Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Caldaria

Příspěvků: 1167
Hraje se Jindy Odpisy: Vždy jak bude volno  Vypravěč Sathira je offlineSathira
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Morgana je offline, naposledy online byla 09. května 2024 15:41Morgana
 Postava Torrak Bronzebeard je offline, naposledy online byla 09. května 2024 16:43Torrak Bronzebeard
 Postava Vibeke je offline, naposledy online byla 09. května 2024 17:03Vibeke
 Postava Stella je offline, naposledy online byla 09. května 2024 13:27Stella
 Postava Dalastar je offline, naposledy online byla 09. května 2024 14:34Dalastar
 
Morgana - 03. prosince 2022 23:32
f0zcnoc7874.jpeg

NÁKUPY JSOU BOŽÍ!!


Charas, Vlandia
28. května 1084,
brzké dopoledne



"Ano, v jistých kruzích je opravdu špička". Šeptnu tiše a s pousmáním Jolce. Doufala jsem že to vyjde a zdá se, že mám štěstí. Jen doufám že by mi to otec nevyčetl, používat takhle jeho jméno. Upřímně si myslím že by to teď mohlo jeho obchodu pomoci a Mateáš by byl také rád. I já bych byla ráda.. Jak se tak na něj dívám, chystám se vytáhnout čutoru s vímem abych mu dala napít, ale brzy se uklidní.

"Je to tak". Přikývnu s pousmáním. "Dobrá". Špitnu než obchodník odběhne. Podívám se na Jolku a líbnu ji na tvář. "Vypadá to tak.. Takovou reakci sem nečekala.. Nemysli si že to dělám nějak často, já jen že ta zbroj byla drahá a mě by se mohla hodit.. I když sem nikdy zbroj nenosila". Zaculím se a znovu Jolku líbnu, to už ale slyším že se Mateáš vrací.

A dosti mě překvapí když vidím s čím se vrací. Fascinovaně se na tu novou zbroj dívám a nevím co říct. Ta první je pěkná, tahle je.. Zkrátka skvost. Přikyvuji když mluví a když mi tu zbroj nabídne tak se mi překvapením rozšíří oči a na chvilku se musím chytit Jolky ruky.

"Já.. No páni..". Udiveně špitnu a pak pohlédnu na obchodníka. Stále je to poměrně drahé, ale přijde mi že je to opravdu jedinečná nabídka.. Vydechnu, nadechnu a přijdu blíže. Natáhnu k Mateášovi ruku. "Budu si pak muset zajít do banky, ale.. Ano. Souhlasím". Přátelsky se usměji a čekám až ruku stiskne.

"Mám ovšem podmínku. Nebo spíše prosbu.. Nikde to neroztrubujte a nezmiňujte mé jméno". To řeknu stále mile, ale trochu vážněji. "Tak tedy.. Kdy končíte? Zastavím se tu pak, společně půjdeme za Berrikem a až to domluvíme, tak vám zaplatím.. Může být?" Mile se usměji. "Chcete si zatím změřit mé míry na ty úpravy, nebo.. Tak něco?"
 
Prix - 03. prosince 2022 22:47
prix1314.jpg

Koláč! A pánvičky! A skleněnka!

Syratos


Huhu! Tolik toho kolem! Všude se něco dělo a já byla nadšená! Z posledních dnů jsem cítila pouze klid, pouze určitou melancholii a ubíhání cesty... Podívala jsem se do knížky na svém krku jen abych zjistila, že cesta byla klidná a nic se během ní nedělo a proto tohle celé bylo tolik vzrušující! Otáčela jsem se a poskakovala, abych viděla aspoň na něco! Moje výška mi aktivně zabraňovala v tom abych něco viděla, ale můj čich byl naprosto v pořádku! Čerstvě vytažené koláče jsem cítila na sto honů a měla jsem docela hlad po něčem teplém a křupavém. Křupavé... Olízla jsem si rty a směle vyrazila blíže ke koláčům, ale pak mně zaujalo pokřikování o pánvičkách.
"Pánvička!" řekla jsem tiše a ohlédla se po pánvičkách. Určitě potřebuji pánvičku! Protože jsem to zaslechla ze všech těch vzruchů! To bude ono! Ale koláče tak krásně voněly! Chtěla jsem vlastně koláč? Hm? Znovu jsem se otočila jen abych udělala pár kroků dozadu, což se mi skoro stalo osudným! Skoro ze mě udělal placičku vysoký pán s bednami! To jsem si nemohla nechat líbit, rošťák! Když jsem se mu obratně vyhnula, z tašky jsem vytáhla malou skleněnou kuličku a hodila ji před pána. Tak! A bylo to připraveno! Hah!

Prudce jsem se ale zastavila a zamrkala, když jsem ucítila obří ruku na svém rameni. Chtěla jsem ho štípnout. Ale místo toho jsem ho jen plácla jak by ho plácl asi komár. Takhle chytat dámu! Ale možná to byl nějaký lidský zvyk... Hu... Vždycky mě takhle zastavil! A s mou výškou a vahou nebyl úplně problém mě vždy nasměrovat, kam potřeboval, nebylo to fér! Ale Gurdova... Jmenoval se Gurdo? Přivřela jsem velké fialové oči, abych se nad tím zamyslela a pak usoudila, že to musí být Gurdo. A že pokud není, tak mi to řekne... Ale do krmítka! Co jsem měla najít?
Koukla jsem se na něj jako kotě, co ztratilo svou mámu a hleděla na něj v naprostém zmatení. Před očima mi probíhal celý život a já sevřela rty do úzké linky předtím, než jsem se nadechla, zvedla prst a podívala jsem se mu s vážným znepokojením do jeho očí:
"Pánvičky jsem našla... No a... Támhle jsou koláče... No a támhle ten pán ze mě chtěl udělat placičku... Ale dala bych si koláč... Pane! Gurde..." ukázala jsem na muže s bednami a pak znovu na koláče. Moje gestikulace musely vypadat poněkud chaoticky. A zároveň jsem doufala, že myslel něco z toho, co jsem mu řekla. Jestli ne... Huhu...
 
Vypravěč - 03. prosince 2022 22:18
vyprav2611.jpg

Vrtkavá paměť



Syratos, Severní Impérium
28. května 1084, poledne



”Čerstvé koláče! Před chvíli vytažené z pece,” zní malou návsí malé, celkem líbivé vesničky. Syratos, vesnička na území lesních elfů, patřící lidem. Taková je oblast Laconyského jezera. Západní část Severního Impéria, která patří lidem a které vládne vladyka Korhen. Ví se, že má nepsanou dohodu s Matkou lesa, stejně tak se ví, že lidé, kteří zde žijí, touží po více prostoru k životu. Sice se je už dlouho klid “zbraní”, ale téměř všichni ve vzduchu cítí, že se k něčemu schyluje. Ovšem Syratosu jakoby se to netýkalo. Krom lidí tu potkáváš i elfy všech ras a podob, stejně tak i tu a tam narazíš na nějakého norda, nebo dokonce i hobita.
”Nové pánvičky, z poctivého železa!” zazní od dalšího stánku.

Syratos je malá, ale vcelku čilá vesnička, která hodně profituje ze své hraniční polohy. Na severním obzoru se vypíná syratoský hrad, kterému vládne hrabě Collum, zatímco na jihu jde vidět velké město Amitatys, které už leží v Západním Impériu. Syratosem tak prochází spousta karavan z Diathmy, jež míří do Amitatysu a ještě dál na jih. Na západní a východní straně jsou pak vysoké kopce, skoro až hory. Vesnice tedy leží v jakémsi úrodném údolíčku, kterým se i vine několik menších potůčků.

”Dávej pozor, holka,” z rozjímání tě probere hrubý hlas vysokého muže, který tě málem srazil. Na jeho obranu, moc tě přes ty bedny, které nesl neviděl. Stála jsi skoro uprostřed návsi, mezi tím vším mumrajem, který kolem panoval. Do Syratosu jsi dorazila teprve dnes ráno spolu s karavanou, která míří až do Ortysie. Její velitel byl poměrně usměvavý chlapík jménem Gurdo, který právě teď hledal místo, kde by se mohli s vozy zastavit, aby dali napojit koním a pak najíst lidem. Karavana nebyla nějak moc velká, ale byla velmi dobře střežená. Tři vozy doprovázené dvaceti po zuby ozbrojenými muži v různých zbrojích. Proč tomu tak bylo jsi netušila, nikdo ti totiž neřekl, co převáží.

”Prix, tady jsi,” zaslechla jsi za sebou hlas Gurda a jen o kratičkou chvilku později ti na rameno dopadla jeho velká ruka. ”Našla jsi něco?” zeptal se tě, když tě otočil čelem k sobě.


 
Vypravěč - 03. prosince 2022 22:18
vyprav2611.jpg

Volání moře



Charas, Vlandia
28. května 1084, brzké dopoledne



Obchodník tě pozorně poslouchá, je na něm vidět, že tvá slova zvažuje, převrací je a přemýšlí o nich. Pak přikývne, jakoby se o něčem právě přesvědčil. A když mu pak prozradíš své celé jméno a jméno svého otce, překvapeně se na tebe podívá, jakoby tomu nedokázal uvěřit.
”Tvůj taťka je asi hodně známý,” zašeptá Jolka, která doteď stála kousek za tebou a vše jen tiše pozorovala.
”Samotná dcera velkého Olrika le Faye? Oh… to… to…” trochu se zalkne, zatímco prsty zatíná do hrany pultu. Zdá se, jakoby jméno tvého otce bylo pro něj něco jako jméno boha. ”A vy… vy říkáte že bych… že bych já, malej obchodníček z Charasu mohl… mohl…” ztěžka polkne, jak je rozrušený z tohoto zjištění. Když mu pak nakonec řekneš, že spolu můžete zajít za Berrikem a něco předběžně domluvit, viditelně pookřeje.

”Jistě, jistě… ano to bych… moc rád,” opět trochu zapoliká, párkrát zamrká a úsměv se mu rozšíří od ucha k uchu. ”Prosím, počkejte zde chvilku, slečno le Fay,” jakoby ho něco napadlo, otočí se na patě a zmizí v zadní části obchodu. ”Jméno tvého taťky má opravdu váhu,” zamrká překvapeně Jolka a hledí na tebe jako na obrázek bohyně Isiery.
To, že se obchodník vrací zpět poznáš podle hekání a vrzání. Když se konečně dostane zpět do prodejny, vleče za sebou další stojan, tentokrát s kompletní zbrojí (zbroj vypadá přesně jak vidíš na obrázku i s kalhoty, boty apod. jen má navíc našitou kápi a na ramenních chráničích je přišit dlouhý plášť).
”Toto je má nejlepší zbroj. Kůže z legendárního šavlozubého tygra, prošívané elfí ocelí a zdobené stříbrnou nití. Látka pochází z Aserai, jistě ji budete znát, je to nejpevnější vlákno, které je známo. Zbroj je lehká, snadno modifikovatelná a je možno přizpůsobit ji komukoliv na míru,” hrdě postaví zbroj vedle té vystavené. Tobě je hned jasné, že tohle bude ta nejdražší zbroj, kterou tu bude mít. Už jenom použitá kůže stojí pomalu tolik, co malá obchodní loď (cca 1000 Đ, jinak se kůže pohybují kolem 50 - 200 Đ v závislosti na kvalitě a zvířete ze kterého jsou) a elfí ocel je asi tak stejně cenná jako většina zbraní vyrobených trpaslíky (a trpaslíci moc své zbraně neprodávají). Je ti hned jasné, že cena, kterou by si za tuhle zbroj řekl hodně přesahuje tvé možnosti.
”Pokud mi opravdu domluvíte obchod s vaším panem otcem, dám vám tu zbroj za tisíc pět set denárů. Veškeré úpravy budou samozřejmě zdarma a na zbylé zboží vám dám samozřejmě výraznou slevu,” podívá se na to, co vše sis vybrala. ”Normálně by vás to stálo osm set denárů, ale jsem ochoten vám to dát za čtyři sta,” dodá ještě.


 
Vypravěč - 03. prosince 2022 22:18
vyprav2611.jpg

S vlkem v těle



Vesnice Ov, Strugia
30. května 1084, ráno



”Neomlouvej se, není to tvá vina,” usměje se na tebe smířlivě trollka. Howard se uctivě otočí, když se zvedneš ze země a zamíříš dál od tábora. Až když se vrátíš oblečená, podívá se na tebe a usměje se.
”Není všem dnům konec,” řekne s úsměvem. ”Že jsi to nezvládla dnes, neznamená, že to nezvládneš zítra.” Na jeho slova trollka jen pokývá hlavou.
”Má pravdu, dítě. Nic si z toho nedělej. Nejsi první a ani poslední, které se nepodařilo i za pomoci Bílého klidu zvládnout svou proměnu. To jen značí, že máš náturu silnější, než by se mohlo zdát,” usměje se trollka.

”Jednu bych měla. Snaž se být v klidu, ovládej své emoce. A když se bude blížit úplněk, vyhledej si odlehlé místo,” trollka se ztěžka zvedne ze země a pomalu dojde k tobě. U tebe si přiklekne a podívá se ti zpříma do očí. ”Věř si, děvče. Neodmítej vlka, kterého máš v sobě, pak bude jen divočejší. Přijmi ho a nauč se s ním žít, uvidíš, že ho nakonec zkrotíš,” položí ti ruku na rameno, zatímco druhou něco hrabe ve své brašně. Pak ruku vytáhne z brašny, druhou sundá z tvého ramene a vezme tě za ruku. Tu ti otočí dlaní nahoru a do dlaně ti vtiskne malý přívěsek.
”Měj to u sebe. Když budeš někdy potřebovat pomoc, stiskni to v ruce a vzpomeň si na mé jméno,” řekne ti tajemně a znovu se ti upřeně podívá do očí.


 
Vibeke - 03. prosince 2022 21:21
54b866b02ec8745c14c2f1d3267a8f2d2480.jpg

Vlčí volání



Vesnice Ov, Strugia
30. května 1084, ráno


Probuzení je tak trochu plné zmatku. Pořina lítost. Howardův úsměv. Trollčino zranění. Howard jako člověk. Já zabalená v plášti a neschopná si cokoliv jasného vybavit.

Opatrně se posadím. Podívám se tázavě na lovce a pak na misku s jídlem, co mi přisunul. Ta vlezlá předtucha, že se něco pokazilo, asi bude založená na pravdě. Z těžka vydechnu nosem.

"Omlouvám se, Poro, nechtěla jsem ti ublížit." zachraptím. Cítím něco podobného smutku. Snad zklamání? Nedokázala jsem tu bestii v sobě zkrotit. Nezvládla jsem vědomou přeměnu. Safra práce. Ač mě to stojí dost úsilí neuspokojit fyzické potřeby ihned, zvednu se, popadnu svoje věci, obejdu kmen a zůstanu stát kousek od těch dvou. Shodím z ramen plášť. Nahota je pro nás přirozená. Stud tolik necítím. Zvlášť ne před trollkou a Howard vypadá starší než já, takže nahou ženskou zadnici pravděpodobně už taky viděl. Rychle se obléknu zpět do zbroje od Lorena. Potřebuju cítit nějaké hmatatelné spojení se svou rodinou. Teprve potom se vrátím k ohništi.

Hodím plášť na zem a posadím se na něj. Vezmu do ruky misku s jídlem a začnu jíst. Stále se tvářím celkem zničeně. Teprve, když dojím, v sedě se narovnám a pohlédnu na dvojici. "Máš pro mě ještě poslední radu, než se rozloučíme, Poro? zeptám se jí tak nějak pokorně a smířlivě. Pochopila jsem, že Howard svoji přeměnu zvládl mnohem lépe a v klidu než já...nebezpečná.
 
Morgana - 03. prosince 2022 20:54
f0zcnoc7874.jpeg


NÁKUPY


Charas, Vlandia
28. května 1084,
brzké dopoledne



Podívám se na Jolku se zářivým úsměvem na tváři. Ano, cítím že je mi veliký. Naštěstí je Mateáš ochotný to napravit. A navíc.. Pod takovým pláštěm bych se mohla s někým i mazlit. Trochu se zaculím a vrátím jej na místo. Poslouchám a soucitně přikyvuji když muž mluví o tom jak jdou obchody. Je mi ho trochu líto, na druhou stranu, pravé to by mi mohlo hrát do karet.

Trochu jsem se bála zda sem ho nevystrašila, ale když Mateáš zmíní Berrikovo jméno, a když slyším jak o něm mluví, tak se mi uleví a spokojeně se usměji.

"Tak kožené výrobky nemusí být takové jako chci já.. Mnohá dáma by si koupila bohatě zdobené rukavičky, a kdejaký muž by chtěl pěkné, kvalitní boty.. Nemluvě o tom, pokud by jste mohl zajistit více takových, krásných zbrojí". Kývnu směrem ke stojanu. "Věci jako váčky a vaky se pak prodají všude.. A.. Můžete se zeptat Berrika, potvrdí vám že je to pravda. Já se jmenuji Morgana le Fay. Můj otec, je Olrik le Fay. Sídlo máme ve městě Qasira.. A mohu vám říci, můj otec není známý pro nic za nic, co by neudal v Aserai, to prodá jinde. Kontaktů má dost". Pousměji se a doufám že to už zabere. "Pokud by jste souhlasil, mohly bychom třeba odpoledne,až zavřete obchod, zajít za Berrikem a něco předběžně domluvit".
 
Vypravěč - 03. prosince 2022 20:17
vyprav2611.jpg

Volání moře



Charas, Vlandia
28. května 1084, brzké dopoledne



”Úžasně,” zasměje se Jolka, když se jí předvedeš v plášti. ”Jen je ti trochu velký,” poukáže na poměrně velký kus pláště, který taháš po zemi, nehledě na to, že by se pod něj vešla i ona a ještě by zbylo místa pro Artura. ”Samozřejmě vám jej upravíme na míru,” usměje se pohotově Mateáš.

Když se jej zeptáš na obchody, jeho výraz se na chvilku změní z profesionálního úsměvu na lehce nakyslí úšklebek. Ovšem rychle si to uvědomí a opět nasadí úsměv. ”Ani mi nemluvte. Většina toho, co tu mám je tu už dlouho a mnohdy jsem nucený prodávat pod cenou, jen abych uvolnil místo pro další. Sice máme zakázky od lorda Torguna, ale šíleně pod cenou a jen na zbroje,” zamručí trochu rozmrzele a jakmile spustíš svůj monolog, pečlivě tě poslouchá a jde na něm vidět, že opravdu o tvých slovech přemýšlí.

”O jihu jsem nepřemýšlel. Vždyť kdo by na jihu nosil kožené výrobky?” řekne, když zmíníš slevu. ”Abdula? Hm… Žádného Abdula neznám, ale Berrika ano, občas se tu zastaví, koupí nějaké vaky, probereme jak jdou obchody a zase zmizí. Je to slušnej chlap a zatraceně dobrý obchodník,” při jeho jméně se mu trochu rozzáří očka, je vidět, že ho opravdu zná a nejspíše si ho i váží.
”Nikdy se mi ale nezmínil, že by aserajští toužili po kožených výrobcích,” dodá trochu zamračeně.
”Řekněme, že bych o tom přemýšlel. S kým bych se měl v Aserai spojit?” vyhýbavě se tě zeptá na jméno tvého otce.


 
Vypravěč - 03. prosince 2022 20:17
vyprav2611.jpg

S vlkem v těle



Vesnice Ov, Strugia
30. května 1084, ráno



Vzbudila tě vůně pečeného masa, tiché praskání ohně a dvouhlasný šepot. Ani jsi nemusela otevírat oči, abys věděla, že ti dva, co se spolu baví jsou Howard a Pora. Otevřela jsi oči, trochu ses pohla a hned jsi věděla, že bys ještě spala, byť usnout se už nedařilo.
”Vítej děvče,” řekne tiše, možná trochu smutně, trollka. Prohlíží si tě soucitným pohledem a ty si všimneš, že má pravou ruku obvázanou zakrváceným kusem látky. Vedle ní sedí Howard, oblečen, usměvavý a dle všeho odpočatý. Zato ty se cítíš, jako bys celou noc protančila, nebo proběhala po lese.

”Moc mne to mrzí, Vib,” řekne tiše, smutně Howard a položí před tebe misku s kusem masa. Netušíš, co ho mrzí, ani nechápeš, proč se na tebe Pora kouká tím soucitným a smutným pohledem. Pak si uvědomíš, že si vlastně vůbec nepamatuješ, co se včera večer dělo. Poslední, co sis pamatovala byla bolest a pak…

Začne ti docházet, co se stalo. Myslí ti pomalu začnou pronikat vzpomínky, stejně jako se malý zajíc prodírá hustým křovím. Pomalu a bolestivě. Vzpomínáš si, jak tě obklopila bolest. Bolest tak mocná, že ti zatemnila mysl a aniž bys chtěla, zaútočila jsi na Poru. Pamatuješ si to, jako bys to sledovala z povzdálí, jako bys to nebyla ty, kdo to udělal.
Běžela jsi přímo proti šamance, která tvým drápům stihla jen tak tak uhnout. Drápy na tvých nohou se zarývali do měkké půdy a ty ses bolestivě zastavila o strom. Alespoň z pohledu bolestivě. Otočila ses, abys zaútočila znovu, odrazila se od stromu a pak… pak byla už jen tma.

Ležela jsi zabalena do svého pláště, stále nahá. Ač byl konec května a slunko nabíralo na síle, tady na severu to skoro nic neznamenalo. Ovšem tobě zima nebyla, spíše naopak, začínalo ti být horko. Ale hlavně, začínala jsi mít hlad a žízeň a to maso, které ti Howard přisunul tak hezky vonělo.


 
Morgana - 03. prosince 2022 19:15
f0zcnoc7874.jpeg

NÁKUPY


Charas, Vlandia
28. května 1084,
brzké dopoledne



"Ohh, odpusťte.. Je hezké že vám obchod funguje tak dlouho". Mile se na muže usměji, doufaje že sem mu nepřipomněla něco nepříjemného. "Ta". Přikývnu a poslouchám když Mateáš mluví o té zbroji. Jolce údivu se já sama nedivím, patnáct set denárů, to už je spousta peněz i pro mě. Ještě jednou si tu zbroj prohlédnu a zatím to nechávám být.

Se zájmem si prohlížím váčky které mi muž ukazuje. Je to pěkné zboží, ale ze všeho nejvíce mě zaujme ta brašnička. Ta vypadá velice prakticky. "No páni.." Udiveně špitnu jak si ji prohlížím. Jako by tu na mně čekala.

Spokojeně se usměji a než stačím něco říct, už jsou tu další věci které poutají mou pozornost. Rukavičky si natáhnu a udělám pár pohybů rukou. Jsou velmi příjemné, ale bojím se aby mi z nich nevyklouzly ruce. Stejně pak ty boty. Už se chystám něco říct, když tu náhle Mateáš zmíní že obojí lze upravit. "Ahh, tak to je dobře". Pousměji se a pak už přichází na řadu to nejdůležitější.

Sundám si své brašny a položím je na zem. Svou hůl opřu o pult a položím ruce na ten plášť. "Mohu?" Zeptám se a pokud Mateáš dovolí, pak si zkusím plášť obléct. Oběma stranami. "Jak vypadám?" Zeptám se s úsměvem Jolky a udělám pár kroků. Pak se vrátím k pultu a vrátím jej zpět.

Prohlédnu si ještě jednou všechny přichystané věci a oči mi opět padnou na tu zbroj.. Tiše si povzdychnu a pak se usměji na Mateáše. "Jak teď jdou obchody? Když hrozí válka.." Zeptám se jako jen tak při řeči. "Pokud tomu tak již není, neměl by jste zájem rozšířit své obchody na jih? V Aserai jsou lidé kteří by vaše výrobky ocenili. Nebo třeba prodej či nákup kožešin a různých materiálů". Pousměji se a pak zvažním. Vzpomenu si jak otec mluvil o obchodech.

"Má rodina se zabývá obchody, zejména můj otec.. Znáte v přístavu nějaké lidi? Berrika, nebo Abdula? Mohla bych za nimi zajít a domluvit vám výhodné obchody, s kožešinou či něčím jiným co by jste potřeboval.. Za předpokladu že bychom se mohly domluvit na slevě?" Mile se na muže usměji a dám mu chvilku.

"Nechápejte mně špatně, já peníze mám.. Ale doba je zlá, člověk si nemůže být jistý tím co bude zítra". Zkouším jej nahlodat. "Tedy.. Vzala bych si rukavice, boty, tu brašničku i ten plášť.. Když by jste měl zájem o ty obchody, možná bych pak měla zájem i o tu zbroj.. Za předpokladu že bychom se domluvily na té slevě.. Na všechno". Pousměji se a doufám že nad tím bude aspoň uvažovat. Snažila sem se mluvit jako někdo, kdo chce dobrý obchod pro obě strany.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.23549199104309 sekund

na začátek stránky