Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium Cesta do hostince byla velmi příjemná. Neuvědomovala jsem si, jak barvy, tváře a všechno kolem byla jen zmatená směsice barev, dokud jsem si skutečně nepamatovala všechno, co se kolem mě dělo. Všechno najednou bylo jasnější. Hezčí. Věci dávali smysl. A já si zkoušela vybavit onu tvář, kterou jsem si pamatovala a hledala ji… Proč jsem ji hledala? Hm… Najednou cíl najít „lásku svého života“ se zdálo poněkud směšné. Král? Byl… patřil nějak do naší komunity? Kurnik…? „Lucio!“ vydechla jsem nadšeně a přiřítila se naproti ní jako velká voda a sedla si. Skoro bych na židli skákala a židle měla co dělat, aby se nepřevrhla, jak jsem na ní skoro skočila. „Haha! Lucio!“ oslovila jsem ji znovu. Hih! Je to tak super si pamatovat jména! „Jak se máš? Kde jsou ostatní?“ zamrkala jsem zvědavě. | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Nervózně přecházím z jedné strany na druhou a u toho se ještě rozhlížím po krajině. Stav Kladivounů mi stále vrtá v hlavě. S kým se to proboha mohli utkat, že vypadají takhle. Co vím určitě, tak obyčejní lapkové to rozhodně nebudou. Ale pokud sejmuli je, tak velice jednoduše mohou sejmout i nás. Povzdychnu si a dál přešlapuju, až do doby, než se ke mně dokolébá skupinka trpaslíků. Tázavě se na ně podívám. Ozbrojení jsou, ale spíše tak improvizovaně. Opravdu sem poslali kopáče z dolů? Vždyť taky všichni s největší pravděpodobností chcípnou! „Cože?“ Jakmile ale zjistím, že si mě dál nevšímají, tak se otočím a zamířím do tábora. Rozběhnu se zpátky k našemu táboru, kde velice rychle lokalizuju Jugrina i Torraka a vlastně postupně i zbytek naší party. Zaposlouchám se do probíhajícího hovoru a jenom vstřebávám informace. Nelíbí se mi to. Vlastně se mi to vůbec nelíbí. Samozřejmě, že několik bojů už mám za sebou, ale nebylo to až tolik vypjaté jako teď. „Myslím, že těm nahoře je úplně jedno, kolik těch trpaslíků tady chcípne… Hlavně že sklady budou v bezpečí…“ Odfrknu si naštvaně a zakroutím nespokojeně hlavou. „Fajn, ale jaký je plán. Stát na místě a čekat, není úplně nápad století.“ Rozhlédnu se po všech a skončím pohledem na Jugrinovi a Torrakovi, kteří se do teď nahýbali nad mapou osady. „A měli bychom začít jednat hned, nikdo neví, jak brzo tu mohou být.“ Zamyslím se. „Chtělo by to jednoho člověka, který by zkusil zjistit, jestli jsou vůbec na pohybu. Můžou nás tu taky pěkně nechat vycukat a pak nás všechny po jednom sejmout, až budeme unavení.“ | ||
| |||
 | Hledání léčitelky Omoru, Strugia
| ||
| |||
| Spory na hranici Usanc, Vlandia
| ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||
| |||
 | Hledání léčitelky U Omoru, Strugia Ooh, to né.. Když vidím Miunu jak čenichá, jindy bych se tomu možná i zasmála, ale teď, vzhledem k situaci, mi to nepřijde moc vhodné.. Co když si toho někdo všimne, udělá nějakou narážku, někdo to zaslechne a bude problém? Trochu se teď bojím zda byl dobrý nápad sem malou vzít. Nedělá nic špatného, zdá se že je zaujata nějakou vůní, koláčem či něčím podobným, ale vysvětluje to ostatním. "Hmm? Ooh.." Z přemýšlení mně vytrhne hlas Vibeke. Zadívám se na ni a snažím se tvářit vážně, ale cukají mi při tom koutky úst. "Noo.. Snídani jsme už měly.." Řeknu jako bych to chtěla zamítnout, pak se však podívám na malou. "Ale když Turid slíbí že bude hodná a nebude čmuchat jako pejsek.. Tak bychom něco koupit mohly". Usměji se a lehce dívku pohladím. Pak se pomalu vydáme dál a já se nemohu vynadívat. Políčka, domky.. elfové a.. trpaslíci! No páni! Moc jsem jich v životě neviděla. Jsou i v Aserai, ale většinou jsos zalezlí někde v horách, takže tohle je opravdu něco. Vždy jsem chtěla mít něco co vyrobili trpaslíci a tady by to bylo možné.. Přiblížíme se skoro až k hradbám a když vidím jak je tu rušno říkám si, jaké to asi bude ve městě. Vibeke nevypadá zrovna nadšeně a malá má stále chuť na ten koláč, štrúdl či co to je.. Možná by bylo lepší když by se obě po tom tržišti jen tak netoulaly a tak je navedu blíže k tomu hostinci. Tedy, předpokládám že to je hostinec, budova má vývěsní štít a venku jsou stoly.. "Vib, vyber prosím nějaký stůl a počkejte u něj. Jestli přijde obsluha, můžeš se zeptat na pokoj do kterého bychom se vešly všechny.. A objednej mi prosím něco teplého k pití". Pousměji se a kouknu na malou. "Já jdu pro tu sladkou dobrotu, hned budu zpět, ano?" Znovu ji lehce pohladím a pokud bude Vibeke souhlasit, vydám se na to tržiště, ulovit ten koláč. | ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Sleduju kolem projíždějící jezdce, kteří si vlastně ani nevšímají, že u brány někdo stojí. Není se jim ale co divit. Většina z nich je pomlácená natolik, že se divím, že vůbec ještě drží v sedle. Okamžitě schovám meč, v této situaci vážně nebude potřeba. Rychle dojdu k zastavujícímu jezdci. „Co se stalo…“ Opatrně chytnu otěže koně a poplácám ho po boku, abych ho trochu uklidnila a nerozhodl se zběsile pokračovat do tábora. Když se Kladivo sesune k zemi, tak jen dál pevně držím koně. „Torraku. Máš ho?“ Snažím se dohlédnout na druhou stranu koně. „Nad tím bych teď zatím nepřemýšlela… Musíme ho dostat do tábora. Potřebuje ošetřit.“ Pohlédnu zpátky směrem do krajiny. „Zůstanu na hlídce. Přeci jen moje uši jsou výhoda.“ Mrknu po Torrakovi. „A ty zkus Kladiva dostat do správných rukou. Případně si prostě řekni prvnímu, koho v táboře potkáš. A musíš tohle okamžitě říct Jugrinovi.“ Tohle bude průser! „Co stojíš… Obávám se, že nemáme tolik času.“ | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanieSibir, Strugia Byl jsem rád, že se Kladivouni u nás nezastavili a pokračovali dál do tábora. Udělají tak větší rozruch a rozhodně se všichni dozví, že se stal nějaký větší problém. Můj pohled se zaměří na posledního jezdce, který se u nás zastavil. Přiběhnu ke koni a snažím se pobrat informace, které na mě Kladivo vyvalil. "V táboře." Teda alespoň jsem si to myslel. Ono to bylo jedno, protože Kladivo se odporoučí do bezvědomí a já ho chytím, protože nepočítám, že se udrží v sedle koně. Položím ho na zem, abych mohl překontrolovat jeho zranění a očima vyhledám Stellu. "Mám pocit, že si vyžereme pěkné věci. Pokud dokázali takhle zmlátit Kladiva..." Zavrčím a ohlédnu se k cestě, odkud přijeli Kladiva. Snad si jejich pronásledovatelé dají na čas. | ||
| |||
 | SPORY NA HRANICI Usanc, Vlandia Snažím se tvářit zcela klidně, možná trochu přísně. Očima přejíždím hosty v hostinci a když mi Lea vtiskne hlavu do dlaně, skoro bych se až usmál, ale takhle ji jen pohladím a zachovávám si vážnou tvář. Za ten čas co je se mnou jsem si ji vážně oblíbil, kdo by to byl řekl, že puma bude tak skvělá společnice? Když si slovo vezme Adrien, pohlédnu na něj. Pozorně ho poslouchám a začínám si vážně myslet že pokud se tu něco děje, on o tom neví. Když domluví, tak souhlasně kývnu. "Dobrá. Vše je tedy v pořádku. Děkuji". Kývnu na Adriena a krátce se zadívám na lovce, než pohled padne na Linu. "Jdu se ještě s Leou projít. Do hodiny budu zpět. Rozděl službu na večer, čtyři budou vždy vzhůru, zbytek se prospí." Udělám pár kroků ke dveřím a lehce hvízdnu, aby šla Lea za mnou. "Seitr může jít". Dodám ještě a vyjdeme ven. Nadechnu se čerstvého vzduchu a rozhlédnu se kolem. Stále mě trochu trápí Oren a tak se vydáme volným krokem k řece. Doufám že si nás při tom všimne co nejméně lidí (Plížení: 2+3 = 5). Když by Seitr vyšel z hostince hned za námi, budu se snažit spozorovat jakým směrem si to namíří. | ||
| |||
 |
| ||