Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Na cesty Lysia, Západní Impérium
| ||
| |||
| Hledání léčitelky Omoru, Strugia
| ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||
| |||
 | Na cesty Lysia, Západní Impérium Ještě jednou naposledy zamávám spolustolovníkům a pak už následuju dívku do hostince. Trochu znejistím, když vejdeme do tmavé, tiché budovy, která se tak liší od stolu plného úsměvů a živého hovoru, ale s úlevou sleduju, že tu jsou svíčky. Když ale moje průvodkyně lusknutím prstu vykouzlí plamínek, jako by to byla ta nejvíc samozřejmá věc na světě, oči se mi rozsvítí. "Umíš kouzlit?" zeptám se obdivně, i když odpověď je jasná. Místní jsou plní překvapení. Spokojeně ji následuju nahoru, kde jsou pokoje. "Spí tu teď ještě někdo?" optám se, když vejdeme do chodby podél oken. Do toho nejbližšího zvědavě nakouknu - ale zjistím, že směřují tam, odkud jsem přišla, takže nic závratného neuvidím. "Tak jo," přikývnu na její nabídku hned prvního pokoje a vděčně se usměju. | ||
| |||
 | Toulky Strugií, směrem k Nedaleko Omoru, Strugia Zadívám se na malou, na Vib a přikývnu. Je dobře že so to Vibeke uvědomuje. Asi jsem příliš nemyslela na to, jak dlouho Vib v takové kondici je a co zvládá a s čím by mohla mít problém. A jaké to teprve bude pro Miunu. Doufala jsem že Vib půjde do města se mnou, ale asi bude lepší neriskovat.. "Neboj, nějak si poradíme". Pousměji se a pokračuji. "Projdeme se tady po vsi. Zjistíme kde co je, a vy se aspoň trošku.. adaptujete.. Pak najdeme hostinec, nebo nějaké místo na krátký pobyt. Něco zakousneme a pak se uvidí.. Možná by jste tam mohly chvilku zůstat. Já bych našla Siatru a pak bych ji přivedla tam". Navrhnu. Moc se mi nelíbí že bychom se měly rozdělit, ale jestli to jinak nejde.. Je fakt že Vib by mohla strávit nějaký čas s malou, sblížit se a třeba ještě něco zjistí. A třeba by to oběma pomohlo i jinak. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia "To byl skoro jistě. Protože potom začalo tady to okolo..." Rozmáchnu se rukou po organizovaném bordelu, který propukl a který mě odvelel pryč z mého oblíbeného místa. Jediný co zvládám tak klusat vedle elfky, která nasadila tempo a nějak víc mi hlava zatím nešrotuje o celé téhle situaci. "Máš pravdu, že teď už to asi nemá smysl řešit no. Teď se tu z toho tak akorát..." Nechám větu nedokončenou a potom se rozesměju, při myšlence že bych byl architekt. Myslí to dobře, ale realita je trošku jiná. "No víš, já bych třeba klidně byl, ale táta to doma nalinkoval trošku jinak a podle toho se tam jede. Výuka jiných věcí než boj, strategie a trocha samozřejmě toho správcovství se moc netoleruje. Už to co umím je poměrně zázrak a třeba bráchové se na nic podobného nespecializují. Berou to za zbytečné. Trošku asi nasákli tím, že jsou šlechtický synáčci. Pitomci jedni. Takže já abych se mohl realizovat, tak jsme musel odejít z Ovu a pokud si nezajistím dostatečnou reputaci a tak dále, tak s tím stavěním to tak horké nebude." Pro někoho je to asi jednoduché, ale u nás se vyrůstalo trošku jinak a zvyknout si, že už nejsem ve stínu a mojí životní cestu mi nikdo nelinkuje je prostě zvláštní. Služba na hlídce byla opravdu málo záživná a já jsem jí využil spíše k tomu, že jsem nic nedělal. Byl jsme unavený a tak jsem se pěkně opřel a dělal tichého společníka, kromě chvíle kdy přišlo jídlo. To jsem byl společník dost hlasitý. Mojí zatím asi nejlepší siestu přeruší Stella a já jenom zavrčím. Bohužel už vím, že ona se nemýlí když něco slyší nebo vidí, takže vystřelím do pohotovosti abych viděl návrat slavné druhé kumpanie. "U zapařenejch koulí starýho psa!" Při pohledu na blížící se Kladivouny nebo lépe řečeno jejich zbytky se nedalo zůstat slušný a bez komentáře. Teď mi tu chyběla ta kovová tyč na poplach. To je něco co jsem opravdu pro samé stavění zapomněl. Nevím jak moc budou jezdci pokračovat dál nebo se zhroutí rovnou u nás, ale pokud by se chtěli zastavit, tak zkusím chytit koně s mrtvým jezdcem a poslat ho dál do tábora. Lepší zprávu, že se něco děje mít nebudou... | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia „Rychlého běžce jsem neviděla, ale je to pravděpodobné, že to byl posel špatných zpráv.“ Kývnu, ale nijak nezpomaluju ani nezastavuju, stále mířím na naší hlídkovací pozici. Periferně se kouknu na trpaslíka vedle mě. „Vlastně ano. Klid. Vůbec nic. Plánovali jsme se Simenou jít ještě vzdálenější okruh. Ale to teď asi už není na pořadu dne.“ Drobně se pousměju. „Za to vy dva jste si mákli. Neminul ses povoláním? Místo profesionální zabijáka jsi mohl být architekt.“ Za chvíli už se můžeme uvelebit na cílovém místě. Zadívám se do dálky a ukážu na skupinu jezdců. „Kladivouni…“ Poznamenám směrem k Torrakovi. „Jsem zvědavá, s čím se vrátí.“ Pak už si ale najdu nějaké optimální místo pro hlídku a zakempuju tam. Sem tam prohodíme s trpaslíkem pár slov. Občas nějaké to pošťouchnutí, ale nic co by kazilo hlídací morálku. Morálku kazil pouze čas. Mysl začínala být unavená. Oči se zavírali. Končetiny trply. A nešlo proti tomu nic moc dělat. Krátké rozcvičky už taky moc nezabírali. Z podivného polospánku mě vytrhnou moje vlastní uši, které naštěstí oproti očím zůstaly v plné pohotovosti. „Torraku!“ Protřu si oči a vyskočím do pohotovosti. Začnu sbírat svoje věci a připravím si meč. „Slyším koně.“ Zadívám se opětovně do dálky. „Skupina jezdců.“ Zahlásím. „Počkej. Jedou nějak nepřirozeně pomalu.“ Asi tak jako já, když sedím samotná na koni. „Jsou to Kladivouni. A jsou zranění. Docela dost.“ Zhodnotím rychle situaci. Ve chvíli kdy přijedou dostatečně blízko, tak hledám někoho, kdo je schopný nám rychle vylíčit, co se vlastně stalo, abychom mohli zprávu poslat dál do tábora. | ||
| |||
| Toulky Strugií, směrem k Nedaleko Omoru, Strugia Ještě pohlédnu na Vib a zapřemýšlím. Co by na té historce nemuselo sedět? Hmm.. "Dobrá, to by asi šlo.. Ale, co když se někdo zeptá, kdo se stará o maminku a proč se nestará i o Turid?" Mohlo by to být třeba tak, že Vib nechtěla aby se sestřička nakazila, kdyby tam zůstala. Ale, to už nechám na ní, přeci jen by to mělo být o její rodině. Možná, že je to celé zbytečné, ale, co když ne? Třeba se najde nějaký zvědavý strážný nebo tak něco. Lepší být připravena. Neušlo mi také co ještě předtím řekla Miuna Vib. Daleko na sever.. To je dost.. daleko. Nedokážu si představit že bych tam šla, nebo co bych tam kdy dělala. Já chápu že hodně lidí by se vlkodlaků mohlo bát, a třeba je pro to i loví, ale.. Když vidím Vib a Miunu, nepřijde mi, že by si zasloužily smrt. Je možná trochu zvláštní, že se vůbec nebojím. Jestli to třeba není tím, že jsem žádného vlkodlaka neviděla když by byl přeměněný.. S podobnými úvahami se po né zas tak dlouhé době, dostaneme k Omoru. Stojíme na začátku vsi a.. "No páni.." Udiveně se rozhlížím kolem. Vesnička, která se táhne podél cesty, skoro k hradbám. Políčka a lesy. To je.. To je vážně něco. Tohle je tak jiné než u nás, nebo třeba v Charasu. Ale, svým způsobem se mi to docela líbí. Zdejší lidé si zdá se umějí poradit. Na tváři mám úsměv. Omor.. Konečně jsem tu. Ve vsi cítím jak si lidé chystají obědy a jindy bych byla asi nadšená a těšila bych se, co budu moci ochutnat ve městě. Ale teď, se má mysl soustředí na jedinou věc. Hmm, co to.. Že by někdo ve městě používal magii? Ha, co když je to třeba Siatra?! Je tak silná, že ji cítím až sem.. Probere mě hlas Vib. Pohlédnu na ni, na malou a přikývnu. Já necítím nic moc, ale ony budou mít jistě citlivější nosíky. To mě nenapadlo.. Dívám se na Vib, jak mluví s malou. Doufám že bude v pořádku, když by se začala měnit nebo by příliš okatě dávala najevo že něco cítí, mohlo by být zle.. Snažím se tvářit v klidu, na tváři milý výraz. Po očku sleduji jestli kolem neprojde někdo s kuší, ať už skutečnou, nebo na oděvu.. Dojdu k dívkám. "Když by to bylo moc, možná.. By bylo lepší, když bychom našly hostinec ve vsi. Tam by jste si mohly odpočinout.. Nebo, vám máznu na krk a tvář něco co by vonělo lépe a mohly by jste se soustředit na to.. Co?" | ||
| |||
|
| ||