Howard na tvůj dotaz jen přikývl, zatímco postava zahalená v plášti se usadí nalevo od tebe u ohniště. Díky tomu i zahlédneš její tříprsté nohy, zatímco ona vezme pečínku z ohně, aby ji zkontrolovala. ”Ještě chvilku,” tiše zabrblá a vrátí ji nad oheň.
”Není zač děkovat. Když jsem přišla, nebylo pomalu co léčit,” mávne rukou a pak poukáže k tvé levačce. Když si ji prohlédneš, všimneš si, že je obvázaná plátnem, ale k tvému překvapení vůbec nebolí a prsty můžeš hýbat jako dříve.
”Ano, je. Díky tobě. Zbytek utekl. Zabili jsme čtyři,” odpoví ti vlkočlověk. Jeho hlas je mnohem klidnější, srozumitelnější. Když pak proneseš očividné, jen smutně sklopí pohled a sotva znatelně přikývne.
”Pokousal, bohužel,” promluví trollka a pohlédne na tebe. Ač je její tvář zahalená kápí, ve světle ohniště uvidíš výraznější spodní špičáky (spíše kly), trochu vystouplejší nos a ostře řezanou bradu. ”Staneš se jím, ale budeš mít možnost to ovládat. Stejně jako Howard. Úplněk je zítra. První bude divoký, možná si nebudeš nic pamatovat, možná ano, u každého je to jiné,” mluví tiše, klidným hlasem, přičemž sleduje oheň a pomalu otáčí kusem masa nad ním. Cítíš, jak se ti sbíhají sliny, jak žaludek začíná křičet po kousku.

”Tady, sněz to,” stařena sundala pečínku z ohně a obratně ji na kusu dřeva naporcovala na tři stejné porce. Jednu podala Howardovi, který se do ní hned pustil, druhou dala tobě a třetí si ponechala. ”Jsou v tom bylinky a koření z mé domoviny. Pomohou ti, udrží tě do úplňku v klidu,” vysvětlí ti a poukáže na Howarda, který se opravdu zdá klidný.
”Jak se jmenuješ, děvče?”

”Prrr,” zahřímal Boris a zastavil svůj vůz. Za ním začali postupně zastavovat ostatní vozy a kolem nich se rozmístilo osm jezdců. Stáli jste na cestě, po levé ruce jsi měl malou vesničku, které dominoval velký mlýn s vodním kolem. Po ruce pravé byly jen rozsáhlé louky postupně přecházející v lesy. Z jednoho takového jste před necelou hodinou vyjeli. ”Tak jsme tu, Belhare. Támhle to,” holohlavý muž ukázal na vesnici, ”je Lantheas. Rhesos je ještě dál na západ, zhruba tak dva tři dny pěšmo. Jedinej most v okolí je právě v tý prdeli. Když se budeš držet tý cesty, tak ta tě tam dovede. Povede kolem starýho Rhesoskýho hradu, to nemůžeš minout,” vysvětlí ti ještě cestu a nastaví dlaň, čekajíc platbu, kterou jste si ráno dohodli.
”Hodně štěstí a bezpečnou cestu, elfe,” rozloučí se s tebou, poté, co mu zaplatíš a seskočíš z vozu. V jeho hlase jde slyšet upřímnost, žádná jízlivost, ani pohrdání.

Dříve toho dne

Ráno ses vzbudil opravdu brzy. Slunko se ještě ani nestihlo vyloupnout k obzoru a ty jsi byl již oblečený a nachystaný jít k jižní bráně. Vyšel jsi z pokoje, hostinec byl tichý, klidný a jen pár svící na schodech svítilo, aby takový jako ty nezakopli na schodech. Potichu jsi sešel po schodech a na barovém pultu jsi nalezl nůši s ovesnými plackami, překrytou utěrkou, džbán vody a na tácu, též překrytým utěrkou, kousky kozího sýra. Nikde však žádný vzkaz. Nejspíše všimné od hostinského, pro takové, jako jsi ty.

Ať už sis snídani vzal, či nikoliv, tiše jsi vyklouzl z hostince. Ač byl pozdní květnový den, brzké ráno bylo ještě chladné. Obloha začínala pomalu světlat, ale i tak ještě neposkytovala dost světla na to, aby noční strážní mohli zhasnout louče. Však jsi i jednu, dvě skupinky stráží sám potkal. Nikdo si tě ale moc, krom letmých pohledů, nevšímal.
Najít jižní bránu nebylo nějak těžké. Možná kdyby byli ulice plné lidí, trvalo by ti to mnohem déle, ale takhle jsi u ní byl velmi brzy. Vrata brány byly dokořán otevřené, mříž vytažená a v podloubí stála stráž. Tedy stála, ve stoje se opírala o zeď a zdálo se, že podřimuje. Ani když jsi přišel dřív, nejevil žádnou aktivitu. Snad až ve chvíli, kdy jsi procházel kolem něj se zhluboka nadechl, trochu sebou zašil, snad aby našel pohodlnější polohu.

V těsné blízkosti hradeb se nacházelo několik větších budov (obydlí lidí za hradbami ani nezmiňuji), ze kterých se tu a tam ozývalo frkání koní. O kus dál byl pak větší plac, na kterém stálo celkem dvanáct vozů. Když jsi přišel blíže, viděl jsi, že jen u dvou z nich jsou zapřažení koně. Také sis všiml, že v jedné ze stájí se svítí, odtamtud se také ozýval největší hluk. Po chvilce ze stáje vyšel chlapík, vedoucí dva statné koně a zamířil s nimi do ohrazené plochy, aby je zapřáhl k nějakému z vozů. Chvilku po něm vyšel další s další dvojicí koní. První si tě nevšiml, ten druhý ale již ano a když tě spatřil, zastavil se a pohlédl na tebe.
”Jsi tu brzy. Umíš s koňmi?” poznal jsi v něm jednoho z party, přesněji toho, který jako první hřímal, když vešli do hospody. Ať už jsi na jeho otázku odpověděl jakkoliv, kývl na tebe, ať ho následuješ a zamířil k vozům. U jednoho z nich zastavil a s názorně ti ukázal, jak zapřáhnout koně. Nechal tě zapřáhnout druhého a když byl spokojen s tvou snahou, mávl na tebe, aby jsi šel s ním do stájí. Tam ti ukázal, jak koně navléci do postrojů a pak ti řekl, abys šel zapřáhnout poslední pár. Popsal ti, který vůz je jejich a sám se šel věnovat osedlávání ostatních koní.

”Ten pitomec to hodil na tebe? Heh…” ušklíbl se na tebe jiný z party, když jsi dorazil k vozům. Ovšem místo toho, aby si koně od tebe převzal, ukázal ti jen který vůz je jejich, dal ti pár rad a se slovy, abys za nimi pak přišel do stájí, odešel.
”Jsi tu brzy elfe!” zaslechneš za sebou známý hlas, zrovna ve chvíli, kdy jsi dokončoval uvázání druhého koně. ”Chlapci tě hned využili, dobrá,” spokojeně pokývá hlavou, pak se otočí na zbytek svých lidí a rozdá jim rozkazy. ”Takže tedy do Lantheasu. To je při nejmenším půl dne cesty. Trochu sis odpracoval, takže bych řekl, že dvacet denárů bude přiměřená cena, nemyslíš?” zeptá se tě a nezdá se, že by byl ochoten smlouvat. Je ovšem pravda, že v jeho hlase slyšíš respekt. Jakmile si plácnete a karavana je přichystaná, vyrazíte na cestu, která až k Lantheasu probíhá v klidu a vlastně i mlčky. Boris, zdá se, není muž, který by plýtval slovy.

U Lantheasu

Sleduješ, jak se karavana pěti vozů a osmi jezdců vzdaluje, jen se prach zvedá z cesty. Stojíš na téčkové křižovatce, kdy karavana odjíždí po cestě dále na jih, zatímco jediná odbočka, která zde je, vede právě do vesnice poblíž řeky, jejíž dominantou je velký vodní mlýn. Co je však zvláštní, v dohledu nevidíš žádné pole. Je ale pravdou, že taky nevidíš co je dál na západ. Tedy krom mlýna a několika domů, či spíše chalup.

Toulky Strugií

Jako první k tobě doběhl šedý vlk, míří ti na ruku s mečem, ale mine a místo toho do tebe narazí a vyvede tě z rovnováhy, čehož využije alfa, který se ti zahryzne do levé ruky. Cítíš, jak jeho zuby projely kůží, zabořili se do masa a zastavili se snad až o kost. V tu chvíli jsi už ležela na zemi, černý stál nad tebou a stále zvyšoval tlak na kost. Krev se ti z ruky linula, bolest byla ochromující, ale snad jen díky adrenalinu, který tě zaplavil a nordské krvi jsi byla schopná zvednout pravou ruku s mečem a bodnout.

Zprvu se zdálo, že mineš, ale ve chvíli, kdy se špice tvého meče blížila k hrudi alfy, proletělo kolem vás tělo hnědošedého vlka, smetlo šedého vlka, který se blížil k tobě z druhé strany a trochu i odvedl pozornost černého. Ten lehce povolil stisk a ty jsi s vypětím všech sil bodla. Meč byl dobře opečovávaný, pravidelně olejovaný a jednou za čas přebroušený. Špice byla ostrá, ostří ještě více. Meč zajel do vlka jako rozpálený nůž do másla, prořízl kůži i maso, naštípl kosti a vynořil se na druhé straně. Černý tě pustil, místo toho začal chňapat po jílci tvé zbraně a jak se kroutil, z meče se vytrhl. Na tebe se v tu chvíli vyvalila teplá krev a alfa o chvilku později padl k zemi.

Adrenalin tě pomalu opouštěl a spolu s tím se více ozývala omamná bolest v levé ruce. Sotva jsi dokázala pohnout prsty, vlk musel prokousnout nějakou šlachu. Začínala se ti motat hlava a pomalu na tebe padali mrákoty. Ještě než jsi omdlela úplně, zaslechla jsi kňučení a tlumené bušení vlčích tlap.


Probralo tě praskání ohně a tichý šramot. Cítila jsi vůni pečeného masa, slyšela jsi tlumený hovor, ale nerozuměla jsi ani slovu.
”Klid děvče, pomalu,” zaslechneš starší ženský hlas. Chvilku ti trvá, než se ti podaří otevřít oči, rozkoukat se. Jakmile se ti to ale podaří, spatříš před sebou malé ohniště a nad ním se na klacu otáčí kousek masa. Proti tobě sedí Howard, stále ve své poloviční podobě, zdá se ale klidný, dokonce bys i řekla, že se usmívá. Když se podíváš po majitelce hlasu, spatříš menší nahrbenou postavu opírající se o hůl a s tváří schovanou v kápi.
”Nepřemáhej se, ztratila jsi hodně krve,” řekne ti klidným, lehce chraplavým hlasem a podá ti dřevěný pohárek. ”Na, napij se,” pobídne tě, pohárek držící u tebe. Když jej chceš převzít, všimneš si, že ruce, které jej drží jsou jen tříprsté a přísahala bys, že i ve světle ohniště mají zelenomodrou barvu. ”Neboj se, je to jen voda. Musíš mít žízeň, prospala jsi dva dny a jednu noc,” řekne tiše a znovu ti nabídne pohárek.

Toulky Strugií

Howard jen tiše kývne, přičemž si uvědomíš, že doposud nespustil oči z alfy. Alfa postoupí o dva kroky, zbytek vlků se více roztáhne, čímž vám zamezí v útěku. Ať sleduješ kteréhokoliv vlka, všichni, až na alfu, sledují bývalého lovce. Všichni do jednoho cení zuby a temně, tiše vrčí.
”Ten černý. On… nemocný. Div-oký. To on,” slyšíš tiché varování od vlkočlověka. Jen co to dořekne, černý vlk pak vydá zvuk, který bys mohla přirovnat štěknutí. V tu chvíli se čtyři vlci vrhnou na Howarda, jednoho se mu podaří chytit za krk a odhodit ho, další do něj ale narazí plnou rychlostí a srazí ho na zem, zatímco zbývající dva se na něj vrhnou s vyceněnýma zubama.

Co se děje dál už nestíháš sledovat, protože další dva se vrhli na tebe. Prvnímu se ti podaří nastavit meč, do kterého se zakousne, druhému se jen tak tak vyhneš. Díky tomu, že ses druhému vyhla, jsi i trhla mečem, vyrvala jej z tlamy prvního vlka a vyřadila jej tak z boje. Ten s rozříznutou tlamou teď leží na zemi a bolestivě kňučí, zatímco si předníma tlapama snaží cosi dostat z tlamy.
Druhý, šedý vlk se mezitím zvedne a opět se rozběhne proti tobě. To se dá do pohybu i alfa, míří na tebe.

Alfa je dál, než šedý, ale viditelně je rychlejší a silnější.
V závislosti na své akci si hoď následující:

Pro úhyb:
0% - 25% - neuhla jsi ani jednomu,
srazili tě k zemi,
jeden se ti zakousl do ruky/nohy
26% - 50% - jednomu jsi uhnula,
druhý tě srazil
51% - 75% - uhnula jsi oběma
76% - 100% - uhnula jsi oběma,
jednoho jsi byla schopna zranit
a na chvilku vyřadit z boje

Pro protiútok:
0% - 25% - ani jednoho jsi netrefila,
srazili tě k zemi,
jeden se ti zakousl do ruky/nohy
26% - 50% - jednoho jsi lehce zranila,
druhý tě srazil
51% - 75% - jednoho jsi zranila,
druhého odrazila/vyhla ses mu
76% - 100% - šedého zabiješ/alfu těžce zraníš,
druhého vlka vyhodíš z rytmu,
zraní se při dopadu na zem

Jak se zdá, Jolka stud vůbec nezná. Nebo alespoň ne před jinou ženou. Jakmile je svlečená, na nic nečeká a rovnou si vleze do kádě s vodou, načež si povzdechne, stejně jako ty o pár chvil později. Když vcházíš do kádě, sleduje tě, jen ne tak, jako ty jsi sledovala ji před chvilkou.
”Hej,” zachychotá se a cákne na tebe zpátky. Pak se pustíte do očisty těla. Jolka tě sleduje, jak se mydlíš a jakmile dojde na tvá záda, nabídne se ti, že ti je umyje. Když se pak začneš splachovat, začne se mýt ona sama.
S vlasy nadšeně souhlasí, tvé umyje velmi pečlivě, stejně jakoby myla ty své. Když ti je pak splachuje, splachuje je tak, aby se ti mýdlová pěna nedostala do očí. Jakmile skončí a ty jí nabídneš, že jí je umyješ, otočí se k tobě zády a přesune si vlasy, které doteď měla přes prsa, na záda, abys mohla začít.

”Hm?” zavrtí trochu hlavou, když se zeptáš na písni a trochu zakloní hlavu. Když pak vyhrkneš svou nabídku, překvapeně se na tebe otočí. ”Já…” chce ti odpovědět, ale ty pokračuješ. Nabízíš jí argumenty, které by měli ospravedlnit její odchod z rodné vsi. Vidíš jak se jí v očích mísí nadšení se smutkem, touha s odmítnutím.
”Já… promiň Morgi,” podívá se na tebe smutně, usadí se naproti tobě a vezme tě za ruce. ”Strašně ráda bych s tebou šla, ale… já… nemůžu,” řekne tiše a smutně se na tebe podívá.