Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Volání moře Charas, Vlandia
| ||
| |||
 | V hostinci Charas, Vlandia Bum bum, bum bum! Cítím jak mi buší srdce. Opravdu sem nikdy ještě neměla takové publikum. Klid Morgan, to zvládneš.. Výdech, nádech.. Na chvilku zavřu oči a když je pak znovu otevřu, jako by všechna nervozita byla pryč. Jedno po druhém, slova opouští mé rty a zpívám jak nejlépe dovedu. A zdá se, že lidem se to líbí. Ooravdu se jim to líbí! A to byla teprve první píseň! Snažím se soustředit, ale i tak se mi na tváři objevuje veliký, spokojený úsměv. Pohlédnu na barda, přikývnu a pokračujeme druhou písní. Ta je pro mně poměrně emotivní. Když zpívám, hlavou se mi při tom honí různé vzpomínky.. Krásná žena, světlá kůže, zářivé lehce kudrnaté blond vlasy, oči ve kterých by se mohl člověk utopit.. Ne! Nenechám si zkazit náladu! Hledím na barda a zpívám, od srdce, upřímně.. A je vidět, vlastně i slyšet, když se zapojují ostatní, že i tahle píseň se líbí. Velmi mně to těší. Když zkončíme tak se velmi spokojeně usmívám. Též se ukloním, prvně obecenstvu, pak bardovi. Lehce se zaculím když slyším co řekne. "Zpívat a tančit, pít a jíst, užívat si krajinu a život.. To bych chtěla.. Bohužel, osud mé kroky vede jinam. Mám místo kam se musím plavit". Odpovím trošku posmutněle. "Budu však na vás myslet, pokaždé když uslyším loutnu. Možná že se někdy znovu potkáme.. Velice mě těšilo a děkuji". Mile se usměji, ještě jednou se bardovi ukloním a jdu zpět k Jolce. Samou radostí ji obejmu, usměji se a poté co se posadím, napiji se cideru. "Jaké to bylo?" Zeptám se zvědavě.. Ještě chvíli bychom mohly sedět, povídat si a pít. Pak už však bude čas, takže se zvedneme a i s případným zbytkem pití půjdeme do našeho pokoje.. Zatím bych se chtěla podívat jak to tam vypadá, kam si můžeme dát věci a tak.. Poté bych se Jolky asi zeptala zda bude chtít jít na tu koupel se mnou. Za mě by to bylo lepší protože nebudeme muset čekat a obě tak budeme v teplé vodě. A taky jedna druhé budeme moci třeba pomoci s vlasy. | ||
| |||
 | Den jako každý jiný Charas, Vlandia Měla jsem radost z toho, že lidi měly radost a evidentně se mi mé představení podařilo. A když je viděla hostinskému z jiného podniku jak jsem ho tímto doslova dožrala? Na tváři jsem měla úsměv od ucha k uchu. Lidem jsem ještě vesele zamávala a už už jsem mizela v uličkách města abych se dostala zpět do svého hostince. Pravdou je, že pokud takovéto akce budou častější, budu si muset najít ještě další pomocnou ruku. Uvidíme. Už když přicházím do hostince, hledám pohledem Jana, Stefana i Williho. Taky zda už je selátko na svém místě. Ani jsem se zatím nešla převlíct a zbavit těch barev. "Byli jste úspěšní? Máte všechno? Potřebovala bych aby Jan ještě zajistil pivo a pálenku aby jsme měli dost. Willi se chvíli staral o oheň a pečínku. Stefane, co půjde nachystej si dopředu." "Mariano, už je tady Anna? Potřebuji aby tady a před hostincem zametla, ty se postaráš ještě o hosty kteří teď přijdou. Půjdu se zbavit tyhle parády a hned vám pomůžu s čím bude potřeba. Kde je Kirien?" | ||
| |||
 | Trpaslík na cestách Sibir, Strugia "Tak v takovém případě je to v pořádku." Chápu, že jestli kovář dříve s družinou fungoval, tak chtěl aby mladý a nadějný chlapec se zocelil spolu s ní. Zní mi to jako povědomá písnička z domu. Kdy otec chce pro svého syna jen to nejlepší a tak ho vystrčí ze dveří a pošle ho za nerudným starým trpaslíkem. Zní to skoro jako pohádka pro děti. Ještě zakletou princeznu, poklad a máme to komplet. Musím říct, že když vidím Avu a Bjorna jak si připravují svoje věci, tak si přijdu jako chudý příbuzný, ale dobře. Už tu nějakou chvíli jsou a mají na to uzpůsobené vybavení. Co už. Já nejsem prvoplánově bijec jako asi oni. Takže zase rozumně a s rozmyslem. "Koukám taky máte výzbroj jako půl armády." Pobaveně podotknu, alej en souhlasně kývu. Holt každému vyhovuje něco jiného. Překládka vozu není nic moc, ale holt je to práce a musí se udělat. Každopádně to nějak utíkalo než přišel Fin. Teda prvně přišla záře a potom se ukázal trpaslík. Ava se do něj hned pustila a já se musel smát, protože tohle vzájemné šití bylo fajn. Každopádně měla pravdu, že vypadá jak měsíček na hnoji. "Však prvně přišla záře a až pak Ty. Copak Ti Elvar pošeptal, že jsi takhle rozjetej?" Přidám se taky, ale díky tomu jeho pošťuchování musí odvézt káru on. To mě dost překvapilo, ale i potěšilo. Nechtělo se mi. Co si budeme povídat. Sice už jsem byl skoro nahoře, ale klidně jsem slezl. Holt já tady nevelím. Nechám nastoupit Fina a jdu za ostatními. "Čím jsem si to zasloužil? Kam vlastně, že šli Hrier se Stellou?" Stejně se musím zeptat.... | ||
| |||
 | Probouzení jiskry
Na Eleonořino vysvětlení přikývnu. Vzápětí vykřiknu a upustím horký plecháček. "Ááááá!" Ten naneštěstí Eleonor chytne a zachrání tak mou snídani. Té by jistě byla škoda, mou prioritou jsou však mé hořící spálené dlaně. Snažím se moc nefňukat a necukat, hlavně bojuji s nutkáním se zvednout a ponořit je do chladné vody, jako jsme to dělávali doma. "Já vím, ale... vy... držela jste ho a nespálila se... " snažil jsem se ze sebe vyplodit souvislou větu. Nutkání jít si ochladit ruce mě nepřejde ani ve chvíli, kdy to vypadá, že se mi Eleonor snaží pomoc. Než však něco stihne udělat, vynoří se zpoza mého šátku jiný zachránce. Sleduji jeho počínání a nemohu nepřiznat, že chvíle, kdy se svým čumáčkem dotkne rozpálené dlaně jsou extra příjemné. Doslova bych si nepřál nic jiného, než aby se tam stulil a já ho mohl přikrýt i tou druhou. Zdá se však, že jeho počínání ještě pokračuje. Zaujatě ho sleduji, ale když vyplivne plamen, instinktivně ucuknu. Nebo se o to pokusím. Eleonor mě však drží dost pevně, aby se mi to nepovedlo. A tak mi dlaň postupně obestoupí modrý plamen, který přináší ještě větší úlevu a hlavně moji poraněnou dlaň postupně uzdravuje. "Ach.." úlevně vydechnu, když zmizí bolest alespoň z jedné ruky. "Děkuji, Myste," usměju se na něj a už mu chci nabídnout i druhou dlaň. Ale stejně jako já, je i on zadržen. Na rozdíl ode mne, on dává svou nelibost dost důrazně najevo. "Co? Já?" vytřeštím oči na Eleonor, když po mě chce, abych se právě teď naučil pomoci sám sobě. Nemohu nepřiznat, že z toho mám velký strach. A ta spálená dlaň, která pořád pálí mi na klidu a soustředění moc nepřidává. | ||
| |||
 | Vědomosti je třeba schraňovat Argoron, Severní Impérium Opětoval jsem pohled plešouna, tedy alespoň do doby, než se do hovoru vmísila ta černovláska. Na první pohled docela pohledná, na druhou stranu i trošku děsivá, zvláště, když jsem cítila, jak se o mě opřel její magie. Lehce jsem se zamračil a věnoval jí pohled. "Směr Lantheas nebo Rhesos ideálně." Cítil jsem neklidného Rahleba a mírně svraštil obočí k sobě. "A ocenil bych, kdybyste se mi přestala otírat o mou mysl. Děkuji." Přiměl jsem se k přátelskému úsměvu. Nahlas jsem však neřekl to, co viselo ve vzduchu, že vím, že se jednalo o magii a že jí sám umím používat, leč třeba jinou. "Pochopitelně." Přikývl jsem na souhlas plešounovi. Nic jiného jsem ani nemohl očekávat, nebo chtít. Byl jsem si však vědom toho, že ty děvčata bude třeba si dávat pozor, mohly by být magicky nadané všechny tři a kdo, ví, co jsou zač. Alespoň jsem ale věděl, že je třeba se mít před nimi na pozoru. "Se svítáním u jižní brány. Chápu. Budu tam." Na okamžik jsem se krátce zamyslel a jen koutkem oka pozoroval jak si ty tři ženy povídají a vyměnují si mezi sebou pohledy a těkají jimi směrem ke mě. "Nejsem si jist jestli to brát, jako dobré znamení." Usoudil jsem ale nechal jsem to pro tuto chvíli být. "Každopádně nelze si nevšimnout, že jste docela početná skupina a kapacita tohoto hostince je docela omezená. Jak již pan hostinský pravil mám u něj pronajatý pokoj jen pro sebe. Takže pokud by vám to pomohlo mohu ve svém pokoji ubytovat někoho dalšího." Pokrčil jsem nad návrhem rameny, jakoby mi bylo jedno jestli přijmou, nebo odmítnou, což vlastně bylo. "Berte to, třeba, jako projev vděku za to, že mne vezmete sebou." Navrhnul jsem stále přátelským tónem, i když semi na jazyk dralo Rahlebovo podrážděné zavrčení, že nikoho cizího v pokoji nechce. Naštěstí dokud jsem měl jeho a on mě, nezáleželo na tom, že máme nablízku někoho cizího vždy jsme se dokázali o sebe postarat a ani dnes se nic nezmění. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Toulky Strugií Vesnice Ov, Strugia
| ||
| |||
| Vědomosti je třeba schraňovat Argoron, Severní Impérium
| ||
| |||
| Den jako každý jiný Charas, Vlandia
Jméno barda je Kirien. | ||