| |||
Sedmá na cestách Jalmarys, Západní Impérium
|
| |||
Den jako každý jiný Charas, Vlandia
|
| |||
Probouzení jiskry Oáza u Razihu, Aserai
|
| |||
Vědomosti je třeba schraňovat Lantheas, Jižní Impérium
|
| |||
Za tajemstvími Rhesoský hrad, Severní Impérium
|
| |||
Vlčí volání Vesnice Ov, Strugia
|
| |||
Volání moře Charas, Vlandia
|
| |||
Sedmá na cestách Jalmarys, Západní Impérium Zamrkám, zatímco poslouchám elfovu odpověď. Trochu mě uklidní, i když si pro změnu připadám tak hloupá, že jsem to nevěděla. Ošiju se a mimoděk si všimnu toho, že stejný náramek má hned několik dalších návštěvníků zdejších prostorů banky. Pokusím se o úsměv a pomalu kývnu hlavou. O nic nejde, jedná se jen o formalitu. I když by mě ani nenapadlo zde používat kouzla... Proč bych to vůbec dělala? |
| |||
Den jako každý jiný Charas, Vlandia Zprvu mě to trochu překvapí, když se ve dveřích objeví Nalia, ale když začne koktat a obloukem prchá... Všechno mi dojde a mě se objeví úsměv na tváři. Nezlobím se na ni. Vůbec ne. Jen vím jaká je a aby se tady u toho barda Kierana nespálila až on zase bude chtít jít o dům dál. To už mě zve ale dál. Podívám se na něj jak i on se upravuje. "Lichotit umíš, jen co je pravda." Usměju se na něj a sednu si na postel. "Nejsem tady kvůli Anně. " Podívám se na toho muže. "Ale opovaž se ji zlomit srdce." Na malou chvíli se zadívám z okna. "Vím něco o všech lidech kteří tady se mnou pracují. Pověz mi i něco o sobě. Odkud jsi? Jak dlouho se tady u nás chceš zdržet?" Zapřela jsem se rukama vzad o postel a udělala si pohodlí. "Byla jsem už dnes ve městě a nalákala na večer lidi mimo jiný i na tvoje hraní. Dostaneš se mezi lidi a společně s tebou i někteří zpívají. Znáš nějaké zdejší šlechtice nebo vlivné obchodníky? Jde mi jen o to, kdyby jsi na někoho takového večer narazil, jen bych se s ním potřebovala dát do řeči. Mohl bys mi s tím pomoct." |
| |||
Probouzení jiskry
Vím, že mě varovala, abych si dával pozor, ale to nijak nezmenšuje moji bolest z popálené ruky i jistého pocitu blížícího se mystifikaci. Kdo mohl tušit, že její schopnosti jsou až takové? Teda... jasně, je to mistryně, ale... že se s tím dá ošálit vlastní tělo? Nebo ochladit misku? Co je ale mnohem horší je fakt, že mám právě dostat další z mnoha lekcí. A ještě se na to musím soustředit. Potlačím deroucí se slzu v koutku oka a kývnu. S každým okamžikem to pálí víc a hlouběji. Semknu rty k sobě a snažím se soustředit na stávající úkol. Položím ruku nad zraněnou ruku, roztáhnu prsty a poslouchám výklad o léčení. Na jeho konci přikývnu. Ostatně, nic jiného mi nezbývá. Snažím se pravidelně dýchat, ačkoliv se od bolesti nedokážu oprostit. Zavřu oči, soustředím se na svou bolavou ruku. Snažím se si představit chladnou náruč zdejší oázy a přitom o mistryni opakuji. "Aqua... mundat... tenebras... purgat... vulnera... sanat." A velmi si přeji, aby to fungovalo a bolest zmizela. |
doba vygenerování stránky: 0.21156215667725 sekund