Howard jen tiše kývne, přičemž si uvědomíš, že doposud nespustil oči z alfy. Alfa postoupí o dva kroky, zbytek vlků se více roztáhne, čímž vám zamezí v útěku. Ať sleduješ kteréhokoliv vlka, všichni, až na alfu, sledují bývalého lovce. Všichni do jednoho cení zuby a temně, tiše vrčí.
”Ten černý. On… nemocný. Div-oký. To on,” slyšíš tiché varování od vlkočlověka. Jen co to dořekne, černý vlk pak vydá zvuk, který bys mohla přirovnat štěknutí. V tu chvíli se čtyři vlci vrhnou na Howarda, jednoho se mu podaří chytit za krk a odhodit ho, další do něj ale narazí plnou rychlostí a srazí ho na zem, zatímco zbývající dva se na něj vrhnou s vyceněnýma zubama.

Co se děje dál už nestíháš sledovat, protože další dva se vrhli na tebe. Prvnímu se ti podaří nastavit meč, do kterého se zakousne, druhému se jen tak tak vyhneš. Díky tomu, že ses druhému vyhla, jsi i trhla mečem, vyrvala jej z tlamy prvního vlka a vyřadila jej tak z boje. Ten s rozříznutou tlamou teď leží na zemi a bolestivě kňučí, zatímco si předníma tlapama snaží cosi dostat z tlamy.
Druhý, šedý vlk se mezitím zvedne a opět se rozběhne proti tobě. To se dá do pohybu i alfa, míří na tebe.

Alfa je dál, než šedý, ale viditelně je rychlejší a silnější.
V závislosti na své akci si hoď následující:

Pro úhyb:
0% - 25% - neuhla jsi ani jednomu,
srazili tě k zemi,
jeden se ti zakousl do ruky/nohy
26% - 50% - jednomu jsi uhnula,
druhý tě srazil
51% - 75% - uhnula jsi oběma
76% - 100% - uhnula jsi oběma,
jednoho jsi byla schopna zranit
a na chvilku vyřadit z boje

Pro protiútok:
0% - 25% - ani jednoho jsi netrefila,
srazili tě k zemi,
jeden se ti zakousl do ruky/nohy
26% - 50% - jednoho jsi lehce zranila,
druhý tě srazil
51% - 75% - jednoho jsi zranila,
druhého odrazila/vyhla ses mu
76% - 100% - šedého zabiješ/alfu těžce zraníš,
druhého vlka vyhodíš z rytmu,
zraní se při dopadu na zem

Jak se zdá, Jolka stud vůbec nezná. Nebo alespoň ne před jinou ženou. Jakmile je svlečená, na nic nečeká a rovnou si vleze do kádě s vodou, načež si povzdechne, stejně jako ty o pár chvil později. Když vcházíš do kádě, sleduje tě, jen ne tak, jako ty jsi sledovala ji před chvilkou.
”Hej,” zachychotá se a cákne na tebe zpátky. Pak se pustíte do očisty těla. Jolka tě sleduje, jak se mydlíš a jakmile dojde na tvá záda, nabídne se ti, že ti je umyje. Když se pak začneš splachovat, začne se mýt ona sama.
S vlasy nadšeně souhlasí, tvé umyje velmi pečlivě, stejně jakoby myla ty své. Když ti je pak splachuje, splachuje je tak, aby se ti mýdlová pěna nedostala do očí. Jakmile skončí a ty jí nabídneš, že jí je umyješ, otočí se k tobě zády a přesune si vlasy, které doteď měla přes prsa, na záda, abys mohla začít.

”Hm?” zavrtí trochu hlavou, když se zeptáš na písni a trochu zakloní hlavu. Když pak vyhrkneš svou nabídku, překvapeně se na tebe otočí. ”Já…” chce ti odpovědět, ale ty pokračuješ. Nabízíš jí argumenty, které by měli ospravedlnit její odchod z rodné vsi. Vidíš jak se jí v očích mísí nadšení se smutkem, touha s odmítnutím.
”Já… promiň Morgi,” podívá se na tebe smutně, usadí se naproti tobě a vezme tě za ruce. ”Strašně ráda bych s tebou šla, ale… já… nemůžu,” řekne tiše a smutně se na tebe podívá.

Převlékání ti netrvá bohové ví jak dlouho. Bodeť by jo, když to máš už natrénováno, takže není to ani pár minut a ty opět vycházíš ze svého pokoje, akorát na čas, protože jen co dojdeš kousek k zábradlí, uvidíš, jak Jan s pomocí ještě nějakého chlapíka dovnitř tahá sudy piva a kořalky. Taky si všimneš, že Mariana zrovna stojí u jednoho stolu a jen trochu poodejde, zahlédneš u stolu sedět dva strávníky. Nejspíše přišli na pozdní oběd.

Zamíříš ke Kieranovo pokoji. Jen co k němu dojdeš a než vůbec stihneš zaklepat, dveře se otevřou a z nich vyjde usmívající se Anna. Jakmile tě uvidí, překvapeně škytne a celá zrudne.
”P-paní N-Nalio…” zakoktá, neví kam s očima. ”Já… to… uklízela… tam… omlouvám se,” zakoktá se, skloní hlavou a obratným obloukem tě obejde, jen aby se ti dostala z dosahu.
”Krásná paní Nalia, to víš, že můžeš dál,” ozve se z pokoje bardův veselý hlas. Když vejdeš, uvidíš ho, jak si akorát zapíná kazajku. ”Co tě ke mě přivádí, paní Nalio? Snad ne…” poukáže ke dveřím, nejspíše myslí Annu, která teď už pobíhá dole po výčepu a snaží se vyhýbat Marianě a její zvídavé nátuře.

Vědomosti je třeba schraňovat

Argoron, Severní Impérium
26. května 1084, večer

Toulky Strugií

Na tvou otázku ohledně smečky a vlkodlaků Howard jen zamítavě zavrtí hlavou. Když pak odmítneš vyplnit jeho prosbu, zamítavě vrtí hlavou. ”Úplněk. Tři dny.” zamítavě zavrtí hlavou. ”Půda. Vidělas.” ztěžka dýchá a jde na něm vidět, jak moc se přemáhá, aby se udržel alespoň trochu při smyslech.
”Moc tě-žký. Una-vený,” každé slovo zní těžce a trvá, než jej vysloví. Pak se ale něco změní. Howard se najednou napruží, zvedne tvář k obloze a ty slyšíš jak větří. Prudce a trhaně, jako pes, nebo vlk, otáčí hlavu ze strany na stranu, větří a poslouchá. Pak si toho všimneš taky. Tiché kroky, sotva slyšitelný hluboký dech. Když se více zasoustředíš, rozpoznáš že zvuky jdou z vícero směrů najednou (díky elfí krvi máš lepší sluch i zrak než většina Nordů).

Vlkočlověk se pohledem zastaví kousek od tebe, vycení zuby a z hrdla se mu ozve dunivé vrčení. Pokud se odvážíš otočít, spatříš za sebou černého vlka s jasně žlutýma očima a lehce vyceněnýma zubama, napůl ještě schovaného v křoví. Chvilku na to se v půlkruhu začnou objevovat další. Je jich celkem sedm v různých odstínech šedé a hnědé, všichni vesměs stejně velcí, až tedy na toho černého. Ten je o poznání větší než ostatní a tobě ihned dojde, že je to alfa. Všichni vlci jsou lehce přikrčeni, mají vyceněné zuby, ale jen pár z nich tiše vrčí.
”Za mě. Po-malu,” ztěžka pronese Howard a pomalu popojde blíže k tobě. Kdy se vlastně postavil si ani neuvědomuješ.

Černovláska se na tvou prosbu jen ušklíbne, když si ale všimne plešounovo pohledu, ucitíš, jak se stáhne.
”Kolem Lantheasu budeme projíždět, Rhesos je už zajížďka,” zhodnotí předák. Když souhlasíš s jeho podmínkami, napřáhne k tobě ruku. ”Boris,” prozradí ti konečně své jméno a už se chce vrátit ke svému jídlu, když mu uděláš návrh s ubytováním.
”Hm… to asi nebude třeba. Ti co se nevejdou přespí u karavany,” střihne pohledem po předem vybraných lidech, kteří se na něj jen zakření. ”Tvý nabídky si ale vážím,” dodá ještě a vrátí se ke svému jídlu a pití.

”Hubu prořízlou máš, to se musí nechat. A stud tě taky netrápí, což?” zasměje se stařík, který celou dobu sledoval vaše “jednání”. ”Nu, je pozdě, hodně štěstí na cestách, chlapče,” s obtížemi se zvedne od stolu a začne se pomalu šourat k východu. Když ho spatří jeho vnučka, okamžitě mu běží pomoci.

”Já ale umím už plně ovládat svou jiskru,” ušklíbla se na tebe.

”Ano ty. Chtěl ses učit čarovat a kdy jindy budeš mít vhodnou příležitost, než teď?” pousměje se, uvolní tvou uzdravenou ruku ze sevření a místo toho chytne tu opařenou.
”Abys mohl chodit, musíš se nejdříve naučit plazit,” pronese nějakou poučku a podívá se ti do očí. ”Errrone, podívej se na mě,” teď už v jejím hlase uslyšíš jakýsi podtón, který nepřijímá výmluvy. ”Vím, že to bolí, ale potřebuji, aby ses soustředil, ano?” promluví na tebe, zatímco se ti stále dívá do očí.

”Polož pravou nad svou levou, takhle,” vezme tvou pravou ruku, přetočí ji dlaní k zemi a přisune ji blíže k popálené levačce. ”Nedotýkej se jí, drž ji těsně nad zraněním. Tak, přesně takhle. Pořádně roztáhni prsty. Výborně,” pozorně tě sleduje, občas tě nějak poupraví, pokud to nemáš tak, jak bys měl.
”Existuje mnoho způsobů čarování. Některým čarodějům pomáhají slova, jiným zase nějaký předmět, třeba hůlka, další používají oboje. Jiní zase používají gesta, další při tom zpívají. Pak existují formulky, které jsou univerzální pro dané kouzlo a jsou tak nejjednodušší na naučení. Například základní kouzlo léčení,” začne ti vysvětlovat.
”Teď ti řeknu tu formulku. Po tobě chci, aby ses soustředil na svou pravou ruku, představ si chladnou vodu, do které ponořuješ svou levou ruku i ten pocit, když odchází bolest. Zvládneš to?” po celou dobu tě sleduje a čeká. ”Dobře, teď zavři oči, soustřeď se a opakuj po mě. Aqua mundat, tenebras purgat, vulnera sanat.”