Toulky Strugií

Na tvou otázku ohledně smečky a vlkodlaků Howard jen zamítavě zavrtí hlavou. Když pak odmítneš vyplnit jeho prosbu, zamítavě vrtí hlavou. ”Úplněk. Tři dny.” zamítavě zavrtí hlavou. ”Půda. Vidělas.” ztěžka dýchá a jde na něm vidět, jak moc se přemáhá, aby se udržel alespoň trochu při smyslech.
”Moc tě-žký. Una-vený,” každé slovo zní těžce a trvá, než jej vysloví. Pak se ale něco změní. Howard se najednou napruží, zvedne tvář k obloze a ty slyšíš jak větří. Prudce a trhaně, jako pes, nebo vlk, otáčí hlavu ze strany na stranu, větří a poslouchá. Pak si toho všimneš taky. Tiché kroky, sotva slyšitelný hluboký dech. Když se více zasoustředíš, rozpoznáš že zvuky jdou z vícero směrů najednou (díky elfí krvi máš lepší sluch i zrak než většina Nordů).

Vlkočlověk se pohledem zastaví kousek od tebe, vycení zuby a z hrdla se mu ozve dunivé vrčení. Pokud se odvážíš otočít, spatříš za sebou černého vlka s jasně žlutýma očima a lehce vyceněnýma zubama, napůl ještě schovaného v křoví. Chvilku na to se v půlkruhu začnou objevovat další. Je jich celkem sedm v různých odstínech šedé a hnědé, všichni vesměs stejně velcí, až tedy na toho černého. Ten je o poznání větší než ostatní a tobě ihned dojde, že je to alfa. Všichni vlci jsou lehce přikrčeni, mají vyceněné zuby, ale jen pár z nich tiše vrčí.
”Za mě. Po-malu,” ztěžka pronese Howard a pomalu popojde blíže k tobě. Kdy se vlastně postavil si ani neuvědomuješ.

Černovláska se na tvou prosbu jen ušklíbne, když si ale všimne plešounovo pohledu, ucitíš, jak se stáhne.
”Kolem Lantheasu budeme projíždět, Rhesos je už zajížďka,” zhodnotí předák. Když souhlasíš s jeho podmínkami, napřáhne k tobě ruku. ”Boris,” prozradí ti konečně své jméno a už se chce vrátit ke svému jídlu, když mu uděláš návrh s ubytováním.
”Hm… to asi nebude třeba. Ti co se nevejdou přespí u karavany,” střihne pohledem po předem vybraných lidech, kteří se na něj jen zakření. ”Tvý nabídky si ale vážím,” dodá ještě a vrátí se ke svému jídlu a pití.

”Hubu prořízlou máš, to se musí nechat. A stud tě taky netrápí, což?” zasměje se stařík, který celou dobu sledoval vaše “jednání”. ”Nu, je pozdě, hodně štěstí na cestách, chlapče,” s obtížemi se zvedne od stolu a začne se pomalu šourat k východu. Když ho spatří jeho vnučka, okamžitě mu běží pomoci.

”Já ale umím už plně ovládat svou jiskru,” ušklíbla se na tebe.

”Ano ty. Chtěl ses učit čarovat a kdy jindy budeš mít vhodnou příležitost, než teď?” pousměje se, uvolní tvou uzdravenou ruku ze sevření a místo toho chytne tu opařenou.
”Abys mohl chodit, musíš se nejdříve naučit plazit,” pronese nějakou poučku a podívá se ti do očí. ”Errrone, podívej se na mě,” teď už v jejím hlase uslyšíš jakýsi podtón, který nepřijímá výmluvy. ”Vím, že to bolí, ale potřebuji, aby ses soustředil, ano?” promluví na tebe, zatímco se ti stále dívá do očí.

”Polož pravou nad svou levou, takhle,” vezme tvou pravou ruku, přetočí ji dlaní k zemi a přisune ji blíže k popálené levačce. ”Nedotýkej se jí, drž ji těsně nad zraněním. Tak, přesně takhle. Pořádně roztáhni prsty. Výborně,” pozorně tě sleduje, občas tě nějak poupraví, pokud to nemáš tak, jak bys měl.
”Existuje mnoho způsobů čarování. Některým čarodějům pomáhají slova, jiným zase nějaký předmět, třeba hůlka, další používají oboje. Jiní zase používají gesta, další při tom zpívají. Pak existují formulky, které jsou univerzální pro dané kouzlo a jsou tak nejjednodušší na naučení. Například základní kouzlo léčení,” začne ti vysvětlovat.
”Teď ti řeknu tu formulku. Po tobě chci, aby ses soustředil na svou pravou ruku, představ si chladnou vodu, do které ponořuješ svou levou ruku i ten pocit, když odchází bolest. Zvládneš to?” po celou dobu tě sleduje a čeká. ”Dobře, teď zavři oči, soustřeď se a opakuj po mě. Aqua mundat, tenebras purgat, vulnera sanat.”

”Každej má co mu vyhovuje. Hrier má například jen dýku a tu svojí hůl,” pokrčí rameny Ava a Bjorn si s chutí prohlíží svůj štít. Mezitím z hospody vyjde zbytek party. Rigon, vysoký mohutný nord, zamíří ihned k vozu se zbraněmi, odkud si vezme dvě sekery, jež si usadí do poutek u pasu a pak vytáhne nějaké popruhy, které si oblékne a do nich zavěsí na záda velkou dvoubřitvou sekeru.
”Hmmm,” uznale zamručí a zamíří do stájí. V tu chvíli ze stájí vyjdou bratři Korrin a Firro, oba rozjařený a jakmile spatří Rigona, úsměvy jim ztuhnou na tváři, oba se rozestoupí a s úklonou ukážou do stájí.
”Tupci,” zaslechneš tichý ženský hlas, který ale nepatří Avě. Když se ohlédneš, spatříš onu hubenou a celkem vytáhlou trpaslici, která, k tvému překvapení, nemá vousy. Tedy alespoň na první pohled. Na ten druhý si všimneš, že vousy má, ale jsou tak světlé, že nejdou vidět. Co je ale hlavní, je zhruba o půl hlavy vyšší než ostatní trpaslíci. Simena, vzpomeneš si na jméno. Také si přišla pro své zbraně, načež z hromady vytáhne pouze dvě dýky. Všimneš si ale, že u boku má prázdný toulec a na zádech se jí houpe další. ”Bejt tebou, těm dvoum se vyhýbám. V boji sou dobří, nikdy jsem neviděla tak dobře sehranou dvojici, ale mimo…” povzdechne si, schová dýky do pouzder a taky zamíří do stájí.

”Co je ti do toho?” odsekne ti s lehce nasupeným výrazem Fin. Jakmile se ale vyšvihne na kastlík kovářovo vozu, jen se na tebe ušklíbne a rozjede se.
”Ničím, jen mě sere, když ho vidím takhle zářit,” pokrčí rameny Ava, zatímco sleduje, jak odjíždí. Všimneš si Bjornova pohledu, který si můžeš vyložit mnoha způsoby.
”Pro zásoby,” dodá ještě a vrátí se zpět k vozu s výbavou. ”Hej, pitomci, zbraně!” křikne pak na sourozence, kteří se přestanou chichotat, když to samé, co předvedli Rigonovi předvedli i Simeně. ”Přestaňte se smát jak idioti a dělejte,” okřikne je.

V hospodě se už plně pracuje. Ohniště uprostřed nálevny už hoří, Stefan s Willim akorát připravují rošt, na který se pak dá sele.
”Selátko máme, zrovna ho nechávám marinovat. Získali jsme celý i s vnitřnostmi, tak udělám jitrnice a tlačenku z toho, co zbude,” rozplývá se Stefan, zatímco do úchytů na zemi zasazuje železné tyče.
”A Jan tě předběhl,” zasměje se, ”jen co jsme toho krasavce dostali sem, vydal se pro kořalku i pivo. Počítám že by měl každou chvíli přijít zpět,” informuje tě a jakmile jsou s Williamem hotoví, zamíří do kuchyně. ”Chleba, placky a housky uděláme vlastní,” slyšíš ještě kuchaře, jak vysvětluje kuchtíkovi. ”Připravíme těsta a pak hodíme sele na rožeň,” zaslechneš, než oba dva zmizí v kuchyni.

”Hm? Anna? Jo, už je tady. Poslala jsem jí poklidit pokoje po hostech. Většina už odešla, zůstal jen ten brnkal,” přikývne Mariana.
”Jasně,” usměje se na tebe a zapluje k barovému pultu. Když se zeptáš na barda, loupne pohledem do patra, přesněji k místu, kde má pokoj.

”Pak tedy doufám, že se ještě setkáme,” usměje se na tebe bard a začne hrát jakousi melodii.

”Byla jsi úžasná,” rozjařeně tě přivítá zpět u stolu. Spolu se usadíte, popíjíte, jíte objednaný koláč a povídáte si o všem možném. Nálevna se pomalu začne vyprazdňovat a i na vás dvě začne pomalu doléhat únava. Když navrhneš společnou koupel, Jolka bez ostychu souhlasí. Jakmile tedy dopijete a dojíte, vydáte se do patra, kde na vás už čeká připravená koupel. Místnost s kádí není naštěstí nějak daleko od vašeho pokoje a ve chvíli, kdy odcházíte je nálevna už poloprázdná.

Jak hostinský slíbil, v místnosti na vás už čekala poměrně prostorná kádě s horkou, ne však vařící vodou (pro představu). Místnost byla osvětlena několika stojany se svíčkami a hlavně pak poměrně velkým krbem. Krom kádě plné vody, byl v místnosti i stojan na oblečení, aktuálně ověšený dvěma osuškami. U kádě pak byl menší stolek s mýdlem a kartáčem.
”Horká voda,” vydechne Jolka a jen co se za vámi zavřou dveře, začne se svlékat.

Charas, Vlandia
27. května 1084,
večer