Howard na tvou nabídku pomoci jen děkovně kývne a spolu pak napíchnete obrané tělo srnky na dlouhý klacek. Poté jej spolu přehodíte na rošt.

”Možná při svých cestách narazíš na něco, co by mohlo pomoci,” usměje se na tebe Pora. Mezitím, co jste dávali srnu nad oheň, ona začala zpracovávat kůži.
”Málokdo ví, že je to nemoc,” ozve se smířlivě trollka. ”Většinou to mají za nějaké prokletí, nebo zlé čáry. A už je v povaze lidí zničit to, čeho se bojí, nebo čemu nerozumí,” povzdechne si.

”Co si pamatuji,” odvětí lovec, zatímco zlehka polévá srnu vodou. ”Narodil jsem se ve vesnici, táta byl lovec, máma vlastně taky,” na chvilku se zastaví u své činnosti a zavzpomíná. ”Tak nějak jsem to zdědil,” dodá pak a opět se začne věnovat své práci. ”A co sem přivedlo tebe?” zeptá se po nějaké chvilce ticha.

”Jistě slečno, jen donaložíme zbytek zboží a vyrážíme,” přikývne. Svitek, který mu podáváš přijme oběma rukama skoro stejně, jako když od tvého otce přijímá výplatu. ”Vaše zpráva je u mě v bezpečí. Ihned jak přistaneme v Qasiru, zamířím za vaším panem otcem a předám mu ji,” slíbí ti a zprávu schová za kazajku. Pak se rozhlédne po přístavu a když se pohledem vrátí k tobě, jen smutně zavrtí hlavou.
”Je mi líto, slečno. Ten, koho bych vám doporučil tu momentálně není,” vysvětlí. ”Ale jestli mohu poradit, hledejte kapitána z řad nordů. Jsou to skvělí mořeplavci a vždy doplují do cíle,” poradí ti alespoň. ”Musím se omluvit, slečno, ale čeká mne ještě práce,” omluvně se ti ukloní a ukáže na námořníky, kteří se k lodi blíží. Všichni z nich něco nesou. Jakmile jej propustíš, rozloučí se s tebou a začne korigovat své muže.

”Vyrazíme do města?” zeptá se tě Jolka, která ti celou dobu mlčky stála po boku. Je na ní vidět, že se chce na něco zeptat, ale buďto nedokáže najít správná slova, nebo odvahu svou otázku pronést.

Trpaslík na cestách

Sibir, Strugia
31. května 1084, ráno

Probouzení jiskry

Oáza u Razihu, Aserai
30. května 1084, ráno

Za tajemstvími

Temná nabídka

Dradios, Západní Impérium
26. května 1084, půlnoc

Vlčí volání

Charas, Vlandia
28. května 1084,
ráno

Obchodník s Arturem se s vámi rozloučili, přičemž vám ještě nezapomněl připomenout, kde se kolem oběda sejdete. Jolka celá nadšená z toho, že uvidí velké město a den stráví s tebou, poskakovala vedle tebe, zatímco jste obě mířili k menší obchodní lodi.
”Záleží kdo se ptá,” ozve se z lodi na tvé volání a po chvilce se objeví větrem ošlehaný a sluncem osmahlý námořník. Nějakou chvíli se na vás dívá, zvláště tebe si prohlíží. Pak zmizí někde v lodi. O chvilku později vyjde starší chlapík s bílým plnovousem a turbanem na hlavě, v koutku úst dýmku. Poznáš ho hned na první pohled, je to totiž jeden z otcových kapitánů.
”Slečna le Fay,” vesele se usměje a s roztaženýma rukama sejde po můstku z lodi na souš. ”Jste daleko od domova, slečno,” dojde až k tobě a lehce se ti ukloní. Abdul, vzpomeneš si na jeho jméno. ”Nečekal bych, že vás ze všech měst potkám zrovna tady,” narovná se a zpříma se na tebe podívá.
”Co pro vás mohu udělat?”