jen plácla jak by ho plácl asi komár. Takhle chytat dámu! Ale možná to byl nějaký lidský zvyk... Hu... Vždycky mě takhle zastavil! A s mou výškou a vahou nebyl úplně problém mě vždy nasměrovat, kam potřeboval, nebylo to fér! Ale Gurdova... Jmenoval se Gurdo? Přivřela jsem velké fialové oči, abych se nad tím zamyslela a pak usoudila, že to musí být Gurdo. A že pokud není, tak mi to řekne... Ale do krmítka! Co jsem měla najít? Koukla jsem se na něj jako kotě, co ztratilo svou mámu a hleděla na něj v naprostém zmatení. Před očima mi probíhal celý život a já sevřela rty do úzké linky předtím, než jsem se nadechla, zvedla prst a podívala jsem se mu s vážným znepokojením do jeho očí: "Pánvičky jsem našla... No a... Támhle jsou koláče... No a támhle ten pán ze mě chtěl udělat placičku... Ale dala bych si koláč... Pane! Gurde..." ukázala jsem na muže s bednami a pak znovu na koláče. Moje gestikulace musely vypadat poněkud chaoticky. A zároveň jsem doufala, že myslel něco z toho, co jsem mu řekla. Jestli ne... Huhu... |
| |||
Vrtkavá paměť Syratos, Severní Impérium
|
| |||
Volání moře Charas, Vlandia
|
| |||
S vlkem v těle Vesnice Ov, Strugia
|
| |||
|
| |||
Charas, Vlandia Podívám se na Jolku se zářivým úsměvem na tváři. Ano, cítím že je mi veliký. Naštěstí je Mateáš ochotný to napravit. A navíc.. Pod takovým pláštěm bych se mohla s někým i mazlit. Trochu se zaculím a vrátím jej na místo. Poslouchám a soucitně přikyvuji když muž mluví o tom jak jdou obchody. Je mi ho trochu líto, na druhou stranu, pravé to by mi mohlo hrát do karet. Trochu jsem se bála zda sem ho nevystrašila, ale když Mateáš zmíní Berrikovo jméno, a když slyším jak o něm mluví, tak se mi uleví a spokojeně se usměji. "Tak kožené výrobky nemusí být takové jako chci já.. Mnohá dáma by si koupila bohatě zdobené rukavičky, a kdejaký muž by chtěl pěkné, kvalitní boty.. Nemluvě o tom, pokud by jste mohl zajistit více takových, krásných zbrojí". Kývnu směrem ke stojanu. "Věci jako váčky a vaky se pak prodají všude.. A.. Můžete se zeptat Berrika, potvrdí vám že je to pravda. Já se jmenuji Morgana le Fay. Můj otec, je Olrik le Fay. Sídlo máme ve městě Qasira.. A mohu vám říci, můj otec není známý pro nic za nic, co by neudal v Aserai, to prodá jinde. Kontaktů má dost". Pousměji se a doufám že to už zabere. "Pokud by jste souhlasil, mohly bychom třeba odpoledne,až zavřete obchod, zajít za Berrikem a něco předběžně domluvit". |
| |||
Volání moře Charas, Vlandia
|
| |||
S vlkem v těle Vesnice Ov, Strugia
|
| |||
NÁKUPY Charas, Vlandia "Ohh, odpusťte.. Je hezké že vám obchod funguje tak dlouho". Mile se na muže usměji, doufaje že sem mu nepřipomněla něco nepříjemného. "Ta". Přikývnu a poslouchám když Mateáš mluví o té zbroji. Jolce údivu se já sama nedivím, patnáct set denárů, to už je spousta peněz i pro mě. Ještě jednou si tu zbroj prohlédnu a zatím to nechávám být. Se zájmem si prohlížím váčky které mi muž ukazuje. Je to pěkné zboží, ale ze všeho nejvíce mě zaujme ta brašnička. Ta vypadá velice prakticky. "No páni.." Udiveně špitnu jak si ji prohlížím. Jako by tu na mně čekala. Spokojeně se usměji a než stačím něco říct, už jsou tu další věci které poutají mou pozornost. Rukavičky si natáhnu a udělám pár pohybů rukou. Jsou velmi příjemné, ale bojím se aby mi z nich nevyklouzly ruce. Stejně pak ty boty. Už se chystám něco říct, když tu náhle Mateáš zmíní že obojí lze upravit. "Ahh, tak to je dobře". Pousměji se a pak už přichází na řadu to nejdůležitější. Sundám si své brašny a položím je na zem. Svou hůl opřu o pult a položím ruce na ten plášť. "Mohu?" Zeptám se a pokud Mateáš dovolí, pak si zkusím plášť obléct. Oběma stranami. "Jak vypadám?" Zeptám se s úsměvem Jolky a udělám pár kroků. Pak se vrátím k pultu a vrátím jej zpět. Prohlédnu si ještě jednou všechny přichystané věci a oči mi opět padnou na tu zbroj.. Tiše si povzdychnu a pak se usměji na Mateáše. "Jak teď jdou obchody? Když hrozí válka.." Zeptám se jako jen tak při řeči. "Pokud tomu tak již není, neměl by jste zájem rozšířit své obchody na jih? V Aserai jsou lidé kteří by vaše výrobky ocenili. Nebo třeba prodej či nákup kožešin a různých materiálů". Pousměji se a pak zvažním. Vzpomenu si jak otec mluvil o obchodech. "Má rodina se zabývá obchody, zejména můj otec.. Znáte v přístavu nějaké lidi? Berrika, nebo Abdula? Mohla bych za nimi zajít a domluvit vám výhodné obchody, s kožešinou či něčím jiným co by jste potřeboval.. Za předpokladu že bychom se mohly domluvit na slevě?" Mile se na muže usměji a dám mu chvilku. "Nechápejte mně špatně, já peníze mám.. Ale doba je zlá, člověk si nemůže být jistý tím co bude zítra". Zkouším jej nahlodat. "Tedy.. Vzala bych si rukavice, boty, tu brašničku i ten plášť.. Když by jste měl zájem o ty obchody, možná bych pak měla zájem i o tu zbroj.. Za předpokladu že bychom se domluvily na té slevě.. Na všechno". Pousměji se a doufám že nad tím bude aspoň uvažovat. Snažila sem se mluvit jako někdo, kdo chce dobrý obchod pro obě strany. |
doba vygenerování stránky: 0.23549199104309 sekund