Vlčí volání

Charas, Vlandia
28. května 1084,
brzké dopoledne

Probouzení jiskry

Razih, Aserai
30. května 1084, ráno

Když Jolce osvětlíš jak to s tebou vlastně je, její pohled na tebe se úplně změní. Skoro vidíš, co se jí honí hlavou. ”Děkuji za vysvětlení, slečno le Fay,” zastaví se, otočí se proti tobě a vysekne ti téměř dokonalé pukrle, jako bys byla šlechtična a ne dcera vlivného obchodníka. Pak se rozesměje a trochu popoběhne, abys ji nemohla plácnout.

Náměstí začíná pomalu ožívat. Trhovci staví své stánky, obchodníci otevírají své obchody a jejich pohůnci vynáší ven cedule s nabídkou. Dokonce i spatříš dívku, jež vypadá jako kejklířka, jak svolává lid na večerní návštěvu nějakého podniku. Uvědomíš si, že jsi již viděla, jen vzpomenout si kde.
”Morgi, támhle,” zatahá tě Jolka za rukáv a ukáže na krámek, jež má nad vchodem vývěsku s jehlou a klubkem nití. Pod umělecky vyvedeným obrázkem stojí “Švajnovo krejčovství”. ”A hele, hned o dva vchody vedle je i prodejna koženého zboží,” nadšeně ti ukáže k dalšímu vchodu.

Trollka jen s úsměvem přikývne a vybídne tě, abys vedla. Celou dobu tě pozorně sleduje, dokud nedojdete k mýtině. Jakmile jí ukážeš kde je květina, prosmýkne se kolem tebe a přidřepne si k ní. ”Dobrá práce,” usměje se na tebe. Poté ze své brašny vytáhne malé hrabičky, které mají jen tři zahnuté hrabla. Opatrně poodhrne trávu kolem květiny a pak začne lehce odhrabovat i hlínu, dokud neodhalí kořeny. Teprve až pak květinu vyjme ze země, pečlivě ji očistí od hlíny a schová ji do brašny.
”Na,” podá ti hrabičky a hned na to si vytáhne druhé. ”Pomoz mi s tím,” pobídne tě. Když vidí tvé zdráhání, jen se pousměje a rukou ti pokyne, aby sis přidřepla k ní. Poté začne extrahovat další květinu, ale tak, abys ji mohla sledovat. ”Opatrně odrhneš hlínu, dokud neuvidíš kořeny. Pak ji velmi pomalu vytáhneš z hlíny a očistíš,” vysvětlí ti, zatímco ony úkony provádí.

”A hádáš dobře, je to ona. Tedy jedna z nich, ovšem bez téhle by ten odvar nešlo udělat. Ty další jsou spíše pro chuť,” souhlasně přikývne a chvilku tě sleduje, jak získáváš květiny ze země. Občas tě upozorní k větší opatrnosti, když je třeba. ”Ano, budu pokračovat dál. Sem jsem beztak zamířila jen kvůli těm květinám. Že jsem vás tu našla bylo dílo náhody. Zítra odpoledne se naše cesty rozejdou,” dodá po chvilce.

Nakonec se ukázalo, že květin bylo na paloučku dost na to, aby vás to zabavilo až do poledne. V tu chvíli jsi už cítila poměrně velký hlad, který se pomalu začínal stávat nesnesitelným. Všímala sis ale, že tě Poru po očku pozoruje, jakoby zkoumala jak to zvládáš. ”Myslím, že by to už mohlo stačit,” řekne nakonec, uschová poslední květinu i hrabičky a narovná se. V tu chvíli si uvědomíš, že je vlastně hodně vysoká (skoro dva metry). Stejně tak si uvědomíš, že už nějakou dobu cítíš hodně líbeznou vůni pečeného masa. ”Srna by už mohla být hotová,” zamyslí se, což ty můžeš říci s naprostou jistotou.

Eleonor se rozejde dál do města, aniž by si všimla, že ty stále stojíš a koukáš na to množství vody. Teprve až po několika krocích si uvědomí, že vedle ní nejsi a ona si plácá játra úplně zbytečně. Otočí se k tobě a ty jako v mlze zaslechneš své jméno. Ovšem tvé ohromení je větší, než čarodějka čekala a ani trojité zavolání tvého jména nestačí na to, aby proniklo k tvým uším. To, co tě nakonec probere je studená sprška.

Tedy, abychom to upřesnili, je to spíše koule stvořená z vody, jež se ti rozpšlýchla na tváři. Voda byla příjemně chladivá a měla přesně ten efekt, ve který Eleonor doufala. Probral tě z transu. ”Tak jdeš, nebo tam budeš stát dokud nezapustíš kořeny?” zeptá se tě se smíchem ve tváři a mrskne po tobě další vodní kouli. Tu už ale vykryješ, ba dokonce i odkloníš stranou (PJka si za tebe hodila 85%). ”Hezké, dokážeš to zopakovat?” zeptá se tě se smíchem a ty vidíš, jak se jí v dlani formuje další vodní koule.

Probouzení jiskry

Razih, Aserai
30. května 1084, ráno

Vlčí volání

Charas, Vlandia
28. května 1084,
ráno