Okno povolilo na první pokus a dokonce ani nezavrzalo. Buďto jej nedávno měnili, nebo tu měli dobrého údržbáře. A nebo jsi měl prostě štěstí. Dostat se neslyšně k posteli pro tebe nebyla žádná výzva a to dokonce ani v kožené zbroji, která občas mívá tendenci nečekaně a krajně nevhodně zavrzat.
Stanul jsi nad kupce, dýka se ti blýskla v rukou, ostří mu přejelo po krku jakoby tam odjakživa patřilo. Čerstvá krev vystříkla, provoněla místnost (pro tebe) a teprve až v tu chvíli se kupec probudil. Pohotově jsi mu zacpal ústa, zatímco on se začínal topit ve své vlastní krvi. Bylo na tom cosi uspokojivého. Dokonce tak uspokojivé, že jsi ani neměl chuť jeho krev, i přes tu téměř omamnou vůni, ochutnat. Nehledě na to, že sis vzpomněl na varování upírky. Když ses trochu více soustředil, zachytil jsi v pachu jeho krve cosi nezdravého.

Na krku měl náhrdelník, o kterém ti upírka řekla, obyčejný s trochou stříbra a drahého kamení. Náhrdelník byl zborcen krví, ale to ničemu nevadilo. V jeho věcech jsi našel jen onu dýku, kterou také zmínila a slušně naditý měšec (odhadem pět set denárů v drobných). Také jsi našel menší svazek klíčů a balíček asi dvaceti nevyplněných směnek. Ty byly již podepsané a stačilo jen doplnit částku.

Opustit pokoj nebylo tak složité. Vyjít oknem ven bylo asi nejjednodušší řešení. Stačilo trochu soustředění, abys seznal, že strážný, který tě střídal stále spal. Koní ve stájích také bylo dostatek, ale žádný z nich nebyl osedlán. Zabralo ti to trochu času, než jsi alespoň základně osedlal koně a vyvedl jej ven. Vše se ale povedlo bez vzbuzení jakékoliv nechtěné pozornosti.
Ani ne o dvě hodiny později jsi dorazil k místu, kde jsi na karavanu narazil. Najít své věci pak bylo už jen otázkou času, stejně tak i shodit zbroj dávno mrtvého muže, který ležel jen kousek od tebe.
”Vidíš, říkal jsem ti to,” zaslechneš tichý hlas, ozývající se ze křoví nedaleko od místa, kde jsi právě stál a urovnával si své oblečení. ”Vrátil se,” zašeptá jiný hlas překvapeně. Teprve teď si začneš uvědomovat, že kolem sebe vnímáš více než jednoho živého jedince. Jestli si dovolíš chvilku soustředění, zjistíš, že v onom křoví kousek od tebe se skrývají dvě individua a dalších pět je rozmístěno v nepříliš velkém půlkruhu okolo tebe. Stejně tak si uvědomíš, že slyšíš tlukot jejich srdcí, že vnímáš pachy jejich nemytých těl a vzrušení, minimálně toho jednoho, že měl pravdu. Nemluvě o tom, že slyšíš několikery pomalé a opatrné kroky.

Temná nabídka

Dradios, Západní Impérium
26. května 1084, půlnoc

Za tajemstvími

Probouzení jiskry

Oáza u Razihu, Aserai
30. května 1084, ráno

Vlčí volání

Vědomosti je třeba schraňovat

Lantheas, Jižní Impérium
27. května 1084, odpoledne

Charas, Vlandia
28. května 1084,
ráno

Jugrin na tvou odpověď jen přikývne. Pak se v sedle narovná, aby se rozhlédl. ”Dobrá, jdi si pro koně a popožeň ty, co tam jsou,” hodí na tebe nic neříkající pohled a obrátí se k Avě, ”vyrazíme. Fina nabereme cestou, Kriena taky, stejně musíme projet celým městem.”

Pak se dá vše do pohybu. Ava se vyhoupne na vůz, Bjorn zamíří s tebou do stájí, přičem minete Simenu s Rigonem, jak si vedou své koně. Sourozenci se vyhoupnou na vůz k Avě a jakmile se ze stáje dostanete i vy dva, Jugrin zavelí k odchodu.

Cestu, kterou se vydáte poznáš, je to stejná cesta, kterou jste jeli ke kováři, stejná cesta, kterou jsi měl vést vůz, jež nakonec dostal na starosti Fin. Ten právě vycházel z kovárny, takže první, na co mu padl pohled byl Jurgin. Fin mu zaparodoval úklonu a rozběhl se k vozu, na který se, aniž by vůz zastavil, vyhoupl. Neobešlo se to sice bez pomoci jednoho z bratrů, ale vás to alespoň nezpomalilo.
Projet městem, i takhle ráno, nebylo nic snadné, zvláště čím více jste se do něj nořili a to i přes to, že jste jeli po hlavní ulici. Čím více jste se blížili k centru, tím více přibývalo lidí.
”Pojeď Torraku,” houkne na tebe Bjorn a trochu více popožene koně, aby předjel vůz i Jugrina. Pokud jej následuješ, dostanete se do čela. Jugrinovi dojde, co má Bjorn v plánu a taky popožene koně. Tak se dostane opět do popředí, nechá Bjorna kousek za sebou. Ten ti ukáže, aby jsi jel vedle něj, přesně na šíři vozu. Utvoříte tak něco v podobě klínu, což nutí obyvatele v ulicích vám uhýbat a zajišťuje vám tak lepší průchod městem.

Jakmile projedete centrem, dostanete se do severní části města, která je na počet lidí skoupější. Po nějaké chvíli se dostanete až k bráně, kde už spatříš vůz a na něm sedící dvě známé tváře. ”Akorát na čas,” přivítá vás Stella. Nechají vás projet a se svým vozem se zařadí za vás. Když kolem nic projíždí první vůz, Fin zkušeně přeskočí.
”Bjorne, vem si zadek s Rigonem, já pojedu vpředu s Torrakem. Simena bude kroužit,” přikáže velitel, jakmile vyjedete z města ven.

Myst se na tebe skoro až pohoršeně podívá, chvilku mu trvá, než si uvědomí, žes to jen hrál. Jakmile se ale pustíš do jídla, pustí se do něj s tebou. Dá si ještě pár soust, než se stáhne od misky a přesune se zpět na své místo ve tvém šátku.

”Měli bychom pomalu vyrazit,” promluví po chvilce Eleonor. Svou snídani již snědla a nyní začíná postupně uklízet vaše tábořiště. ”Vždycky se ujisti, že po sobě nezanecháš žádné stopy,” řekne tiše, zatímco zahlazuje stopy po ohništi. ”Nikdy nevíš, kdy se ti to může hodit,” dodá. Poté se odsune od bývalého ohniště a začne balit své věci.

Jakmile jsi najezený a pobalený, Eleonor již čeká u jednoho stromu. Je natočená směrem k městu. ”Zamíříme do Razihu, zkusíme nabídnout své služby a doplníme si zásoby. Pak se rozhodneme, kam půjdeme dál,” nadhodí plán na dnešní den a jakmile k ní dojdeš, vyrazíte opět na cestu.

Duch tě sleduje uslzeným pohledem. ”Je to dávná doba,” souhlasně přikývne, ”mám ale víru. Teď už ano.”
Zvedneš se a přejdeš k oknu, kde zjistíš, že slunko již zapadlo. Je skoro až k neuvěření, že to, co se zdálo tak krátké, trvalo nakonec téměř půl dne. ”O mě nejde,” řekne tiše a ty si uvědomíš, že stojí vedle tebe a taky kouká ven. Z okna máš výhled na louku, kde kdysi stály stany, kde proběhla Bernardova poslední bitva. ”O těla padlých nepřátel se nikdy nikdo nestará,” řekne smutně. Ve tmě se ti podaří zahlédnout strom, pod nímž se Bernard a Lilien zasnoubili a jeho pohybující se větve ti prozradí, že se zvedá vítr. O chvilku později se zpoza mraků vynoří měsíc. Poznáš, že nejdéle do tří dnů bude v úplňku.

”Ne, to určitě ne. Sice nemohu opustit hrad, ale vím, že tam nejsou. Jejich duše určitě šli dál, jen se asi nesetkali se svou matkou,” zavrtí hlavou a poodejde od okna. ”Pojď, ukážu ti, kde se můžeš prospat, musíš být unavená,” vybídne tě.