Jako první k tobě doběhl šedý vlk, míří ti na ruku s mečem, ale mine a místo toho do tebe narazí a vyvede tě z rovnováhy, čehož využije alfa, který se ti zahryzne do levé ruky. Cítíš, jak jeho zuby projely kůží, zabořili se do masa a zastavili se snad až o kost. V tu chvíli jsi už ležela na zemi, černý stál nad tebou a stále zvyšoval tlak na kost. Krev se ti z ruky linula, bolest byla ochromující, ale snad jen díky adrenalinu, který tě zaplavil a nordské krvi jsi byla schopná zvednout pravou ruku s mečem a bodnout.

Zprvu se zdálo, že mineš, ale ve chvíli, kdy se špice tvého meče blížila k hrudi alfy, proletělo kolem vás tělo hnědošedého vlka, smetlo šedého vlka, který se blížil k tobě z druhé strany a trochu i odvedl pozornost černého. Ten lehce povolil stisk a ty jsi s vypětím všech sil bodla. Meč byl dobře opečovávaný, pravidelně olejovaný a jednou za čas přebroušený. Špice byla ostrá, ostří ještě více. Meč zajel do vlka jako rozpálený nůž do másla, prořízl kůži i maso, naštípl kosti a vynořil se na druhé straně. Černý tě pustil, místo toho začal chňapat po jílci tvé zbraně a jak se kroutil, z meče se vytrhl. Na tebe se v tu chvíli vyvalila teplá krev a alfa o chvilku později padl k zemi.

Adrenalin tě pomalu opouštěl a spolu s tím se více ozývala omamná bolest v levé ruce. Sotva jsi dokázala pohnout prsty, vlk musel prokousnout nějakou šlachu. Začínala se ti motat hlava a pomalu na tebe padali mrákoty. Ještě než jsi omdlela úplně, zaslechla jsi kňučení a tlumené bušení vlčích tlap.


Probralo tě praskání ohně a tichý šramot. Cítila jsi vůni pečeného masa, slyšela jsi tlumený hovor, ale nerozuměla jsi ani slovu.
”Klid děvče, pomalu,” zaslechneš starší ženský hlas. Chvilku ti trvá, než se ti podaří otevřít oči, rozkoukat se. Jakmile se ti to ale podaří, spatříš před sebou malé ohniště a nad ním se na klacu otáčí kousek masa. Proti tobě sedí Howard, stále ve své poloviční podobě, zdá se ale klidný, dokonce bys i řekla, že se usmívá. Když se podíváš po majitelce hlasu, spatříš menší nahrbenou postavu opírající se o hůl a s tváří schovanou v kápi.
”Nepřemáhej se, ztratila jsi hodně krve,” řekne ti klidným, lehce chraplavým hlasem a podá ti dřevěný pohárek. ”Na, napij se,” pobídne tě, pohárek držící u tebe. Když jej chceš převzít, všimneš si, že ruce, které jej drží jsou jen tříprsté a přísahala bys, že i ve světle ohniště mají zelenomodrou barvu. ”Neboj se, je to jen voda. Musíš mít žízeň, prospala jsi dva dny a jednu noc,” řekne tiše a znovu ti nabídne pohárek.

Toulky Strugií

Howard jen tiše kývne, přičemž si uvědomíš, že doposud nespustil oči z alfy. Alfa postoupí o dva kroky, zbytek vlků se více roztáhne, čímž vám zamezí v útěku. Ať sleduješ kteréhokoliv vlka, všichni, až na alfu, sledují bývalého lovce. Všichni do jednoho cení zuby a temně, tiše vrčí.
”Ten černý. On… nemocný. Div-oký. To on,” slyšíš tiché varování od vlkočlověka. Jen co to dořekne, černý vlk pak vydá zvuk, který bys mohla přirovnat štěknutí. V tu chvíli se čtyři vlci vrhnou na Howarda, jednoho se mu podaří chytit za krk a odhodit ho, další do něj ale narazí plnou rychlostí a srazí ho na zem, zatímco zbývající dva se na něj vrhnou s vyceněnýma zubama.

Co se děje dál už nestíháš sledovat, protože další dva se vrhli na tebe. Prvnímu se ti podaří nastavit meč, do kterého se zakousne, druhému se jen tak tak vyhneš. Díky tomu, že ses druhému vyhla, jsi i trhla mečem, vyrvala jej z tlamy prvního vlka a vyřadila jej tak z boje. Ten s rozříznutou tlamou teď leží na zemi a bolestivě kňučí, zatímco si předníma tlapama snaží cosi dostat z tlamy.
Druhý, šedý vlk se mezitím zvedne a opět se rozběhne proti tobě. To se dá do pohybu i alfa, míří na tebe.

Alfa je dál, než šedý, ale viditelně je rychlejší a silnější.
V závislosti na své akci si hoď následující:

Pro úhyb:
0% - 25% - neuhla jsi ani jednomu,
srazili tě k zemi,
jeden se ti zakousl do ruky/nohy
26% - 50% - jednomu jsi uhnula,
druhý tě srazil
51% - 75% - uhnula jsi oběma
76% - 100% - uhnula jsi oběma,
jednoho jsi byla schopna zranit
a na chvilku vyřadit z boje

Pro protiútok:
0% - 25% - ani jednoho jsi netrefila,
srazili tě k zemi,
jeden se ti zakousl do ruky/nohy
26% - 50% - jednoho jsi lehce zranila,
druhý tě srazil
51% - 75% - jednoho jsi zranila,
druhého odrazila/vyhla ses mu
76% - 100% - šedého zabiješ/alfu těžce zraníš,
druhého vlka vyhodíš z rytmu,
zraní se při dopadu na zem

Jak se zdá, Jolka stud vůbec nezná. Nebo alespoň ne před jinou ženou. Jakmile je svlečená, na nic nečeká a rovnou si vleze do kádě s vodou, načež si povzdechne, stejně jako ty o pár chvil později. Když vcházíš do kádě, sleduje tě, jen ne tak, jako ty jsi sledovala ji před chvilkou.
”Hej,” zachychotá se a cákne na tebe zpátky. Pak se pustíte do očisty těla. Jolka tě sleduje, jak se mydlíš a jakmile dojde na tvá záda, nabídne se ti, že ti je umyje. Když se pak začneš splachovat, začne se mýt ona sama.
S vlasy nadšeně souhlasí, tvé umyje velmi pečlivě, stejně jakoby myla ty své. Když ti je pak splachuje, splachuje je tak, aby se ti mýdlová pěna nedostala do očí. Jakmile skončí a ty jí nabídneš, že jí je umyješ, otočí se k tobě zády a přesune si vlasy, které doteď měla přes prsa, na záda, abys mohla začít.

”Hm?” zavrtí trochu hlavou, když se zeptáš na písni a trochu zakloní hlavu. Když pak vyhrkneš svou nabídku, překvapeně se na tebe otočí. ”Já…” chce ti odpovědět, ale ty pokračuješ. Nabízíš jí argumenty, které by měli ospravedlnit její odchod z rodné vsi. Vidíš jak se jí v očích mísí nadšení se smutkem, touha s odmítnutím.
”Já… promiň Morgi,” podívá se na tebe smutně, usadí se naproti tobě a vezme tě za ruce. ”Strašně ráda bych s tebou šla, ale… já… nemůžu,” řekne tiše a smutně se na tebe podívá.

Převlékání ti netrvá bohové ví jak dlouho. Bodeť by jo, když to máš už natrénováno, takže není to ani pár minut a ty opět vycházíš ze svého pokoje, akorát na čas, protože jen co dojdeš kousek k zábradlí, uvidíš, jak Jan s pomocí ještě nějakého chlapíka dovnitř tahá sudy piva a kořalky. Taky si všimneš, že Mariana zrovna stojí u jednoho stolu a jen trochu poodejde, zahlédneš u stolu sedět dva strávníky. Nejspíše přišli na pozdní oběd.

Zamíříš ke Kieranovo pokoji. Jen co k němu dojdeš a než vůbec stihneš zaklepat, dveře se otevřou a z nich vyjde usmívající se Anna. Jakmile tě uvidí, překvapeně škytne a celá zrudne.
”P-paní N-Nalio…” zakoktá, neví kam s očima. ”Já… to… uklízela… tam… omlouvám se,” zakoktá se, skloní hlavou a obratným obloukem tě obejde, jen aby se ti dostala z dosahu.
”Krásná paní Nalia, to víš, že můžeš dál,” ozve se z pokoje bardův veselý hlas. Když vejdeš, uvidíš ho, jak si akorát zapíná kazajku. ”Co tě ke mě přivádí, paní Nalio? Snad ne…” poukáže ke dveřím, nejspíše myslí Annu, která teď už pobíhá dole po výčepu a snaží se vyhýbat Marianě a její zvídavé nátuře.

Vědomosti je třeba schraňovat

Argoron, Severní Impérium
26. května 1084, večer